Modrá je dobrá, ale černá je lepší…hlavně růže

Mám teď chvilku času, tak píši novou a možná i krapet přínosnou kritiku. Mám poměrně dobrou náladu, tak bude i příznivá. Když se tak probírám vaší Story, tak jsem nemoh minout jedno dílko, o kterým se snažím něco slušně hodnotícího napsat už asi půl roku. Ono je to totiž mnohem složitější než zkritizovat třeba takovýho Žralokožrouta (myšlen pravděpodobně Pike - pozn. korektora), páč tohle bylo něco o dost složitějšího než ta jeho ptákovina (rybárna). Výsledek mojí usilovný snahy máte před sebou. Tak tady je ta moje slavná kritika na Augustovo mnohem slavnější dílko. Zatím záměrně používám slovo dílko, páč je to nedodělaný.

Za prvý mě překvapilo, že to ještě není dopsaný. Hrozně se to táhne. To snad chcete ještě ve čtyřicátým čísle pořád uveřejňovat další pokračování Černý růže?! Když už jsem u nich, tak ty by taky mohly být delší. Dáváte to tam strašně po kouskách.

Za druhý mi to připadá strašně dlouhý a roztahaný. Některý kapitoly jako třeba pátá by šly úplně vypustit. Radím Augustovi, aby byl krapet stručnější. Nestaň se, autorem dlouhých ság jako je třeba Dragonlance.

A poslední kritická výtka než začnu chválit, nemyslíš, alespoň trochu, že cesta ukázáni nabušeného hrdiny, kterýho nikdo nepřekoná (v plné jeho kráse) hned z kraje, je chyba? Kam chceš svůj příběh finišovat, když vši (jako všici) budou mít na paměti Šedopláště? Tohle myslím tím, že je tam Šedoplášť namachrovanej borec, kterej je nehorázně silnej. Neříkám, neukázat ho hned zkraje, ale ne v jeho plné sile. Viz.:

"Modrý rytíř mu věnoval pohrdlivý pohled typu:

´To nemáš šanci stihnout´, ale Šedoplášť se rovnou v běhu náhle přemístil přímo za něj. Modrý rytíř se navzdory svému zranění a překvapení stihl obrátit, avšak svými bojovými kvalitami nedosahoval černého rytíře a už vůbec ne Šedoplášťě... "
A to ty rytíři měli být hrubý frajeři (hlavně ten černej).
A to není celý, pokračuje to:

"Černý rytíř se šíleně rozchechtal a mrštil po ní vší silou použitelnější část své sekery. Šedoplášť vytrhl střečkujícímu modrému rytíři jeho štít a dalším bleskovým přemístěním se postavil před ní. Následoval záblesk, Šedoplášť zavrávoral, sekera pronikla štítem, ale pak jí již nezbyla dostatečná razance na to, aby jeho zbroj víc než jen poškrábala. Zůstala zaklíněná ve zbytcích štítu. Šedoplášť ten kus nyní již nepotřebného železa odhodil."

A pak jinde:

"Pokud by někdo podle jejich vzezření očekával těžkopádnou bitvu opancéřovaných kolosů, tak by se šeredně mýlil. Předvedli pravý opak, meče se míhaly v těžko postřehnutelném sledu" To musela byt slušná rána sekerou (s hodně dobrou rychlostí aby prorazila štít...)

No a teď už můžu v klidu chválit, a možná trosku i kritizovat, já vím, že chceš ve své prvotině (alespoň v té co čtu já) ukázat vše, co umíš, ale možná by potěšilo, kdyby jsi sestoupil svým stylem na úroveň nás prostých čtenářů a trošku ji odlehčil (což ti jde mooooc pěkně). Nevím jak bych to řekl, ale Černá Růže je dost těžký čtení, maminka třeba čte fantazy místo Harlekýnu a já tak trošku taky....).

Četl si někdy, já nevím, no určitě četl, (taková malá řečnická otázka) od Eca Jméno růže a oproti tomu Baudollino? To je dost podobný. Třeba takovýhle šílený souvětí (Pratchett má občas taky dlouhý souvětí ale věty v něm jsou zase krátký a jednoduchý) uprostřed akční scény, kde nemá podle mě být filozofická myšlenka:

„Vidění se jí kompletně změnilo a zaostřilo, její srdce naplnily emoce z nejhlubšího nitra duše, pro které lidský jazyk nemá ani jméno, jelikož drtivá většina zástupců tohoto druhu by nikdy v životě nepřipustila, že je má.“ Jinak je to skvělá myšlenka, ale asi (aspoň si myslím) nepatří do situace, kdy kolem tebe padá kamení, kterýmu uhýbáš.

Ale jinak prostě, ty jsi ty, a s tím nic nehne (Autor pravděpodobně myslí své pokusy ovlivnit Augusta svými dobře míněnými radami vyřčenými v e-mailech – pozn. korektora), těším se až své dílko zveřejníš a já se stanu skrze tebe slavným a bohatým (jinak řečeno se ti pověsím na paty a budu tvůj fanklub, kterýho budeš muset vyplatit, aby ti nedělal ostudu...).

Co napsat na závěr? Asi čekáš na tu chválu, stále mnou slibovanou. Přečet jsem si, co jsem napsal, a pak jsem si přečet znova i Černou růži a musím uznat, že je to něco jak Tolkienův Pán prstenů. Čím víckrát tu Černou růži čtu, tím víc se mi líbí a i pasáže, které se mi při prvním čtení nezdály se stávají přijatelnými až skoro nejlepčejšími (viz Šedoplášť a jiné)! Něco, nevím co, mi říká, že sis to hodně dobře promýšlel než jsi to napsal.

Nevím, jak jinak to mám říct. Proto se těším na pokračovaní ( začíná na to býti napínavé, nazval bych to skvělým intrem) Černé růže a hlavně knihy další (Autor nejspíš myslí Augustův plánovaný volně navazující cyklus próz ze stejného světa nesoucí pracovní název Emisar – pozn. korektora)!!!

« Autor článku »

Xallivarius

 

X

 


Tématické články:


Na prvním místě je samozřejmě dílo kritizované - Černá růže. Nicméně Xallivarius spáchal již nemálo kritik, oficiální je však jen jediná - Podivnej pokus, kritika na Pikeovu povídku Podivná věštba.