Jak si užít pařbu?

Včera jsem vůbec nemohl usnout, přemýšlel jsem, jak ráno vstanu a budu pařit Might and Magic IX ... a jaké by to bylo mít vlastní pivovar.

Lord Abak (velice vybíravý pařan, ale když se do něčeho zakousne tak ho od počítače nic neodtrhne)

Pokud v těchto řádcích chcete hledat návod, jak chlastat na díze, co kouřit a nakonec několik světových tipů na originální taneční kreace, tak vám ušetřím čas, ani jedno z těchto témat zde probírat nebudu. V těchto oborech nemám mnoho zkušeností, byť jsem úspěšně protrpěl taneční, nedávno mi jedna spolužačka na plese podstrčila říznutej džus a cigaretu v puse jsem měl už ve čtyřech letech (dal mi ji můj otec, samozřejmě, že nebyla zapálená). Tento článek bude pojednávat o jedné z mých oblíbených činností - paření her. Myslíte si, že umíte pařit hry? Myslíte, že to není žádná věda? Možná ano, ale třeba taky ne.

Kino versus televize

Představte si některý ze svých oblíbených filmů a vžijte se do hypotetické situace, že jste ho ještě neviděli. Máte? Ale to ještě není všechno, představte si, že ho tenhle pátek budou dávat u vás v kině (vstup je volný, necálujete ani kačku), ale zrovna v tu samou dobu ho vysílají v televizi. Jak se rozhodnete? Dáte přednost cestě do kina, nepříliš pohodlným sedadlům a velikému plátnu, nebo pohodlí domova, malé obrazovce a filmu proloženému reklamami na vložky a životní pojištění? Není diskuze o tom, o co větší dojem na vás udělá Neo se čtyřmetrovým obličejem, ale překonáte se a vyrazíte za ním třeba do deště, nebo budete chroustat Kolonády, zapíjet je Kofolou a o reklamních breacích si odskakovat na záchod?

Tak přesně takový je rozdíl mezi pařením a hraním počítačových her. Paření je totiž záležitostí vesměs sváteční, která ve vás zanechá hluboký dojem a potěší vás na duši oproti hraní hry, které se mnohem více podobá zabíjení volného času. A asi všichni se shodneme, že zabíjet nudu u počítače není ten nejvhodnější způsob i když také ne zdaleka ten nejhorší.

Jak tedy pařit?

Fáze I: Výběr hry

Některé z následujících rad pro pařbu nebudou bezpodmínečně nutné, nebo budou dokonce volitelné, ale hned první je naprosto nezbytná a nejdůležitější. Pro paření si totiž musíte vybrat tu správnou hru (čili pařbu). Jaký je váš oblíbený žánr samozřejmě nevím, ale vy byste to vědět měli. Pokud nemáte páru, co to žánry her jsou, mrkněte na článek HRY, který vám může být základní průpravou v tomto světě. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlepším typem her pro paření jsou R.P.G., poněvadž ty většinou staví na atmosféře, která je velice důležitá. Hned v závěsu se však drží akce se strategiemi. Adventury již trošku pokulhávají kvůli pomalejšímu spádu a velké pravděpodobnosti záseku. Naprosto nevhodné jsou sportovní hry, které se až na výjimky dají pouze hrát, nikoli pařit a kdo tvrdí opak, ten dle mého názoru pravou pařbu ještě nezažil. Nejdůležitější ze všeho je však, aby daný žánr byl vaše krevní skupina.

Hru je vhodné si vybírat dle recenzí. Ne podle recenze. Názory na gamesky se sice liší méně než názory na filmy, či hudbu, přesto je lépe znát několik pohledů. Hodnocení v odborném tisku, či na profesionálních webech se od sebe příliš neliší, ale jiná káva je to na půdě amatérských recenzentů. Někteří z nich sice takřka opisují verdikty svých vzorů, ale mnozí naopak prosazují za každou cenu pohled svůj. Tyto "vlastní" recenze jsou dozajista k vidění u nás, postavil bych se i za názory J.A. Frosta od konkurence a některých chlapců z Total Gamu (ale tam se najdou občasné výjimky). Přičemž není ani tolik důležité hodnocení jako spíše obsah recenze. Existují lidé, kterým nevadí například nepříliš líbivé grafické zpracování, chybějící multiplayer, či dlouhé nahrávací časy. A to všechno se do výsledného hodnocení promítne. Často se mi stává, že pařím jako šílený hru, které stejně ve finále musím dát třeba "jen" šest Áček. Při čtení recenze musíte mít také srovnané své priority, co od hry chcete a co naopak nepožadujete, co vám na ni bude vadit? To jsou otázky na, které si musíte odpovědět, pokud chcete mít jistotu dobré volby.

Fáze II: Příprava na pařbu

Takže hru už máme. Přiřítili jsme se z obchodu s krabicí v ruce, nainstalujeme hru a mrkneme ještě na intro, než budeme muset jít spát, protože zítra brzy vstáváme? Ne, to v žádném případě. Pokud chcete pařit, zapomeňte na všední dny, pařit se dá totiž takřka pouze o prázdninách a o víkendech. Přes týden můžete tak maximálně hrát. Proč? Poněvadž zítra jdete od školy, či práce a tudíž je konec hraní jasně vymezen (u normálních lidí tak, aby se slušně vyspali, u opravdových vytvrdlíků odchodem od některé ze zmíněných institucí). Navíc hraní přes týden omezuje každodenní pravidelnou činnost a ohrožuje hladké plnění povinností (tím narážím na učení se do školy). Abychom tedy odpověděly na otázku Kdy? Vůbec nejlepší termín je pravděpodobně pátek večer, nic nás netlačí, víkend před námi a navíc si potřebujeme pořádně orazit po vyčerpávajícím týdnu. Pařba je vůbec dosti závislá na naší vyčerpanosti, respektive předchozí činnosti. Nikdo si pořádně nezapaří, když už před tím hrál celý den, poněvadž to nebere jako vzácnost. Nejlepší je, když jsme v psychické pohodě, když se nám nedávno něco podařilo a my se za to pařbou odměňujeme. Zdaleka nejlepším časem je večer a noc. Když celý dům spí, nikdo vás neruší a když vyhlédnete z okna, zjistíte, že na celém světě není nikoho, kdo by vás potřeboval.

Další důležitou otázkou je Kde? Ideálem je samozřejmě samostatný pokoj zcela izolovaný od ostatních a dost možná, že i od civilizace (už jste někdy zkoušeli pařit na chatě uprostřed lesů?). Je naprosto nutné, aby jste měli pohodlí. Dobrou židli s opěradlem, kde si můžete orazit, správné přítmí v pokoji a dobré větrání (otevřené okno). Není nutné, ale je příhodné pokoj před pařbou uklidit, aby vás nic nerušilo, nehledě na to, že po úklidu budete v mnohem větší pohodě. Není na škodu si připravit něco na zub, ale hlavně pití. Poměrně důležitým prvkem je i hardware, na kterém budete hru hrát a jeho kompatibilita s gamesou. Jednoduše řečeno, je lepší, aby se vám hra neskala a běžela na slušném rozlišení a v dobrých detailech, ale popravdě řečeno, není to tak nutné. 

Fáze III: Pařba

A jsme u vrcholu našeho snažení. Předem upozorňuji, že pařba skutečně není zabíjení času, ale zábava nu úrovni. A pro některé zoufalce (herní nadšenci) je to téměř obřad. Začneme pěkně alfou, kterou je instalace. Ale omyl, obrovský omyl! To bychom se pěkně unáhlili. Pro navození správné atmosféry nejprve vytáhneme herní časopisy a prohledáme harddisk a znovu si přečteme co nejvíce článků pojednávajících o hře (zvláště previewy, které umí správně naladit na tu správnou notu, ale k zahození nejsou ani rozhovory s vývojáři o hře, v žádném případě však nepročítejte návody, nebo zákysy!). Pak už můžeme přistoupit k instalaci. Pokud možno, při instalování hry neděláme žádnou jinou činnost, ale přemýšlíme o tom, jaká hra bude, jak ji budu hrát, popř. za jakou postavu budu hrát, tím se umocní atmosféra očekávání. Instalation completed!

Intro je důležité. Jednak vás vpraví do hry a jednak si na něm ozkoušíte své jazykové znalosti. Pro pařbu je takřka nutné, abyste hře alespoň na elementární úrovni rozuměli a věděli, co po vás chce. A pak už se do toho dáte. Nemohu vás příliš instruovat, jak máte pařit, univerzální návod na všechny hry na světě takhle v rychlosti nesesmolím, ale pokud jste postupovali dle návodu, mělo by vám to už jít samo:-). Důležité jsou rovněž přestávky. Nejsem přívržencem kuchyňské minutky a deseti minut odpočinku za hodinu, ale pravda je, že na chvíli byste měli dát očím i mozku oraz. Délku by si měl každý určovat sám. Mě osobně vyhovuje nějaká ta čtvrthodinka po dvou až třech hodinách intenzivní pařby.

Fáze IV: Vzpomínky na hraní

Někteří lidé si pamatují obdivuhodné množství jmen, lokací a předmětů, které potkaly ve hrách. Mne paměť tak dobře neslouží, takže si vedu něco na způsob pařanského deníčku, kde si uchovávám své virtuální zážitky. Poslední dobou však ze mne deníček není příliš nadšen, poněvadž jsem si zvykl propašovávat tyto momenty do svých recenzí, takže necítím potřebu další archivace. Je však důležité, si zajímavé vzpomínky udržet, aby se nám za několik let nejevily hodiny strávené u počítače jako naprosto ztracený čas.

Důležité je rovněž sdílení svých zážitků. Pařani si o hrách prostě potřebují pokecat, což zapříčiňuje častý vznik hloučků na chodbách škol a diskusních fór s tématem her na různých chatovacích serverech. Často se stává, že sdělování si zážitků je ještě zábavnější, než samotné hraní. Proč? Poněvadž nalézáme odezvu na naše názory a souhlas, či nesouhlas s naším tvrzením. A to je právě to, co nám počítač nemůže poskytnout. I když kámoši nám zase nedovolí, abychom jim ustřelili hlavu brokovnicí.

« Autor článku »

Mat