Vraky, aneb projekty, které nedopadly

Za svou existenci jsme se pustili do pěkné řádky projektů a asi polovinu z nich jsme úspěšně dotáhli do konce. Pokud se mrknete do sekce Projekty, mohla by se vám zdát naše činnost poněkud stereotypní. Naleznete tam čtyři češtiny, o které se postaral AAA Games Team (tři hry a jeden program). Avšak naše další plány byly mnohem ambicióznější ... a možná právě proto nevyšly. Je sice pravda, že většina zkrachovalých projektů je neodmyslitelně spjata s Šotkem, ale to už je zkrátka takový charakter, že toto spousty nakecá a ani ne půlku z toho udělá. Já se budu rozepisovat o dvou relativně velkých projektech, kterými jsme vám, drazí čtenáři, chtěli udělat radost a když už to nevyšlo, tak vám to alespoň sdělíme, abyste věděli, o co jste kvůli naší (popravdě řečeno mé) lenosti a neschopnosti přišli.

Vrak číslo jedna: Za ovci Bětu!

Jednoho krásného dne jsem se rozhodl, že bychom mohli udělat redakční map pack do námi velice oblíbené hry - WarCraftu III. A jak to tak bývá, čím víc jsem se v tom šťoural, tím větší jsem měl ambice. Konečná verze byla následující: kampaň o čtyřech mapách, prologu a závěru s humorným až parodickým příběhem, častými cinematickými sekvencemi a k tomu plně dabovaná redaktory AAA Games! Bylo to velkolepé, snad až příliš. Projekt se zastavil v okamžiku, kdy jsem měl kompletně vmyšlený příběh a hotovy asi tři čtvrtiny hry. Bohužel až tehdy jsem zjistil fatální chybu, která šla vyřešit jediným způsobem, znovuvytvořením všech map. V tu chvíli mi prasky nervy a já s tím praštil, jednoduše jsem si řekl, že na tohle jednoduše nemám čas.

Přestože tento projekt skončil neslavně, seznámím vás alespoň s nástinem příběhu, hlavních charakterů a scénáře. Na všech těchto složkách hry se podílel také Augustus, který mi dodával potřebnou sílu v krizových situacích. Bohužel marně.

Náš příběh začíná a končí A long time ago in a galaxy far, far away, o které neměl George Lucas ani tucha. V prologu se seznamujeme s kultem uctívačů ovce Běty, která se však někam zatoulala a její stoupenci ji marně hledají. Ne tak vaše zraky, které na této roztomilé bytůstce spočinou krátce po vyslechnutí jednoho namlouvacího rituálu mezi bezejmennými a nedůležitými postavami, který se bude linout celým příběhem. Co se to však nestane? Ovce Běta je po krátkém střetu zabita Nekromantem, který uvězňuje její duši. Poté, co se to vyznavači dozvědí, rozhodnou se spojit s vyššími dimenzemi, aby povolali hrdinného hrdinu, který by jejich Bětu zachránil a přivedl jim zpět. Tím končí prolog a k akci se konečně dostáváte vy.

Ne však tak zhurta. Abyste si dokázali udělat představu o nikterak intelektuálském humoru celého projektu, rozhodnul jsem se přepsat "povolávací" rozhovor mezi uctívači a hrdinným hrdinou Ambiorixem, kterého interdimenzionální spojení zastihuje právě v okamžiku, kdy se baví vybíjením ovcí:

Vážný hlas: Mocný válečníku! Zanech své udatné činnosti a sestup k nám, potřebujeme tě!
Obhroublý hlas: A to von nás teď jako slyší, jo?
Něžný hlas: Samozřejmě, že nás slyší, je přece otevřena dimenzionální propust.
Obhroublý hlas: Dimenzonalní ... ty jsi nějaká chytrá. Kdy máš v plánu se ke mě stavit?
Něžný hlas: Stavit? Samozřejmě ... brzy.
Rozzlobený hlas: Počkej, počkej. JÁ jsem se přeci měla stavit!
Obhroublý hlas: Aha, promiň, vy holky čarodějky jste si tak podobný...
Vážný hlas: Mohl bych s vaším laskavým dovolením pokračovat v zachraňování naší drahé Běty a přerušit tím vaší přízemní konverzaci.
Obhroublý hlas: Si posluž ...
Vážný hlas: Takže, náš hrdino, pokud mne slyšíš, nemáme mnoho sil na udržení dimenzionální spojnice, takže máš na sestup k nám maximálně 15 minut, proto buď rychlý.
Obhroublý hlas: A jestli to stihneš, tak přivez nějaký suvenýry z tý vaší demence.
Něžná hlas: Dimenze.
Obhroublý hlas: Jo, přivez ňáky dimenze, já teda nevím co to je, ale moje holka to chce.
Rozzlobený hlas: JÁ jsem přece tvoje holka.
Obhroublý hlas: Aha, sorry.
Ambiorix: Někdo mě volá, bude bitka. Musím se jít zeptat matky, jestli můžu jít.

Matčino povolení však dostanete pouze pokud ji dostanete rohlíky a ty má jen další osoba, která po vás chce záchranu barda ... zkrátka takové herní klišé. Rovněž první rozhovor mezi Ambiorixem a jeho budoucím věrným průvodcem o lecčems vypovídá:

Děkuji ti hrdino, jenž zachránil jsi Meleta,
barda, pěvce, kejklíře, co moudrý již je ze světa.
Jen řekni a neměj zábrany,
jeká je cena mojí záchrany

Ambiorix: No, ehm ... mne poslala Melane, abych tě zachránil.

Á Melane, těžká služba u ní byla,
mne se příliš nelíbila,
však měl jsem zas a zase,
zpívat jen o její kráse.
Už toho mám všeho dost,
chci si zase zpívat pro radost.

Ambiorix: Co ti brání? Promiň, ale spěchám, musím zajít k Melane pro rohlíky a k mamce, aby mi otevřela dimenzionílní bránu.

Posečkej však ještě chvíli
a zamysli se, kam tvé nohy pílí.
Meletus je ti vděčný, že neudělali z něj mršinu
a tak ti i on může otevřit dimenzionální trhlinu.

Ambiorix: A víš, že to není špatnej nápad. Už mi nezbývá moc času.

Mé nápady oceňuje každý hrdinu,
jenž pouť svou předalekou začíná.
A když se závěrečným bosem skoncuje,
z vítězství i z písně mé se raduje,
jež složím o jeho odvaze a udatnosti,
je krásná sic přibarvená ... dosti.

Ambiorix: To by šlo, pojď se mnou, budeš mi zpívat.

Však, jak chápu, nezbývá mnoho času nám,
touhou po dobrodružství hnán
vydá se Meletus, ne však sám
podél řeky do lesa,
kde bránu mezi dimenzemi vykřesá.

Ambiorix: Dobře, vyrážíme, rychle!

Ještě než se do běhu dáme,
jseš si jistý, že se již známe?

Ambiorix: Aha, promiň, já jsem Ambiorix.

Hmm, to těžká služba bude,
co však jiného mi zbude.
Na slovo Ambiorix,
rýmuje se snad jen apendix.

A přesně takový je bard. Hloupé a banální rýmy, které plodí by zpestřovali celé putování, které si už nebudeme tak podrobně líčit. Stačí jen když naznačím, že vyznavači se Ambiorixovi zapomenou zmínit o tom, že Běta je ovce a a Ambiorix je hrdina, který své skutky nedělá nezištně proto, aby byl svět lepší. I několika zajímavých vedlejších epizodek byste se dočkali, avšak snad vůbec nedůležitější bude setkání z další herní postavou - čarodějem Farnakem, který vás bude po celé dobrodružství deptat svým bezbřehým optimismem. a nakonec vše skončí skvěle ... tedy možná.

Největším problémem byla herní část, která mne naprosto deptala. Vymýšlet nové dialogy a videosekvence mne docela bavilo, ale jak došlo na samotný design misí, bylo to horší. Deptalo mne, že ač jsem dělal co jsem mohl, samotný herní systém nefungoval tak skvěle jako u WarCraftu III. Většina hry byla založena na putování dvou hrdinů (Ambiorix a Farnakes, bard byl nehratelný, pouze za vámi lezl jako ocas a komentoval dění), kteří vybíjeli stvůry a vylepšovali svoje schopnosti. Nebyla to vyloženě pruda, ale nesplňovalo to moje standarty, což byl jeden z důvodů deprese a uzavření celého projektu. Ale abychom neskončili tak trpce, mám pro vás závěrečnou várku různé směsi hlášek, útržků rozhovorů a podobně ... zkrátka všechno, co stojí za to, aby přežilo. Musíte si však uvědomit, že to bylo určeno pro dabing (jehož část jsme měli též hotovou), ve kterém by to vyznělo hned trochu jinak.  

Hlášky pro Ambiorixe

BOJ, ZABÍJENÍ, BOJ!!!! Víte co mě baví víc než boj? Nic!
Pojď prde, pojď na férovku.
Co chceš?
Mamíí, mamí….
Pidly, pidly, pidly, takhle si tě rozkuchám.
Sbíráš skalpely? Ehm …skalpy.

Hlášky pro Farnaka:

Já jsem Farnakes a mám vás všechny rád.
To je super.
Už letím.
Že jseš to ty, fešáku.
Sluníčko svítí, ptáčkové zpívají, baráky hoří, nepřátelé chcípají, vždycky jsem měl rád práci v terénu.
Za vítězství, jsem životní optimista.
Umírám, není to super.

Meletovovy verše (s poznámkami Ambiorixe)

Je slyšet strašný řev
A všude stříká krev
Hle hrdino bitva
Tu zasáhl tvůj meč
Což musí zmínit moje řeč
A už je z toho pitva.

A nechtěl bys už držet hubu

…asi ostrý jako břitva

---


Mráčky po obloze plynou
a nepřátelé jenom hynou
tvou rukou, silnou, smělou
z tohoto už se neproberou

Hrdina spěchá k svému cíli
S velkou, převelikou pílí
Žene se za svou Bětou
Před jejíž krásou květy kvetou

Nemělo by bejt vadnou?


Přeci bys nechtěl dívku tak divnou, vadnou,
U níž i květy …

…Vadnou?

Já jsem tady bard
a verše jsou můj part.

---

Splnil jsi hrdino svůj úkol směle
Teď chvátejme my d.. dál vesele

Nuž chvátejme jen dál a dál


…já bych už na to radši …

Smál?

…Tohle je za trest

---

Úkol svůj hrdina splnil statečně
Jeho odkaz žít bude věčně


Jak?

Lidé o něm budou zpívat písně …

Nezapomněl jsi na něco?

…vděčně.

---

Nuž go jen go,
Za princeznou svou.



Och nepřátel je přímo les,
Udělej s nimi krátký proces

jasně a ty se budeš zase flákat

…musíš mi furt do řeči skákat?


---

Pověst a kvality reka by byly ztraceny,
Kdyby žádal za své činy odměny,

mluv za sebe

ty asi nechceš přijít do nebe

pokud tam budeš ty tak ne

bard svému hrdinovi leccos promine.


Závěrečná píseň (nedokončená jako celý tento projekt)

Tvá píseň...

…ať je tam něco o mamce…

Zrodil se velký hrdina,
Jehož měla ráda celá rodina
Ach byl to velký ctnostný muž
A k tomu ostrý jako nůž
Zatím co jiné matky
Uklízí po synech zvratky
On přes vzpurné orky, gnoly a trolíky,
Běžel té své pro rohlíky.
A když volali po něm zas a znova
Musel odejíti z domova
Od své milé matky, matičky,
Které nosíval rohlíčky

… a někdy i chleba

přerušovati není třeba
Rohlíčky s cukrem a smetanou,
Jaké se dnes již nedostanou

…můžeš už přejít od pečiva k věci

vždyť už se k tomu dostávám přeci
A taky s medem byly

…maminka se zlobí

…aha, to bychom nepřežili
Nuž vyrazil od své matičky…

…ty si koleduješ

Prozkoumati svět celičký
A než stačil pokochat se nádhernými květy
Pustil se do záchrany nejbělejší Běty
Hnán krásné princezny představou
Vyrazil rychle za tou pravou,
Která byla u bídného nekromanta ve vězení,
A díky hrdinovi už tam není.
Bojoval s orky, zombáky, gnoly
Draky a občas s nějakými troly
Murglogy, čarodějkami a také gnoly

...ale o těch už jsi přeci mluvil,

…však jsi jich také mnoho zhubil
Já sám jednoho jsem ubil

…ten se zabil sám, protože tě nechtěl poslouchat,

…ach přátelé, prosím, už nekecat!
Ach padla rána, tudyta i tamta…
Až dostal se až na nekromanta.
A to byl soupeř věru velmi tuhý,
Kde kdo vylámal si na něm zuby.
Avšak náš hrdina mu …

…Nasekal prdel

A dal mu na frak, abys věděl.
V souboji čestném ho porazil
Jedinou ranou hlavu mu srazil
A za svou ovcí šťastně dorazil.
Div do ní málem nevrazil,
Jelikož nemohl ji poznat
Chtěl za ženu ji pobrat
Avšak když byla ovci, vzalo to rychlý obrat.
Myslel si že je v ní jenom zakleta,
Ach ten náš malý popleta

...

Majoritní autor těchto veršů je Augustus. Ne že by se měl čím chlubit. Tohle jsou ty nejhorší rýmy, které jsme dokázali vymyslet.

Vrak číslo dva: Smrt krásných princů!

Tento projekt patří k typickým krachům. Jednalo se o amatérská film, trochu komedie, trochu parodie a pořádná dávka neumělých hereckých výkonů. Herci se rekrutovali z řad mých gymnaziálních spolužáků, takže se nejednalo o projekt AAA Games, ale v případě, kdyby byl dotažen do konce, měla by na něj naše redakce autorské právo, to jsem vyjednal. Postavil jsem se do role producenta, scénáristy, režiséra, kameramana, klapky a další řady funkcí. Zlí jazykové tvrdí, že to byl také důvod pádu tohoto projektu. Protentokrát mají zlí jazykové pravdu. Nejsem totiž organizační typ, takže jsem zvládl svolat dva natáčecí dny. Tvorba filmu však byla zákeřně přerušena nemilými letními prázdninami, po kterých už jsme se k natáčení nevrátili, ačkoliv snaha tu byla, hlavně ze strany herců, já už jsem v té době měl soustu práce na AAA. Za všechno tady můžu znovu já.

Ale i tak vznik scénář, který je na filmu jednou z nejdůležitějších věcí a ony dva natáčecí dny, ve kterých jsme zvládli natočit tak třetinu snímku, jsme se skvěle bavili, bez výjimky. Zvláště památná je tvorba předfilmu, která trvala mnohem déle, než se čekalo. Jednalo se o upoutávku na snímek MATRIX: Resuscitation, ve kterém byl oživován Neo. Bohužel se ukázalo, že samotné vyslovení sousloví: "resuscitační čepice" dělá nemálu lidem problémy, zvláště pokud se jede "naostro". Ale Nea jsme nakonec úspěšně oživili a předfilm dotočili, nikoliv už celou pohádku, ve které bezděky účinkovali i někteří profesoři. Dám vám příležitost přečíst si téměř kompletní scénář, který toho o "pohádce" vypoví asi nejvíce.

Scénář pohádky
By
Mat

Verze 1.0
Verze určená k obrovské revizi a úpravám podle fantazie dalších autorů

Scéna jedna

Princ Orion se marně snaží dostat do své skříňky na boty, neustále zkouší znovu a znovu zastrčit klič do zámku, ale vůbec mu to nejde. Po chvíli bezvýsledného snažení přichází drsně vypadající chlapec. Stojí mu za zády, aniž by si ho Orion všimnul. Chvíli ho sleduje a pak mu zaťuká na rameno, Orion vyndá klíč ze zámku a ohlédne se.
„Tohle je moje skříňka!“ ukáže drsňák
„Fakt, heh … to je teda drsný“ … Orion poodejde. A drsňák odemyká skříňku. Po chvíli se vrací Orion: „Hele, já mám číslo 358…“ ukazuje mu svůj klíč s číslem.
„To máš super, ale tohle je skříňka 125, chytráku.“ Orion zklamaně odchází na opačnou stranu vestibulu, kde bez problémů odemyká svojí skříňku.

Scéna dvě

Orion si přezouvá boty, zamyká skříňku, tanečním krokem vychází schody, zkouší dveře od šatny, jsou zamčené. Svléká si bundu a rve jí do tašky. Dívá se na rozvrh a zjišťuje, v jaké učebně má vyučování, chodbou se dostává ke dveřím. Až doposud hraje hudba, která utichá, Orion klepe na dveře. Vchází a omlouvá svůj pozdní příchod: „Sorry, byl jsem u doktora.“

Možnost vložení několika scén ze školního prostředí.

Scéna tři

Přestávka. Orion sedí v lavici s Jasoněm, oba si prohlíží své písemky z fyziky. Jasoňova je napsaná úhledným pravopisem a pod ní je velká nekompromisní jednička. Orionův škrabopis byl oceněn plným počtem. Orion vezme do ruky učebnici z fyziky, chvíli obrací stránky ale nakonec se stejně musí zeptat: „Co jsme brali naposledy?“
„Podívej se do sešitu.“ Zní odpověď.
Orion se natáhne a nešetrně vezme z druhé strany lavice Jasoňův sešit (Jasoňův penál spadne na zem) a začne v něm listovat.
„Myslel jsem tím podívej se do SVÉHO sešitu.“ Vyrve mu sešit z ruky.
Orion si vezme znova učebnici a listuje, po chvíli hledání se zatváří spokojeně. Chvíli se dívá na stránku a zamrčí se. „Tohle se mam naučit, jo?“ Řekne si pro sebe. Mlaskne, ještě jednou, pak řekne: „Cvak.“
„Hele, jak dělá foťák?“ zeptá se Jasoně, který je zabraný studiem dalšího předmětu. Jen se na něj kysele zatváří. „Na co to potřebuješ?“
„Jen tak, chci zkusit, jestli nemám fotografickou paměť…“

Scéna čtyři – beze slov, hudba

Probíhá nějaká očividně nudná hodina (ideální např. zeměpis, nebo dějepis, či biologie). Někteří pilně píší do sešitu, jiní se snaží předstírat, že píší a ostatní jen laxně leží na lavici. Všichni vypadají znuděně. Učitelka/učitel vykládá svojí látku s velikým zaujetím.
Jasoň zapisuje látku do sešitu tak, aby mu žádný podstatný fakt neunikl, Orion je jeden z těch kteří leží na lavici a zoufale se těší na konec hodiny. Náhle ho však napadne, že by měl vyvíjet nějakou činnost. Otevře tedy tašku, ve které má bundu a … několik dalších věcí. Vytáhne vojáčka na hraní a tank, na špejli uváže bílý kapesník a snaží se, aby to vypadalo tak, že vojáček mává bílou vlajkou. K vojáčkovi přijede tank, z něho vystoupí další vojáček, chvíli spolu mluví. Voják opět nastupuje do tanku a odjíždí, přeživší vojáček se raduje a odchází, v tu chvíli ho však přejede tank zezadu. Orion je s pointou očividně spokojen, proto ihned začíná další hru, vezme použitého vojáčka, poslechne si jeho srdce, chvíli ho zkouší oživovat elektrickými impulsy z tužky a pera, nic nepomáhá, proto ho musí vložit do rakve/krabičky od sirek. Bere vojáka z tanku a tenisový míček, vojáček se otočí a uvidí tenisový míček, zhrozí se a začne utíkat, ten se však valí za ním, ať po lavici kličkuje, jak kličkuje, dokonce nepomáhá ani úprk na Jasoňovu polovinu a na jeho sešit, proto se vrací míček ho však zažene až k okraji lavice, vojáčkovi nezbude nic jiného než skočit. Míček se zastaví a jako by se díval přes okraj lavice. Vojáček leží pod lavicí napíchaný na bodce (párátka). Oriona pointa opět potěšila.


Scéna sedm

Orion jde po ulici/cestě, když ho osloví Bystrozraký: „Vy se jmenujete princ Orion?“
„Ano, to jsem já?“
„A nechtěl byste mne přijmout do služby?“
„Co umíš?“
„Jednou z mých předností je skvělý zrak, proto se konec konců jmenuji Bystrozraký, ale i ostatní mé smysly jsou nezvykle rozvinuté, dalším mým argumentem je obrovská síla, dokážu provrtat díru do betonu prstem, samozřejmostí je i skvělá znalost moderních technologií, nahackovat Pentagon je pro mě hračka.“
„A z toho mám bejt jako odvázanéj?“
„Abych řekl pravdu, tak všichni ostatní princové byli nadšeni, když jsem jim nabídl své služby.“
„A jak skončili?“
„Noo… čtyři zamřeli v boji s drakem, dva popravili, protože nesplnili svůj úkol, ale jeden přeci jenom přežil, vzal si Popelku.“
„Co tu šmudlu? To taky nedopadl nejlíp.“
„Náhodou, když se umyla a oholila, tak vypadala mnohem lépe.“
„Ale proč bych tě měl vlastně přijmout, stačí mi můj zrak a vrtačku doma máme i s příklepem?“
„Proč? Protože je to ve scénáři, podívej,“ vytáhne scénář a zalistuje a vítězoslavně zapíchne prst do jednoho místa.
„No jo, vážně. Tak jo.“ Bystrozraký schová scénář. Orion chvíli přemýšlí a pak řekne „Počkej, jak to tam bylo?“ Bystrozraký opět vytáhne scénář a znovu ukáže dané místo.
„Aha, Tak já tě tedy beru, řekne jásavě Orion. Teď seš na ředě ty.“
„Výborně tedy, jdeme.“
Jdou dál.

Scéna osm

Orion s Bystrozrakým potkají Dlouhého.
„Čau, jak se furt máš?“ zeptá se Bystrozraký
„Očividně se mne tážeš na mojí náladu, v tom případě ti nemohu odvětit, neboť nálada je pocit velice nestálý a tudíž se po dlouhý časový úsek, na který se mne podle výrazu „furt“ pravděpodobně tážeš, velice mnění. Tím pádem je konstrukce této otázky zcela irelevantní.“
„Ty jsi se vůbec nezměnil.“
„Tato poznámka je zcela…“
„Mlč už, nikdo na to není zvědavej. Vy se ještě neznáte, tohle je Dlouhý, můj dávný kamarád a toto je princ Orion, náš další zákazník. Jdeme vysvobodit princeznu.“
„Princeznu? Že o tom nic nevím…“
„Ale vždyť je to ve …“ vytahuje scénář a zamyslí se „Tak to jsem se asi prokecl, co?“
„Dostali jsme se však daleko od našeho problému,“ připomene Dlouhý „Přijmeš mne do svých služeb princi?“
„A co vlastně umíš, jestli máš totiž hlavu tvrdou jako palice, můžeme si tady s bratrem vrtákem založit živnost.“
„Ne stupeň tvrdosti mé hlavy je zcela v normě, ale zato mám velice rozsáhlé znalosti o filosofii starověkého Řecka.“
„Tak to se mi bude určitě někdy hodit.“ Jásavě pronese Orion. Poté se zamyslí: „Co to kecám? Ale co pojď s námi.“

Scéna devět

Trojice potká Širokého.
„Budu hádat, tohle je Široký?“ zeptá se Orion, odpoví mu souhlasné přikyvování.
„Dobře, zkrátíme to, já jsem Orion, proč bych tě měl přijmout do svých služeb?“
„Nejsem takovej pošuk, jako ti dva.“
„Výborně, beru tě.“

Scéna deset

Čtyři společníci jdou vedle sebe a něco si povídají.
„A jak jste vůbec přišli na to, že zrovna já mám zachránit nějakou princeznu?“ zeptal se mezi řečí Orion
„To víš,“ odpoví Široký „to je jako když jdeš do supermarketu a dojdeš do oddělení pečiva. Díváš se na tu kupu rohlíků, vezmeš igelitový sáček a vidíš, jak ty správné rohlíky na tebe mrkají a křičí: „Vem si mě“ a „Chci skončit ve tvý puse“ a ty víš, který rohlíky si vzít, přestože ostatní nic nevidí.“ Chvíle ticha „Možná, že to nebylo to nejlepší přirovnání“
„Jo, s koláčema by to bylo rozhodně lepší,“ poznamená Bystrozraký

Scéna jedenáct

Skupinka míjí děda Vševěda, který na ně křičí: „Nemáte něco k snědku, mladíci?“
Skupinka se otočí a podívá se na něj. Orion začne: „Od kdy chtějí houmlesáci něco …“
„Posečkej okamžik princi.“ Přeruší ho Dlouhý a mírně diskrétně se otočí. „To je děd Vševěd, on se takhle převléká, aby inkognito poznal povahu nějakého člověka.“
„Aha, dík“ odpoví Orion a obrátí se k dědovi: „Ne, nemáme, houmlesáku jeden špinavej.“ A odchází.
„Počkej, ty jsi nepochopil, co jsem říkal, nebo jsi úplný a dokonalý dement?“
„Co?“
„Nevyhýbej se otázce. Ty jsi nepochopil, co jsem říkal?“
„Heh, jak byly ty další možnosti?“
„Vidím, že takhle se s váma daleko nedostanu, proto budu co nejstručnější.“ Vloží se do všeho děd.
„A ty jsi zase kdo?“ zeptá se Orion. Dlouhý se na něj nepěkně podívá.
„Vezmeme to od začátku. V dobách, kdy byla Země ještě placatá, to znamená ještě před tím, než mi matka vyškubala všechny zlaté vlasy, se v jedné zemi…“
„Zkrať to …“ popožene ho Orion
„Tak tedy král s královnou si moc přáli mít …“
„Zkrať to …“
„Tak tedy dobrá. A on Zlatovlásku uvěznil na tajném místě.“
„Díky, to jsem chtěl vědět, jdeme…“
„Počkej, počkej, ty nemáš žádné otázky? Většinou se princové dlouho vyptávají a loudí informace.“
„A na co bych se jako měl ptát?“
„No třeba na to, kde se nachází to tajné místo …“
„Tak dobře, kde je tedy Zlatovláska uvězněna?“
„To ti nemohu prozradit.“ Usměje se Děd
„A myslíš si, že mně bude princezna chtít, když jí vysvobodím?“
„Tak za to dám tuhle ruku do ohně, a tuhle ruku dám do ohně za to, že tvoji společníci jsou dobří a poctiví hoši, kteří ti chtějí upřímně pomoci.“
Bystrozraký se ohlédne a řekne: „Omluvte mne na chvíli.“ Přistoupí ke kolemjdoucí ženě a zeptá se: „Sarah Conorová?“
„Ano, to jsem já.“ Odpoví žena. (slideshow…)
Bystrozraký vytáhne pistoli a, namíří jí na ženu… tma, výstřel

„Kde jsme to skončili?“ zeptá se Bystrozraký, když se vrátí k očividně vyděšené skupince. Děd Vševěd přechází ze ztuhlé grimasy, kde ukazoval svoje ruce a schovává je za záda.
„Už byste měli vyrazit, nejste jediní adepti na vysvobození princezny.“

Scéna dvanáct

„A vy opravdu nevíte, kde by mohlo to tajné místo být?“ zeptá se Orion
„Ne (Bystrozraký), kdepak, ale měli by jsme začít hledat v nějaké restauračce (Široký, který do sebe souká svojí svačinu), od toho je to ze své podstaty tajné místo, protože nikdo … (Dlouhý)“
„Mlč (princ), Sklapni (Bystrozraky) – současně, o něco později: „Drž h … (Široký), ehm – přijde mu to trapné – POdrž mi housku, prosím tě, musím si vyndat z batohu něco k pití …“
„A není to v podstatě jedno, kdo to je?“ zeptal se Široký, aby prolomil ticho „Hlavní je, že jdeme správně“ a zakousl se do housky.
Skupinka odchází a míjí rozcestník a šipkou a nápisem: Tejné místo

Scéna třináct

Skupina vstupuje na most a rozmlouvá. Asi veprostřed mostu potkává čarodějnici. Ta zaťuká hůlkou a zvolá : „Nemůžeš projít“ (slideshow…). Skupinka se zarazí a chvíli se na ní dívá.
Široký se zeptá: „A to jako proč?“
„Protože jsi tak tlustej, že se kolem tebe neprotáhnu. Starší mají přednost, takže se pěkně vraťte na začátek mostu a já tudy projdu.“
Skupina si váhavě rozmýšlí, co bude dál, nakonec se obrací a splňuje požadavek čarodějnice. Bystrozraký pustí do luftu větu: „Už jsem myslel, že po nás bude něco chtít, to čarodějnice dělají.“
„Cože? Já že jsem čarodějnice? Ale na druhou stranu… Mohli byste pro mne něco udělat.“ Skupina se vyčítavě podívá na Bystrozrakého, ten sklopí oči … „Jinak vás nenechám projít…“
Bystrozraký si vezme Oriona stranou a povídá mu: „Nemůžu se zbavit pocitu, že tuto nedobrou situaci jsem způsobil i já, proto jsem vymyslel několik alternativních řešení. První z nich je, že bychom mohli řeku přebrodit, nebo přejít po jiném mostě. A nebo bych to čarodějku mohl …“ vytahuje pistoli
„Klídek, klídek. Já nemám moc zkušeností s porážením draků, vysvobozováním princezen a plněním úkolů pro čarodějnice a tohle je docela dobrý způsob, jak je načerpat, však se nám to může někdy hodit… ale kdyby nám zadala nějaký úkol, který nejsme schopni splnit, tak jí můžeš“ udělá si z prstů pistoli „však by jsme si zašli skoro tři sta metrů.“ Oba dva se vrací ke skupince.
„Dobře, pokusíme se splnit tvé úkoly.“ Oznámí jí Orion
„Výborně, když půjdete touto cestou, dorazíte ke stromu, který plodí zlatá jablka, vaším úkolem je, vypustit tohoto hada tak, aby se dostal k jeho kořenům.“ vytahuje zpod pláště hada.
„Dobře tedy, pokusíme se o to.“ odpoví princ a po kratším hledání vytahuje z tašky igelitový pytlík od svačiny a nastavuje ho tak, aby do něj čarodějnice mohla hodit hada.
Scéna čtrnáct
Skupina přichází před strom. Na něm visí cedulka: Strom se zlatými jablky Nesmrtelnosti, kdo některé z jablek utrhne a sní, toho zabiju, král.
Pod ním byla další cedulka s nápisem: Jablka utrhne jen ten, kdo má
Orion si tyto cedulky přečte a obrátí se ke svým společníkům: „Slyšel jsem, že každé zlaté jablko má nějaký kouzelný účinek. Jaké budou mít asi tyto?“
„Vzhledem k tomu, že jsou to zlatá jablka Nesmrtelnosti, tak bych řekl, že způsobují enormní růst vlasů.“ Odpoví mírně ironicky Bystrozraký
„Tak to by se nám mohlo hodit … taky jednou zestárnu … a nechci mít plešku.“
„Ale co ten nápis?“ zeptal se Široký
„Vzhledem k jeho obsahu a pravdivostním hodnotám dílčích částí tohoto výroku můžu s jistotou konstatovat, že je naprosto irelevantní, protože při požití …“ Dlouhý
„Myslel jsem ten spodní nápis!!!“ upřesňuje Široký
„Měli bychom vyzkoušet, jestli je někdo z nás má a tudíž i může utrhnout“ konstatoval Dlouhý
Všichni čtyři se vystřídali u jablka a tahali za něj. Nic.
„Tak co budeme dělat?“ Bystrozraký
„To vy jste přece pomocníci. Vy máte nějak zařídit, aby to šlo!“ vymezil úkoly Orion
„Dobře tedy, zkusíme to logicky“ řekne dlouhý a přistoupí ke stromu, něco tam šmudlí a když poodstoupí, všichni vidí, že ke spodnímu nápisu cosi připsal teď to znělo: Jablka utrhne jen ten, kdo má černé vlasy. „Prosím“ pokynul Orionovi, ten přistoupil a utrhl jablko.
„A abych nezapomněl …“ vysypal obsah igelitového, který držel v ruce podíval se na hada a poznamenal „Vypadá, že je mrtvej, vůbec se nehejbe“
„Co budeme dělat?“ Široký
„Co bychom mohli dělat?“ Bystrozraký
„Musíme na to jít logicky. Abychom splnili úkol čarodějnice, musíme zajistit efekt, který by způsobil tento zjevně mrtvý had. Takže už stačí pouze zjistit, proč ho sem baba chtěla vypustit a udělat to.“ Dlouhý
„Já vím, já vím!! Jednou jsem doprovázel prince, který chtěl zachránit princeznu a musel splnit jeden úkol. Musel totiž zabít hada, který žil u kořenů stromu se zlatými jablky a tak ten strom ničil, on postupně usychal a chřadnul…“ Široký
„A jak to dopadlo?“ Bystrozraký
„Jak by? Had prince zabil.“ Široký
„Takže abych tomu rozuměl, my musíme zabít nějakého prince, abychom se mohli dostat na druhý břeh řeky. Ale kde teď máme nějakého sehnat?“ Bystrozraký
Všichni se zadívají na Oriona.
„V pohodě … myslím si, že tohle je špatná úvaha,“ Orion couvá „Já myslím, že efekt, který chtěla baba vyvolat je …“ zamyslí se „No jistě! Chtěla zničit strom se zlatými jablky!“ zajásal. Ostatní se taky zamysleli.
„Ono to dává smysl“ Dlouhý. Všichni se usmáli.

Scéna patnáct

Skupina se opět blíží k mostu.
„Doufám, že to té staré odporné neupravené neoholené bradavičnaté čarodějnici bude stačit a pustí nás přes most.“ Široký
Čarodějnice sedí před mostem a podřimuje.
„Myslím, že to radši nebudeme zkoušet, stačí se jen proplížit okolo ní, abychom jí nevzbudili.“ Orion. Všichni přikyvují.
Všichni se plíží okolo čarodějnice, první jde Orion, který ji pohotově zaváže tkaničky, druhý jde Dlouhý, který nechtíc pšikne přímo před čarodějnicí, třetí se krade Široký, který babě zběžně prohrábne nákupní tašku, kterou nesla a mumlá si: „Myší ocasy, ropuší jazyky, šupiny z draka, sliz z hlemýžďů minimální doba trvanlivosti do 20. 12. 1898, no tohle je ale HNUS – knedlíčková polévka od Vitany.“ Znechuceně odhazuje tašku a pokračuje v „plížení“. Poslední jde Bystrozraky, který ji prošacuje šrajtofli, chvíli hledá a nakonec konstatuje: Vdaná? Chudák chlap!!
Na druhé straně mostu se Orion zastaví, aby si přečetl desku s nápisem: Jeden úkol zvládne i blb, neb štěstí chodí po pěšinkách, dvě splněné hádanky již svědčí o kvalitách a tři úkoly zvládne jen ten pravý.
„To je ale blbost“ – Orion, dále jdou a čtou si to pro sebe Dlouhý: „To stojí za úvahu.“ Bystrozraký desku míjí a Široký si sám pro sebe řekne: „To mi připomíná, že už jsem dlouho nejedl …“

Scéna šestnáct


Čtveřice potkává Smolíčka sedícího na pařezu/židli/kýblu/to je jedno. Ten je oslovuje jako první: „Ty jsi princ Orion se svou družinou?“
„Ne, to nejsem.“ Odvětí Široký
„Tebe jsem se neptal.“
„Ne, nejsem.“ Bystrozraký
„Tebe taky ne.“
„Je výsadou vzdělanců, inteligentů a právních obhájců formulovat své otázky jasně a adresně, přestože nejsi právník, mohl bys spadat do jedné z ostatních dvou skupin, které na rozdíl od právníků přinášejí světu …
„To stačilo …“ Bystrozraký
„Dobře tedy: Princi Orione, jsi princ Orion?“
„Dá se na tuto otázku odpovědět ne?“ Orion
„Ne.“ Dlouhý
„Tak ano.“
„A je ta banda vypráskaných pomocníků tvá družina.“
„Ne, to není moje družina, to je družina prince Oriona“ Široký
„Aha, tak s váma se nebudu radši dlouho vybavovat, pokud jste mne nepoznali, tak já jsem Smolíček a mám pro vás dárek od jelena. Ten vám ho nemohl předat osobně, protože je právě na schůzi odborové organizace Nestřílet a. s., ale přesto doufá, že vám pomůže ve vašem putování. A ty mu na oplátku pomůžeš po tvém putování, až se staneš králem této země.“
Vyndá lahvičky a podává je Orionovi :„ Tohle jsou lektvary, které vám umožní vidět i to co má být před vašimi zraky skryto.“
„To myslíš, že uvidíme třeba …“ Dlouhý
„Žádné otázky, jako by nestačilo, že mne slupnou jezinky, cena zlata klesá, takže loňský parohy neprodáme tak výhodně a můj vlastní nevlastní otec jelen si ze mne dělá poslíčka, ještě budou odpovídat nějakému rádobyinteligentovi na otázky týkající se dryáku, co beztoho stejně nefunguje, vmete si to a vypadněte, čekám tady na jezinky, od té doby co dostali PlayStation mají furt zpoždění.“
Skupinka se vzdaluje od rozladěného Smolíčka a Bystrozraký poznamenává: „Bručoun jeden, co má říkat Karkulka…“

Scéna sedmnáct

Skupinka přichází na prostranství, kde vidí ceduli s nápisem: Tajné místo.
„Vypadá to, že už jsme tady.“ Široký „A není tu ani žádná restauračka.“
„Co komu sejde na nějaké putyce? Důležité je, že je tu princezna.“ Dlouhý
„Co tě nemá, princezny jsou pěkně hnusný, draci je jí jenom z trucu. Taková kachna by byla mnohem lepší …“ Široký
„To by stačilo, máme větší problémy, jelikož všichni víme, že princezna je tady, ale nikdo z nás neví, kde přesně je. Laskavě se soustřeďte na tento problém“ Orion
Všichni přemýšlí nebo předstírají, že přemýšlí.
„Mám to, podíváme se do křišťálové koule a ta nám řekne, kde princezna je.“ Široký
„Ty máš křišťálovou kouli?“ Orion
„Ne.“ Široký
„A kde bychom jí mohli získat“ Orion
„Nevím.“ Široký
„A proč jsi to tedy navrhl?“ Orion
„Aby nebylo takové ticho …“
Zlostné pohledy namířené na Širokého. Další chvíle ticha
„Mám to.“ Široký
„Opravdu?“ Bystrozraký
„Jistě – princi, zkus jít za hlasem svého srdce …“ Široký – vážně a dramaticky
Chvíle ticha
„Dobře, má nějaké řešení někdo, kdo není úplně vpatlanej?“ Orion
„Myslím, že ano, alespoň by to stálo za pokus. Co kdybychom vypili ty lektvary, co nám dal ten pacholek.“ Dlouhý
„Pacholíček,“ opravuje ho Orion „Jsem háklivej na komolení jmen, výš jak dlouho trvalo, než mi ve škole přestali říkat Čokohvězdo? Ale jinak je to nápad dobrej. Za pokus to stojí.“ Orion
Všichni vypijí svůj lektvar, kromě Širokého, který ho upustí a rozbije. Ale rychle se to snaží zamaskovat, aby nevypadal jako nešika.
Všichni kromě Širokého si promnou oči.
„Nikdy jsem si nevšiml, že je tady postavená věž.“ Bystrozraký

Nápis na obrazovce:
*Pro správný vizuální efekt prosíme i vás u monitorů počítačů a televizních obrazovek, abyste použili svůj lektvar pro Vidění neviditelného, které jste nalezly v originálním balení našeho filmu, jinak pro vás budou následující scény těžko pochopitelné*

Scéna osmnáct

Čtveřice chodí dokola v pořadí: Orion, Dlouhý, Bystrozraký a Široký a zvedá vysoko nohy.
„Těch schodů ale je,“ vzdychá unavený Široký, ale nikdo ho moc neposlouchá
Jdou dála a v jednu chvíli Široký klopýtne a způsobí pád celé skupiny, omlouvá se slovy: „Sorry chlapi, já zakopl o schod.“ Nikdo nic neříká, skupina se dává znovu do pohybu. Po chvíli Široký kapituluje a opírá se o imaginární stěnu, v okamžiku, kdy se Orion v kolečku dostane k Širokému, chvíli přemýšlí a nakonec se kolem svého obézního kamaráda protahuje podél druhé stěny. Skupinka pokračuje, Široký stále odpočívá. Po chvilce se zastaví a Orion volá na Širokého jakoby dolů: „Dělej ty lenochu, čekáme na tebe nahoře.“
Široký se otočí, otevře imaginární dveře, vstoupí a stiskne knoflík, chvíli čeká, poté otevře dveře a vystoupí se slovy: „Se divím, že mne ten výtah uvezl …“

Scéna devatenáct

Orion popojde několik kroků, otevře dveře a vejde do nich. Dlouhý se skrčí a Bystrozraký normálně projde, problémy nastanou s Širokým, který se šprajcne a požádá přátele o pomoc, ty to tahají a nakonec i protáhnou dovnitř.
„Někde by tady měla být…“ Dlouhý
„Zkusíme zavolat … ZLATOVLÁSKÓÓÓ.“ Široký
„Vyjděme z předpokladu, že Zlatovlásku tady někdo drží a pokud ten někdo není úplně hluchej, tak tvé volání slyšel. A pokud k tomu přiřadíme fakt, že za Zlatovláskou na rande mohou chodit tak tři až čtyři princové za týden, přičemž se nebudeme pídit po jejich jistě strašném a bolestivém konci rukou princeznina věznitele. Pokud toto shrneme na jednu hromadu, vyvstane logická otázka. Postavil jsi nás svým slabomyslným jednáním do výhodné pozice?“ Dlouhý
„ehmmm… Mohl bys mi to prosím tě zopakovat?“
Do záběru vstoupí Zlatovláska.
„Volal mne někdo?“
Všichni se na ní podívají a zmlknou. Chvíle ticha.
„Ty jsi Zlatovláska?“ Orion
„To si piš.“
„A jakože … nemáš zlaté vlasy?“ Orion
„Seš na hlavu padlej? Blondýnky nejsou v módě, Palette to spraví.“
„A kde máš draka?“
„Jakého draka?“
„Draka, černokněžníka, opici žonglující s ruličkami toaletního papíru … to je jedno. Kde máš toho, kdo tě tady uvěznil.“
„Mne tady nikdo nedržel, já jsem byla uspaná.“
„A jak je to dlouho, co jsi se vzbudila?“
„Asi pět minut.“
„A co tě vzbudilo?“
„Co asi? Princ.“
„Sakra.“
„Dobré odpoledne, vespolek.“ Do místnosti vstupuje Jasoň
„Co tady děláš?“ ptá se Orion
„Zachraňuji princeznu, přesněji řečeno jsem již zachránil princeznu, teď už plánuju svatbu.“
„To máš teda smůlu, protože jsem ji přišel zachránit já.“ Odpoví Orion
„A já,“ Dlouhý
„A já,“ Široký, který cosi jí
„A já,“ Bystrozraký
„A já,“ Princezna. Všichni se na ní podívají. „No dobře, tak já teda ne.“
„Máte smůlu chlapci, protože již devátý paragraf pohádkového zákoníku praví, že vajíčko (třeba i zlaté) patří majiteli slepice a ne vlastníkovi pozemku na kterém vylo vejce sneseno a princezna náleží svému zachránci a ne tomu, kdo přišel oxidovat až potom.“
„Ano, ale my přece nemáme žádné vajíčko,“ poznamenal Dlouhý
„Já ho nesnědl,“ oznámil rychle Široký
„Ale máme přece princeznu.“ Poznamenal Jasoň
„Ale ta není zlatá a navíc nejsi majitelem tady toho pozemku.“ Dlouhý
„Ale majitelem pozemku nemusím být a princezna má zlaté vlasy, takže je v podstatě zlatá.“ Jasoň
„Ale princezna je obarvená a zákon nepočítá s tím, že by mohla být slepice zlatá a při tom obarvená.“ Dlouhý
„Víte co, nechme toho,“ Orion „Vyřešíme to, jako chlap s chlapem, pojď“ zaujme bojový postoj a dlaní pokyne Jasoňovi, aby zaútočil. Ten se trochu rozcvičí, párkrát kopne do vzduchu a udělá krok vpřed. V tu chvíli na něj vystřelí Bystrozraký a on to chytá do břicha, předkloní se, svíjí se a zavrávorá, udělá několik kroků zpět a tlumeně volá: „Zlatovlásko…“ Zlatovláska k němu přiběhne a starostivě se ptá: „Je ti něco?“
„Já, já … umírám vztáhne na ní zakrvácenou ruku, Zlatovláska ustoupí a podívá se na potřísněný oděv, očividně se rozzlobí, rozběhne se a strčí do Jasoně, ten znovu zavrávorá a propadne oknem. Všichni se najednou přihrnou k oknu a koukají dolů, stále je ještě slyšet Jasoňův křik. Dopad.
„Už vidím ty titulky v novinách: Následník trůnu postřelen a vyhozen ze 158. patra věže.“ Bystrozraky
„Ty si myslíš, že novináři mají o týhle věži tucha?“ Široký
„Ne.“ Bystrozraký
„Takže to asi takhle nenapíšou, když nemohl spadnout z věže…“ Široký
„No dobře, tak: Následník trůnu postřelen a podivně polámán pod věží …“
„Stop, máme důležitější věci na práci. Co budeme dělat s princeznou?“ Orion
„Ty jsi princ, ty si jí vezmi a bude pokoj.“ Dlouhý. Zlatovláska si zatím kapesníkem čistí šaty a mezi zuby procedí: „Hovado“
„NEEEEEEEEEEEEEEEE,“ zazní okolím, vstupuje čaroděj. „Vy jste jí vzbudili?“
„Ne, my ne – to on“ ukáží dolů z okna „My ho za to už potrestali.“ Široký
„Lžete, vyvolám velkého draka a ten vás všechny usmaží.“ Začne máchat rukama a říkat něco v podivné řeči. Chvíli je ticho „Už to budu mít.“ Stále ticho „Drak už bude vyvolaný.“ Stále nic, „A pak vás všechny usmaží. Všichni se zadívají a Oriona a začnou něco šeptat. „Už vám nezbývá mnoho života, takže jestli chcete něco říct, máte nejvyšší čas“ ticho „Cokoli říct“
„Aha,“Orion „ nevyvolávej toho draka, rozdáme si to na férovku, jen ty a já. Opět zaujme bojový postoj.
„Proč ne, použiji svojí magii a zahubím tě tak nebo tak“ Čaroděj, sám pro sebe: „Můžu zkusit teleportaci, tak ho určitě zaskočím. Začne cosi kouzlit a zmizí, Orion se chvíli rozmýšlí a udiveně kouká a začne nahlas přemýšlet: „Kde jen ten čaroděj může být.“
Mimo záběr se pouze ozývá: „Dělej, dej mi tu pistoli“
Čaroděj k němu zezadu přistoupí a přiloží mu pistoli ke spánku: „Zkus uhnout.“ A napálí to do něj. Čaroděj ofoukne hlaveň a vrací pistoli Bystrozrakému: „Děkan.“
„Já protestuji,“ Široký
„Mlč nebo tě taky odpráskne,“ Dlouhý
„Já protestuji, protože jsem to neviděl, zrovna jsem mrknul,“
„No dobře, tak si to sjdem znova,“ Čaroděj … převíjení pásky … záběr z jiného úhlu: „Nemůžeš uhnout,“ … „Děkan, tak co, už jsi to viděl dobře?“ Čaroděj
„Ale jo, já to viděl už poprvé, ale strašně mi to něco připomíná a nemůžu si vzpomenout co, nemůžete to sjet ještě jednou, já si určitě vzpomenu.“
„No tak neblbněte, je pět, za půl hodiny musím být doma …“ Zlatovláska

Scéna dvacátá, poslední a ze všeho nejhorší, poněvadž obsahuje morální ponaučení

„Tak co chlapci, probudili jste tuhle hysterku, způsobili jste smrt dvou princů a co je ze všeho nejhorší, už nemám sílu, abych Zlatovlásku znovu uspal, tak mi zůstane na krku. Stálo vám to za to?“ Čaroděj, všichni sklopí hlavy. „Proč jste to vlastně udělali?“
„Já, já jsem se nudil.“ Dlouhý
„Já jsem myslel, že z toho kápnou nějký prachy, nebo alespoň nějaké jídlo.“ Široký
„A já jsem chtěl jenom …“ přistoupí k princezně a namíří na ní pistoli: „Sarah Conorová?“
„Ty šmejde jeden, to nepoznáš princeznu? Já jsem Zlatovláska a ne nějaká kára.“ Začne do něj kopat
„Tak, sorry“
Zatím vzal Čaroděj Oriona a vyhodil ho z okna , další dlouhý výkřik … „Seš mrtvej … neřvi.“ Čaroděj
„Už vidím ty titulky v novinách: Dva princové zabiti při vzájemném souboji a vyhozeni z věže“


Poslední scéna je pantomimická a po ní následuje doslov, před filmem budou ještě nějaké předfilmy.

Pokud některé vtipy nepochopíte, nebo se vám nebudou zdát vtipné – není to vaše chyba, je to způsobeno malou fantazií a neobratností autora.


© Mat, 2003-2004

Doufám, že alespoň trošku litujete toho, že některý s těchto projektů nevyšel, protože já rozhodně ano.

« Autoři článku »

Mat