Je to ostuda, drazí recenzenti

Když ze sebe budeš dělat chytrýho, velká část lidí to vezme jako fakt, poněvadž jsou o tom líní přemýšlet.

Základní premisa tohoto článku

Jsem člověk, který velice často pokládá sám sobě otázky. Jednou z nejaktuálnějších a nejpalčivějších, na které jsem nikdy nenalezl přesvědčivou odpověď je: "Proč vlastně dělám mag? A proč takové projekty vůbec vznikají?" Když si odmyslíme značnou dávku egocentrismu, exhibicionismu, touze po uznání a snaze o sebezdokonalení, tedy důvody veskrze sobecké, vykrystalizuje nám vše, co vlastně děláme pro ostatní, čím jsme jim prospěšní. A ono, panečku, není toho mnoho. Nesporně nalezneme kvalitnější a aktuálnější recenze vyšší slohové a pravopisné kvality na serverech profesionálních na hry, či filmy zaměřených. Tak co tedy? Necháme stranou články o magové scéně (Porovnání magů, Proč stagnujeme? a konec konců i tento článek) humor (třeba náš Šotek), úvahy o smyslu života, či zveřejňovanou literaturu (hlavně básně a povídky), které mají svůj účel i své čtenáře, a zaměříme se (jak název článku napovídá) na samotné recenze, ať již herní, či kulturní.

K rozlousknutí oříšku: "K čemu jsou magové recenze dobré?" vede nejsnazší cesta přes jinou otázku: "Co nám dává čtení recenzí na dikmazích?" A teď si sáhněte do svědomí, kolik recenzí na hry, či filmy jste přečetli v konkurenčních diskmazích? Že jich nebylo moc? A proč tomu tak je? Odpověď na všechny tyto otázky je jednoduchá. Okřídlený a už značně fousatý výrok praví - jako vejce vejci. Jeden z mých redakčních kolegů se rozhodl, že pročte takřka všechny recenze na Half-life 2 zveřejněné v mazích nám blízkých (a samozřejmě i u nás). Málem ho to stálo nervy. Mohl hodnotit propracovanost recenzí, jejich slohovou a pravopisnou úroveň a následně jejich originalitu, či odlišnost od ostatních, chcete-li. Vzhledem k tomu, že málem zemřel nudou, musí být všem jasné, že právě v těchto ohledech nijak neexcelovali.

Už je to delší dobu, co jsem si odpověděl na otázku, jaké by měly být moje recenze, aby uspokojovaly naše čtenáře i mojí touhu nějak posloužit veřejnosti. Posléze jsem výsledek svého rozmýšlení zformuloval do dvou jednoduchých pravidel.

1. Buď originální!

Originalita byla vždy žádaná a nedostatková, to již patří k její přirozenosti. Ovšem každý je schopen vymyslet něco neotřelého, co tu ještě nebylo a většině lidí se to opravdu podaří, bohužel si většina řekne "To je ale blbost." A dále se tím vůbec nezabývá. Dle mého názoru je lepší špatný pokus o to být originální než další šedivá recenze, která nikoho nezaujme. Být originální znamená nabídnout něco vlastního, ne jen okoukávat nápady od druhých.

Jak to Šotek napsal v jednom svém díle (které ještě nebylo uveřejněno, ale bude, brzy bude, nebojte se) o mé osobě: Další jeho velkou ideou je tvzn. Zjednodušená teorie originality, kterou si hájí s urputností rozzuřeného jezevce. Jde o princip, jak už název napovídá, velice jednoduchý: vše, co je originální, je zároveň dobré – vlastně ORIGINÁLNÍ=DOBRÉ. Samozřejmě, že je to naprostá bagatelizace problému, ale dokazuje, že na šotkovinách je vždy něco pravdy, byť to velice neradi přiznáváme.

A nezapomeňte, trošku vkusného humoru nikdy neuškodí!

2. Měj svůj názor!

Takřka nikdo nebude číst recenzi dvakrát. A pokud si přečetl recenzi v některém papírovém časopise, kde hra dostala 91% a u vás dostala 92%, znamená to pro čtenáře jediné - tyto dvě recenze zastávají stejný názor a jelikož jsem již jednu četl, nemusím už číst druhou. Bylo by to jako číst stejnou báseň v různých překladech, může to být zajímavé, ale přínosnější bude sáhnout po skladbě další.

Samozřejmě, že po vás nikdo nemůže chtít, abyste dali Half-Life 2 30%, ale mnohé případy svědčí o tom, že hodnocení většiny periodik a magů obzvláště jsou jako spojité nádoby. Zkrátka si o hře uděláte představu ještě dříve, než ji vůbec spustíte a podle toho se také odvíjí vaše hodnocení. Co myslíte, jaké hodnocení by v mazích dostával HL 2, kdyby ve všech profesionálních časopisech dostával okolo 60%? A kdyby ho všechny ostatní magy hodnotili podobně, měli byste odvahu se postavit se proti proudu a dát mu 99%? Právě v tomuto ohledu tkví největší plus magových recenzí. Vyjadřují (měli by vyjadřovat) názory hráčské obce, řadových pařanů a ne někoho, kdo se hrami živí a je svým povoláním značně zdeformován.

Ještě vám uvedu tři typické příklady "strhnutí davem". Need for Speed: Underground byla hra značně opěvovaná, dostávala přes osmdesát či dokonce devadesát procent a když rok na to vyšel druhý díl, který byl mnohem zábavnější a po všech stránkách výrazně lepší, dostával prakticky stejně hodnocení, tentokrát již zaslouženě. U nás první díl dostal čtyři Áčka a při porovnání obou dílů se toto hodnocení jeví více než adekvátní. Dalším horkým kandidátem na podobnou dráhu je The Lord of the Rings: The Battle for Middle-Earth, což je již dobrá hra, nicméně velikou část herního času se budete výrazně nudit, což by se gamesám, které dostávají přes 90% nemělo stávat. Který s magů tuto hru ohodnotí adekvátně a nenechá se strhnout "profesionálními recenzemi (my ji recenzovali v předminulém čísle a dostala šest Áček, což není špatný výkon). Posledním a do očí nejvíce bijícím příkladem je kauza Řež. Tato freewarovka sponzorovaná Bonuswebem dostala na svém domovském webu velice slušné hodnocení, což přeci znamená, že to bude muset být dobrá hra! A pánové, ono to funguje! Všichni do jednoho to zbaštili a dle rovnice dobrá grafika + dobré zvuky = dobrá hra nedostala Řež téměř nikde méně než 90% (u nás to byly opět obligátní čtyři Áčka tedy přibližně 50%). Je to o to smutnější, že se jedná o freewarový projekt a dle ohlasů v recenzích se budou řídit autoři ve své další tvorbě. Se svými schopnostmi by však dokázali vytvořit mnohem lepší hru, nebýt pokrytectví recenzentů!

Možná vás moje příklady přesvědčily, možná ne. Věřím však, že všichni jste si vědomi důležitosti vlastního názoru. Bez něj je sebelepší recenze jen ubohá kopie.

A závěr? Samozřejmě, že pravidel psaní recenze je mnohem více, ale žádné jiné nejsou tak často porušovány, jako zmíněné dvě. Tímto článkem jsem chtěl promluvit do duše VŠEM amatérským recenzentům a zaapelovat na jejich novinářskou etiku. Když říkám všem, myslím tím všem, naší redakci nevyjímaje. Ne všechny články, které jsme vypustili do světa (moje samozřejmě nevyjímaje) snesou prověrku těmito kritériemy, ale snažíme se na tom pracovat. Přesvědčte se sami.

« Autor článku »

Mat