Pestrý svět vs. přeplácaný svět

Zamyšlení. Není super, není exkluzivní a dost možná, že ani není dobrý, ale je to pravda

Nikdy jsem se nad tím nezamýšlel a neuvažuji o tom z nutnosti, jen proto, aby měl náš časopis další článek, koho to zajímá. Ale najednou, z ničeho nic mi přišlo na mysl (kdo čeká nějaký hlubokomyslný vzdech typu: proč jsme na světě? je nad námi něco? kam odcházejí potkani když zemřou?, tak se hluboce mýlí a bude velice zklamán.) Není ve světě příliš barev?

Rozhlížím se kolem a zjišťuji, že tato otázka není zas až tak od věci. Nedaleko ode mne leží několik výtisků různých herních časopisů (neválejí se na zemi!! na pořádek si potrpím) na jejichž obálkách najdeme spoustu slov typu: super, exkluzivní, nabušený, nejnovější, skvostný. Zamýšlím se nad tím. Má to nějaký význam?

Na skříni jsou poctivě vystaveny všechny moje krabice od her, opět zde nalézám plno superlativů, pestrých barev a tolik informací, které postrádají jakýkoliv význam, že nám nestojí za to to vůbec číst. Mé oko též zabrousí na stěnu polepenou plakáty, v drtivé většině s herní tématikou. To samé. Všude samé barvy, útočí na moje oči. Kdybych minimalizoval tohle okno webového editoru FrontPage, který se mimochodem vůbec nehodí pro tvorbu internetových stránek, uviděl bych tapetu ze hry, kterou jsem v životě neviděl a hrát bych jí nechtěl, ale wallplayer se mi líbil, pěkné barvy, pestré.

A já si říkám, k čemu to je? Proč všichni plýtvají barvami aby cosi zvýraznili, proč je nenechají na pokoji, aby mohli opravdu vyniknout v okamžicích, kdy to je třeba. Protože všichni hájí svoje zájmy a každý si myslí, že je to třeba právě teď. Nebudu zde vyvozovat jak je lidstvo sobecké, všichni to dobře víme, my jsme totiž lidstvo.

Úplně stejné je to i se zmiňovanými superlativy, plýtváním se nevyčerpají, ale slábnou. A tak je to všude. I s internetovými časopisy. Proč to ti slabí, kteří nemají co říct, nezabalí a nenechají vyniknout ty opravdu dobré. Proč to nezabalíme? Je v tom část hrdosti, pýchy i sobectví, ale hlavně potřeby si něco dokazovat. Ať je to co chce, největší užitek z toho máme my. Stejně jako z barev, když je používáme my, když si dokazujeme, že my dokážeme vytvořit dílo lépe než ostatní a při tom to není pravda, že dokážeme poskládat více super za sebe (a to možná pravda je), že my jsme nejlepší. A pro nás se to stane pravdou, ne však pro ostatní, protože jim se líbí jejich barvy. A tak jsme všichni barevní jak kolotoč. A já se prám: Není lepší být černobílý?

DÚ: Doma se, milé děli, zamyslete, zda je to stejně jako s barvami i s city. 

 

 

Autor článku: