Operace Tok'ra

Milí čtenáři, je mi velkou ctí Vás seznámit s největší podvratnou akcí v dějinách diskmagové scény, která měrou své špionážní (v podstatě infiltrační) činnosti dalece překonává všechno, co bylo doposud na této scéně v tomto směru představeno včetně diskmagu Infiltration.

Tak dlouho nás Click záštiplně obviňoval z vymýšlení redaktorů, až jsme si jednoho skutečně vymysleli.

Ale měl psát do Clicku. Nejlépe však bude, když začnu své vyprávění o něco dřív a tak, aby mu i ti nejméně zasvěcení čtenáři rozuměli. Toto dobrodružství se odehrává na diskmagové scéně, což je prostředí, kde žijí magy. Pokud náhodou nevíte, co takový mag je. Přečtěte si, prosím, jeden můj článek, kde to máte všechno vysvětlené.

Takže všichni víme, o co jde? Výborně! Pokud náhodou patříte mezi skupinku zasvěcených, která se na diskmagové scéně orientuje, pravděpodobně víte, že my AAA Games a jeden diskmag Click nemáme zrovna nejlepší vztahy. Nebylo tomu vždy tak. Jednou jsme jim udělili poměrně dobré hodnocení, ale evidentně ne dost dobré na to, aby je uspokojilo. Jejich šéfredaktor Speedy Daniel nás za to seřval, my si za svými závěry stáli, což oni nedokázali ustát a již to šlo ráz na ráz. Tento spor by byl sám o sobě dost složitým, obsáhlým a věřím i zajímavým tématem na článek, který možná někdy v budoucnu napíši, ale nyní se o něm nehodlám šíře rozepisovat. Pro naše téma postačí, když uvedu, že jedním z jeho výsledků bylo, že Clickaři začali popírat existenci našeho šotka a hlavně zcela záměrně o nás šířit pomluvy. Jedním z nejzoufalejších takových pokusů byly jejich výklady o tom, jak je AAA Games ubohé, jak upadá, krachuje, jak jeho stažitelná čísla nikdy nepřekonala velikost  2MB či jak se nám všechny naše články i čísla nemohou vejít na náš web (ačkoliv tam navzdory všemu jsou).

Celkem nikdo jim nedopřával sluchu a tak jsme měli z takových snah spíše srandu (i když konkrétně mne se jim povedlo několikrát pořádně vytočit). A v rámci této srandy se zrodil nápad, že bychom mohli začít do Clicku přispívat. Clickaři si totiž ohromně zakládají na svém stylu, přesvědčení i domnělých schopnostech. Zkrátka na všem, co z nich dělá Clickaře. A byla by určitě ohromná legrace kdybychom my podle nich tak neschopní, přízemní, upadající, psychopatičtí závistivci (neschopní unést, že oni jsou zkrátka lepší) se stali plnohodnotnou součástí jejich projektu. Ohromná sranda pro nás a velká ostuda i lekce pro redakci Clicku, která by se možná i poučila.

Stvořit na internetu virtuální osobu je tak snadné

Nic z toho jsme však logicky nemohli provést pod svými zavedenými nicky. Bylo třeba stvořit specielně pro tento účel nějaký úplně nový. Vlastně nám k tomu pomohla myšlenka samotných Clickařů, kteří (nikoli však všichni) podpírali svou potrhlou hypotézu o údajné neexistenci šotka jediným argumentem - Vždyť stvořit na internetu virtuální osobu je tak snadné. Sami s tím měli bohaté zkušenosti. Do jejich diskmagu již pár virtuálních osob z jejich vlastní dílny přispívalo. Jedna navíc přece nemůže vadit:).

Začali jsme tedy vytvářet Tok´ru a Clickaři měli v něčem výjimečně pravdu. Bylo to vážně snadné.

 

Jméno (nick)

Nevím, zdali Vám říká něco pojem tok´ra. Ale předpokládám, že většině z Vás ano. Zbytku osvěžím paměť. Tohle slovo totiž pochází z veleúspěšného sci-fi seriálu StarGate, kde tok´rové byla více méně hodná mimozemská rasa, která bojovala proti jiné mimozemské rase goa´uldů (zlí hoši). Tohle všechno je vedlejší, nejpodstatnější informací totiž je, že tok´rové se specializují na infiltraci - tedy proniknutí do řad nepřátel tím, že se snaží vypadat a jednat jako oni. Je to vlastně jejich nejcharakterističtější vlastnost. Tohle bylo přesně to, co jsme potřebovali a chtěli udělat, jelikož již ve jméně (nicku) má tok´ra naznačeno, co je vlastně zač - infiltrátor!

Samozřejmě, že Clickaři mohli a možná i měli všechno tohle vědět taky. Ale existovala pro to jen malá pravděpodobnost. Jestli totiž StarGate něco není, tak je to nezávislý film (v nichž si Clickaři tak libují) a jestli se něčemu nepodobá, tak jsou to díla Davida Lynche (na kterých jejich šéfredaktor Speedy Daniel vyloženě ujíždí). Proto jsme si nemysleli, že by Clickaři koukali zrovna na něco takového a přinejhorším jsme se vždy mohli vymluvit na sympatie k seriálu

Vzhled

Tady jsme zpočátku předpokládali největší problémy. Clickaři si totiž velmi potrpí na grafiku, kterou mají mimochodem povedenou i na fotky redaktorů v prostoru pro vykecávání. A pro Tok´ru bylo životně důležité se vykecávat. Jednak se se musela v Clicku dostatečně angažovat, předvést jak je blbá a v neposlední řadě je vykecávání se k věcem, o kterých dohromady nic nevíte pro skutečné Clickaře takřka povinnost. Nehledě na skutečnost, že když má tvář, dodává to virtuálnímu redaktorovi velice na věrohodnosti. Proto bylá tvář pro Tok´ru naprostou nutností.

To ramínko jsme museli v konečné verzi seříznout a to nejenom proto, aby naše virtuální redaktorka nevypadala tak vyzývavě, ale také kvůli odkazu na internetové stránky na nichž...ehm...ukazuje mnohem mnohem více. To kdybyste nám náhodou nevěřili a Clickaři se v náporu zoufalství snažili tvrdit, že Tok´ra skutečně existuje.

 

Zadání bylo zdánlivě jednoduché - blondýna, mladá a hezká (aby se Speedymu líbila:)). Jednoduché opravdu jen zdánlivě. Fotku nikoho z našich skutečných známých jsme předhodit Clickařům z pochopitelných důvodů nechtěli a najít na netu neznámou tvář přitažlivé blondýnky se ukázalo být nečekaným problémem. Muselo se totiž jednat o ksichtík neznámý, na který by Clickaři měli přinejlepším mizivou a nejlépe žádnou na netu natrefit, jelikož kdyby se to stalo, byla by celá operace v háji. Nakonec přikvačil na pomoc šotek, který nás zprvu všechny obvinil z do nebe volajícího amatérismu a pak sám prohledal pár hambatých stránek, kde se to půvabnými blondýnkami jen hemží. Sice v souvislosti s tím vyvstal další problém, jelikož pro naši potřebu se hodila jen blondýnka oblečená a tvářící se pokud možno nenadrženě, což je na takových stránkách docela rarita. Nakonec však šotkova mise dopadla poměrně úspěšně. A na našich počítačích se objevily dvě verze tváře Tok´ry. V obou případech to byla děvčata přímo k sežrání, přiměřeně vyzývavá a kupodivu oblečená. Co víc si přát? Snad, aby se z té, kterou jsme si nakonec vybrali, nestala přes noc pornohvězda a aby v redakci Clicku nebyli zkušení prasáci, kterým by mohla být povědomá.

Naštěstí se nic z toho nestalo a Operace Tok´ra mohla dojít až k úspěšnému konci. Ale o tom až později. Tehdy jsme měli ještě zcela jiné starosti. Obrázek Tok´ry jsme pro jistotu zmenšili, zhoršili jeho kvalitu (pro jistotu) a invertovali barvy (to je v Clicku taková móda. Přece jen i oni mají tolik rozumu na to, aby se ksichty nevypouštěli do éteru jen tak.) Tak tedy Tok´ra dostala tvář

Charakter

 Autorem myšlenky Operace Tok´ra je náš redaktorský pracant Mat. Proto byl logicky předložil i první návrh Tok´řina charakteru:

Tok’ra

věk: 16 let

studuje na gymnáziu v prvním ročníku

vzhled: výška 172 cm, slámové vlasy, nosí brýle (nebo vypadá nějak úplně jinak)

rodina: otec hygienik (vysoká škola), matka pracuje v kanceláři (střední škola), jedenáctiletý bratr, který se mu stále snaží dobývat k počítači, a devítiletá sestra

vlastnosti: introvert, roztržitý, nedělá si vlastní názor, ale přebírá myšlenky ostatních, se spolužáky vychází dobře, známý kvůli své obrovské zásobě vtipů, které umí vyprávět

styl psaní: až přehnaně spisovný, nepoužil by v psaném textu hovorový výraz, má tendence upadat do frází a klišé, před vlastním hodnocením upřednostňuje exaktnější měřítka, takže se velice často a rád ohání technickými termíny. Občas používá komplikované a dlouhé věty, které je těžké pochopit. To vše v důsledku toho, že vlastně nemá co říci, poněvadž si na hru nevytváří vlastní názor.

Tohle byla podle Matových vlastních slov základní charakteristika, kterou se při psaní Tok´řiných recenzí stejně nebude řídit. Ale jelikož je Mat typickým redaktorem AAA Games (zkráceně AAA Gamesář:)), něco vymyslí a pak to uloží k realizaci někomu jinému. Stejné to bylo i s Operací Tok´ra, kterou jsem měl realizovat já. Mat se sice uvolil psát Tok´řiny recenze a povídky, ale veškerou komunikaci s Clickem, řízení operace a tedy i vytváření Tok´řina charakteru nechal zcela na mých bedrech. Já jsem se charakterem této osůbky narozdíl od mého pečlivého kolegy vůbec nepáral. Můj nástin byl podstatně jednodušší:

ženská - přitažlivá šestnáctiletá blondýnka

výrazně herní redaktorka - kulturní ignorant (pro kulturní mag ideální výbava:))

snílek, potrhlá, ignorantka, bez vlastního názoru (cíleně žvatlá to, co chce Speedy slyšet), blbá

velká obdivovatelka Clicku a Speedyho Daniela (vždyť píši  - blbá)

Přičemž narozdíl o Mata jsem se tohoto schématu hodlal držet a také držel. Hlavně zásad blbá a žvatlá to, co chce Speedy slyšet. A vzhledem k tomu, že se do Tok´ry Speedy nakonec málem zamiloval, tak jsem v tom odhadování toho, co chce slyšet, musel být ale opravdu dobrý.

 

Schopnosti

Tato pasáž by měla být poměrně krátká, jelikož Tok´ra byla od počátku koncipována a také vytvořena jako osoba, která žádné schopnosti, jež by stály za řeč, nemá. Tedy krom schopnosti vetřít se Speedymu do přízně a žvatlat to, co chce ten egoista slyšet - lichotky.

Jedním z hlavních důvodů spuštění Operace Tok´ra byla snaha dokázat, že my "úpadkoví" redaktoři AAA Games zvládneme býti platným a uznávaným členem Clicku. A to levou zadní s prstem v nose jako odfláknutou bokovku vedle našeho vlastního magu. Díky čemuž by měly Clickařům nadále zaskočit veškeré chvalozpěvy na sebe sama i zuřivé výpady vůči AAA Games v hrdle. Nehledě na fakt, že již pouhá tato skutečnost o kvalitě Clicku jako projektu leccos vypovídá.

Jelikož Tok´ra jako redaktorka měla za úkol angažovat se v Clicku co možná nejvíce a zanechat v něm co největší stopy. Musela mít také logicky dosti široké pole působnosti. Nakonec jsme se zaměřili na "pouhé" tři okruhy, jelikož AAA Games si vyžadovalo samo o sobě nemalé množství času a práce. A tento projekt nás zase tolik nebral. Každopádně se nám podařilo uspět v hlavních Clickařských rubrikách, kterých si oni mimořádně cení, což pro naše účely bohatě stačí. Jelikož tvorba článků ležela téměř výhradně na Matových pilných bedrech, seznámí Vás s Tok´řiným stylem a  úrovní psaní on.

Recenze

Mým plánem bylo vytvořit z Tok'ry průměrného až podprůměrného diskmagového recenzenta. A povedlo se. K tvorbě recenzí jsem přistupoval velice ... inu řekněme neprofesionálně. Recenzované hry se se většinou rekrutovaly z řad těch, které jsem zahlédl jen z rychlíku a zbytek jsem si dosti neuměle domyslel. Moje poslední recenze na Cold War byla opravdu výjimečná, poněvadž jsem tuto gamesu nehrál vůbec a přečetl jsem tak půlku recenze a přesto jsem stvořil za půl druhé hodiny jeden z Tok'řiných nejdelších článků (objektivně vzato). Mimochodem, sepisování recenzí pro Tok'ru mi trvalo tak polovičku času co článek do AAA (od hodiny po dvě) a velice jsem se snažil o co nejvíce stylistických vad (ačkoliv to se mi většinou nevedlo), avšak fakticky jsem psal korektně. Ke většině recenzí mi od Speedyho přišlo vyjádření a doporučení, co pozměnit. Tyto korekce děl většinou opravdu vedly ke zlepšení výsledného článku, takže jeho působení v tomto směru shledávám pozitivním a věřím, že být Tok'ra skutečná, mohla by se pod vedením šéfa Clicku reálně zlepšit. Ale abych to zhodnotil poněkud povšechněji a dal tomu fazónu, tak prohlašuji, že recenze Tok'řiny zdaleka nedosahují úrovně herních recenzí v našem časopisu, přesto byly v redakci Clicku přijímány velice vřele (zda kvůli jejich kvalitě či charakteru Tok'ry si můžeme jen domýšlet).

Povídky

"Umělecké prózy" jsem stvořil tři a dával jsem si záležet na tom, aby jedna vedle druhé byly naprosté hovadiny. Nevím nakolik se mi to povedlo, každopádně Speedy je přijímal s neskrývaným nadšením. Zvláště jsem se pobavil u mé první prózy nazvané Proměna (pojednává o dívce, která se kvůli nešťastné lásce změnila ve strom), kterou jsem chtěl uvést slovy "Jsem strom." Ale pak jsem se rozhodl, že je to příliš přímočaře úchylné i na Click, a tudíž jsem se rozhodl začátek trochu civilněji "okecat". Byl jsem překvapen, když mi brzo nato přišel mail, který velice kladně hodnotil moje dílo až na úvod a žádal jeho změnu na již zmíněnou větu: "Jsem strom." Asi to na Click není tak příliš přímočaře úchylné jak jsem si myslel. Moje další povídky jsou úplně stejný póvl jako první. Byly jako hnůj tvořeny a tak i zůstanou.

Básně

Tok´řiny básně jsem si vzal na starost pro změnu zase já. Byly to jediné příspěvky, které jsem do Clicku napsal, jelikož cílené psaní hovadin (tedy když píšete hovadinu; víte, že je to hovadina a je v podstatě Vašim cílem vytvořit hovadinu) mi působí přímo bolest. Původně jsem se přímo zařekl nic takového dělat nebudu, že již tak dost času ztrácím připitomělou e-mailovou konverzací se Speedym. Ale pak přišel den, kdy jsem musel absolvovat jednu mimořádně nudnou a naprosto bezcennou přednášku, z níž mne přímo bolela hlava. A jelikož jsem věděl, že zrovna nic pořádného nevymyslím a k smrti nerad ztrácím čas. Poslouchal jsem tak na půl ucha a pustil se zatím do psaní Tok´řiny clickařské poezie. Nebudu Vás dlouho napínat. Sázel jsem slova zcela od oka, bez ladu a skladu, jak koláče na plech a vytvořil jsem tři příšerně pitomé básně, které se ihned zařadily mezi to suverénně nejhorší, co jsem kdy napsal. Samozřejmě jsem s nimi v Clicku slavil velký úspěch. Jakpak by ne, když jedna se jmenovala přímo Speedy Daniel:) Dokonce jsem s Speedyho inspiroval k tomu, aby jeden pseudobásnický blábol taktéž vytvořil a co se týče ubohosti tohoto pokusu, sekundoval mým Tok´řiným hrůzám více než zdatně.

Jak jsem již napsal, Tok´řina poezie je děs a hrůza, které jsem naštěstí příliš nevytvořil (pouze tři "básně"). Na klasičtější verše je to příliš nesmyslný blábol a za modernistický pseudoumělecký žvást se vydávat nemůže, jelikož na pouhý proud asociací má příliš jasnou koncepci a dokonce náznaky myšlenky. Jsem totiž tvor na koncepci a myšlenkový obsah natolik zatížený, že jsem prostě do Tok´řiných veršů prostě nemohl nějakou nevložit. Tok´řina poezie stejně jako všechno, co jsem za ni napsal, je totiž parodie, velice jemná ironie a výsměch. Vše podané tak, aby to Speedy a ostatní Clickaři zbaštili. Ale pokud se na to budete také takto dívat, věřím, že přinejmenším drtivou většinu náznaků a narážek sami odhalíte a na Clickařských reakcích se nemálo pobavíte.

Průběh operace

 

Zamítnutý návrh tváře Tok´ry, ale takto by také nevypadala špatně, nemyslíte:)

Pokud jste dočetli až jsem, jistě jste si všimli, že jsem plánovanému redaktorovi okamžitě změnil pohlaví na ženu. Z toho Tok´ry se stala ta Tok´ra. Neučinil jsem tak náhodou ale hned z několika důvodů. Především byl největší slabinou celé operace samozřejmě její začátek. Kdyby nás Clickaři hned napoprvé odmítli, byl by celý projekt v háji. A tomu jsme museli předejít. Skrze kvalitu článků jsme to udělat nemohli. To by podkopalo smysl celého projektu, který spočíval v tom, že Tok´ra píše špatně a mele bláboly. Jak tedy docílit toho, aby ji Clickaři okamžitě vzali? Přece nejsou úplně blbí (respektive možná jsou, ale my se na to nemohli spoléhat)?!

Jednoduše, Tok´ra jim zkrátka musela být hned od počátku sympatická a víc než to, musela být pro ně terno. Šestnáctiletých puberťáků bez názoru, kteří si myslí, že umí recenzovat hry je na internetu jako smetí. Ale co recenzentek? Již samotný fakt, že jde o herní recenzentku dělal z Tok´ry menší raritu. A skutečnost, že je krom toho ještě velmi přitažlivou blondýnkou jí činil vůči téměř výhradně mužské redakci neskonale sympatičtější. Navíc šlo o velmi přitažlivou blondýnku, která se nijak netajila svým velkým obdivem ke Speedymu a jejímž snem bylo stát se součástí Clicku. Přemýšlejte, kdybyste byli na Speedyho místě. Dá se takováto "redaktorka" vůbec odmítnout? Samozřejmě, ale jen s velkou soudností a za cenu velkého sebezapření. Speedy, jak jsem předpokládal, ani jedno z toho neměl a přímo chrochtal blahem, což můžete vyčíst z naší emailové komunikace.

Když jsme již u mailů, na tom prvním jsem si dal opravdu záležet a i na poměry diskmagové korespondence je to dost výrazné zvěrstvo. Ironii se mi však povedlo ve značné míře propašovat i tam, proto vřele doporučuji. Zrovna ta ironie se mi několikrát málem šeredně vymstila. Nejraději mám asi tento případ (citace ze Speedyho mailů jsou označeny kurzívou):

Uznávaný šéfredaktor krásného časopisu? Tak to mi zase lichotíš ty:) (Zásah! Chytrý chlapec:) - pozn. Augustus), ale jsem rád. Takové věty neříká každý a naši pseudo-kritici (tam jde především ale o nenávist, nesouhlas s názory apod. - takže žádná kritika) by je brali až výsměšně (On to také výsměch je, milý Speedy, jenže tady to přímo bilo do očí. Budu si muset dávat větší pozor. - pozn. Augustus)

Postupem času se Tok´ra se Speedym začala stále více sbližovat. Evidentně mu totiž padla do oka a já musel hrát svou roli. On se totiž Speedy již nějakou dobu poohlížel po optimálním děvčeti...respektive zoufale hledal, o čemž se zmiňoval v některých svých úvodnících. Vlivem toho jsem (vlastně Tok´ra:)) dostal od Speedyho třeba i několik mailů denně a když jsem se konečně uvolil odepsat, jeho odpověď byla v Tok´řině schránce často do méně než čtyř hodin. Rozepisoval hrozné litanie a občas to byla celkem otrava číst (o odepisování ani nemluvě). Proto jsem to v pozdějších fázích komunikace téměř nedělal a jen zběžně prolétl Speedyho mail očima a bylo vše zase v pohodě. Z této doby se datuje i následující citát:

Že je tvůj mail hrozně dlouhý? Ale naopak; hrozně krátký :). Rád si čtu tvé dopisy, délka mi rozhodně nevadí. Naopak baví. Takže se nenudím, věř mi. Nudí mě jiné věci, ty mezi nimi určitě nejsi...(Věř mi, Speedy, nebo ne, já se také skvěle bavím  - pozn. Augustus)

Jak jsem již dříve napsal, Tok´řina poezie slavila úspěchy:

Nedalo mi to: přečetl jsem báseň... a chci ti poděkovat. Za těch pár řádků, které jsem přečetl jedním dechem a vydechl až na konci. Netušíc, jest-li se znovu něčeho jiného nadechnout chci... krásný.

A další nadšená Speedyho reakce:

Nicméně; po invertování barev té tvé fotky jsem dospěl k pozoruhodnému závěru: vidím a soudím tak špatně, že nevidím klasický, obyčejný chrup? Podezřívám tě z toho, že byl graf. programem nějak odstraněn - pokud máš takový opravdu chrup, omlouvám se. Je mě to prostě zajímá :).

Přemýšlím nad tím, hledám spojitosti, snažím se vplout dovnitř, naleznout pomoc... a docházím vždy k jiným dvěřím. Existuje mezi třemi částmi básně určitá spojitost nejen jedné osoby? Můj zájem o ty slova sílí, nalezl jsem v tom spoustu věcí a skutečností... barev a tónů... citů. Kde začíná sen. (Úžasné! Vzhledem k tomu, že jde o reakci na něco, co jsem naškrábal z nudy a nic z toho jsem tam vlastně nedal. Předpokládám, že v tomto citovém rozpoložení by byl Speedy schopen vidět barvičky a tóny i v obalu od záchodového papíru - pozn. Augustus)

Já vím, jsem cynik. Nikdy jsem se tím netajil. Tok´řina poezie výrazně změnila nádech celé následující komunikace. Speedy začal po Tok´ře celkem razantně vyjíždět, což jsem já nemohl než zdrženlivě opětovat, jelikož jinak by mohl Tok´ru vyrazit nebo si na ni zasednout, což by celou operaci značně zkomplikovalo.

Ale od tebe to vůbec nejsou kecy! Naopak. Zajímavé dopisy, které od jiných lidí nedostávám a ani nechci - vím, že ty zase napíšeš...(Bodejť bys dostával. Nedokáži si představit nikoho jiného, kdo by Ti tak hrozně lezl do zadku - pozn. Augustus)

Rozhodně jsem nebyl rád, že jsem se do této fáze dostal, ale ustál jsem ji ještě vcelku obstojně. Kupodivu nebylo příliš těžké udržovat na uzdě Speedyho zvědavost a snahu vyzvědět o Tok´ře co nejvíc. Ale to není zdaleka tak důležité jako fakt, že se kolem Tok´ry v návštěvní knize Clicku rozhořela poměrně ohnivá debata, do které se zapojili i ostatní diskmageři.

Nejpodstatnější pro celou operaci samozřejmě bylo, že Tok´ře přispěchali Clickaři na pomoc s nemalým úsilím. V tomto ohledu se jim musí nechat, že jsou velmi kolegiální a když mají pocit, že si někdo jednoho z nich bere na mušku, jsou schopni naprosto bezmyšlenkovitě hájit prakticky cokoliv. Dokázat toto byl právě jeden z cílu celé operace, proto se tím pomalu blížila ke svému závěru.

Závěrečné zhodnocení

Operace Tok´ra je tedy uzavřena a zveřejněna. A podle mého názoru byla úspěšná. Náš infiltrátor byl do Clicku přijat, úspěšně se tam zabydlel a stal se jeho nedílnou součástí. Speedy i ostatní redaktoři Tok´ře projevili své uznání, za což by se měli přinejmenším zastydět vzhledem k tomu, jaké to je embryo. A až se budou chtít zase do někoho nesmyslně navážet, mělo by je svědomí přimět, aby si zametli před vlastním prahem. Clickaři byli vytrestáni, vtip se vydařil a bylo dokázáno, jak na tom Click ve skutečnosti je se svou proklamovanou kvalitou.

Nevím, jak Vy, ale my jsme se skvěle pobavili. S tímto článkem i celou operací bych se rozloučil citací ze Speedyho mailu. Když si jej srovnám s nějakým z Clickařských tvrzení o mém charakteru či psychickém stavu nebo schopnostech někoho jiného z AAA Games, zřetelně vidím, jakou hodnotu a důvěryhodnost asi mají Clickařská tvrzení a názory.

MCZ byl clickařem, odešel, proto je bývalým, chceš-li ex-clickařem. A Ty? Ty jím jsi. Jsi stálým článkem, věřím, že u nás zůstaneš, jsi svá a jiná než ostatní, originální, s řadou obohacujících názorů. A pohledů. Řada lidí má Tvé články ráda, i já. Ale sama víš, že to není jen o článcích... říká se tomu někdy osobnost. Každý je jí. Někdo zajímavější, někdo více šedou. Ty jsi clickařem (clickařkou ne - to zní podivně ;). A šedým? Ne, plným odstínů a barev. (Tak na tohle jsem čekal. Mise splněna - pozn. Augustus)

 

 

 

 

« Autoři článku»

 
 
Augustus
 
 
 
 
 
Dávat sem nějaké odkazy by bylo evidentně zbytečné. Nemohu si však odpustit jedno doporučení. Jako perlička zcela na závěr celé operace Tok´ře dorazil mail od Honzy Krumplhanzla, snad nejpotrhlejšího redaktora Clicku. Zcela upřímně Vám sdělím, že takovou snůšku blábolů jsem již dlouho nečetl. Jeho mail totiž zcela překonává veškerá zvěrstva v korespondenci s Tok´rou spáchaná a za ocitování by stál snad celý. Rozhodně doporučuji přečíst! Já osobně u něj prožíval záchvaty smíchu. Je to ten úplně poslední.