„Hon“ na Greywolfa

Rozhodl jsem se, že vám popíši jeden příběh, který se nám stal při hraní DrD. Není ničím výjimečný, ale docela dobře charakterizuje náš styl hry a DrD vůbec. Tento příběh nenapsal žádný spisovatel, ale fantazie a spousta rozhodnutí někdy dobrých a jindy ... o něco méně vhodných.

Bylo nebylo ... či tak nějak. Jednoho krásného dne jsme přemohli a zajali Arinna (jak, to sem teď nepatří, ale užili jsme si ...), čaroděje na vyšší úrovni než jsem já, Karim. V té době jsme se nacházeli v docela dobře vybavené pevnosti. Věděli jsme, že Arinn pracuje pro druhou stranu, pro tu krávu Amberyl (moje matka). ale netušili jsme, co pohledával v tomto kraji. To nám osvětlila až Jenifer, dcera mého šalafího a otce lorda Smrtihlava. Sdělila nám, že má důvodné podezření, že Arinn se měl setkat v nedalekém Istrenu s Greywolfem (pokud vám to něco připomíná, tak máte dobrou paměť, byl to nájemný vrah v Badur´s Gate a vězte, že to není podobnost čistě náhodná). Tam mu měl s největší pravděpodobností předat seznam lidí, které má zabít. Náš úkol byl tedy jasný. Dostat z Arinna zmiňovaný seznam a vyměnit ho za svůj, na kterém mají být tajní Amberylini agenti, o kterých nevíme, a tudíž je také musíme vymámit ze zajatého čaroděje. A ještě něco, po akci máme Greywolfa zabít. Jak jednoduché...

Nezajali jsme pouze Arinna, ale i část jeho družinky (většina však akci nepřežila), důležití pro nás byli dva lidé: alchymista a sicco, či spíše sicčka. Nejprve jsem to zkoušel po dobrém u samotného čaroděje, docela jsme se sblížili, ale to vydrželo jen do té chvíle, kdy kat - aktivista začal štípat přímo před ním prsty u nohou jeho alchymistovi - na můj pokyn, samozřejmě. Po této akci Arinn sepsal seznam. K mé veliké nelibosti jsem později zjistil, že to byl seznam, který se s tím správným soupisem jmen neshodoval ani v jediné položce. Nakonec jsem vše potřebné dostal z sicčky pod hypnózou, poděkoval jsem jí a zadal jsem jí poshypnotický příkaz, aby vždy, když někdo vejde do místnosti zvolala : Karim je nejlepší kouzelník všech dob. Chodil jsem k ní na návštěvy často ... Strašně mě štvala, jelikož to byla strašná svině, větší než já a to mne dopalovalo. Nechal jsem jí tedy za odměnu naservírovat alchymistovy prsty, které katovi zbyly. Vše se má využít ... Podobným způsobem jsem získal i seznam dvojích a tajných agentů - budoucích Greywolfových obětí. Po menších organizačních přípravách jsme vyrazili na cestu.

Akce one

Zanedlouho jsme všichni - já Karim, Tracker (Lord Abak), Lillien ze Saxie (taky Lord Abak), drak Modrásek (PJ - Augustus) a naši dva zajatci (Arinn a sicčka) zakotvili nedaleko Istrenu. Najít Greywolfa v podobě sicčky nebyl problém a rovněž nebylo nic komplikovaného domluvit si s ním schůzku. Očividně to byl drsoň, pro něhož bylo zabíjení denním chlebem, nebude to lehký oříšek. Na ples za nájemným vrahem jsem přišel ten večer vypadajíc jako Arinn. Všichni mě zdravili, Arinn byl zde pravděpodobně takový místní hrdina. Předání seznamu proběhlo bez problémů, záloha už byla zaplacena a zbytek platby byl domluven až po akci. Až na jednu drobnost. Dozvěděl jsem se totiž, že kromě práce pro Amberyl si Arinn objednal ještě jednu speciální, nějakého Karima.  Při odchodu jsem chlustnůl jedné dívce přímo do tváře, čímž jsem svého zajatce náležitě ztrapnil. Začalo se mi to líbit a tak jsem provedl několik dalších klukovin. Mimo jiné jsem pomočil sochu bohyně Athény, což se mi mělo vymstít. Jeden paladin si mne našel a vyzval na půlnoční dýchánek před chrámem. Přijal jsem nabídku k souboji. O půlnoci jsem si to šinul k chrámu už ve své podobě, prsten metamorfózy mne mohl proměnit jen na hodinu a ještě k tomu jen jednou denně. Byl jsem v kápi, přesto poznal, že nejsem Arinn, ale když už jsem se obtěžoval přijít, že tedy zabije prvně mne. Nebudu se o tom příliš rozepisovat. Opravdu mne zabil. Svině. Ještě že my, Smrtonoši,  máme více životů než kočka.

Netrvalo dlouho a Greywolf mne kontaktoval, byl hotov, šikovný kluk - dvacet lidí za pár dní ... Místo předání peněz jsem určil nedaleko města, pod osamělým dubem. Měli jsme skvělou příležitost ho zabít. Zbytek mé skupinky na sebe hodil Neviditelnost a vyrazili jsme. Já viditelný. Dorazili jsme načas přesně ve dvě hodiny, ale Greywolf nikde. Lillien s Trackerem byly opření o strom a drak Modrásek poletoval okolo, já vyhlížel postavu v kápi. Čekali jsme hodinu, dvě, tři stále nic. Rozhodl jsem se, že vyrazím do města bez toho, aby se zbytek mé skupinky zviditelnil, a tam se po vrahovi podívám. Chvíli po té mi PJ oznámil: Šel jsi do města a najednou jsi zemřel. To je sranda, co? On tam na nás čekal také neviditelný a vycítil letícího draka. Smůla, snad příště.

Akce two 

Ne každá smrt nám, smrtonošům, projde tak lehce. Třeba tentokrát jsem se objevil v Pevnosti a dostal jsem slušného seřvana. Něco v tom smyslu, že bych neměl umírat tak často. Ale byla tu ještě jedna věc ... Zrovna se konal !!!koncil!!! vládců a lord(vládce) Smrtihlav na něm měl přednést návrh na novou funkci, Poutníka. Měl jsem se jím stát já, to je samozřejmost, jinak by mne to tolik nezajímalo. Byl tu jen jeden malý problém, arjunské kmeny, které byly pod naší nadvládou se začaly bouřit, vůdcem odporu byl, jak jinak než Tracker. Poslali mne tam, abych ho zklidnil. Nebudu to popisovat, stačí, když budete vědět, že to byl další z dlouhé řady trapasů. Skončilo to tak, že o mne začal mít pochybnosti i vládce Noriega, s jehož podporou bych se mohl stát Poutníkem bez větších problémů. Můj šalafí nakonec vytáhl eso z rukávu: "Měl by ještě někdo nějaké námitky, kdyby tato skupinka zabila Greywolfa?" Očividně ne, nikdo nevěřil, že bychom to mohli dokázat, včetně nás. Ale my to museli dokázat!!

Netrvalo dlouho a my se ocitli opět u hradeb Istrenu. Tentokrát v podobě nějakého pikolíka jsem se vydal navštívit Greywolfa, vzkázal jsem mu od Karima, že se s ním chce setkat. Navrhl místo a čas - u hřbitovní zdi o půlnoci. Nahrnuli jsme se do krámku a nakoupili spoustu vybavení, nechtěli jsme nic zanedbat. V osm hodin večer už tam byla moje skupinka nastoupená v neviditelnosti. Já tam přišel akorát na půlnoc, opět viditelný. Podél hřbitovní zdi se zanedlouho začala plížit nějaká postava. "Vystup ze stínu," zavolal jsem na něj. "Jsi Karim?" zněla podivná odpověď. Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že ano. Postava odběhla. Nejprve nedaleko mne dopadly dva šípy s prskavkou, práškem, který neviditelného posypal tak, že mu jeho neviditelnost byla úplně na houby ... Tracker to schytal, drak také, Lilien se choulila ke hřbitovní zdi, takže nahozená nebyla. Jedna rána, druhá rána. A spadl jsem na zem s jedním životem (z 33). Mezi tím drak foukl svým opravdu nepříjemným dračím dechem do míst, kdy by se měl Greywolf nacházet. Neměl šanci ho zabít, bylo to totiž ještě mládě a k tomu se ještě nedávno zranil při bitvě a tak se už nějaký ten pátek regeneroval, ale alespoň něco. Tracker se doplížil až ke mně, aby mi nějak pomohl. V tu chvíli si vzpomněl, že na mne léčivé lektvary neúčinkují, protože jsem Nesmrtelný (smrtonoš). Sakra. Zůstal u mne, ještě že tak. Zanedlouho mi přistála v náručí zápalná bomba. Greywolf se chtěl očividně přesvědčit, že mne zabije, to víte, když někomu useknete hlavu a on si s vámi domluví za týden schůzku... Pohotový Tracker bombu odhodil, Greywolf už se neukázal, ne ten večer, snad i proto, že jsme s sebou měli draka a on byl po jednom dechu už dostatečně vyčerpán. Smůla, snad příště.

Akce three

Rozhodli jsme se, že změníme taktiku. Připraveného Greywolfa jen tak lehko nezabijeme, vydali jsme se do pevnosti, abychom nabrali síly k další akci a vymysleli plán, jak Greywolfa překvapit. Tam nás přijali docela přívětivě, aby ne, však jsme jí nedávno pomáhali bránit před ohromnou přesilou. Dokonce jsme dostali stráž před pokoj, která na nás měla dohlížet... ale dopadlo to trochu jinak, naprosto neoriginálně na nás zaútočili. Havránek nás přemístil (hypeprosor), ale já jsem před tím ještě méně originálně zemřel ... Ještě, že v pevnosti byl Chodec, který mne ochotně oživil. A my mohli pokračovat, odměnit se Greywolfovi za toto nemilé překvapení.

Brzy jsme se utábořili nedaleko Istrenu, znovu. Tentokrát však s rýsujícím se plánem. Byli jsme odhodláni zabít ho znenadání, v hotelu. To by mělo velikou šanci na úspěch, kdyby nedošlo k malému incidentu ... V podobě hosta jsem se vydal do hotelu, kde jsem zhypnotizoval několik nevýznamných zaměstnanců za jediným účelem, abych se dozvěděl, kde bydlí Greywolf a jestli má v pokoji nějaké tajné východy. Neprozřetelně jsem ji nedával klasický poshypnotický příkaz: Na vše zapomeň, ale chtěl jsem si užít trochu legrace... Ve výsledku to znamenalo, že když jsem řekl pan Kovář (Greywofův pseudonym), tak se od výtahu ozvalo :"Já jsem debil," a od schodů: "Já jsem hovado"... Právě ve chvíli, kdy mne jeden pikolík vedl, aby mi ukázal, kam ústí tajná chodba z inkriminovaného pokoje, jsem narazil na skupinku ozbrojenců jdoucích si pro mne. To hovado (nebo spíše, ten, co volal: "Já jsem hovado") si šlo stěžovat pro urážku na cti. Následoval dlouhý výslech, jehož výsledkem byla cifra 5000 zlatých za můj život, byl to totiž nejlepší hotel ve městě a na svou pověst si velice potrpěl. Když jsem odcházel ponížený, bez vybavení a s pětitisícovým dluhem (Tracker je naše malá banka), tak se mne zeptal velitel ozbrojené jednotky čítající asi 20 vojáků v uniformách, které jsem ještě nikdy  neviděl, zda nechci doprovodit. Z tónu jeho hlasu jsem poznal, že nemám na výběr. Zavedli mne ke Xalliváriovi, místodržícímu této země. Ten mne mohl z této bryndy vytáhnout!! Byl to totiž dávný přítel mého mistra Smrtihlava. Zaujal jsem ho svojí historkou "Jak jsem přišel o věci", poté jsme mu vyklopili, že jsme tu od toho, abychom zabili Greywolfa, to ho zaujalo ještě mnohem více, nájemný vrah mu totiž zabil jednoho z jeho dvojníků (a je očividné, že po dvojníkovi nešel). Stačila hodinka plánování a mohli jsme vyrazit na ples do hotelu, co na tom, že tam mám doživotní zákaz vstupu... Mám přece mocné přátele a jednu opravdu dlouhou kápi, pod kterou mohu skrýt svou tvář.  

S Trackerem jsme se vypařili z plesu a běželi přímo k určitému pokoji v hotelu. Hádejte, čí to bylo apartmá. Já se s půjčeným lukem a darovaným lektvarem neviditelnosti hypnul do tajné chodby a Tracker zůstal u dveří. Netrvalo dlouho a náš drak Modrásek fouknul do pokoje, kde se měla naše oběť nacházet. Brzy jsem uslyšel něčí spěšné kroky, které mířily tajnou chodbou přímo ke mně. By to on, napjal jsem tětivu. Hvííízd. Šíp namočený do jedu se mu zabodl do krku, do jediného nechráněného místa. Zajásal jsem. Přišlo závěrečné zhodnocení: "Přátelé, Greywolf měl 136 životů, sto mu vzal drak, 8 ty, Karime, a 30 jed na tvém šípu, je mrtvý." Div, že jsme nepropukli v bujarý jásot. To by byla samozřejmě chyba, protože hotelová ochranka se k nám rychlým krokem blížila. Tracker mu svojí katánou usekl hlavu, já mu uzmul meč a dohromady jsme prchali pryč, pryč z této chodby, pryč z tohoto hotelu, pryž z tohoto města. Greywolf byl mrtev, konečně. Po této akci jsme zažili mnoho dobrodružství, komických i tragických, ale to už nepatří do tohoto příběhu, snad příště.                                                  

Mat