Drazí trpaslíci i netrpaslíci. V první aktualizaci, kterou už si nepamatuji pořádně ani já, byla uveřejněna recenze na seriál Červený trpaslík a řeknu vám, že to byl ten vůbec nejhorší článek o tomto fenoménu, který jsem kdy četl. Už si ani nevzpomínám, kdo jej vlastně napsal ... ano, když nad tím ta přemýšlím, tak myslím, že jsem to byl já. V každém případě bych rád toto pochybení napravil a sepsal důstojnou stať, která bude na našich stránkách toto dílo, které nesporně ovlivnilo AAA Games už svojí existencí, repreznatovat alespoň trošku důstojně.

Názory na Červeného trpaslíka se výrazně liší, někteří jej považují za naprostou zhovadilost hodnou té největší míry pohrdání, ale velká část lidí jej uznává jako jeden z vůbec nejlepších humoristických děl, které kdy vzniklo. Část odpůrců (a lidí, kteří existenci tohoto seriálu důsledně ignorují) Červeného trpaslíka se rekrutuje z lidí, kteří již od pohledu zavrhují vše, co alespoň trošku zavání sci-fi, respektive televizní sci-fi (zákonitosti televizní produkce se od té literární výrazně liší) a zbytek zkrátka nemůže přijít na jméno komičnosti zde využívané. Svoje sympatie k tomuto fenoménu vyjádřila řada důležitých lidí, z nichž jmenujme ty nejznámější - Pat, Mat, Augustus, Kamil Gric (šéfredaktor Doupěte), Terry Pratchett či Patrick Stewart (alias kapitán Picard), ale existují i člověci projevující nevoli, když náhodou zaslechnou sousloví Červený trpaslík, zrovna se mi vybavuje například jméno Honzaq, který jej v jedné ze svých filmových recenzí označil za úchylnost.

Na počátku všeho stáli dva talentovaní humoristé - Rob Grant a Doug Naylor. Tato autorská dvojice se rozhodla napsat sci-fi sitcom a svůj nápad předložili BBC, která se na tuto ideu dívala značně skepticky. Humoristický seriál z budoucnosti mohl totiž dopadnout pouze jako propadák, nebo jako kult a ani jedno není zrovna zlatý důl. Když vám natáčení zkrachuje po prvních šesti dílech, je to ostuda a škoda peněz a když se stane oblíbeným mezi určitou skupinou lidí je to lepší, ale výhra taky zrovna ne ... Star Trek byl rovněž legendární a peníze mu to nepřineslo. V okamžiku, kdy se jeho tvůrci začali koupat v bankovkách, skalní fanoušci se od něj odvrátili. Je to spojeno s tím, že hodně takových lidí chce obdivovat něco, co se ostáním zdá šílené, zkrátka taková podvědomá touha po originalitě. Červený trpaslík byl určen pro televizní produkci (premiérově na BíBí dvě, což je státní televize s podobným programovým schématem jako ČT 2 - pro menšiny a magory), a tudíž nikdy nevydělal závratné částky i když škodní na tom autoři rozhodně nebyli.

Ještě než se začalo natáčet, vzniknul problém. Grant (tohle je trochu prekérní situace, věřte mi, že se nejedná o jméno autora Červeného trpaslíka, nýbrž o slovo, které by se nebýt na začátku věty psalo s malým písmenem) státní televize nemohl stačit na pokrytí nákladů regulérně vpadajícího sci-fi seriálu, a tudíž se museli scénáristé značně uskromnit. Naštěstí to v humoristickém SF zas tolik nevadí, ale kdyby takhle vypadala Nová generace Star Treku, která se natáčela ještě o něco dříve než Červený trpaslík, dost možná by si nikdy nezískala tolik fanoušků. Modely a triky jsou hluboko pod úrovní takových staříků jako jsou Hvězdné války či Terminátor, musíme mít zkrátka na paměti, že se jedná o televizní produkci. Jen pro srovnání - když se natáčel seriál Stopařův průvodce po Galaxii (rovněž pro BBC), což byla sázka na jistotu se slušným rozpočtem, natáčel se trikově západ slunce pomocí žárovky a lepenky. Po technické stránce tedy nečekejte žádné zázraky, kvality Red Dwarfa jsou úplně někde jinde.

Samotná idea celého seriálu je moc pěkně vymyšlená. Posádka lodi Jupiterské důlní společnosti Červeného trpaslíka zemře v důsledku ozáření a jediní přeživší jsou Dave Lister, technik s nejnižší hodností na lodi tou dobou ve stázovém poli kvůli propašování zvířete na palubu, a jeho březí kočka. Po třech miliónech let se Dave probouzí a zjišťuje, že život, jak jej znal, skončil, všichni jeho přátelé jsou mrtví a jemu bude cesta na Zem trvat dalších třicet tisíc milénií. Naštěstí se nebude muset vracet sám, protože se po lodi pohybuje jeho přímý nadřízený a nejneoblíbenější persóna na celé lodi - Arnold J. Rimmer, technik druhé třídy. Dlouho na sebe nenechá čekat ani objev Kocoura, tvora jenž se evolučním procesem vyvinul z Listerovi kočky. Pokud k partě připočteme ještě stárnoucí a mírně senilní lodní počítač nazývaný Holly, máme celou skupinu vesmírných dobrodruhů pohromadě.

 

Dave Lister

Tenhle chlapík je poslední žijící člověk v celém vesmíru, což mi přijde samo o sobě dost humorná představa. Je to flákač, budižkničemu, nechutný špindíra a ještě k tomu nepobral moc intelektu (i když je zase o krapet chytřejší, než vypadá, poněvadž svou blbost často jen hraje), ale zase je to vcelku ochotný chlápek se smyslem pro přátelství, což z něj rázem činí nejmorálnějšího člena posádky (až do chvíle než přijde Kryton). Drží jej při životě, že může vytáčet Rimmera, ale když jde do tuhého, ukáže i svojí "lepší tvář", kterou disponuje v posádce jako jediný, ostatní jsou opravdu takoví trotlové, jací se zdají být.

Mezi jeho koníčky dominuje hra na kytaru, jeho věčnou láskou je Kristýna Kotchanská a o panictví přišel ve dvanácti letech na golfovém hřišti.

Arnold J. Rimmer

Posádka Červeného trpaslíka se prakticky na ničem neshodne, kromě jediného - Rimmer je magor! S tím souhlasí úplně všichni včetně jeho samotného, přestože by to za střízliva nikdy nepřiznal. Je to hlupák s přehnanými ambicemi (výš jen výš, tam já mířím) a minimálními schopnostmi, které mu přes všechnu jeho snahu znemožňují složit důstojnické zkoušky. Jeho smrt (stejně jako skon ostatních členů posádky) byla způsobena nedůsledností, které se dopustil a o tři milióny let později je povolán znovu do života jako hologram, který se nemůže ničeho dotknout, ale zato má nejvyšší hodnost na lodi.

Je vlastníkem sbírky fotografií telegrafních sloupů z 20. století a propíchlé nafukovací panny. Jeho já z jiné dimenze je alternativou Jamese Bonda, a tudíž jeho dokonalým opozitem. J. ve jméně znamená Jidáš, což docela přesně odráží jeho osobnost. Pravděpodobně nejoblíbenější postava v naší redakci.

Holly

Lodní počítač, který však vykazuje všechny známky lidství včetně senility (přes tři milióny let starý děda si může dovolit občas něco zapomenout) a smyslu pro humor (často dosti černého). Je to oblíbená postava Terryho Pretchetta a není se mu co divit, jeho hlášky jsou totiž jen stěží zapomenutelné, přestože mají často přímočarý anekdotární charakter. Občas si ještě dnes při hodině tělesné výchovy vzpomenu ne jeho hluboce pravdivá slova: "Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000, což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku." Ve třetí sérii výrazně změní image když se přetransformuje v ženu. Tento face mu vydrží pět řad, takže se v podstatě vyskytuje častěji v ženském rodě, ale přesto mi více přirostl k srdci plešoun.

Nemohu nevzpomenout na skvělý díl Qeeg, ve kterém hraje Holly hlavní roli a kde se výrazněji vyprofiluje.   

Kocour

Postava, která tvoří dokonalý protějšek Dava Listera (který je v podstatě kočičí bůh ... nebo by alespoň měl být, ale Kocour není schopen pochopit, že někdo s takovým obličejem by mohl stát u zrodu jeho lidu). Jediná věc, která jej zajímá je on sám, buď se strojí, nebo spí, nebo jí, nebo se pozoruje v zrcadle ... a když nedělá nic z toho, tak přechází od jedné jmenované činnosti k druhé. To samozřejmě znamená mimo jiné, že kromě marnivosti se vyznačuje i obrovskou dávkou sebestřednosti. V samotném závěru seriálu najde v posádce uplatnění jako pilot, protože díky svému citlivému nosu vycítí blížící se nebezpečí - tolik ke sci-fistické kvalitě seriálu, jehož chyby na tomto poli raději ani nebudu rozebírat.

Je to potomek kočky domácí a má polovinu její inteligence, je to rozený elegán a tanečník, měřítkem všech jeho hodnot je vzhled.

Kryton

V této postavě se snad nejzřetelněji zračí inspirace Star Trekem. Do děje vstupuje na začátku druhé série, ale pak se na něj pozapomene a v plné síle se prosazuje až od třetí řady. Je to android a hned několik scén s ním by se dalo úspěšně porovnávat s výjevy z TNG s druhým důstojníkem Datem. Jeho programování mu přikazuje, aby sloužil člověku jak nejlépe může, což se tuze líbí Rimmerovi, ale Lister z něho nechce mít poskoka, ale přítele, a proto se snaží jeho implicitní nastavení parametrů nabourat. Dělá mu radost, když může svému jedinému dobrému příteli posloužit, ale s příchodem Kotchanské, Listerovi dávné lásky,  na ni začne žárlit a dělat scény jako hysterka. Jeho humornost není ničím ohraničená ani typická a jeho vtipy jsou především suché nebo nechtěné.

Věří v křemíkové nebe, kam přijdou všichni roboti, fény a kalkulačky, je ochoten nasadit svůj život za kohokoliv a má hlavu jako hypermoderní kondom.

Kristýna Kotchanská

Vzhledem k tomu, že zatím u nás na DVD nevyšly závěrečné série, ve kterých Kris především vystupuje, není na vedlejším obrázku postava z Červeného trpaslíka, nýbrž její představitelka, snad mi toto pochybení odpustíte. Kris je postava dosti plochá (ne že by ostatní nebyly, ale oni to alespoň vynahrazují humorností) a neuměle vyplňuje místo po Rimmerovi, který seriál v sedmé sérii odpustil (aby se do něj v osmičce vrátil). Jen stěží asi někoho nadchne, poněvadž není natolik bizardní jako ostatní charaktery, a tudíž působí tak trochu šedivě.

Je to důstojnice, vyzná se v sýrech, má vyšší inteligenci než celý zbytek posádky dohromady.

Nikdo z nich však není prototypem hrdiny, a tudíž se příběhy nebudou točit okolo zachraňování planet v ohrožení a řešení morálních dilemat, tady se zase ocitáme na pevně vytyčených hradbách žánru zvaného sticom. Většina zápletek se soustřeďuje na vytváření komických situací a rozvíjení reakcí vcelku přesně charakterizovaných postav. Avšak ani kdybychom měli hodnotit jednotlivé díly po stránce příběhové, nedopadlo by to nejhůř, zvláště kvůli tomu, že tvůrci vycházejí z tradice klasické space opery, ze které vybírají to nejlepší, takže je jen velice málo dějových námětů původních, ale to vzhledem k parodickému vyznění celého seriálu není vůbec na škodu.

Teď bych rád reagoval na často vyskytující se názor, že Červený trpaslík je parodie Star Treku. To je značné zjednodušování problematiky. Je sice pravda, že nebýt obrovského díla Gena Roddenberryho, Red Dwarf by s téměř naprostou jistotou nevznikl a kdyby přeci jen, byl by v mnohém zcela odlišný než jak jej známe. A i přestože v Červeném trpaslíku najdeme desítky odkazů na Star Trek a dokonce některé "vykradené" scény, parodický humor je spíše v menšině a převládají původní vtipy, takže označovat Red Dwarfa za parodii by bylo nepřesné a nefér.

Červeného trpaslíka bylo natočeno a odvysíláno 52 epizod rozdělených do osmi řad. V dnešní době je konečně už i u nás možnost zakoupit si kolekci DVD, na kterém najdete i řadu bonusů, které každého trpaslíkofila jistě potěší. Budoucnost tohoto fenoménu je značně nejistá, uvažuje se jak o natáčení dalších sérií, tak o filmu, který by jistě pěkných pár týdnů plnil kina po celé Evropě. Jenomže nic není ještě rozhodnuto a já osobně se těchto nových přídavku tak trochu obávám, protože Červený trpaslík už zapadl do sorty pořadů, která už je proleželá jako sýr a ať vytvoříte cokoliv nového, se slušně vyzrálým kusem se to nemůže v žádném případě rovnat.

Kromě desítek reklamních předmětů s motivy tohoto fenoménu jsou k sehnání i knihy, které mají na svědomí samotní autoři. Momentálně jich můžeme na pultech českých knihkupectví najít kvartet a není to počtení k zahození, přestože by mohla slova anglického nakladatele:"Prodávají se dobře, což je důkaz toho, že jsou kvalitní" vést k jinému závěru. V těchto svazcích prožíváme povědomé příběhy, které se však nedrží úzkostlivě televizního scénáře, ale naopak prohlubují postavy. Humor v nich užitý je zpravidla o něco jemnější a nevýraznější než je tomu u seriálu. Jednou větou řečeno - bylo by to pěkné počtení i kdyby nám byl Červený trpaslík neznámým pojmem. Abych vám demonstroval svá slova, budu citovat úvod první knihy (Nekonečno vítá ohleduplné řidiče), udělejte si obrázek sami:

Saunders byl mrtvý už skoro dva týdny a zatím se mu to ani za mák nelíbilo. Právě v téhle chvíli byl otrávený, že se musí probírat hromadou dotazníků a úředních papírů, které mu poslali k vyplnění z Ministerstva smrti a práv zesnulých.

Bylo samozřejmě výborné, že člověk dostal pětistránkovou brožurku Vaše vlastní smrt a jak se s ní vyrovnat. Bylo samozřejmě výborné, že jste mohli navštěvovat poradenskou službu a přednášky lodního metafyzického psychiatra a nechat si povídat o povaze Bytí a Nebytí a další kraviny o nějakém chlápkovi, co žil v jeskyni, ale nevěděl, že jde o jeskyni, dokud z ní nevyšel ven. Jenže Saunders byl inženýr, a žádný filosof: podle něho byl člověk buď mrtvý, anebo živý. A když jste jednou mrtví, neměli by vás nutit vyplňovat nekonečné nesrozumitelné dotazníky, ani k dalším absurdnostem, které se s tím pojí.

Neměli byste být povinni odevzdat rodný list, aby se mohla zrušit jeho platnost. Neměli byste být povinni zaslat soudnímu znalci vyplněny úmrtní list s pasovou fotografii své mrtvoly, podepsanou na rubu. Když jste jednou mrtví, měli byste být mrtvi. Měly by vás ty svině nechat na pokoji.

Kdyby Saunders mohl něco popadnout, popadl by to a mrštil tím napříč místností s šedými kovovými stěnami Jenže to právě udělat nemohl.

Avšak nejen knižní verze se dočkal Lister a jeho parta. Američané, kterým se asi zdála anglická angličtina příliš obtížná a anglický humor nestravitelný, se rozhodli natočit remake, který k mé spokojenosti skončil u pilotního dílu, který jsem měl tu možnost shlédnou a musím jej ohodnotit jako průměrný, což je ve spojení s pojmem Červený trpaslík obrovská urážka. Ono to není zas tak strašné, ale to, co je na americké verzi dobré, je v britské mnohem dopilovanější a lépe zpracované. Štěstěna se na tento fenomén znovu usmála a neomylně nasměrovala americké zpracování na útesy, za což ji můžeme jen poděkovat.

Červený trpaslík je fenomén, o tom se můžete přesvědčit tak, že do jakéhokoliv českého internetového vyhledávače tyto dvě slova zadáte. Více stránek na internetu v češtině nenaleznete ani o Jungovi, Asimovovi či tuberkulóze. Rovněž i cony (celosvětové i české národní) se i přes mnohaletou latenci seriálu těší značné oblibě. A když kdekoliv v dostatečně pestré skupině mladých lidí začnete citovat Rimmera, s největší pravděpodobností se najde někdo, kdo je schopen vaší větu dokončit. Tomu se říká kult. Nikdo neví přesně jak jej vytvořit a nestává se to každý den, ale když už něco podobného vznikne, najde se dostatek lidí, kteří by to ocenili. O Red Dwarfovi to platí trojnásob.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Moje první recenze na Červeného trpaslíka. Několikrát zmiňovaný Star Trek, bez kterého by Red Dwarf dozajista nevznikl, a další anglické humoristické seriály: Černá zmije a Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére. Zapomenout byste neměli ani na článek z aktuálního čísla o Monty Pythonech, kteří rovněž patří k slavné historii anglického humoru. A z hloubky archívu bych mohl vyšťourat i recenzi na knihu Červený trpaslík: Nekonečno vítá ohleduplné řidiče.