Korespondence Tok'ry se Speedy Danielem


Milá redakce Clicku!

Nedávno jsem na Levelu objevila sekci Od čtenářů a začetla se do ní. Krom vašeho magazínu jsem tam nenašla nic, co by za něco stálo. Ale Click mi to vynahradil. Jsem velký snílek, kamarádi a rodiče říkají, že občas až moc. Někdy mám sklony se prostě zasnít. Čas pluje kolem mě po malých průzračných houpavých vlnkách a já najednou zjistím, že ho uběhlo až moc. Má ale cenu se s tím trápit? Ne. Žijeme abychom žili a nehonili něco, co stejně nemůžeme chytit. Čtení Clicku pro mě bylo jedním velkým snem. Vlastně ani nemůžu říct, co se mi líbilo nejvíc. Hned na začátku mě chytila atmosféra a pak se všechno slilo do jedné velké vlny. Úvodník. Já vlastně ještě nikdy nečetla úvodník. Asi ne. V časopisech to bývá obvykle jen jedna nevýrazná strana zapadlá tam někde na dně mezi obrázky a barvami upoutávajícími na články tam někde dál. V Clicku to bylo jiné. Snad hudba, snad neobvyklá černá barva to byly, kdo mě pozval dál, přiměl číst a nelitovat. Naladila jsem se na atmosféru, chytila vlnu a četla dál. Bylo to nádherné! Úplně jiný zážitek než jaký jsem kdy při čtení poznala. Čtení časopisů mi vždycky připadalo trochu nudné. Něco se z nich sice dozvím, ale chybělo jim nadšení redaktora píšícího jenom z čiré radosti, nádech tajemna a vlna, na které by se dalo plout. Tohle všechno jsem v Clicku našla. Čtení jsem si užívala, hledala myšlenky, přemýšlela a občas se dívala jestli se něco nemihlo ve stínech. Speedy pozorující své čtenáře? Něčí oči? Že by MCZ? Studený dotyk ruky na rameni od upíra Frosta? Asi si budete myslet, že jsem divná. Taky trochu jsem. Která holka se například zajímá o hry? Moc jich asi nebude. Je nejlepší čas přestat. Zase začínám moc snít.

Píšu vám proto, že se mi váš magazín moc líbil a poskytl mi jedinečný zážitek. Časem jsem ale začala chtít víc. Chtěla bych pro vás psát, stát se součástí té veliké krásné věci jménem Click, dodávat články, odpovídat na dotazy v rubrikách a možná i někdy napsat úvodník k nějaké rubrice, pokud byste mne k tomu pustili. Připadá mi to dobré. Bavilo by mě to. Chtěla bych to zkusit. Zajímám se hlavně o hry, psala bych hlavně herní recenze. Zpočátku určitě. Fascinují mě vaše povídky v Mixu, ale zatím si ještě na něco takového ještě netroufám. Možná časem.

Vlastně jsem už jednu recenzi napsala. Dlouho jsem se odhodlávala k tomu vám napsat. Je na vás vidět, že už to děláte dlouho. Jste už hrozně profesionální a vypsaní. Nevím, jestli ve svých řadách budete chtít úplného začátečníka. Zatímco jsem sbírala odvahu k mailu, napsala jsem recenzi, na které jsem si dala moc záležet. Mohla bych vám ji poslat, jestli budete mít zájem. Snažila jsem se, aby měla všechny náležitosti jako ty tam u vás. Napište mi, jestli budete mít o ní zájem. Když ne, nebudu předstírat, že nejsem zklamaná, ale pochopím to.

S úctou
Tok´ra


Zdravím,

Přečetl jsem si Tvůj (doufám že nebude vadit tykání) dopis a opravdu mne zaujal. A myslím to zcela vážně. Jsem nesmírně rád za čtenáře, kteří vědí co čtou, proč to čtou a jsou schopni ocenit snahu druhých (ač máme chyb dost). Už dlouho nám nic podobného do mailové schránky nepřišlo - vlastně bádám, zda-li vůbec něco. Přejděme ale rovnou k věci.

V poslední době jsmě měli nedostatek herních recenzí. To mne přimělo určité lidi zkusit vyhledat, ale ne vždy se štěstí přiklonilo na mou, resp. naší stranu. Je báječné, že by jsi o tuto sekci měla zájem a zkusila psát herní texty. Mám však jednu, zcela logickou podmínku. Vyžádal bych si samozřejmě ukázkový článek, který je podstatou. Bude-li dobrý, v možnostech amatérského psaní, v možnostech nadšence, kterému je sloh i témata, blízko, velice rád přivítám v našich řadách nového člena. Pokud by se vše podařilo a článek by byl shledán odpovídajícím, mohl bych dodat další informace a speciálně ty okolo naší herní sekce by Tě mohly zajímat. Uvidíme.

Máš-li však zájem přispívat i do jiné sekce, není problém. Podmínka je znovu stejná... a pokud by jsi následně měla zájem odpovídat na otázky a stát se vlastně plnohodnotným článkem naší redakce, vyvstává podmínka další: byla by jsi zapsána jako stálý redaktor. To samo o sobě podmínkou samozřejmě není, avšak má to své jistá pravidla - nežádám po nikom neustálou aktivitu, plnění limitů apod., ctím právo redaktora na svůj osobní život a ne vždy je dostatek tvůrčí invence nebo chuti, ale po stálém redaktorovi jednu věc přeci žádám: že neodejde v brzké době a že to se psaním bude myslet vážně. Pokud by se mi tvůj ukázkový/ukázkové text/y, byl bych rád za to, kdyby jsi mě o tom přesvědčila. Nic víc (a samozřejmě zaslání pravého fota, to na okraj).

Jinak; samozřejmě, že začátečníky bereme. Záleží na výsledeném produktu/článku. Máš-li ke psaní vztah a je ti blížký i náš projekt, potažmo i témata na jaká by jsi ráda psala, myslím že na výsledku se to musí ukázat. Těším se na případnou spolupráci a přeju Ti krásný zbytek dne.

Jinak doplňující fakt: odkud jsi a kolik je Ti let? Je to pro orientaci - nemohu žádat od každého "věku" ty samé výsledky apod. Díky za informace.

S pozdravem,

Speedy Daniel

Zdravím,

Tykání mi vůbec nevadí. Recenzi posílám v příloze. Dávala jsem si moc záležet, aby byla seriozní a abych moc neulítávala. Hodně mě zajímá, co si o ní budeš myslet. Je mi 16 a je to moje první recenze, ale už přemýšlím o další. Vadilo by někomu z vás, kdybych psala o Armies of Exigo? Nepíše už o ní někdo jiný? Raději bych se vždy předem zeptala co recenzujete. Jsem úplný nováček a nechci lézt nikomu do zelí. Promiň, ani nevím, jestli mě budeš chtít. Ale určitě mě psaní moc baví. Myslím, že minimálně jednu recenzi měsíčně bych zvládla. Stačí to na stálého redaktora? Moc obdivuji tvoji práci, Click jsem si zamilovala a chci se na něm podílet. Nevím, co víc napsat.

Přeji krásný den!
To´kra


Ahoj,

Přečetl jsem si tvou 1. recenzi a musím uznale říci, že je dobrá. Zcela určitě na tvůj věk i zkušenosti. Pokud by i další texty byly na stejné kvalitě a vůbec slohové stránce (resp. ještě lepší ;), určitě bych to uvítal. Nečetl jsem text jen já, dal jsem ho na posouzení i cYBERF@Ce - a i jemu se líbila. Měli jsme několik zájemců o herní rurbiku, ale většinou jsem nebyl přílši spokojen. Ať už z jakéhokoliv důvodu. Text na Cold Fear mě potěšil.

Určitě, máš pravdu: určitě bude lepší, když napíšeš na co bys ráda sepsala text. Pak se předejde případným nedorozuměním. Jinak povinností redaktora je i sehnání fotek z dané hry; fotky by měly být foceny tebou, nejlépe v programu Hypersnap - pokud ho nemáš, můžeme se dohodnout na případném sehnání fotografií. Samotný text, recenze, by neměla klesnout pod 4000 znaků bez mezer. Text na Cold Fear je tedy délkou výborný, v pořádku.

Armies of Exigo - nikdo zatím na tuto hru nepsal, takže určitě můžeš recenzi sepsat. Těším se.

Za pár dní bych ti poslal redakční otázky, od tebe bych si vyžádal pravou fotku (můžeš ji libovolně upravit). Jinak mám otázku: odkud jsi? Ptal jsem se každého, nebudu měnit tradici. Pokud ti to nevadí.

Četla jsi nový CLICK 22? Pokud ne, je na adrese http://click.my-amc.com na stáhnutí (v sekci "download"). určitě vřele doporučuji.

Pokud máš ICQ, bude budoucí komunikace snažší. Záleží na tobě.

Měj se pěkně,

Speedy Daniel


Zdravím!
Tak recenze se líbila. To jsem moc ráda! Měla jsem trochu strach, nejsem žádný profík. Teď budu psát s ještě větší radostí než kdykoli předtím. Ale bude lepší, když mi raději pošlete, na co píšete vy. Nejsem moc zkušená, vlastně vůbec zkušená a rozhoduji se impulzivně. Hra, na kterou píšu, mě musí něčím chytnout, inspirovat. Já prostě ucítím nápad a jdu si hned sednout k psaní. Třeba si ho jenom zapíšu, zaznamenám postřeh, ale už vím že o téhle hře budu psát. Ale nikdy to dopředu nevím, dokud si jí nezahraju. Raději mi napište, které věci recenzujete, abych se jim mohla rovnou vyhnout. Nejsem někdo, kdo by sypal recenze z rukávu. Dává mi to dost práce. Pro Click chci psát pravidelně a hodně. Tohle myslím opravdu vážně. Nechci mít žádné výpadky.

Na další informace i redakční otázky se už moc těším!

Přeji krásný den!
To´kra



Ještě abych nezapomněl: ohledně stránky Nejhry.cz - stále bys psala pro nás, jen by naše články plynuly i na tento server. Primárně by byly určené ale pro CLICK. Jinak nemusíš nikomu říkat o tom, že jsem ti tento post nabídnul. Ať se tě bude ptá kdokoliv, z naší redakce, odjinud, odkudkoli - zatím o tom nikomu neříkej. O Nejhrách zkrátka nic nevíš ;-). Má to svůj smysl. A když odmítneš, vůbec nic se něděje. Tvé články budou plynout jen k nám, což byl hl. účel tvá žádosti - takže v pořádku. Díky.

Ahoj,

No, možná bude lepší, když naopak napíšeš vždy ty, na co že bys ráda sepsala text - přeci jen to bude jednodušší. Aby nedošlo ke shodě s dřívějšími recenzemi resp. abych mohl zjistit, zda-li na daný titul někdo momentálně něco nesepsal. Stačí vždy kontaktovat a zeptat se, dříve než se třeba pustíš do hraní apod. Díky.

A měl bych ještě pár otázek a také informací:

1) Pokud chceš být vedena jako stálý redaktor a odpovídat na red. otázky, je třeba zaslat svou fotografii (což jsem už říkal - nijak jsi nereagovala, takže nevím). Můžeš ji libovolně upravit, ale civilní fotka, aniž by byla pozměněna, samozřejmě bude taktéž v pořádku.

2) Odkud jsi? Jak jsem minule říkal: ptal jsem se zatím každého, je zajímavé vědět odkud daný člověk je. Letos se měl konat red. sraz, ke kterému sice bohužel nedošlo, každopádně chystám se v brzké době určité lidi z redakce navštívit, sejít se s nimi. Je zkrátka dobré vědět, odkud člověk je. Ať už kvůli srazům, setkáním apod. Pokud informaci nechceš prozradit, což se může stát, samozřejmě tě nebudu nutit. To záleží na tobě, myslím že ale nebude problém.

3) Jak jsi na tom případně s focením obrázků ze hry? Máš případně nějaký program, můžeš zasílat tebou zhotovené obrázky z her, nebo nikoliv? Každý redaktor má povinnost k recenzi přiřadit i fota, potřebně velká, poměrně kvalitní. Nemá-li možnost, můžeme se případně nějak dohodnout na jiném řešení.

4) Máš ICQ číslo?

5) Máme nyní spolupráci s herním serverem Nejhry. Zatím jsme dodali jen články, v brzké době se ale chystá užší spolupráce. To bude znamenat, že herním redaktorům z CLICKu budou Nejhry.cz (případně distributoři) zasílat tituly dle výběru (samozřejmě je nutná shoda mezi redaktory atd.) a za sepsání článku také platit. Neznám přesnou částku, ale není to každopádně zanedbatelné číslo. Podmínka je jasná: spolehlivost, objektivita recenze a odpovídající kvalita, kterou myslím že bys určitě splnila. Zkrátka byla by ti případně zaslána hra přímo do domu, ty bys jí "otestovala" (příp. dohrála) a sepsalala do stanoveného termínu text. Ten text se pak nahrává přes redakční systém serveru Nejhry.cz - pokud bys nahrávání nezvládla sama, určitě bychom ti pomohli. Např. článek by jsi zaslala jednomu z nás a ten by ho nahrál za tebe. Rád bych znal tvůj názor a také rozhodnutí. Pokud se na to ještě necítíš, nejseš si jistá - časem nebo schopnostmi (jak říkám, píšeš výborně), stačí říci. Díky.

Zatím se měj krásně a těším se na odezvu,

Speedy Daniel


Ahoj!

Ale já ti svojí fotku přece posílala. Přibalila jsem jí k obrázkům ze hry. To po úpravě vypadám tak hrozně, že jsi mě mezi příšerami z Cold Fear nepoznal?:) Podívej se na ně ještě jednou. Je mezi nimi jedna, která se jmenuje já. Focení obrázků ze hry, jak vidíš, pro mě není žádný problém. Jen jsem na to poprvé zapomněla. Nejsem profík. Byla to moje první recenze, ale v další se už polepším. Obrázky pošlu rovnou s ní.
Dobře. Než se do něčeho pustím, předem se tě zeptám. Už se na to těším! Psaní mě hrozně baví. ICQ nemám. Vůbec jsem si ho nezařizovala. Já nemám doma ani internet. ICQ je podle mě dobrá věc, ale pro někoho kdo je hodně často na netu. Já píšu jenom ze školy nebo od kamarádů. Zatím mi na všechno stačil e-mail. Ale jestli chceš, pořídím si ho.
Nejhry…nabídka je to velmi lákavá, ale já nevím. Chci psát pro Click. Nevadí mi, když se moje recenze objeví i někde jinde. Jsem z toho trochu vystrašená, ale když si myslíš, že na to mám. Ale neuškodí to Clicku? Toho bych se bála ještě víc. Click má svůj styl, originalitu, kouzlo a vlnu, která se nese všemi články. Neuškodí to jeho výjimečnosti, když se jeho články budou objevovat i jinde? Bylo by hezké dostávat za psaní peníze, ale neztratí se tím něco? Já vím, budeme pořád psát pro Click. Ale už ne jenom pro Click. Click už nebude to hlavní. Možná si to hned každý nepřizná, ale bude to tak. Já nevím, neznám Nejhry.cz, ale nemůže být velký server pro tak něžný komorní projekt jako Click příliš velká konkurence? Nemůže to odlákat některé redaktory? Psaní na zakázku a na termíny vypadá hodně profesionálně, ale neztratí se tím spontánnost a uměleckost? Herních serverů je hodně, ale Click nejenom jeden. Nepřijde tímhle spojením o svou jedinečnost? Nebude se mu muset zbytečně přizpůsobovat a nebude nakonec pohlcen? Co když budou mít ti lidé stále větší nároky? Nebudou se jim tvoji redaktoři automaticky přizpůsobovat, když už píšou i pro ně? Jaké budeš mít vůbec v tom projektu slovo? Jaké záruky jak tam bude s Clickařskými recenzemi nakládáno? Já vážně nevím. Jsem z toho trochu zmatená. Všechno je to pro mě hrozně nové. Nechávám to na tobě. Věřím, že víš co děláš. Když do toho půjdeš ty, půjdu i já. Ale pořád mám trochu strach. Strach o Click. Nevím jestli tohle bude pro něj dobré. Pro nás redaktory určitě, ale pro Click? Nemám z toho dobrý pocit.
Už toho nechám. Asi si budeš myslet, že jsem divná. Nevím. Dnes se mi nic nedaří. Hrozný den. Co ty? Pošli mi prosím ty redakční otázky. Už se na ně moc těším. Už dlouho. Dnes mi vážně není nejlíp. Mám pocit, že jsem se dotkla svého snu a teď se bojím, že se mi pod rukama rozpadne. Asi jsem vážně divná. Měj se!

Tok´ra


Ahoj,

Píšu v bodech, bude dobré, když v bodech i odpovíš. Díky.

1) Posílal, vím. Já si nevšiml přílohy - má roztržitost, můj problém. Omlouvám se; ne neboj, mezi těmi fotkami jsem Tě poznal. Resp. ač tě neznám, poznal jsem, že do hry ta fotka nepasuje. V pořádku ;).

Nicméně; po invertování barev té tvé fotky jsem dospěl k pozoruhodnému závěru: vidím a souídm tak špatně, že nevidím klasický, obyčejný chrup? Podezřívám tě z toho, že byl graf. programem nějak odstraněn - pokud máš takový opravdu chrup, omlouvám se. Je mě to prostě zajímá :).

2) ICQ si zařídit můžeš, je to spolehlivá a hlavně rychlá forma spojení v reálném čase. pokud však nejsi na netu často, resp. nemáš možnost domácího připojení, asi nemá až takové velké opodstatnění si ho zřizovat. je to sice zdarma, ale pokdu bych Tě na něm stejně nezastihl, je to v podstatě to samé jako s emailem. Takže záleží na Tobě.

3) Ohledně Nejher ti to přiblížím. Náš vstup, resp. forma spolupráce, byla nastolena proto, abychom postupem času z toho těžili a i CLICK těžil. Vysvětlím: my jsme dodali recenze, jsme zavázáni zatím slovem (uvidím, smlouva by měla být v brzké době též). Nikdo nám ale neříká, co máme plnit apod. Náš vstup byl podnícen hlavně naší touhou (resp. některých z nás) o nové hry zdarma, tím pádem recenze i pro CLICK a peněžní ohodnocení je pro, většinou studenty, také vítaným příspěvkem. Takže Nejhry v budoucnu, pokud se vše vydaří a distributoři vše schválí, budou zasílat našim herním redaktorům tituly a redaktoři jim budou muset dodat na oplátku recenzi, za kterou dostanou zaplaceno. Máme výhodu v tom, že ty články budou plynout i k nám do CLICKu. Takže se bude psát stejně jako dříve pro CLICK, jen recenze bude uveřejněna ještě jinde (reklama danému člověku a článku). Chápu tvé obavy, naprosto ti rozumím. Já bych ale nikdy nepřistoupil na nbějaké nevýhodné podmínky, které by čerpaly věci z CLICKu a nedodávali žádnou energii. Takhle se můžeme, tedy někteří z nás, dostat k novým titulům zdarma a vlastnit herní recenze na nové hry, pravidelněa bez problémů. Pokud se vše vydaří, taková spolupráce je výhodná jak pro členy CLICKu, tak i pro CLICK a tím pádem i pro čtenáře. CLICK se ale zachová se vším všudy. Navíc CLICK není jen herní sekce, nýbrž celá škála rubrik...

Do ničeho Tě nutit nebudu, to nemám v úmyslu. Já myslím, že by bylo dobré ještě s Tebou chvíli počkat, pár měsíců. Do té doby si to můžeš promyslet, zvážit a pokud bys o tu spolupráci měla zájem, otevřeme Ti dveře a možnosti. Pokud nechceš, nebudu ti nic vymlouvat a přesvědčovat. To je tvé svobodné rozhodnutí - já Ti můžu jenom poradit. A říkám, že bych ještě zhruba dva měsíce počkal.

4) Máš pravdu, něžný - komorní projekt (mimochodem krásné sousloví). To je CLICK. Bude i nadále. Jen bude moc vlastnit více herních recenzí, více aktuálních článků. O nic víc nejde. Nejde dokonce ani o ty peníze - primárně ne. Mně tedy o ně nešlo - šlo mi o to obohatit náš obsah, otevřít se světu. Rozhodně, jak jsem říkal, bych nepřistoupil na nic, co by nás poškodilo, CLICK bortilo atd. Nikdy. A redaktory to rozhodně neodláká - ne ty, které máem my. Jsou to totiž lidé CLICKu věrní, ač to může znít až rytířsky, opravdu je tomu tak. Všichni jsme věci konzultovali, radili se. A znám je všechny natolik dobře, že nic takového nehrozí. I tu spolupráci jsem víceméěn zařídil kdysi já - Nejhy nás sami kontaktovali. A jelikož to je spíše začínající projekt, začínající teď na profesionální bázi, a chtěl pomoct - vyhověl jsem. Mohou být spokojeny obě strany, věř mi.

Pokud jde o slovo v onom serveru - náš redaktor (tenhel post jsem odmítnul z důvodů zaneprázdněnosti) je vedoucím sekce "recenze a rozhovory". A je nás poměrně dost an to, abychom byli slyšet. Ale nemáme důvod se bouřit, být nespokojení. Čas ukáže hodnotu spolupráce, my nebudeme ztrácet.

5) Divná? Tak rozhodně bych o Tobě nemluvil v podobných spojeních. Proč by? Máš prostě svůj názor a pohled na věc - to je přece správný. Naopak se mi zdá, že to myslíš vážně, seriózně a že Tě psaní prostě baví. A zajímat se o projekt, do kterého budeš přispívat (a už vlastně přispíváš), je logický.

6) Můj den? Já nevím. Poslední dobou jsem zmatený, řeším nedostatek času a nedostatek radosti. Každopádně v nedávném čase jsem objevil kousek svého já a nalezl lidské bytosti, které mi pomohli potevřít bránu do zase trošku jiného světa. Mám z toho dobrý pocit. Ostatně i z tvého zatím posledního dopisu - jsem rád že poznávám nového člověka.

7) Neřekla jsi odkud z republiky vlastně jsi... tak nevím, jest-li na to při čtení dopisu zapomeneš, nebo záměrně tuto informaci neuvádíš :). Ne vážně: redaktoři CLICKu jsou téměř z celé republiky, jsem zvědav, jest-li dalšího jeho článek tvoří a žije támhle někdy na jihu Moravy, ve Slezsku, v Praze nebo třeba v severních Čechách. Díky za informaci.

To je zatím vše, těším se na další dopis (a omlouvám se za případné chyby v textu - píšu narychlo). Ahoj,

Speedy Daniel

Ahoj!

Promiň. Nemám čas na nějaké zdlouhavé rozepisování. Jsem tady jenom na skok. Nemohl bys mi prosím poslat ty redakční otázky? Moc se na ně těším. Ráda bych byla už v Clicku 23, jenomže nevím kdy vyjde. Nechci, aby s tím měl zbytečné starosti, kdyby to bylo na poslední chvíli. Neboj se napíšu ti a dokonce v bodech ))) Ale ne teď. Měj se!
Tok ra


Ahoj,

Omlouvám se, ale dříve jsem je zaslat nemohl - všichni totiž otázky nedodali. Každopádně ti to už posílám, byl bych rád, kdyby jsi stihla odpovědět do neděle večer. CLICK 23 vyjde v neděli, resp. v pondělí. Díky.

1. Zážitek měsíce?
2. V jakém historickém období lidských dějin by sis přál/a nejvíce žít?
3. Album měsíce?
4. Kdo je podle Vás největším překvapením české hudební scény v tomto roce?
5. Film měsíce?
6. Co pro Vás znamená černo-bílý film?
7. Hra měsíce?
8. Jaká je pro vás nejočekávanější hra následujícího kvartálu?
9. Kniha měsíce?
10. Harry Potter, nebo Pán prstenů?

Takže CLICK 23 vyjde nejspíše až v pondělí, takže postačí, když mi odpovědi na otázky pošleš v pondělí - tedy zítra. Maximálně do šesti večer. Děkuju.

Ahoj!

Promiň promiň promiň a ještě jednou promiň. Já na net o víkendu většinou vůbec nechodím. Nechci obtěžovat přátele. Vadilo by mi to. Nenapadlo mě, že bys ode mě něco rychle potřeboval. Hrozně mě to mrzí. Doufám, že ti nějak nekomplikuji život. Cítím se hrozně. Radši se rychle psutím do odpovídání.

1. Začala jsem psát a rovnou pro Click. Tohle je můj největší zážitek. Hrozně si to užívám )
2. V nějakém, které přeje snům a snílkům, ale bojím se že žádné takové není. Vždycky se najdou nějací zlí lidé, kteří budou sny bořit a zraňovat lidi jako já. Bez vyzvání. Bez zřejmého důvodu. Nechápu proč to dělají. Možná žádné vlastní sny nemají a v skrytu svojí pokrytecké duše závidí. Je mi z nich na nic.
3. Jejky. Tenhle měsíc si zrovna užívám hudbu z her, takže žádné. Myslím, že je to velmi podceňované odvětví. Některá herní hudba se nedá samostatně poslouchat, ale jiná je zase úchvatná. Proč se nevydávají soundtracky ke hrám nebo třeba aspoň bestofky?
4. Nevím. Českou hudební scénu nesleduji. Nepřipadá mi moc kvalitní.
5. Život je krásný. Můžu ho vidět stokrát a vždycky mě znovu zasáhne. Zrovna o víkendu jsem si ho pouštěla.
6. Atmosféru. Kouzlo. Nádech. Ztracenou duši.
7. Far cry
8. Dreamfall: The longest journey.
9. Fran Herbert: Duna
10. Pán prstenů. Knížky hry i filmy kolem něho jsou daleko lepší než věci s Harry Potterem. Taky je mi Tolkien sympatičtější než Rowlingová.

Promiň za chyby. Píšu v hrozné rychlosti. Proč se vždycky všechno nakupí, když mám málo času?!:((( Ale na 23. Click se už moc těším. Na ten si čas určitě udělám. Kamarád mi slíbil, že mi ho stáhne. Nechce se mi čekat až na Level. Jeho přístup je prostě hrozný. Mají v rubrice Od čtenářů s prominutím bordel. Dohledat tam nějaký starší Click je někdy přímo horor!!!

Měj se!
Tok´ra


Ahoj,

Nemusíš se omlouvat, otázky jsi stihla odeslat a i kdyby ne, není to důvod k omluvě.

Všiml jsem si, že přes víkend nejsi v dosahu - mám návrh, ale bude znít všedně - co si takhle pořídit internet do domu? Neznám tvé podmínky, nevím proč internet nevlastníš. Momentálně je to trochu překážka v komunikaci, daleko lepší by byla možnost častější výměny slov... ale záleží na tobě. A možná nejen tobě.

http://click.my-amc.com/data/mags/click23.exe  - to je link na nové číslo. Jinak máš možnost stáhnout si i verzi media. Oč se jedná se dozvíš z úvodníku.

Jinak se těším až mi pošleš odpovědi na mé otázky z předchozích dopisů... :)

Speedy Daniel

Ahoj!
Já to chápu. Bylo by určitě lepší, kdybych měla internet doma. Ale víš, to nezáleží ne mě. Naštěstí mám skvělé přátele, kteří mě vždycky na net pustí a budu toho hojně využívat. Budu hrozně ráda, když mi budeš psát a vždycky si najdu čas na odpověď. Možná ne hned, ale určitě vždy. Záleží mi na komunikaci s mým novým šéfredaktorem )

Click mi slíbil stáhnout a donést kamarád. Přes flashku to není žádný problém. Už se na něj moc těším.

Odpovědi z tvých předchozích dopisů? Jé, promiň. Já vždycky odpovídám ve spěchu ve škole a tak na hrozně věcí zapomenu. Myšlenky plynou o překot, přeskakují jako vlnky jedna druhou, všude kolem lidi hlučí...však víš, jak to chodí. Ani si nemyslím, že by šlo o něco důležitého, ale když to chceš vědět. Páni ty jsi ale zvědavý ) S těmi zoubky byl trošku problém. Já jsem do Clicku nechtěla dávat svou fotku neupravenou. Jednak není nic moc, ale hlavně se trošku bojím. Nejlíp to vypadalo po konverzi barev. Nechala jsem se inspirovat tebou. Přiznávám bez mučení ) Ale byl trošku problém se zuby. Vypadalo to dost hloupě. Až kamaráda napadlo zkusit je v originálu začernit. Pak už to byla nádhera. Měla jsem opravdu zářivý úsměv ). Naštěstí mám ve skutečnosti zuby zcela normální, bez kazů a na strach ze zubaře si taky nemůžu stěžovat. Změnili jsme to jenom pro potřeby fotky do Clicku. Nevěděla jsem ale, že si s tím hned pohraješ a převedeš to všechno zpátky. Už ti někdo řekl, že jsi hrozný zvědavec? )
Můžu se zeptat, kdo vymýšlí redakční otázky? Myslela jsem že ty, ale v jednom mailu jsi naznačoval něco o tom, že ti to někdo posílá. Mohla bych si tu svou upravenou fotku nechat i na příští číslo? Nějak se mi zalíbila, ale ještě nevím, jestli bude do Clicku správně zapadat:((( Nebo musí být na každé čáslo nová?

Už budu muset končit. Stejně je to hrozně dlouhé a ty se na konci už musíš hrozně nudit. Měj se fajn a moc díky za krásnou příležitost i zážitky!

Tok´ra


Ahoj,

1) Chápu, že vlastnictví internetu nezáleží jenom na tobě. Přesto; zkus to nějak zařídit, resp. se zeptat těch, kteří mají tu moc rozhodnout. Je to trošku handicap v naší komunikaci; vše by mohlo být rychlejší, na tvé odpovědi se vždycky těším. Ale jsem rád, že ti záleží na komunikaci s šéfredaktorem :), i mě záleží na komunikaci s redaktorem/kolegou, ač ne každý se stejně jako ty těší ;). Ale problémy v redakci nemáme. Spory se občas řeší, ale to všechno patří k práci.

2) Ty odpovědi od tebe by byly fajn. Je to jeden ze starších mailů, můžeš se na něj podívat. Vysvětluju ti určitý zákonitosti, spolupráce apod. Říkám; bylo by fajn kdyby jsi odpověděla. Když si najdeš čas.

3) Bojíš se dodat svou fotku neupravenou? Trošku nechápu důvod, ale budiž - jsou to tvá rozhodnutí. Přiznávám, a to taktéž bez mučení :), že občas rád experimentuju co se svých fotek týče. A neupravené vypadají dalko méně zábavněji, efektněji atp. Poměrně mě to baví. K tvé otázce, jest-li musíš dodávat každé číslo novou - nemusíš, to záleží jenom na tobě. Myslím, že na fotce vypadáš zajímavě, ale pokud budeš chtít zaslat fotku jinou, jsem ke změně nakloněný. Jinak máme novou sekci FOTO. Kdyby jsi měla chuť, můžeš taky přispět. Pokud fotku/y schválím, budou-li se mi líbit nebo budou určitým způsobem zajímavé, uveřejním je. A nemíním jen fotky sebe, ale čehokoli. Pokud tě baví fotit svět kolem sebe, detaily, architekturu nebo jen tvář v odrazech kapek vody (pro příklad), můžeš foto zaslat. Podmínkou je vysoká kvalita, upravenost maximálně co se barev týče (černobílé a barevné foto - žádné větší úpravy v graf. programech, má se jednat o klasické fotky), vysoké rozlišení (1280 × 1024 nebo 1024 × 768). Záleží na tobě, máš-li možnosti nebo chuť.

4) Zvědavec? A víš, že někdo to občas k mé osobě prohodí :)? Každopádně jde o čistou zvědavost, poznání; rád pozoruju svět kolem sebe, rád poznávám nové lidi, poznávám nové věci. A pokud mě zajímají, rád se zajímám :)...

5) Redakční otázky vymýšlejí ti, co píší předmluvy k jednotlivým sekcím. Takže já mám na starosti sekci FILMS, proto vymýšlím každý měsíc jednu filmovou otázku. Jedna je stálá; a to "film měsíce". Každý, kdo píše předmluvu tedy vymyslí jednu otázku ke své sekci. To se nahromadí a já to pak pošlu redaktorům.

- Že je tvůj mail hrozně dlouhý? Ale naopak; hrozně krátký :). Rád si čtu tvé dopisy, délka mi rozhodně nevadí. Naopak baví. Takže se nenudím, věř mi. Nudí mě jiné věci, ty mezi nimi určitě nejsi...

Taky se měj fajn, těším se na další dopis.

Speedy Daniel

!

Konečně v bodech

1) Nemysli si, že jsem se neptala, ale ono to opravdu nezáleží jen na mě. Neboj. Budu našei komunikaci udržovat co nejživější. Moc mě to těší. Spory? To bych vůbec nečekala. Jaké spory? Promiň, jsem také hrozně zvědavá. V tomhle jsem normální jako všechny holky.

2) Já vím, já vím a ještě jednou promiň. Já někdy také prostě zapomenu. Všichni říkají že jsem hrozně rozevlátá a mají asi pravdu. Jsem snílek, který si chce užívat života, nechat ho plynout a hlavně si ho užívat. Občas kvůli tomu trochu zapomínám na detaily. Projevuje se to i v mojí práci pro Click. Zjistila jsem, že vůbec nepíšu tolik, kolik bych chtěla. Nemůžu. Trochu mě to mrzí, ale je to tak asi lepší. Pro mě je hlavní, abych psala dobře a bavilo mě to. Nemůžu psát jako na běžícím pásu.
Přemýšlela jsem o Nejhrách. Už se to rozjelo? Když do toho jdeš ty, půjdu také. Věřím ti. Nemohla bych pro tebe pracovat, kdybych ti nevěřila. Stejně bude všechno záležet na tom jestli bude můj článek dost dobrý, abys ho tam poslal.

3) Ale ale copak si to o mě myslíš? Já se přece nebála poslat neupravenou fotku tobě. Já bych se bála dát ji do Clicku. Vím, že bys ji uměl upravit také. Vím, jak experimentuješ amoc se mi to líbí. Ale já to chtěla zkusit sama. Je to jako s psaním. Chtěla jsem si zkusit také něco vytvořit. Nejenom tiše sedět a obdivovat. sekce FOTO je skvělý nápad. Já bych si raději s fotkami pohrála, ale uvidíme. Zkusím něco vyfotit. Třeba mi to půjde třeba ne. Ale ten nápad je každopádně hrozně vrušující.

4) Já taky v tom jsme stejní.

5) Aha, ale vždycky to tak nebylo. Proč ta změna? Zase jednou moje zvědavost. Kdysi jsi přece vymýšlel všechny otázky ty.

Jejky. Tím jsi mě hrozně potěšil. Tohle si snad ani nezasloužím. Co tě třeba nudí? Promiň, už budu muset jít, ale při nejbližší příležitosti zase napíšu. Měj se!
Tok´ra


Ahoj,

1) Uvidíme, jak se naše komunikace bude vyvíjet, ale myslím že nbude větších problémů. Co se týče sporů, jistě budeš se mnou souhlasit, že ke každé práci se prostě tvoří názory, konfrontují se se svými spolupracovníky, občas chce někdo to, druhý ono. Ne vždy, v každé chvíli si každý rozumí. Každopádně jsme uskupení vážně přátelské, nejsme na ostří nože, myslím, že se známe už i dost dlouho. A někteří už se s druhými setkali, někteří ještě ne... těším se, možná se na letošním invexu část redakce sejde, docela bych rád. Ale záleží na okolnostech. Samozřejmě tě srdečně na invex zvu. Náklady spojené s cestou, resp. ubytováním ti hradit nemůžeme :), ale pozveme tě rádi. A vážně záleží jak se to všechco vyvine, nemusí vše vyjít. Uvidíme, času ještě dost.

S tím souvisí i otázka: odkud jsi? V brzký době, na podzim bych se rád setkal s někým z redakce. Pokud ne, přijde jaro, léto... a jednou to vyjde. I proto se tě ptám, kde je tvé trvalé bydliště - i ohledně invexu, i ohledně jiných setkání.

2) Piš tak často, jak uznáš za vhodné. Do ičeho tě nutit nebudu, jsme amatéři, děláme to pro zábavu. Co se Nejher týče, tak ty se už rozjely, ale ještě ne zdaleka naplno. Myslím, že by bylo dobrý si s tebou ještě nějaký měsíc počkat. Pak by jsme probrali konkrétnosti, vstup apod. Není třeba spěchat, zatím ne. Takže s Nejhrami se za ačs ozvu já, momentálně to necháme stranou.

3) Chápu, že ses bála dát neupravenou fotku do Clicku. Ale zároveň by jsi jí prvně poslal mně, protože to dávám dohromady :), takže by jsi jí posílal vlastně mně, pak by putovala do Clicku. Tak jsem to myslel ;).

Sekce FOTO je ve vývoji, nechceme zbytečně zvyšovat velikost verze "media" (více v úvodníku), takže bude to chtít všechno doladit. Nový Click bude připravován pomalu, pečlivě. Nespěcháme. Je možná že 24. vydání vyjde až v listopadu.

4) K red. otázkám: chtěl jsem více zapojit redakci, nechtěl jsem vše vymýšlet já. Takto rozdělené to má svůj smysl, je to výhodné pro všechny a myslím vyváženější.

5) Nezasloužíš? Ale; určitě ano. Prostě mě tvé dopisy baví, nebudu pátrat proč, ale jsi mi jednáním sympatická, vypadá to, že mi jsi i povahou trochu blízká... to když mluvíš o snech, snílcích apod. V určitých věcech vypdáš odlišně než napříkald mí vrstevníci - a to mě baví. Nejsem ten, který si rozumí se všemi okolo, nejsem ten, kterého inspirují všechny lidi okolo, nejsem ani ten, který tráví hoděn času s lidmi, kteří ho neustále obklopují. Mám své přátelé, poznal jsem nové zajímavé lidi, ale velký kolektiv a velké zalíbení ke každému jde mimo mě. Jsem trochu zvláštní... a právě doufám, že ty též. A to mě baví :).

A co mě nudí? Hodně věcí... raději nebudu vzpomínat. Bylo by to na dlouho.

Taky se těším na další dopis.

Speedy Daniel

Ahoj,

1) O co se můžeme přít? Například existovala pře díky jedné osobě (nikoliv z redakce), kterou upřímně pohrdám, poněvadž to, co napsal za dlouhou dobu, je něco neuvěřitelného. Ve negativním slova smyslu. Dnes se snaží všemožně CLICK špinit, není mu ani cizí vymýšlet si další nicky a pod rouškou "mnoha" kritizovat naší práci, existenci a kdo ví co ještě. Nebudu ti to vyvětlovat do podrobna - pře se týkala především toho, že určitý člověk z redakce měl na něj jiný pohled, nesdílel např. ten můj. Tak se to občas konfrontovalo. V zásadě však nejde o nic výnamného, ani pro CLICK, ani pro členy v něm. My se soustředíme na svou práci, baví nás, soustředíme se na celý CLICK. Abychom do něj vložili to maximum kterého jsme v danou chvíli schopni. A s prominutím lidi, kteří se snaží v očích čtenářů apod. dokazovat, jak je CLICK špatný, jakým je odpadem, jak škodí a jak jsou jeho členové arogantní - jsou zcela nepodstatní. To říkám jen k tvé otázce jaké spory třeba mohou existovat. Nemá cenu ale něco více rozebírat, internet je svobodné médium a bohužel se v něm dá naleznout řada zlých lidí. Jako v obyčejném životě. Ale zabývat se tím už nechci - chci abychom se soustředili na CLICK a na jeho členy.

2) S Invexem záleží na tobě - ani já neříkám, že určitě se na akci dostavím. Každopádně to trochu souviselo s tím, odkud jsi a kde bydlíš. Pak bych ti i rád pověděl více. Nejen k Invexu, ale vůbec k setkání. Bohužel jsem se to od tebe ještě nedozvěděl - tak třeba v příštím dopise :).

3) Sekce FOTO je teprve v začátcích, zatím ještě ani nevíme, kolik místa ve verzi "media" si přivlastní. Uvidíme. Pokud ráda fotíš a myslíš, že tvé "výtvory" jsou zajímavé, můžeš zaslat. Pokud budš chtí tzaslat novou red. fotku tebe, můžeš samozřejmě též.

4) Každý, kdo píše předmluvy, má pod sebou dvě otázky. To se pak dá dohromady a vznikne otázek několik, z každé sekce. Nevím, jest-li jsme si v tom porozuměli. Výsledek je pak pestrý, otázky z rubrik, které nám jsou blízké. A občas se to spojí i otázkami životními, takže pestrost a harmonie se taky jistě dostaví ;).

5) Sny se dají plnit. Spoustu z nich se sanžím realizovat, zvláště poslední dobou.

Uznávaný šéfredaktor krásného časopisu? Tak to mi zase lichotíš ty :), ale jsem rád. Takové věty neříká každý a naši pseudo-kritici (tam jde především ale o nenávist, nesouhlas s názory apod. - takže žádná kritika) by je brali až výsměšně. Ale tak to prostě je, je daleko lepší všímat si dobrých věcí a když kritiky, tak takové, která nás obohatí a něco přinese. Od tebe je to chvála, ale přinšá taky neskutečně mnoho...

Někdy ti zase napíšu... teď bohužel pospíchám. Možná ještě dneska. Těší mě takové rozhovory. Zatím ahoj.

Speedy Daniel

Ahoj!

Tak ti zase píšu. Díky moc za maily. Ty jsi ale psavec

1) Můžu se zeptat o koho šlo? Jako šéfredaktor si vedeš moc dobře. Žádné spory nejsou na povrchu vidět, ale stejně mám jedno malé podezření. Trochu mi nejde do hlavy, že ti ten šlověk nevěřil. Jak s tebou potom může spolupracovat? Já si to bez důvěry nedokážu představit.

2) Setkání. Já vím. Nemůžu se tomu vyhýbat věčně a taky nehci. Ale mám strach. Musím ti něco říct a nevím, jak to vezmeš. Souvisí to s tím, jak žiji sny, miluji obrazy a že jsem divná. Já vím, hloupě jsem se tématu setkáná vyhýbala, ale měla jsem strach a pořád ho mám. Naše komunikace je víc než krásná a moc pro mě znamená. Byla bych hrozně nerada, kdyby ses naštval nebo urazil. Ale nemůžu se s tebou ještě setkat. Necítím se na to připravená. Ještě ne. Nemá to co dělat s tebou. Problém je ve mě. V tom co jsem si prožila. Sny jsou někdy to jediné co máme a jsou hrozně křehké. Potřebuji trochu času. Doufám, že mě pochopíš. Taky tomu trochu věřím. Jsi velmi moudrý, citlivý a duševně moc krásný člověk. Aspoň tak tě znám z tvých článků a dopisů. Jinak bych ti něco takového nikdy nenapsala. Vlastně jsem to ještě nikomu předtím nenapsala.

Kdybys mě teď viděl! Jsem rudá jako rajče. Komunikace přes maily má své výhody. Kdybys mě ted viděl, asi by se musel hrozně smát . Radši už budu končit. Těším se na tvé maily!
Tok´ra


Ahoj podruhé :),

Jak jsem slíbil, tak také činím. Píšu ti znovu.

Vážně mě tvé dopisy baví. To, jak jsi vyjádřila vztah ke CLICKu, nebo jen to, jak jsi charakterizovala svými slovy mě samotného - je prostě úplně něco jiného, než jsem zvyklý běžně vídat. Rozuměj; ona existuje v okolí řada příjemných, sympatických lidí. Jenomže má to bohužel háček: přes zajímavý zevnějšek, přes úsměvy apod. nemám tu odvahu jít hlouběji, protože ve valné většině záhy zjistím, že uvnitř toho příliš nenaleznu. Nenaleznu žádnou zábavu, stejnou notu, myšlenky, originalitu, stěží nalézám i společné zájmy. U většiny lidí kolem sebe mám takové pocity. Výjimku tvoří několik málo blízkých lidí, velmi málo přátel a určitě i lidé z redakce.

Sny se občas rozplynou. Pokud je však čas od času přeměníme do reality, nemají kam uniknout. V tom tkví má podstata snu. Někdy je ale lepší, když nás sny navštěvují jen zřídka, my si jich vážíme, žijeme v tom krátkodobém intervalu, kdy není sháňka po zajímavých místech a lidech. To je sen. Některé chceme měnit ve skutečnost, některých si naopak vážíme právě jen tehdy, navštíví-li nás a zase odejdou. Pak zbudou sice jen vzpomínky, ale kolikrát silnější než skutečná realita.

Přesně jak říkáš: člověk si někdy připadá jako "vyříznutý ze světa". Ale to přece ještě nemusí vadit? Naopak. Zkrátka i já mívám občas pocity, že někdy neptřím mezi daný kolektiv, nepatřím mezi dané lidi, nepatřím ani mezi velkou část populace. Žiju, jak sám říkám, několik životů. Ty s povinostmi, rutinou, logikou, s pochybnými existencemi, a i ty s krásnem, sny, neurčitostí, jinými světy a svým vlastním útočištěm, do něhož utíkám. A pomyslnou vstupenkou pro mne budiž hudba, film, kniha, blízký člověk, nebo právě sen...

To že odpovídáš pozdě tolik nevadí. Samozřejmě že je příjemnější, když na člověka čeká odpověď záhy, brzy a on má tu radost si zase přečíst něco od druhého, ale pokud to dříve nelze, tak se přece nikdo nebude zlobit a rozčilovat :). A třeba brzy budeš mít možnost přístupu na internet běžně, z domova. To bohužel už nijak neovlivním.

Za recenzi děkuju. Ještě jsem jí nečetl, ale mám to brzo v plánu. Pak ti sdělím svůj názor. Věřím, že bude dobrá.

Co se týče starých CLICKů; některé věci z dřívějška nejsou šťastnými, i články vždy nebyly perfektní (ani dnes nejsou). Byli jsme amatéři, jsme jimi i nadále. Máme nové a zajímavé redaktory, změnili jsme částečně filozofii projektu, grafiku, řadě z nás se změnil styl psaní k lepšímu. Každopádně zůstáváme CLICKem. Jen jsem chtěl říct, že ne vše, dříve vyřčené, napsané, je hodné do rámečku atp. Ale to patří k vývoji. Člověk se neustále mění. Mění i své názory, přesvědčení, mění i své touhy a cíle.

Pokud budeš chtít napsat povídku - budu jedině rád. Tam nejde až tolik o kvalitu, fotmu, i když částečně ano. Jde především o zajímavost, zalíbení ve smyslu celku. A jsem otevřený i experimentům, snovým představám, bizardnostem, zkrátka článkům určitým způsobem originálním.

Tenhle dopis jsem pojal trochu odlišně - sama vidíš, že CLICKu se toho až tolik netýká. Každopádně jsem to sepsal rád a zase rád napíšu, pokud se mi dostane odpovědi/reakce. A věřím že ano...

... Speedy Daniel

Ahoj!

Když ty dvakrát, tak já taky !

Jejky! Vidím, že jsem to trochu popletl. Na Tvůj první mail jsem odpověděla hodně osobně a na ten osobní zase trochu redaktorsky . Ale u mě to stejně vždycky trochu sklouzne.

1) Už jsi četl recenzi na Armies? Hořím zvědavostí znát tvůj názor.

2) Mohla bych napsat recenzi na Warhammra? Poslední dobou ze sebe články nějak sypu. Doufám, že to nebude vadit.

3) Viděla jsem clickařský web. Moc se mi líbil. Všechny ty barvy a odstíny. Hodně dobře pasuje ke Clicku jako k časopisu. Chtěla jsem se ale zepat, měří si Click nějak návštěvnost?

4) Já vím. Jsi hodně otevřený. Je to jedna z vlastností, které se mi na to bě nejvíc líbí. Na Clickařských povídkách je to hodně poznat a proto je mám také ráda. Jenom jsem nepochopila ten pokus s koblihou, který napsal MCZ. Bylo to jedno z ranných čísel. Asi se to váže k něčemu, co mi uniklo. Moje povédka by měla být taky experiment. Je o proměně. Hrozně zajímavě se mi píše, ale mám z ní ještě větší trému než z recenzí.

5) Já vím. Historie je krásná věc, ale nesmí se na ní dívat moc historicky. Já vnímám Click jako celek a jeho začátky k němu patří. Některé věci (změny) jsou pro mě pochopitelné, jiné už méně. Proč se např. zrušila rubrika maily? Ale všechno tak nějak ke Clicku patří. Bez toho by nebyl Click Clikem. A o to tu přece jde. Věřím, že mi rozumíš. Čím se tak nějak nořím do jeho historie, tím víc mám Click ráda. Tím víc je mi bližší, tak nějak osobnější. Co se třeba stalo s Janem? Proč už nepíše? Jeho úvodníčky byly trochu jako Baudlairovy básně, nebo jako ty od Hraběte.

Jejda. Už budu muset končit. Přišel čas zmizet od počítače. Taky nechci, aby mi někdo koukal přes rameno. Měj se!

Tok´ra


Ahoj,

Znovu toho budu mít více. Určitě čti dopis celý.

1) O koho se jednalo? No, myslím, že to by mělo zůstat taky trošku pod povrchem. Ne snad, že bych ti něco chtěl tajit, ale nepřikládám váhu tomu odkrývat jeho jméno. Navíc: ve výsledcích práce se to neprojevilo, píše výborně, rozumíme si víceméně bezproblémově. Jako redaktora i čověka ho mám rád. Takže prostě to není důležité, navíc rozpor nebyl na ostří nože a nikomu z nás ani neublížil. Spolupracujeme tedy normálně, přátelsky. Důvěra tam je - velká a hlavně oboustranná.

2) S tím setkáním: asi jsme si úplně neporozuměli. Neměl jsem v halvě nějaké setkání v blízkém termínu, Invex byl návrh, beztak se tam asi stejně objevím. Takže proč ti nedát návrh, že? Každopádně pokud nedorazíš - v zásadě to nic neznamená. Tvé bydliště jsem chtěl znát především pro budoucnost, setkání jarní, letní a podzimní. Prostě až by se třeba něco událo, chystalo, věděl bych, jaké místo se ti bude hodit, jest-li by jsi to stíhala časově a konecknců mě na otázku "Kde pobýváš?" láká i čistá zvědavost. Můžeš přeci bydlet přes ulici, můžeš být odtamtud, kde to znám, navíc jsem se ptal každého. Mám tak přehled. Takže s odtajněním kde se vlastně nejčastěji nacházíš bych to neviděl tak problémově. Nikdo přesnou adresu, nic takového, nežádá.

3) No, asi to s tím nijak nesouvisí - ale rajčata, jako zeleninu samozřejmě, mám rád. Takže v tom bych problémny neviděl... vlastně mám rád obecně ovoce a zeleninu. Ale to je na jinou debatu.

Pošlu ti ještě jeden dopis...

bye SD

Ahoj,

Takže: tohle bude patrně první dopis, který bude obsahovat trochu kritiky. Záleží na tobě, jak se k ní postavíš.

1) Recenzi jsem četl. A právě tady mám pár menších výhrad. Půjdu rovnou k věci:

- Recenze rozhodně špatná není, myslím, že odpovídá tvému stylu a možnostem, které jsou určitě nemalé. Ale pár výtek bych měl.

- Za prvé výsledné hodnocení trochu neodpovídá tomu, co píšeš v textu. U těchto her a jim podobných je důležitá jak stránka technologická, tak stráánka hratelnostní, která na sebe obaluje stránky další. Myslím si, že u řady aspektů je Armies of Exigo nadprůměrný titul, soudím z hraní demoverze a z cizích profesinálních recenzí. Nechci ti snad brát tvůj pohled, tvé hodnocení, určitě. Plně ho respektuju. Přesto je výlsedné hodnocení, zvláště když chválíš technologickou, ale i hratelnostní stránku poměrně dobře. Chápu, že máš výhrady především k tomu, že to není zcela originální a že někdejší tituly určitých firem přinesly podobné, ne-li stejné nápady. Jenomže herní průmysl je v dnešní době většinuo ve fázi, kdy nové nápady nepřicházejí, nebo někter prvky byly dávno využity. To ale nemůžeme hovořit o plagiátorství apod. Ve filmu bylo kdysi revoluční rozosření obrazu pokusy s čočkou. Prvý film, který toho využil, byl sice originál, ale nedá se říci, že následující snímky, které stejných věcí využily, byly napadobeninami. Dneska si těžko někdo vzpoměne, který že film využil takové rozostření poprvé. Je to banální příklad, ale každopádně jde o to samé.

- Za druhé příliš lpíš na kvalitách příběhu. Chápu tě: je to důležitá součást her. Avšak je nuté brát ohled na daný žánr. Recenzuješ titul RTS - což znamená, že recenzuješ titul žánru, u které příběh není tím nejdůležitější. Tím je hratelnost. Pak následují nápady, stránka technologická apod. Jak říkám: úplně ti rozumím. Ale 55% je, vzhledem k tomu co píšeš a vzhledem k přílišné náklanosti k věcem, které sice jsou důležité, ale ne úplně nejvíce, poměrně málo.

2) Recenzi na Warhammer? Záleží jaký díl. To je nejpodstatnější.

3) Návštěvnost se měří - satčí se podíval na levou lištu, kde je počítadlo.

4) Uvidím - pošli povídku, pak se rozhodneme. Ale jsem otevřený k experimentům, uvidíme. Všechno záleží na tobě.

5) Honza je stále v redakci, jenom neměl poslendí čas k něčemu pístup apod. Učitě se s jeho pracemi zase na stránkách setkáš. Co se příběhu s koblihou týče, byla to parafráze na mé povídky. Vlastně legrační parodie. Docela jsem se u ní nasmál, takže vlastně dobrá parodie.

Promiň, ale už budu končit. Bohužel ,enmám nejlepší náladu, poněvadž nás opustil jeden redaktor - MCZ. Netěší mě to, ale jediné, co zmůžu je to, že budu respektovat jeho rozhodnutí. Bohužel, nedá se nic dělat. Musíme jít bez něj.

K té kritikce ohledně recenze se vrátím poté, co mi napíšeš další dopis. Nějak to spolu dořešíme, chci znát tvůj názor. Pak se případně může recenze nějak upravit, resp. pokud si obhájíš to, co jsi napsala,a vše zůstane a dokážeš, že problém nebyl na tvé, ale na mé straně. Nechci ti nijak kazit radost ze psaní apod., chci jen, aby tvé práce byly pro čtenáře tím nejlepší, čeho jsi schopna. A aby jsi byla spokojená i ty. Občasné výhrady k práci patří. Těším se zase na dopis a ber to jako pozitivní kritiku. Díky moc.

bye SD


Ahoj!

Ale já čtu tvoje dopisy celé. To si zase nemysli. Jenom občas nestihnu nebo zapomenu na všechno reagovat. Jsem už taková rozevlátá. Promiň.

1) Dobře, tak mi ho neříkej. I když mě bys ho vlastně neodkrýval. Já si myslela, že už tak trochu patřím k redakci. Ale nevadí, i když mě to překvapilo a taky trochu zklamalo.

2) Toho se právě ještě bojím a moc. Ale neboj, já to nějak vyřeším. Zatím je na to ještě čas, ale určitě ti to sdělím. Časem. Jsem moc ráda, že jsi mě pochopil a že na mě nenaléháš. Moc si toho vážím. Tohle myslím opravdu vážně. S místem nějakých budoucích akcí si vůbec nedělej starosti. Ráda se vám všem přizpůsobím. Až přijde ten správný čas. Já vím, já vím. Pořád to opakuji. Ale až budeš číst povídku, možná pochopíš. Jsi velmi chápavý. Díky.

3) Jejda. Trochu nevím co na to říct. Taky mám ráda zeleninu. Ale to jsme se vážně stočili někam jinam.

Měj se a zůstaň takový jaký jsi!!! Ještě ti napíšu.
Tok’ra


Ahoj!

Já jsem to čekala. Jsem přece začátečník. Časem to muselo přijít.

1) Asi máš pravdu. Viš Armies mě hodně moc zklamal. Možná proto, že jsem krátce před ním pařila nostalgicky Warcrafta, se kterým se vůbec nemůže rovnat. Tyhle hry jsou opravdu hodně podobné a je snadné přijít na to kdo koho napodobuje. Je pravda, že hry jsou většinou hodně komerční a až na vyjímky moc originality nepobraly. Dost mě to štve. Asi jsem se nechala trochu unést. Asi jsem poslední dobou pařila moc her. Začínám být namlsaná . S tím příběhem máš taky pravdu. Někteří moji kámoši ho ani nevnímají. Nedávno jsem se jednoho na něj ptala u toho, co právě paří a on přemýšlel, přemýšlel a nemohl si vůbec vzpomenout. Přišlo mi to hrozně nepochopitelné. Asi máš určitě pravdu. Nechám si poradit. Jsi přece mnohem zkušenější. Ráda se od Tebe nechám trochu vést. Ale napsal jsi, že mě chápeš. Asi potom souhlasíš s většinou toho, co jsem napsala do recenze. Nespravilo by to 15% nebo 20% navíc k hodnocení? Je to teprve moje druhá recenze. Asi jsem se nechala moc unést svými pocity. Ale jsem ráda, že tě mám a že mi občas poradíš. Vlastně jsem ti za to moc vděčná.

2) Jde o Warhammer 40 000: Dawn of War. Může být?

3) Já vím, ale je tam jenom jedno suchopárné neoslovující číslo. Nemá Click také nějaké počítadlo třeba na toplistu? Bylo by zajímavé podívat se na to, kolik lidí navštívilo Click za den, za měsíc, za rok. Kolik je podobných šílenců tak jako já. Bylo by to hrozně zajímavé. Já vím, jsem zvědavá, ale proč ne? Neboj se, nedělám si iluze o návštěvnosti jako u herního serveru. Nejsem včerejší. Click je prostě jiný, výlučně umělecký, originální a taky trochu snový. Ne každý dokáže tohle pochopit. Ne každý dokáže tohle skousnout. Je to otázka vkusu. Každý přece nemá cit pro umění. Nic mu neřekne báseň, povídka, nádherně snový sugestivní popis hrdinových pocitů v románu, surrealistický obraz, koláž, netradiční melodie. Někteří lidé jsou prostě přízemní. Nemůžou za to a my se na ně kvůli tomu nemůžeme zlobit. Mám pocit, že mezi pařany a vůbec lidmi kolem internetu a počítačů bude takových dost a dost. Kvůli tomu si myslím Click nikdy nebude lámat rekordy v návštěvnosti ale určitě se najde spousta lidí, kteří ho ocení a budou se k němu vracet. Zajímá mě, jaká je Clickařská komunita. Jací jsou lidé Click pravidelně čítající. Kolik jich je a tak. Jsem prostě zvědavá. Moc. V náštěvní knize jsem byla asi jenom dvakrát a neměla jsem z ní dobrý pocit. Byla jsem tam jenom na skok, rychlý průlet a moc jsem tomu tam nerozuměla.

4) Povídku posílám v příloze. Jsem hrozně zvědavá, co si o ní budeš myslet. A mám trochu strach. Vlastně hrozně. Je to přece moje první. Ale vím, že jsi moudrý a rozvážný. Že opravdu čteš a snažíš se pochopit. Že nekritizuješ jen tak, ale míváš většinou pravdu. A že to myslíš dobře. Tohle mi hodně pomáhá. Ono je těžké dávat to někomu číst, když je v tom tolik citu.

5) Aha, to budu muset zabrousit do historie ještě víc. Ale už teď se na to moc těším. Click mě svou minulostí nezklamal. Vůbec.

6) MCZ odešel? Proč? Já myslela, že je v Clicku spokojený. V Mix a Kixu se tak pěkně usadil. Občas to trochu vypadalo, že máte spolu nějaké spory, ale já si myslela, že je to jenom hravá mystifikace. Psal jsi mi přece že nemáte problémy. Tohle je pro mě trochu šok. MCZ ani nevypadal na někoho, kdo by svou práci nezvládal. Je ho "Mé oči" jsem měla ráda. Já vím, občas mu nevyšel nějaký článek. Vlastně mu nevyšlo hodně článků. Ale že by se kvůli tomu sbalil a odešel? Připadal mi větší patriot než Frost.
Promiň. Nechci se ti pitvat v ráně. Ale ráda bych to věděla. Je to teď i moje redakce. Trošku. Co na to říkají ostatní? Musí tě to asi hodně mrzet. Tvé dva poslední maily mě něčím zaskočily. Připadaly mi takové neobvykle strojené, neosobní. Bála jsem se, jestli jsem tě něčím nenaštvala. Ale teď vím, že jsi byl smutný kvůli MCZtovi. Taky jsem z toho smutná a pro tebe to musí být ještě mnohem těžší. Jako by odcházel bratr někam daleko. Já nevím. Pro Click to bude asi rána. Budu se snažit ještě víc psát. Ale nevím, jestli ho dokážu zastoupit. Jsem ještě hrozný začátečník. Doufám, že mi s chybami budeš dál pomáhat. Nevím co říct. Nebuď smutný. Máš přece i ostatní věrné redaktory. Já se budu snažit co nejvíc zlepšit a časem přijdou další. Určitě.
Bude to chtít důstojné rozloučení. Byl přece v Clicku tak dlouho. Třeba článek? Jeden speciální článek jenom o něm? Jak přišel, jaký byl, co psal, jak se vyvíjel, jak změnil Click a jak změnil Click jeho? Já nevím. Asi se o tom budeš chtít zmínit v úvodníku. Ale nějaké důstojné rozloučení by se hodilo. Každý by měl dostat, co si zaslouží.

Už budu muset končit. Drž se a brzo mi napiš!!! Já se zas budu táhnout s odpovědí

Tok´ra


Ahoj,

Věřím, že dopisy čteš celé. Možná prostě nestíháš na něco odpovědět, to je v pořádku. Pokud to bude důležité, určitě se k tomu někdy vrátíme.

1) Já ti samozřejmě můžu říct o koho se jednalo. Ale víš proč o to ani tolik nestojím? Nic ti tajit nechci, ale opravdu to nemá žádnou váhu. Takové spory vede člověk dnes a denně, v práci, škole, mezi přáteli - je to konfrontace slov, není to nevraživost. My si spolu vážně rozumíme. V jeho práci věřím, věřím i v jeho perspektivu u nás v CLICKu i jeho přátelství k nám ostatním. Nemá cenu se tím zabývat. A zklamaná z toho být nemusíš. Rozhodně ne. Když bude nějaká důležitá věc, důležitý rozpor, určitě ti o něm povím. O to se nemusíš bát. Obávám se, že vážné problémy ani nenastanou. Což je dobře.

2) Odkrytí místa pobytu v naší krásné zemi se ještě bojíš? Neznám důvody, ale budu je respektovat. Myslel jsem to jen orientačně. Když třeba budu mít kavárnovské, melancholické pocity a budu mít tendenci někoho navštívit, myslel jsem, že bych skočil na 1. vlak a pozval tě na něco dobrýho u šálku čaje :) (pokud kávu nepiješ)... ale zatím to nemusíme řešit... beztak trochu přeháním :)...

3) Zelenina je fajn. A vážně rajčata patří k mé nejoblíbenější... ale nijak to nesouvisí s tím, že se občas červenáš jako "rajče" (ono to má ještě jeden význam).

Píšu i další dopis. Když už to tak "kouskujeme"... :)

bye SD

Ahoj,

1) Armies pořádně neznám, poslední dobou na tom s hraním nejsem kdovíjak dobře. Asi sama víš, že bližíš mi jsou filmy a hudba. A často i knihy. Ale situace se může časem změnit, stačí nějaký zajímavý titul... jinak k tvému přijmutí kritiky: vzala jsi to dobře. Trochu jsem se obával, aby jsi po prívní kritice nezačala nad sebou pochybovat nebo aby jsi to vůbec přijmula. Jsem rád. Chápu, co jsi o Armies napsala, problém ale nneí jen v hodnocení - takže přidání bodů nepomůže. Víš, je tam malý háček. Ty jsi psala o RTS, nikoliv o třeab adventuře. Stavíš až přílši v žánru na příběhu, ten přitom nehraje hlavní roli - u adventury by tomu bylo téměř naopak. O systému hraní toho tolik řečeno není, je to spíše porovnání starších Warcraftů a nového Armies. Článek má být ale především o Armies of Exigo. Recenzi by trchu více prospělo méně lpění na příběhu, více na konceptu hry, herním systému, náplni. Na to se pak nabalují věci další v čele s technologickou stránkou, příběhem apod. Beru ohled i na to, že je to tvůj 2. článek - ale třeba tomu prvému se nedalo příliš co vytýkat, takže z toho ohledu vycházím i do budoucna. S vyšších hodnocením bych souhlasil - strhnutí 45 bodů za tebou zmíněná negativa je poměrně dost. Občas je dobré trochu objektivně posoudit celek, čehož jsi určitě schopna. Časem všechno bude automatické. V témhle recenzi Armies prostě vycházejí jako poražení - ale samotný text mě o tom tak jasně nepřesvědčil. Opravdu by muselo být více chyb na to, aby hra dostalo veskrze průměrné hodnocení. Jsem zastáncem kritiky, ale hry jsou daleko méně svobodnější odvětví, které se hodnotí, než například film, který působí na každého jinak. Hry mají jasné zákonitosti, i film je má, ale zdaleka jich není tolik a nabízí i mnohem širší spektrum. Pokud chceš ještě na recenzi něco změnit, přidat (není to úplnou prioritou), byl bych rád. Zkus si text ještě jednou přečíst a přidat na vyzdvihnutí důležitých aspektů real-time strategií. Pokud si nebudeš vědět rady, i tenhle text je použitelný. Se zvednutím hodnocení se asi shodneme - je hlavně důležité, aby hodnocení odpovídalo tomu, o čem píšeš. Pokud si myslíš, že si hra zasloží tvrdou kritiku, je nutno to obhájit. Za tebou zmíněná negativa: "Příběh, čerpání nápadů apod." se však u takového typu her 45 bodů nestrhává... jsem zvědavý na tvou reakci. Nejlepší bude, když s příštím mailem pošleš už i trochu mírně upravený článek. Nemusíš si s tím nějak lámat hlavu - prostě mírně pouprav text, aby hodnocení odpovídalo plně tomu, co je v textu. Pokud chceš hodnocení zvýšit, udělej to. Pokud ne, pak přidej více negativ hry. Obávám se, že už jich ale tolik nenajdeš. Díky moc. I za čas, který nad tím strávíš.

2) Na Warhammera text můžeš sepsat. Šlo mi o datum vydání - pokud se nemýlím, hra byla vydána po roce 2003, takže v pořádku.

3) Počítání přístupů není tak objektivní sondou do návštěvnosti - sama redakce má mnoho vstupů denně. A hlídat si všechno by asi nikoho nebavilo. Popravdě: až tolik mě návštěvnost nezajímá. Vím kolik lidí čte CLICK v přílohách herních magazinů, samozřejmě zhruba, to mi stačí. Vím, že to nebude až tak malé číslo a navíc: cílem není získání si všech čtenářů. O to nestojíme. Prostě jsme specifický projekt, chceme jen ty, kteří budou otevřeni, schopni vnímat a porozumět. A každý to určitě není.

Jak popisuješ CLICK je hezké poslouchat. Jsem rád, že ho někdo takto vidí...

4) Návštěvní kniha - to by bylo na delší rozprávění. Řeknu ti to stručně, jasně: např. jeden člověk se podepisuje pod mnohem více nicky, nestydí se, naopak, snaží se, aby to vypadalo na masu, zástup lidí. A samozřejmě nás nemá rád, kritizuje. Kolikrát nemá ani co, jde mu o princip, nenávist, snahu o špatný pohled veřejnosti/čtenářů, naše špatné "good-will". A možná není sám. Návštěvní kniha se přes časem stala terčem (kvůli absurdnostem) blázna/bláznů, se kterými si nemám co říct. Zkoušel jsem mockrát pochopit, ale bohužel - druhá strana mě přesvědčila o špatnosti. Táhne se to déle, ale doporučuji ti, abys to nevnímala. Už ani já to nevnímám. Situace se navíc mírně lepší. Ono to ty lidi přestane jednou bavit. Když nebudou cítit odezvu a smysl svých věcí - tak učitě. Nejsou ani problémeme - už to tak nevnímáme. Soustředíme se na CLICK a na sebe. Na ostatní kolem, kteří jsou k nám nakloněni, nebo alespoň mají trochu rozumu, nikoliv demagogie, nenávisti apod. Takže: zapomeňme na návštěvní knihu.

5) Na povídku se moc těším.

6) O MCZetovi si ještě určitě popovídáme. Nebyl bezchybný, ale začlenil se dobře a myslím že napsal řadu dobrých článků. Nechci ale zatím strojit nějaký pomyslný pohřeb, hostinu, jak jsem mu říkal, protože věřím, že jednou se k nám zase navrátí. Jest-li za týden, měsíc, nebo rok - to už ví jen on sám a možná ani ne. Uvidíme, necháme se překvapit. Třeba nás ještě někdy překvapí.

Nenaštvala jsi mě, vůbec ne. Nevím čím bys mohla. Že zasíláš zajímavé články, které i přes své mírně nedostatky jsou dobré? Nebo že mě baví si s tebou psát? Ne...

- Jsem rád že jsi napsala. Těším se zase na příště. Ještě jednou říkám: ta kritika k Armies nebyla míněna nějak negativně, ber to pozitivně. Ani já nejsem neomylný, mám spoustu chyb a nedostatků. V článcích, v životě - musela by jsi mě poznat. Jsem rád, jak jsi to přijala a doufám, že mi článek mírně poupravený co nejdřívě zašleš.

bye SD


Ahoj,

Takže dneska ti povím o dvou věcech.

Ta první se týká tvého článku/povídky. I když jsem zprvu nečekal zázraky, nakonec mě to příjemně překvapilo a určitě je to zajímavé. Budu upřímný: začátek mě přílši nepřesvědčil, ale čím dál jsem se v textu dostával, čím více slov jsem promnul kdesi uvnitř, tím více mě to pohltilo. Líbí se mi to a bude to v CLICKu v sekci mix & kix.

Druhá věc se týká znovu naší návštěvní knihy. Minule jsem ti o tom něco pověděl. Řeknu ti ještě něco: chápu, že to může vypadat jako hádky, spory, nenávist. A opravdu by se to občas tak dalo nazvat. Ale je to jedna zásadnost. Já nemůžu být slepý proti falešným nařčením, lžím, snaze očerňovat náš projekt, snaze aby CLICk byl vidět negativně, jako odpad plný lidí, kteří neustále lžou, praktikují nekalé věci a jsou nesmírně arogantní. Já nemůžu btý slepý, hluchý ani necitlivý. Proto reaguju na některé zprávy, potažmo další redaktoři v čele se Sajbim (cyberf@ce). Určitě víš, jaké to je být falešně nařčenou, nařknutou z věcí, nad kterými zůstává rozum stát. Učitě víš, jaké to je, když kdosi šíří zcela zcestné pomluvy jinde, snaží se ovlivňovat další, aby tebe všichni viděli v co nejhorším světle apod. Určitě víš, jaké to je vymýšlet si causy, problémy, určitě víš, jaké to je, když se lže. A jistě i víš, když někdo kamufluje věci, používá demagogii, krade jména, vymýšlí si nicky, zástupy lidí, snaží se znemožnit své nepřátelé atp. Chci ti říci jen jediné: na návštěvní knize se jistojistě objevuje jeden takový člověk (a vím i o dalších pár lidech). Nezajímá mě jeho inteligence, nezajímá mě jeho osobní život - on však všeho, co jsem ti řekl, využil a využívá. A chápu, že bych měl takovou osobu ignorovat. Ale prostě mi to vždy nedá - chci se obhájit, chci, aby nezaujatí čtenáři mu nevěřili. Udělal jsem v tomhle vleklém sporu spoustu chyb, ale nestydím se za sebe, poněvadž vím, že jednám fair. A vím, na jaké straně je pravda. Bohužel řada lidí to nevím, anebo to nechce vědět. Chtěl bych to ukončit, ale zatím se nedaří. Myslím že brzy "nasadím absolutní ingnoranci", i kdyý vím, že dotyčný si bude povídat i sám se sebou a nebude se štíti ani vymýšlení nových pseudo-čtenářů... určitě mi rozumíš. Chtěl jsem ti to přiblížit. U knihy se hoděn nasměju, je ot zábava někdy odpovídat, beru to i s nadsázkou, přesto bych byl jednou rád, kdyby takoví lidé na netu neexistovali. No nic, budeme se soustředit na sebe, na CLICK, na vztahy uvnitř nás. Souhlasíš? Určitě ano. Už se o knize nebudeme zmiňovat.

bye SD
 

Ahoj,

Nevím, jest-li se něco děje, ale už dlouho jsem od tebe nedostal odpověď. Z mé strany plyne samozřejmě nejistota. Pokud tedy s něčím otálíš, máš něco na srdci, rád si to vyslechnu...

Jinak nový CLICK (24) vyjde do 10. listopadu. Takže pokud chceš ještě něco zaslat, tak do 5. 11. Co se Armies týče, všechno jsme si pověděli, já jen čekám na finální verzi (doufám, že jsi četla všechny mé dopisy - pokud ne, přečti si je - jsou jich cca 4; je to nutné pro budoucní spolupráci). A co se té povídky týče, ještě jsem k něčemu dospěl - článek je to dobrý, od poloviny textu dokonce výborný, ale mám jednu výhradu: začátek, rozuměj 1. odstavec, k textu tolik nepasuje. Je příliš konkrétní, málo abstraktní, nijak se nevymykající se - opak tě zdobí ve zbytku textu. Nevím jak ty, ale podle mého názoru především začínající věty ke zbytku tolik nepasují (věty o řeckých, římských bájích apod.). Kdybych ti měl poradit, a teď záleží na tobě, kousek začátku bych úplně vynechal. V podobných textech nemusíš mít ani úvody, ani závěry. Sekce mix & kix je v tom specifická - je volná, zároveň se v ní ale lpí na originálnosti, popř. zajímavosti. Takže pokud mi dáš svolení, mohu kousek začátku z textu vynechat. Nebudu nic měnit, pouze něco ze začátku opomenu - pro vyznění celého textu to bude myslím lepší. Ale poslední slovo máš ty.

A ještě jedna věc: na naší knize se objevuje onen člověk, o které jsem ti už jednou říkal. Kritizoval i tvou práci, poněvadž sympatizuješ s námi, jsi u nás nováčkem, dívkou, s psaním začínáš - proto si myslí, že jsi snadný terč. Jeho kritika nemá opodstatnění a mnoho měsíců se nás tenhle člověk snaží max. pošpinit, ničit, negativizovat. Neber to vůbec vážně. S psaním sice začínáš, některé věci časem doladíš, vyspěješ ve svém projevu, ale už teď se nemáš za co stydět a já ti chtěl dát šanci, poněvadž si myslím, že k tobě šance patří. Nejsi bez chyb, to není nikdo, avšak na takového člověka nedej. Takoví parodizují, degradují i naši práci, mou, cokoliv. Hlavně když to bude mít spojitsot s CLICKem. Takže chci ti dodat sebevědomí, odhodlání. My o tvé služby stojíme, jsme za tebou a budeme tě podporovat, příp. s problémy ti pomáhat. Cokoli oč nás budeš žádat (a bude to splnitelné :)...

A požádal bych tě o něco: vzhledem k tomu, že k netu nemáš možnost částého přístupu, tím pádem někdy naše komunikace vázne, rád bych tě požádal o tvé mobilní číslo. Pokud mi ho můžeš dodat. Když bude něco důležitého, budu ti moct napsat, informovat. Např. ohledně uzávěrek a tvých textů. Když čekám mnoho dní na odpověď, jistoty mi to nedodává (nevím na čem jsem - nevím co bue s tebou dít i nadále). Věřím ale, že za výpadek nemůžeš. To nikdo netvrdí. Nějaký spolehlivý kontakt na tebe by se ale hodil. Určitě do doby, než budeš moci komunikovat s menší prodlevou, častěji. Děkuju.

Doufám, že brzy napíšeš.

bye SD


Ahoj!

Promiň, promiň, promiň. Moc se ti omlouvám. Já jsem byla nemocná. Angína. Představ si to. Ale pěkně jsem si to užila. Člověk si jednou za čas prostě musí dát od světa oddych. To bylo neplánované ale stejně jsem každé pololetí aspoň jednou týden nemocná. Problém byl, že doma nemám přístup na net a nemohla jsem zajít ke kámošům. Mamka mě nechtěla pustit. Tyhle moje choroby strašně prožívá. Hrůza! Ale píšu ti kvůli něčemu jinému. Ty volné dny jsem si moc užívala a taky jsem psala a pařila. Pustila jsem se ještě jednou do Armies a všechno si nechala pořádně projít hlavou. Nezlob se. Moc moc a moc si vážím tvého názoru, ale nechtěla jsem, aby se ve stínu tvojí autority ztratil ten můj. Mám před tebou i před clickem pořád hodně velký respekt, ale chci se v Clicku něco naučit, né se rozpustit. Jejky, teď zase zabíhám do metafor. Asi pozůstatek mého sladkého užívání. To víš. Snění, hry, hudba, knížky, básničky a filmy. Nádhera! Ach jo. Ach jo. Ach jo. Ale ty mi asi budeš rozumět. Asi to zní blbě, ale cítím, že mi rozumíš. Znovu jsem si zapařila Armies, hodně moc o tom všem přemýšlela až jsem došla k tomu, že jsi měl ve všem pravdu. Sedla jsem si ke kompu a recenzi na Armies trochu upravila. Já vím, já vím, mohla jsem to udělat rovnou, protože jsi mi to řekl. Ale já jsem chtěl na to všechno přijít sama. Jsem už od přírody samorost. Děkuju. Moc si vážím toho, že mi pomáháš. Každé začátky jsou těžké, ale s tebou je to o moc jednodušší.

Povídku klidně uprav. Máš asi pravdu (a taky moje dovolení . Víš já mám hrozné problémy se začátky. Vždycky si sednu před monitor, dívám se do bíléhomoře a nevím jak začít. První věty jsou hrozně těžké. Zápasím se slovy skoro jako s nějakou exotickou křovinou, věty se lámou přes koleno, bolí mě zadek a pak najednou přijde vlna. Píšu, píšu, píšu a nevím o sobě. Pak mě sen opustí, já text uložím a jdu spát. Druhý den přijde čas na úpravy. Někdy jsemsama překvapená co všecko jsem schopná napsat. Občas se u toho pořádně zasměju. Taky píšeš víc v noci? Míváš taky někdy problémy se začátky.

Mrzí mě, že sis dělal starosti. Občas mám prostě sklony vypadnout, utéct, vzdálit se, plynout. Moji známí už to o mě ví. Zapomněla jsem že ty ne. Já bych ti samozřejmě napsala, ale byla jsem nemocná, nechtěla jsem se hádat s mamkou a ten čas někdy tak letí. Teď píšu od kámošky ale nemůžu tady zaclánět moc dlouho. Maily jsem si stáhla. Všechny si je přečtu. Neboj. A budu vzorně odpovídat . Ale neválela jsem se. Přepracovala jsem Armies a ještě zrecenzovala Warhammra. Obojí máš v příloze. Doufám, že budeš spokojen. Už se hrnu do dalších věcí ale podrobnosti si nechám až na maily. Stejně bych to do zítřka nestihla vypilovat.

S návštěvní knihou si nedělej starosti, já tam stejně nebyla. Ale asi tam zajdu. Dnes určitě ne. Nechci si nechat ničím zkazit náladu.

Už budu muset končit. Měj se! S úctou
Tok´ra


Ahoj,

Jsem rád, že jsi napsala. Šlo hlavně o jednu věc: být informován o situaci. Mohl jsem si např. myslet, že jsi se zalekla určité kritiky. Je dobře, že tomu tak není. Můj dopis je všehochuť - trochu osobních věcí, trochu CLICKu a práce okolo něj...

1. Nemocná? To jsme dva, zrovna teď sedím doma u své klávesnice, radosten, že nejsem ve škole :). Včea jsem byl u lékaře, který konstatoval, že angina to nebude, ale že mám krk ošklivě podrážděný a déle trvající rýmu :). Takže jsem "obdržel" nějaké léky, ale cítím se poměrěn dobře. Zvláště když vím, že má návštěva školy bude až v pondělí ;)...

2. Co se Armies týče, mám radost, že jsi to vzala tak, jak jsi to vzala. Článek jsem si pročítal, některé věci jsou změněné, hodnocení jiné - jenom některé věty nevyznívají úplně nejlépe, ale myslím že nebude problém článek uveřejnit. Pokud tam naleznu nějaký nesmysl, korektorně to opravím.

3. Za další recenzi, a to Warhammer, děkuju. Jsi aktivní, vzhledem k zaneprázdněnosti valné části redakce jinými věcmi než CLICKem, je to skvělá zpráva. Článek jsem ještě nečetl, ale brzy to udělám.

4. Jinak ke všem článkům, které napíšeš, ti povím dvě věci. Prví se týká toho, že lepší je psát ve Wordu. Já si článek stejně do něj vždy kopíruju. Je to dobré především pro zjištění počtu znaků a určitě i pro zjišťování klasických pravopisných chyb. Takže jest-li tě můžu poprosit: články zasílej je formátu .doc - ve Wordu.

Druhá věc se týká velikosti obrázků. Hodila by se větší. Nevím, jest-li fotky pocházejí přímo od tebe, nevím ani, jest-li menší fotky posíláš pro menší velikost přílohy - netuším. Každopádně pokud jsou už jednou fotky redukované, zmenšované ve formátu .jpg, ubírá to při dalším zmenšení na kvalitě a ostrosti.

5. Snění, hry, hudba, knížky, básničky a filmy... takovou kombinaci si nechám líbit :). Shcválně se pozeptám: jaká hudba (interpreti, alba...) - je tvá nejoblíbenější? A na to samé se zeptám ohledně filmů (konkrétní snímky, režiséři...) a knížek (spisovatelé, knihy...). Zajímá mě to, rád toho vím o lidech okolo mě dost a dost...

6. Jak jsem říkal; tvá povídka není špatná. Navíc sekce mix & kix a zvláště podsekce "půlnoční záření" je poměrně volná, tzn., že v ní mohou být různorodosti a bizarnosti všeho druhu. Jenomže v tvém textu prostě mně osobně nepasovala velká část prvního odstavce ke zbývajícím částem. Za mnohem lepší pokládám konec článku, než jeho začátek.

7. První věty... a víš, že má téměř vlastně pravdu? První věty v některých textech bývají složité. A někdy je to o to složitější, když jsi sepsala desítky článků. Je pak hrozba, že by jsi se mohla opakovat apod. To kulminuje např. i s tím, když píšeš 6. text od jednoho a téhož režiséra... to pak se člověk zákonitě opakuje. Je důležité mít představu, slovní zásobu potřebných slov, mít ty správné myšlenky. Někdy se vše neskloubí a pak se člověk při vymýšlení slov, vět a řádků trochu trápí. A když nemá člověk z psaní radost ani požitek, nemá cenu se do psaní ani pouštět...

Dříve jsem psával výhradně po nocích, dnes ne vždy. Každopádně miluju podzimní podvečery, někdy je trávím i se psaním. Ne vše se povede, ale důležité je, že z toho mám pak dobrý pocit. Pišme pro své blaho a pochval a pravdivých kritik (divila by jsi se, jak také "kritika" může vypadat...) od ostatních si važme. Nikdy je ale nesuňme na hlavní kolej, to je má zásada.

8. I já mívám sklony mizet, nevracet se, nacházet se úplně jinde... a kolikrát tak činím. Jenomže na stálo to asi nikdy nepůjde, což je na jednu stranu vzhledem k blízkým lidem okolo dobře, ale někdy tě návrat vrací i mezi problémy, práci, starosti. Užívej si. Míním ve smyslu věcí, míst, živých bytostí. A pokud máš starosti a kolikrát si nevíš rady, buď vyhledej pomoc, nebo se, když to půjde, přes vše přenes a sama si uvědom, co je pro tvůj život a životy prioritou. Čím více stárnu, tím více tak přemýšlím.

9. Na naší knize se prostě zkrátka, ostatně i někde jinde, objevují lidé, kteří se snaží tě ničit pomocí všech možných praktik. Demagogie, falešné city a rozumy, lži, snaha o ovlivňování cizích lidí - je častá. A kolikrát to ani nejsou lidé, ale třeba jeden člověk s tuctem přezdívek, aby měl "armádu" za sebou a silnější slovo (máme řadu důkazů). Toho si nevšímej, povznes se nad to.

bye SD


Ahoj,

Redakční otázky. Kdybys stihla odpovědět do čtvrtka, bylo by to výborný... :)

Games
1) Hra měsíce?
2) Co si myslíte o svých recenzentských začátcích?

Films:
1) Film měsíce?
2) Jaké téma by si podle Vás zasloužilo z filmařského hlediska zdokumentovat?

Music
1) Album měsíce?
2) Co pro Vás znamená v hudbě opera?

Literature
1) Kniha měsíce?
2) Máte rádi horrory? Jaký nejlepší jste kdy přečetli a jaký nejlepší jste kdy viděli?

Mix
1) Zážitek měsíce?
2) Jaké bylo vaše největší zklamání tohoto měsíce?


Ahoj!

To bych si přece jako oddaná redaktorka přece nemohla nechat ujít. Nechtěla bych ti způsobovat problémy svojí nedosažitelností. Neboj se, vždycky se budu ze všech sil snažit, abych dodala všechno včas.

Games
1) Warhammer 40 000: Dawn of War. Na orkyyyyyyyy!!!
2) Každé začátky jsou těžké, protože zkoušíte něco nového a učíte se v tom chodit. Já jsem ještě velký začátečník, takže si to vlastně právě prožívám. Jak na to budu vzpomínat? Vážně nevím. Ono je to hrozně těžké posoudit. To bych nad tím musela mít aspoň trochu nadhled, ale to nedokážu, když to právě žiju. Někdo možná ano, ale já ne. Všechno také záleží na lidech kolem mě. Zpočátku jsem si myslela, že to budu mít hrozně jednoduché, protože na mě byli všichni strašně hodní. Ale něco takového prostě nemůže vydržet. Vždycky se najde někdo, kdo vám vrazí nůž do srdce. A já jsem hrozně vděčná za to, že můžu spolupracovat s právě tak skvělými lidmi. Hlavně s jedním. Kdybych nečetla první jeho mail, asi bych z toho brečela. Já jsem čekala ostrou kritiku. Vlastně jsem byla hrozně překvapená, že se moje recenze spoustě lidí líbí. Lidí, kterých si moc vážím. Ale tohle mi vyrazilo dech.

Films
1) Schindlerův seznam. Tohle je pro mě příklad nedostižného filmu a také filmu, který by asi nikdy nemohl být barevný. Přišel by o kus svojí atmosféry. Kdo ho neviděl, nemůže to pochopit a kdo ano, bude se mnou asi souhlasit.
2) Nevím. Já si nemyslím, že by film zrovna dokumentoval. Pro mě je to vize, úhel pohledu, kus něčí duše. Když taková vize oslovuje svého tvůrce a ještě ostatní lidi, zobrazení si podle mě zaslouží. Krása pro mě není ve skutečnosti, ale v tom jak se jí snažíme uniknout. Tak proč pořád něco dokumentovat?

Music
1) Tenhle měsíc nejvíc poslouchám soundtrack z Pána prstenů. Má úžasnou atmosféru. Všechny věci z knihy i filmu při něm doslova ožívají před očima.
2) Nic. Tohle ječení zrovna moc nemusím.

Literature
1) Vteřiny duše. Je to soubor starších secesních povídek různých autorů té doby. Taková dnes hodně zapadlá kniha. Donesl mi jí jeden kamarád s tím, že se mi bude líbit a měl pravdu. V povídkách nejde skoro vůbec o děj ale o různé pocity a obrazy. Je podivuhodné, co všechno dokázali staří spisovatelé vytvořit bez drog a podobných berliček. Každému se asi líbit nebude, hlavně kvůli archaické češtině, ale snílky jako já hrozně moc okouzluje.
2) Horrory ne. Těm se radši vyhýbám. Jednou mě kámoši přemluvili na Vetřelce a hrozně jsem se u toho bála. Nevím, ale myslím že bez toho v životě vydržím.

Mix
1) Asi moje recenzentské peripetie. Někdo už to možná ani nevnímá, ale pro mě je to všechno nové, a tak to hrozně prožívám. A pak také, že odešel MCZ. Myslím, že pro Click je to hrozná škoda. Nevím, ale zdálo se mi, že k němu už tak nějak patří.
2) Asi poznání, jak jsou někteří lidé omezení, zlí a krutí. Je to všechno hrozně zvláštní. Otevřete se internetu, lidem a světu, usilovně se snažíte dělat něco jen tak pro radost a pak se objeví někdo, kdo si na vás vyleje všechnu svojí nenávist, hořkost a zlost. Tohle asi nikdy nepochopím. Já vím, já vím, měla jsem to čekat. Vlastně kvůli takovým se snažím zůstat co nejvíc v anonymitě. Ale stejně mě to vždycky dostane. Já jsem nechtěla nikoho urazit ani naštvat. Jenom jsem prostě psala. Chvilku jsem přemýšlela, že s tím skončím, ale pak mě to přešlo. V takové chvíli je hodně důležité mít dobré přátele, kteří dokážou podržet. Jsem jim za to moc vděčná. Díky nim to můžu brát s nadhledem. Ale stejně mě mrazí z toho, kolik je v některých lidech zloby.

Tohle je doufám všechno. Budu už muset končit, trochu jsem se kvůli tomu ulila. Přeji mnoho štěstí s novým Clickem! Ať se práce daří! Máš jí teď s ním asi hrozně moc. Měj se! S úctou a díky
Tok´ra


Ahoj,

Pokud jsi mi dne 15.11. psala nějaký dopis, pošli ho znovu. Server inmail, pod kterým mám zřízený jeden z emailů, měl výpadek a dnes se mi omlouvali, že mi sice došly nějaké zprávy, ale že bohužel byly vymazány a ani vlastně nevím, kdo mi psal (nedá se to ani zjistit). Takže pokud jsi psala ty, pošli mail znovu. Můžeš na stejnou adresu. Děkuju...

bye

Ahoj,

Dneska bych měl pro tebe několik zpráv. Ta první se týká určitých připomínek na tvé redakční odpovědi. Některým lidem připadají určité odpovědi mírně naivní, což vůbec nekoresponduje s mým názorem. Mám ale povinnost tě o tom informovat, poněvadž se to týká tvé osoby (nezatěžoval bych tě tím, kdyby to neřekl i můj blízký člověk). Možná vím, čím je to uzpůsobeno: máš trochu jiný pohled na svět, reaguješ na určité podněty jinak, než-li někteří okolo tebe a to se zákonitě musí podepsat pod tvůj styl, formu výpovědi. Opakuji: z mé hlavy nevyšlo, že jsi naivní (ani z hlavy onoho člověka - pouze poukazoval na určitý, pro něj možná naivní reakci). To bych si nedovolil, poněvadž vím, že jsi chytrá, zasněná a hodná - z toho naivita neplyne. Jenomže někteří lidé tvé odpovědi občas mohou pochopit z nechtěných úhlů. Nevím přesně, čeho se to týká, ale tipuju, že např. tvé odpovědi ze sekce mix & kix ohledně zklamání měsíce (třeba nebyla po vůni dramatizace a tvůj postoj). Ale říkám: pouze tuším. Co s tím? Vůbec se nejedná o vážný problém, rozhodně ne, nejsou to připomínky k tvé práci, ale zkus pro příště vystoupit sebevědoměji, jistěji, možná nelpět tolik na dramatizaci vlastně tolik nedramatických skutečností. Brát věci s větším nadhledem, odstupem. V clicku se nemáš čeho obávat, stojí za tebou celá redakce, věříme ti ;)...

Druhá vlastně ani není zprávou, ale otázkou: prozradíš, kde v republice pobýváš, co studuješ a dáš příp. nějaký telefonní kontakt? Zajímalo by mne odkud vlastně jsi (nechci žádnou přímou adresu, jen např. město) a příp. mobilní číslo by se někdy výrazně hodilo. Pokud považuješ odtajnění mob. čísla za ztrátu části soukromí, nic mi neprozrazuj. Jde mi v "krizových" situacích o snadnější spojení, informovanost. Ohledně tvého "místa pobytu" je to jednoduché: jsem zvědavý a jelikžo vím o každém v redakci, odkud je, rád bych to znal i po tobě. Díky.

Třetí zpráva zprávou též není :): Chtěl bych se zeptat na velikost triček, které nosíš. Resp. na velikost trička, které ti padne jako ulité a budeš ho moci nosit ještě i později... ;) - prosím.

Rád bych ti napsal ještě jiné věci, ale obávám se, že by to bylo přílši dlouhé. Takže jen toto (onu naivitu ber s nadhledem, to není veřejný průzkum - to je jen postřeh, já ho zaznamenal a tobě poslal ;).

Ahoj.

bye SD

Ahoj!
Ještě předtím než začneme něco řešit bych se ti chtěla moc omluvit za to že moc nepíšu. Nějak se na mě všechno nahrnulo. Za všechno se platí a za volno asi taky. To moje bezstarostné nemocenské užívání teď nahradilo nestíhání, které mě vůbec nebaví, ale nedá se nic dělat. Stejně si myslím, že bys neměl na nějaké to dopisování moc chuť ani čas, protože jsi měl určitě hrozně moc práce s ). Nejnovější Click mi posledním vydáním Clicku. Kamarád mě strašně potěšil totiž stáhl a donesl, takže jsem ho mohla číst už teď! Moc se mi líbil a byl to v těchle uspěchaných dnech příjemný moc zážitek. Je hrozně krásné jen tak se zastavit a přečíst si Click. Ty to asi tak nevidíš, protože spousty článků sám píšeš a všechny ostatní musíš stejně přečíst před vydáním. Asi v rychlosti. Je toho hodně. A číst vlastní věci, to není ono. Myslím, že autor vidí dál než čtenář a to mu zabraňuje si čtení pořádně užít. Vidím to na svých věcech. Vidět do vlny a na vlnu je velký rozdíl. Když jsi vevnitř, nemůžeš pořádně plout. Ale stejně mi to vynahrazuje možnost vidět své věci v Clicku. Je to hrozně zvláštní, hrozně krásný pocit. Takový těžko popsatelný. Vždycky jsem k Vám nakukovala jako do jiného světa a teď jsem v něm. Je to zvláštní vidět svoje jméno ve známých rubrikách, vedle známých jmen, vidět svoje odpovědi vedle vašich. Myslím, že se na Click už nikdy nebudu dívat stejně. Hrozně si to užívám. Doufám, že vám nebudu dělat ostudu. Ale věřím, že mi pomůžeš. Vlastně tě začínám obdivovat čím .dál víc, jestli to můžu napsat. Teď asi zase vypadám jako rajče
Asi jsem sobecká, ale první věc, na kterou jsem se v Clicku podívala byla Proměna. Chtěla jsem vědět, jak jsi to přepsal, víš? Byla jsem nadšená. Myslím, že jsi to udělal hrozně pěkně. Teď je to opravdu lepší. Je vidět, že máš daleko víc zkušeností než já. Taky se mi moc líbil úvodník. Myslím, že tenhle je tvůj vůbec nejlepší, i když mě se ještě víc líbí ten minulý. Ale to je asi kvůli tomu co jsi tam o mě napsal. Jejky, teď ani nevím, jestli jsem ti poděkovala. No nevadí, když to udělám teď. Moc Děkuju! Krásná slova!
Úplně mě dostalo to s těmi psy. Jak jsi dokázal tak přesně odhadnout pejska pro mě, to pro mě pořád záhada. Sama bych si asi lepšího nevybrala. Nevěděla jsem, že mě tak znáš. Skoro jsem se lekla. Ten tvůj je taky úžasný. Takové nádherné hrdé štěně! Ten postoj…já nevím, to se snad ani nedá slovy vyjádřit. I když myslím, že jestli je někdo v Clicku štěně, tak jsem to asi já. Přece jenom mám za sebou jenom první krůčky a těch je ještě málo. Budu se to snažit napravit. Sice ti moc nepíšu (promiň) ale taky nezahálím.
Chtěla bych se zeptat, jestli bych nemohla recenzovat Cold War. Taky mám pro tebe překvapení. Když jsem byla nemocná, zkoušela jsem trochu básnit. Nevím, v tomhle se moc nevyznám, ale ráda si od tebe nechám poradit. V příloze ti posílám moje první nesmělé pokusy, které by se možná mohly hodit do Clicku. Jsou o něm. Jsem trochu nervózní. Ne, jsem hrozně nervozní. Ale vím, že ti můžu věřit.

No já nevím. Některé věci prožívám víc než ostatní a možná víc než je zdrávo. Click k nim patří. Mám ho moc ráda. Ale myslím, že je to tak lepší. Nechtěla bych žít netečný rybí studený život, i když to možná míň bolí. Doufám, že mi to na druhé straně vynahradí radost. Některé věci prostě bolí, i když dorazí se spožděním, ale nevím. Tohle je asi zbytečné řešit. Komu vlastně a jaká moje odpověď přišla naivní? Promiň, ale psal jsi mi o tom hrozně nejasně. Jenom se ptám. Jsem ráda, že jsi mi to napsal. Možná jsem vážně naivní. U normálních lidí bych se o to asi nezajímala, ale u Clicku je to opačné. Záleží mi na tom, co si o mě Clickaři myslí. Určitě mi napiš, komu to tak přišlo. Mám takový malý soukromý tip a uvidíme, jestli se trefím. Někdy si namlouvám, že už vás trochu znám, tak teď se to aspoň ukáže.
Jsem tvoreček z Vysočiny, tak ). Jsem napůl moravačka ajako jeden z Clicku. Pamatuju se ještě na tu mapu ( Vlastně skoro). Studuji gympl a moc mě to nebaví napůl češka. Takový hybrid vůbec, ale když už si myslím, že je to všechno úplně na nic, objevím něco hrozně zajímavého. Takovou hvězdičku ve tmě. Pak si školu přímo užívám, ale není to moc často. Telefon bych raději ještě nedávala. Možná si budeš myslet, že jsem divná, možná jsem opravdu divná. Ale nejsem na to ještě připravená. Ještě si nedovedu představit, že by se moje dva světy mohly protnout. Ale nevím, myslím, že potřebuju jenom trochu víc času na to, abych si zvykla. Až přijde zlom, budeš první, kdo se to dozví, ale teď…prostě ještě ne. Ale krizí se bát nemusíš. Nejsem sice na netu moc často, ale dost, abych stihla včas odepsat, kdyby to bylo potřeba. Neboj se, když mi napíšeš mail, budu o tom vědět.
Tričko? Copak chystáš? A myslíš tričko obtažené nebo volnější?

Klidně mi napiš i jiné věci, které bys chtěl sdělit. S délkou se vůbec netrap. Ráda si tvoje maily čtu. ) Už jsem chtěla Dnes jsem se taky slušně rozjela. Doufám, že u toho neusneš končit, ale mám ještě jednu věc na srdci. Teda jednu na kterou si momentálně ) Dělají mi starosti Nejhry. Ne, že by to byl špatný vzpomenu. Jsem hrozná server. To asi ne a v tom bude možná ten problém. Nevím, ale nebude škodit Clicku, když se recenze z něj budou objevovat v nejhrách a ještě k tomu s předstihem? Nemyslíš, že to Clicku ubere čtenáře? Já nevím, ale kdo by četl stejné recenze dvakrát? Nemám nic proti nejhrám. Jsou pěkné, ale takových serverů je víc. A Click je jenom jeden. Já vím, že server to je velká příležitost, ale stojí to za to, aby pohltil nebo zastínil Click? Já nevím, ale myslím, že to druhé se už pomalu děje. To by byla hrozná škoda. Nechci malovat čerta na zeď, ale takové věci se obvykle dějí plíživě pomalu. Na začátku máš dobrou vůli, pak začneš dělat ústupky a najednou zjistíš, že děláš víc pro nejhry a že ty jsou pro některé redaktory už mnohem důležitější než Click. Nemám z toho vůbec dobrý pocit. Já nevím, možná to přeháním, ale všimni si třeba návštěvní knihy. Já ji moc nesleduju, ale vím, že to tam vždycky žilo. A teď po novém čísle, když jsem se nedávno dívala, ticho po pěšině. Nemám z toho vůbec dobrý pocit. No je to jenom postřeh, ale musela jsem ti to napsat. Doufám, že se nezlobíš.

Už budu muset končit. Píšu od kámošky a nemůžu to tady blokovat dlouho. Měj se a užívej si zimy! Padá tam u vás vůbec sníh?
Tok´ra

 

Ahoj,

Jsem rád, že jsi zase napsala. Přiznám se: na každý tvůj dopis se těším. Co mi přinese, čím mne pobaví, překvapí a potěší...

A víš, že na dopisování jsem chuť měl :)? S tebou mě to baví. Je to nové, nepoznané, ještě tě vlastně tolik neznám a jsi jediná, s kým si z redakce dopisuju přes mail. Takže trocha odlišnosti.

Jsem rád, že se Ti Click líbil. Já osobně jsem sice s pár věcmi až tolik spokojený nebyl, ale jinak si myslím, že se nemáme zač stydět. Odvedli jsme svou práci, včetně Tebe. A ostudu nám rozhodně dělat nebudeš - v žádném případě. Jsi moc zajímavý redaktor a Click obohacuješ. A věřím, že i v budoucnu budeš přinášet to, co mu zatím scházelo. Tebe samotnou.

Vůbec nevadí, že jsi se podívala prvně na svůj článek. Přiznám se: i já to kolikrát dělám. Člověk se někdy čtením svého článku těší, někdy naopak nalézá další a další chyby, prohlubuje svou znalost. Co se "Proměny" týče, malinko jsem zkorekturoval začátek, poněvadž mi ke zbytku textu tolik neseděl. Jsem rád, že se ti to líbí, v podstatě jsem s tím ale nic příliš nedělal :). Pochválit můžeš sama sebe, nebuď skromná ;)...

Úvodník? Líbil se Ti? No tak to vidíš: mám i zapřísáhlého kritika, vlastně blázna, který soustavně už mnoho měsíců mé úvodníky den co den zesměšňuje a kritizuje. Nikdy se nezaměřil na mé články, jako bych byl jen "pisatel" úvodníků. Ale od něho je to z principu, nenávisti. Jsem rád, že naopak někoho takové texty potěší. Víš, já se nikdy nesnažil psát úvodníky (úplně začátky pomiňme) standartně, jednoduše, prvoplánově, seriózně, informativně a stručně. Úvodník není pro mě jen řec k úvodu, je to svým způsobem začátek díla, ke kterému mne pojí osobní vztah. Je to vlastně i zcela odlišný článek, kolirkrát zvláštní, pžiznávm, někdy i zmatený. Tak ale působím já. Část mého já se v něm odráží. A vážně jsi mě moc potěšila tím, že se ti líbily i předchozí editorialy...

Pejsci :). Bavil jsem se o tom snad s každým redaktorem. Zkoušel jsem podle charakteristiky, stylu a nějakých předurčených vlastností naleznout pejsky, kteří by nás charakterizovali. A vzešlo z toho toto :). Jsem rád, že se ti krémový pejsek líbí, vlastně se ten nápad se psy setkal docela s úspěchem. Je vidět, jak mi říkal Petr, že Click neděláme jen pro čtenáře, ale taky pro nás samotné a pro ostatní v redakci. Fungujeme jako společnost přátel, které psaní baví, zažívají přitom přechody do jiných světů a pro některé je to i jistě útěk od ne vždy blahé skutečnosti. Pro mě osobně je to všechno v předchozí větě popsané.

A já se vyjádřil jako "šéfredaktor". Proto takový hrdý postoj, jak sama říkáš :). Ale beru to s vtipem a občas si někdy tak říkám, že působím jako štěně. Odproštěn od normálního světa, neobeznámen s mnoha skutečnostmi a odtržen od některých běžných věcí, které nechci zažívat. A mám rád tenhle druh psů (vlastně všechny), takže když jsem uviděl fotku tohohle psa, našel jsem se v ní. Je to i trochu pro úsměv pro ostatní, přiznávám ;)...

Cold War recenzovat můžeš, samozřejmě. Doufám, že to bude zajímavý článek. Věřím ti.

Básně/báseň si přečtu později. V příštím dopise Ti pošlu svou reakci. Těším se. I když se netajím tím, že raději prózu než básně, rád se s tvým textem seznámím... ač jsou o něm.

Ohledně naivity - já Tě chci ujistit, že ten člověk, co mi to sdělil, to myslel s Tebou dobře a vůbec ne ve zlém. Jemu zkrátka přišlo, že v určitých ohledech působíš trošku neobeznámeně, jest-li se to dá nazvat naivitou, to bych snad ani netvrdil. Souhlaím, že se tím zabývat nemůžeme. Můj záměr byl prostý: chtěl jsem Ti říci to, co mi bylo řečeno. Nebylo by fér to nějak obcházet a vlastně tě s tím neseznámit. Necítíš-li to stějně jako "kdosi", je to tvá volba a já proti ní protestovat nebudu. Naopak. Budu hájti tvůj názor. Už i u něho jsem ho hájil, pioněvadž vím, že v některých věcech působíš jinak. Tvá jinakost je klíčem k originalitě, city jsou krásná věc, neboj se jich. Pokud něco tak cítíš, máš-li tendenci jít s tím na "povrch" - vždy to udělej. Já Ti vytýkat nic nebudu. Chtěl jsem Tě jen informovat.

Asi by ale nebylo fér, kdybych ti řekl jméno té osoby. Vůči němu i vůči Tobě. Už díky tomu, že to myslel dobře a myslím si, že tím nebyl ani kdovíjak přesvědčený (on Tě zná jen zprostředkovaně přes red. otázky a minimum článků). Zkrátka mu to v té chvíli tak přišlo. Má blízko ke Clicku, ale jméno po mě nechtěj...

A naivní nejsi. Tím se nezatěžuj.

Díky za stručné informace o tvém životě a místě, kde pobýváš. Mám alespoň menší přehled. Obávám se sice, že nevím co míníš tou hvězdičkou ve tmě, což je pochopitelný, ale netíží mě to. Zatím tedy ne.

Tričko - spíše volnější. Co chystám? Malé překvapení. Vánoční, resp. povánoční "pozornost podniku" :). Rád bych znal tvou velikost. A taky, doufám že mě pochopíš, tvou adresu, na kterou bych ti příp. onu pozornost poslal. Já vím, že nerada odkrýváš tajemství, chápu Tě. Nemusíš mít ale strach, že toho zneužiju. Jde mi vážně o jedno: zaslat Ti vše na správnou adresu. Aby jsi mi opravdu uvěřila, můžeš mi dát jinou adresu. Ne tu, která patří Tobě. Hlavně bych ale rád, kdyby věc dorazila bez problémů do správných rukou. Tvých. Moc děkuju za ochotu.

Další věci, které bych Ti sdělil? Přijde na ně čas. I já mám svá tajemství, myslím, že často jsem v obyčejném světě ztracený. Pomáháš mi nalézat nové pohledy a cesty. Já jsem za to rád...

Slušně jsi se "rozjela", máš pravdu :). A je to paráda. Strávil jsem sice nějaký ten čas u tvého dopisu, ale strávil ne jen tak nějak - strávil rád, s potěšení a upřímnou radostí. Vím, že v pondělí od Tebe většinou můžu čekat dopis. Trošku mě mrzí, že to není tak často, rád bych komunikoval častěji, snadněji, ale nedá se nic dělat. Věřím, že jednou budu moci.

Ohledně NejHer. Chápu Tvé obavy. Ale vezmi si, že budeme moci mít i v Clicku recenze na nové tituly, redaktoři je dostanou zdarma a také si je budou moci ponechat. Už teď v brzké odbě by mi měl přijít Fahrenheit, na který se docela těším. Chci, aby jsi to pochopila tak, že my z toho můžeme jedině těžit. Malá daň je vždy pro všechno, ale cítím, že můžeme více získávat než dávat. Není to špatný krok a pokud se v některých věcech zmýlím, dám od takových spoluprácí ruce pryč. Avšak zatím tomu tak nebude. Vážěn to může měnit naši budoucnost v herní sekci... možná i jednou pro Tebe. Nás takové projekty nepohltí. Nás mohou jedině obohatit. Když budeme postupovat správně. Navíc týká se to jen herní sekce. Ne všeho v ní, ne každého. Rozuměj, že někdy je potřeba otevřít se světu a zkusit přinést do Clicku něco nového, co ho změní v lepší. Měj v to důvěru, nenahlížej skrze prsty a negativně. Naši redaktoři i nadále zůstanou našimi a v budoucnu se nechystá nějaký úprk pryč a ústupky "silnějším a větším". V redakci věřím. Oni naopak věří v Click a v nás samotné.

Jinak máme placenou web. prezentaci, můžeme zjišťovat návštěvnost, přístupy apod. (nikomu to zatím neříkej). Vzkazy na návštěvní knize nejsou rozhodující, pro nás je primární čitatelstvo v herních magazinech. Tam je daleko více čtenářů. Navíc - ze statistik našich stránek, ke kterým mám jako jeden z mála přístup, vidím, kdo, v jakou hodinu, minutu, vteřinu, odkud a co navštívil, jak dlouho si nás porhlížel, kolikrát se stáhl třebas nový Click apod. A čtenáře neztrácíme. Nejsme podbíziví, nejsme pro masy, přesto máme poměrně dost čtenářů.

Padá... u nás sníh padá. A poměrně dost. I když se vše občas mění v déšť a zemi pokrývají kapky roztátého sněhu, vypadá že zima už je tady. Je to krásný období. Vlastně mám rád všechna období. Každé jiným způsobem. A zima je určitě nádherné období...

Mohl bych Tě o něco poprosit? Zaslala by jsi větší red. fotku (tvá stávající je menší než ostatní a zvětšení by jí jenom ublížilo)? Upravenou i neupravenou? Rád bych Ti předložil i svůj návrh... prosím :). Můžeš poslat i jinou... díky moc.

Reaguj na to, co uznáš za vhodné. Rád bych ale, kdybych se příp. dozvěděl odpovědi na některé věci, které jsem v dopise zmínil. Těším se na další dopis a hned půjdu psát o dívce, která sedá za oknem...

Ahoj.

Ahoj!

Díky moc za odpověď. Díky moc za to, že tě ty mé kecy baví číst. Ani nevíš, jak je to pro mě skvlé. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Díky moc za to, že ji na mě tak milý.

Hm...dopisování přes mail je skvělá věc. Já jsem v tomhle ještě trochu víc stolet za opicema . Miluju šustění papíru. Má to v sobě něco nenanhraditelně romantického. Už podle toho, jaký má otvírání obálky zvuk, jakou má dopisvůni. Možná i na tohle mezi námi dvěma dojde. Moc ráda bych veděla, jaké máš písmo. Ono vidět něčí rukopis je mnohem víc než jenom číst článek. Fonty a takové věci jsou hezká věc, ale s rukopisem se to nedá srovnat. Ten vypoví mnohem víc...když se ho podaří rozluštit Jak jsi na tom s psaním rukou? Všehno vyťukáváš do počítače nebo taky občas podléháš romantice papíru?

A s čím si nebyl spokojený? Co ti na Clicku vadilo. Moc by mě to zajímalo. Díky moc za pochvalu. Asi se zase budu červenat . Jsem moc ráda, že můžu Click obohatit. Je to jeden z mojich snů. Díky moc z to, žes mi ho pomohl splnit. Snažím se do svojich článků dávat všechno, všechno z sebe, ale někdy se bojím, že to nebude stačit.


Díky

Mě se tvoje úvodníky moc líbí. Jsou originální, umělecké, snové a moc krásné. Navozují amosféru. Jsou prkno, na kterém se můžeš na vlně svézt a pokaždé jsou jiné. Stejně jako Click. Bez nich by Click nebyl Clickem. Jsem moc rád, že je píšeš. Určitě s tím nepřestávej. Hm...kritici se asi najdou vždycky, ale hlavní je přece co to dává tobě a Clicku, ne? Nebyl to náhodou ten samý člověk, který kritizoval mě?

Dobře. S tím tričkem, já nevím, asi L-ko. Stejně mám ráda volnější . S adresou ještě nevím. Musím si to pořádně promyslet. Já nevím. Nevykládej si to špatně. Nespěchá to doufám?

Do recenzování Cold War se hned pustím. Chci si dát na téhle recenzi moc záležet, aby byla opravdu dobrá. Aby to byl takový malý dárek pro Click a pro všechny čtenáře k Vánocům

Dík moc. Možná to ani nevíš, ale jsi hrozně úžasný člověk a já jsem moc ráda, když ti můžu pomáhat dělat úžasné věci.

Já chápu, že jsi z Nejher nadšený, ale na co Clicku budou recenze na nové tituly, když si je lidé zvyknou číst jinde? Click měl vždycky hodně dobré herní redaktory a v Nejhrách se to určitě pozná. Čtenáři si tam na ně zvyknou a když pak vyjde Click...kdo by četl stejné recenze dvakrát? Nemohly by aspoň všechny recenze vyjít poprvé v Clicku a až potom na Nejhrách? To by možná pomohlo. Já nevím. Promiň, ale pořád jsi mě nějak nepřesvědčil.


Už budu muset končit. Ještě jednou moc díky za pochopení. Měj se!

Tok´ra

PS: Můžu se zeptat kolik ti je let?


Nedalo mi to: přečetl jsem báseň... a chci ti poděkovat. Za těch pár řádků, které jsem přečetl jedním dechem a vydechl až na konci. Netušíc, jest-li se znovu něčeho jiného nadechnout chci... krásný.

Moc děkuju. Krásný jsou tvoje slova Vlastně jsou to tři básně ale napsala jsem je jedním tahem a vzájemně na sebe navazují. Ale to jsi určitě poznal. Jsem moc ráda, že se ti líbí. Nevěděla jsem jestli budou a byla jsem z toho v posledních dnech jako na jehlách. Myslíš, že by se mohly objevit v Clicku? Možná ještě napíšu další


Přemýšlím nad tím, hledám spojitosti, snažím se vplout dovnitř, naleznout pomoc... a docházím vždy k jiným dvěřím. Existuje mezi třemi částmi básně určitá spojitost nejen jedné osoby? Můj zájem o ty slova sílí, nalezl jsem v tom spoustu věcí a skutečností... barev a tónů... citů. Kde začíná sen.

Potom se mi povedlo přesně co jsem chtěla. Díky moc. Ani nevíš jak jsem šťastná!!!

Ahoj,

Ale od tebe to vůbec nejsou kecy! Naopak. Zajímavé dopisy, které od jiných lidí nedostávám a ani nechci - vím, že ty zase napíšeš...

Dopisování přes mail je hlavně pohodlná, rychlá a spohelivá věc. Proto využívám služeb emailu. Máš ale pravdu v tom, že papír a písmo v sobě pojí mnohem více. Jest-li i romantiku? Určitě, souhlasím. A pokud k tomu opravdu dojde, budu rád. Ač mé písmo není nejkrásnější, dělám občas chyby a čas od času se mi třese ruka. Ne snad ale vinou nějaké nemoce či stáří :). Můžeme to zkusit. Už mám i nápad, který by to celé obohatil...

Celá situace s Tebou mi připomíná jeden knižní příběh - existovala v ní hl. postava muže, který kdysi jednou potkal jednu ženu/dívku (aniž by se vzájemně znali). V tom ale netkví ta pravá podstata. Hlavní bylo, že si začali dopisovat, posílat své deníky, často i předměty a svým způsobem se poznávat. Vedlo to až k setkání. Rád bych takový scénář s Tebou naplnil. Vlastně už teď se těším na to, až otevřu obálku a v ní naleznu další slova a možná i něco víc...

K tomu však bude adresa asi potřeba, co říkáš? Já nechci, aby ses obávala něčeho předčasného, třeba nějakého setkání. Máš mé slovo, že bych nijak adresy nezneužil, nehledal další informace, nepořádal přepadové akce :). Chci jen vědět, kam bych případné obálky mohl zasílat a nemít strach, že se dostanou do cizích rukou nebo že nedorazí. To bych vážně nerad.

S čím jsem nebyl spokojená ohledně nového Clicku? Třeba s tím, že se v něm při opakované prohlídce našly nové chyby apod. Nechci, aby to vypadalo, že jsme nebyl spokojený s Clickem. Nebyl jsem spokojený s pár věcmi, ne vše se, včetně článků, zdaří na 100% a ke vší spokojenosti. Sama to víš.

Myslíš, že je málo, když dáš do svých slov a textů sebe? Co více žádat, každý přeci dáváme do slov sebe a snažíme se, abychom měli radost z vlaastní realizace a aby slova potěšily i druhé. Ale samozřejmě vím, jak jsi to myslela.

S úvodníky je někdy těžká práce. Když po čtyřiadvacáté píšeš znouv úvod, často Tě napadá, že vlastně není věcí, které by něco změnily. Ale vždy si uvědomím, že se za tu dobu od vydání posledního čísla vždy objeví nová skutečnosti, události a koneckonců i emoce a city. Takže většinou v úvodech dojde na mé myšlenky, které, a to nepopírám, mohou být zmatené, zvláštní, až příliš do snů zahalané, ale je přesně obraz mé mysli i duše.

"Vrchní kritik" mých úvodníků je ten samý člověk, co kritizoval Tebe. Mě to netrápí, vím co od něho čekat, vím, jaké praktiky využívá. Netrap se ani Ty něčím podobným. Čas od času prostě od takových lidí přichází takové věci - nemá to však váhu. Důležitý je soustředit se na sebe, zda-li Tě to baví a naplňuje.

Tričko L - dobře. Ale pokud nebudu vědět, kam Ti něco odeslat, nesplní to svůj účel. Míním to vážně, i přes usmívajícího se smajla :)...

Ne, z NejHer nejsem nadšený. Beru to jako další malý stupínek v recenzování her (i když už delší dobu mě pohltil spíše film a hudba). Je to příležitost pro nás samotné, i pro naše čtenáře. Tvé obavy opravdu nejsou na místě, nemusíš se bát, že něco bude v nepořádku apod. Pokud zjistím, že věci negungují tak, jak jsem si představoval, klidně ze dne na den spolupráci ukončím. Nevím jak další, ale já určitě. Jenomže zatím není třeba takto uvažovat, opravdu ne. Navíc čtenáři NejHer nejsou myslím čtenáři Clicku. My se navíc prezentujeme před. coby discmag, tedy e-zine v přílohách tištěných herních magazinů. NejHry k nám pakritky nezasáhnou. Co se týče uveřejnění recenzí, pokud nám NejHry dodají hru, je povinností na ní sepsat recenzi pro NejHry a Click, poněvadž my se přijmutím hry zavazujeme k takové odezvě. To budou zahrnovat i smlouvy. Jde o to, že naši redaktoři budou i nadále psát pro Click. Není to primárně pro NejHry, ač pro ně to bude povinnost - jen u her, které nám dodají (zdarma, bez starostí). Je ve své původní myšlence výborné, že budeme moci vlastnit recenze na nové tituly, zdarma, jednoduše a v budoucnu možná budou eixtovat i finanční odměny. My se nezavazujeme k tomu, že bude Click zanedbávaný, tzv. vysáván nějakým serverem. Tak to nemůžeš vůbec brát. Všichni redaktoři zůstávají redaktory Clicku, zůstávají mu věrni a přispívají do mnoha rubrik. Ta spolupráce může jedině obohatit obsah Clicku a zlepšit znalosti a možná i schopnosti herních redaktorů. Nehledal bych za tím nějaké nevýhody. Nejsou. Byl bych rád, kdyby jsi na takovou filozofii přistoupila i Ty. Pokud se někdy v něčem zmýlím, nebo to přestane být pro nás výhodné, uznám svou chybu. S tím nemám problém.

Určitě se můžeš zeptat, kolik že let pobývám na tak zvláštním, ale krásném světě :). Plných sedmnáct, 16. 7. 2006 nastoupím na dráhu plnoletosti. Sám vím, že se pro mě osobně nic nezmění. Jsme vlastně víceméně stejného věku...

Zeptám se taky: cítíš se někdy mezi lidmi kolem trochu ztracená? Osamělá? Nebo jiná, odlišná?

PS: Svou fotku jsi nezaslala. Škoda. Mohla by jsi jí poslat pro příště? Díky moc.


Ahoj!

Hm...zase nevím jak začít. Tohle je u mě docela obvykle, ale tobě se to asi moc často nestává. Tak zkusím začít povídkou. Četla jsem si tvůj mail a moc za něj děkuju. Potěšil mě nevýslovně! Naše dopisování pro mě začíná hodně znamenat a v tom bude možná ten problém. Já...já nevím. Hodně jsem přemýšlela a vážně nevěděla co odepsat. Pocity jsou jedna věc ale dostat je do slov je někdy hrozně složité. Občas úplně nemožné. Aspoň kdybych v nich měla úplně jasno, ale je těžké mít v duši zmatek a ještě horší je mít tam bolest. Asi je to všecko hrozně zmatené. Já nevím, jestli to pochopíš. Vážně jsem hodně přemýšlela nad odpovědí, protože si jí zasloužíš, ale nedokázala jsem jí do mailu napsat. Nakonec z toho vznikla povídka. Posílám ti jí v příloze. Není ani tak do Clicku jako spíš pro tebe, i když by se tam mohla objevit. Já nevím. Doufám, že mě pochopíš a zároveň se toho trochu bojím. Každý přece máme svoje tajemství a když o něj přijdem, co nám zbyde?

Ztracená se cítím hodně často. Mám sice hodně přátel, ale často si snimi moc nerozumím. Znáš ten pocit, jako by člověk do tohohle světa ani nepatřil? Jakoby na něj všichni mluvili skrz tlusté sklo nějakého akvária? Jako by ho vyřízli z vlastní reality a naroubovali do nové, která je tak...cizí? Všechno do sebe zapadá ale nepasuje to k sobě. Já mám hodně kamarádů protože nikomu neubližuji a říká se o mně že jsem hezká. Ale vím, že si o mě myslí že jsem divná. A mezi nimi tak určitě musím vypadat a často se tak i cítím. Nejsou zlí ani špatní, ale nemám si s nimi moc o čem povídat. Žijí své životy jako brouci. Od jedné hroudičce ke druhé. Bez cíle. Bez myšlenky. Někdy mě napadne že ani neumí snít a nemůžu tomu ani uvěřit. Je vůbec něco takového možné? Pro mě je to neuvěřitelné. Nedokážu si svůj život představit bez snění, bez vůně. Je něco takového vůbec život? Ale lidi kolem mě si dál lezou po svých předem připravených cestičkách a vůbec se neptají proč. A já se snažím zastavi, rozhlédnout, zeptat se ale všechno kolem mě plyne, nikdo se nezastaví, nikdo neodpoví. Tehdy se cítím opravdu ztracená, protože jsem ve svém snovém letu už ztratila začátek a nemůžu najít konec. Je někde v nedohlednu a ani lidi kolemmě ho nevidí ale dál si dupou po svém. Protože tak dupou všichni? Opravdu všichni? Protože tudy už někdo před nimi šel? Protože se to od nich čeká? Přemýšlejí o tom někdy vůbec? Nemám důvod spěchat za nimi po jejich cestičkách. Neodsuzuju je, ale prostě jenom nevím proč bych zrovna nemohla jít jinudy. A proto jsem asi divná. A jsem na té své cestičce sama, sice blízko nich,vidím je, můžu se jich dotknout, ale zase hrozně daleko, protože jdu jinudy a jinam. A tak se vzájemně moc nesetkáváváme jako spíš mijíme, když se zrovna naše cestičky protnou. Asi proto se cítím osamělá. I v davu lidí může být člověk hrozně osamělý. Davy lidí mi hodně často připomínají poušť. Máš taky takové pocity? Napiš mi o tom. Moc ráda bych věděla, jak žiješ "civilně". Jestli odkládáš svoje roucho šéfredaktora když jdeš do školy nebo ho máš až moc zažrané pod kůží a jsi i tam stejný jako v Clicku. Moc by mě to zajímalo.

Tvoje úvodníky se mi vážně líbí a myslím že je obdivuhodné, jak je děláš. Já nevím, ale musí být hrozně těžké psat něco po čtyřiadvacáté a pokaždé jinak. Hrozně moc. Já vím, objevují se pořád nové události, ale co nové myšlenky? Vždycky tam nějaké najdu. Vždycky mě nějak osloví. Já nevím, jak to děláš, ale já bych to určitě nedokázala.

Já nevím. Vím, že jsi mnohem zkušenější a že víš co děláš. Ale stejně z toho nemám dobrý pocit. U mě je to všechno založené na pocitech. Nedokážu to vysvětlit ale je to tak. Třeba nevím jaký je přínos Nejher pro Click, když čtenáři Clicku nejsou čtenáři Nejher. Já nevím, ale neutrpí tímhle psaním na zakázku Clikařský styl? Neztratí se tím něco? A co ostatní rubriky? Nemohla jsem si nevšimnout že v posledním Clicku toho bylo docela málo ve filmech. Já nevím, ale aby se pak nesloužilo jenom nějakým smlouvám. Vždyť přece nemusíme mít jenom nové pecky. Přece se v Clicku nerecenzovaly jenom nové knihy a nové filmy a nikomu to nevadilo. Já nevím, nechci sýčkovat, ale pořád z toho nemám dobrý pocit. Já vím, ty by ses dokázal odpoutat, ale co ostatní? Co třeba Frost? Jsi si jistý, že by si vybral Click, kdyby si musel vybírat? Dost se v Nejhrách angažoval. Má tam svoje postavení i práci. Není jenom redaktor. Já nevím, ale tohle mi připadá že jsou dost silná pouta. Nemyslíš, že ho časem ztratíš? Že se bude čím dál víc orientovat na Nejhry? Že se časem rozhodne pro něco jiného jako MCZ?

Jsme vlastně víceméně stejného věku? To je dobře. Už budu muset končit. Měj se!
Tok´ra



Ahoj.

A ještě k tvé básni...

Určitě se objeví v Clicku, vážně se mi líbí. Jen bych v třetím odstavci první básně namísto "duchovně krásná" umístil "duševně krásná". Myslím, že to zní lépe. A ještě bych báseň možná nepojmenoval po mé přezdívce - ani první část básně. První část bych přeměnil z "Speedy Daniel" na "On". Ať to má nádech neurčitosti :).

Povedlo se Ti přesně to, co jsi chtěla? Děsí mě to, ale zároveň se mi Tvé tajemno líbí... i když nejsem schopen s to rozkrýt celou báseň do detailu. To může jen autor.

Když budeš chtít napsat další báseň, můžeš. Nebo krátký příběh (typu "Letecký den", "Probuď se", "Jaro" atp.). Na obojí se těším.

Ahoj...

Ahoj!

Ony jsou to vlastně tři básně. Já jsem to jenom naházela do jediné přílohy

Díky moc za tvoje reakce. Moc si jich cením, ale název bych neměnila. Vždyť to přece stejně musí být každému hned jasné. Já doufám že to trochu neurčitosti neztratí ani potom. V obsahu. Já nevím, ale myslím, že kdyby se název změnil na on, něco by to ztratilo. Já nevím jak to popsat. Prostě začátek je spojený s koncem a tímhle by se to porušilo. Máš ale pravdu. Duchovně bude lepší změnit na duševně. Já si to hned neuvědomila. Psala jsem to všechno jako ve snu. Další příběh už mám ale o tom až v dalším mailu Měj se!
 


Ahoj,

I dnes dva dopisy...

Tři básně? Dobře, umístím to do Clicku jako tři texty (vážně není lepší vše spojit v jeden celek?). Název první básně tedy ponechám, dle tvých přání. Máš pravdu, že řadě lidem určitě dojde, že se pojednává o mně, ale přesto bych jim nechal tu svobodnou volbu rozhodování, kdy si mohou dosadit to své. Neurčitost by myslím názvu prospěla, ale záleží na Tobě. Pokud chceš věci ponechat, nebudu se snažit o změnu.

Začátek spojený s koncem...

...sd

Druhý dopis...

Promiň mi, že začnu trochu jinak, ale nedá mi to: z tvého dopisu není na každém řádku cítit taková svoboda a radost, jako z předešlých dopisů. Připisuju to hlavně tématům, jaké jsi zahrnula. Možná, že se i mýlím - nedokážu přesně posoudit. Doufám, že neztrácíš v některých věcech optimismus nebo určitý pohled, který Tě pro mne už spoustu dnů charakterizuje... byla by to škoda. Ale abych to upřesnil: jiná nálada/nádech není cítit u každého slova, u každých řádků. Nerad bych, aby jsi to zaměnila s tím, že se měníš. To ne.

Začátky bývají těžké i pro mě. Pro spoustu lidí. Nejistota, spousta myšlenek (která z nich bude ta správná?), první řádky... bývá to těžké. U textů, někdy i u dopisů. Rozumím Ti. Někdy i konce se nedaří, netěší...

Když jsem si četl Tvůj poslední dopis, na který teď odpovídám, zarazila mě věta, že dopisování pro Tebe začíná hodně znamenat. Povím Ti svůj příběh. Např. v pondělí jsem se vrátil ze školy pln očekávání, že ve schránce od Tebe naleznu další kousek. A nebyl tam. Odpojil jsem se z internetu, šel něco číst. Za půl hodiny jsem se vrátil, ale nebyl tam. Zase. Uplynula další půlhodina, s omluvou jsem opustil jídelní stůl a otevřel znovu známé okno. Znovu scházel. Nevím, kolikrát jsem se vlastně do schránky díval, nevím jaký byl čas, chci Ti jen říct, že když pro člověka něco začíná znamenat, znamená delší dobu, odrazuje se to v jistých krocích, kdybych to měl přiblížit, tak v jistých myšlenkových pochodech. Nebo duševních?

Za povídku velké díky. Myslím si, že jsem Tě pochopil. Anebo jsem pochopil to, co pochopit jsem chtěl. Každopádně mi to určitě mnoho přineslo... a některé spojení mi hoří v očích stále. Jakým plamenem?

Tajemství je někdy nutno odkrývat, někdy naopak. Stějně jako Ty chovám uvnitř sebe, v titerných tkáních, kanálcích, tepnách, řadu odpovědí i otázek. Člověk nidky neví, zda-li je někdy někomu odkryje. Stát se to však může.

S přáteli to mám obdobné. Moc pro mě znamená i třeba naše redakce, poněvadž za tu dobu jsme se stáli blízkými lidmi. Bez nadsázky řečeno. Mnoho z nich je mi stále bližších než lidé, na které dosáhnu a kterým mohu pronášet slova z bezprostřední blízkosti. Často se cítím ztracený, polapený v záhadných sítích, smyčkách. Žiju si svůj život v několika rovinách, v různých časech, různých prostorech. Směju se, provádím běžné věci, které provádí každý člověk. Chodím do školy (často mám tendenci zavírat oči a ocitat se na jiných místech, s jinými lidmi), každý den, vyjma neděle, otevírám schránku s novinami. Chodím do knihovny, po obchodech, po biografech, čas od času se zastavím v nějaké kavárně a ponořuju se do hrnků dané chvíle (mám rád tohle spojení, někde ho musím využít)... sním, často, nebezpečně. Někdy tak dlouho, že nejsem schopen vracet se zpátky. Realita mě zatím vždy probudila, ale sny se uchovávají v srdci, duši i mysli. Představují únik i cíl. Máš pravdu, že i v davu lidí se člověk může cítit osamělý. Je davy nemám tolik rád, spousta lidí kolem říká, že jsem uzavřený, nechci se otevírat a že má tichost, umocněná v posledních dobách, je zvláštní. Uzavřít se v sám sebe není hřích. Pokud ano, nabádám ke hříchům :). Ale není pravdou, že nemám zájem se někomu otevřít. Naopak. Možná nenalézám ty správné lidi, ty správné studánky. Možná, že jem opravdu nepotkal někoho, kdo by mě dokázal změnit. Možná v lepšího, než ve skutečnosti jsem. A i když mám okolo sebe hrstku lidí, kterým mohu věřit, to pravé naplnění mi schází. Věřit v netušené a krásné je ale mým jedniným snem, který se opakuje neustále dokola...

Čím více dospívám, vnitřně mám na mysli, tím více se stýkám jen s těmi, se kterými je mi dobře. Při výběrech škol a různých odchodech, přicházíš o známé tváře, která si byla zvyklá vídávat den co den. Když od nich někdy odcházíš, necítíš osamění, necítíš, že by Tě opouštěli blízcí. Pouze lidé kolem Tebe, kolektiv. Udělal jsem určitě spoustu chyb, ale snažím se měnit k lepšímu. Sebe i věci kolem. Čím více dopsívám, tím se učím být samostatný. Jsem nepraktický člověk, nezapadám do škatulek a nejsem schopen ve všech věcech být závislý jen na sobě. Což ještě nemusí být špatně. Čím více dopsívám, tím jsem klidnější, vyrovnanější, možná i více nekonfliktní, tichý, pozorující okolí. Jenomže stále nenabývám dojmu, že jsem dosáhl všeho, vždy mi bude na těch mých cestách něco scházet. Tu kámen, tu ukazatel, tu postava v mlze. Chci to nalézat...

Jest-li jsem tím "šéfredaktorem" i v onom světě, který každý musíme žít? Těžko posoudit, ale v jistých ohledech, spoustě ohledů, jsem. V reálném světě můžu někdy působit nesměle, tiše, zasněně. Nejsem člověk z výkladní skříně, nejsem bavič davů. Jsem takový, jaký jsem...

Budu sepisovat 25. úvodník a popravdě mám dvě témata, kterých bych se rád dotkl. Bude to složitý, snad to dám nějak dohromady.

Ohledně NejHer jsem Ti už vše pověděl. Můj názor znáš, myslím, že Tvé obavy nejsou úplně správné, ale je to Tvůj názor a já ho respektuju. Ještě bych ale dodal dvě informace: Jednak clickaský styl netrpí, vyjma toho, že část herních recenzí bude směrvat i k NejHrám (sami nás kdysi oslovili a chtěli pocmot s začátkem - proč odmítat nadějné, seriózní nabídky?). Není to žádné vykořisťování, je to jistý směnný obchod. Oni obstarají veškeré potřebné věci, tituly, my je zrecenzujeme a recenze poplynou do dvou projektů. To je výhodné, poněvadž já napoř. v současné době nemám valný přístup k novým herním titulům a chci-li být v obraze a recenzovat chtěné hry, musí přisotpit na jistý kompromis. Věř mi, že to pomůže celému našemu projektu. Bude více recenzí a spokojenosti.

Druhou věcí je Frost: všiml jsem si, že to možná nebdue tvůj oblíbený autor Clicku, zpozoroval jsem dvě narážky na něj. Máš na to právo, koneckonců ho znáš jen zprostředkovaně. Rád bych Ti ale jenom řekl, že to byl právě Frost, kdo kdysi, proto aby Click neutrpěl, odešel z herního portálu, kde měl jisté místo recenzenta nových her zdarma. Jen proto, že mi filozofie a vedení onoho projektu nepřišlo správné. Frost mi porozuměl, stejně jako Petr Kadlec a cYBERF@Ce. To jen na okraj. A k Frostovi ještě jeedno: on se v NejHrách angažuje stejně jako já a kdokoli jiný. A povím Ti ještě něco: vedoucí celého portálu NejHry mi kdysi nabídl, jest-li bych nechtěl dělat vedoucího celé sekce. Že jsem prý spolehlivý člověk. Já mu poděkoval a zároveň nabídl, že znám jednoho člověka, který by byl schopen takovou funkci vykonávat. Bez problémů... Ono vedení projektu jsem tudíž Frostovi umožnil já, jinak by k tomu stěží přišel. Kdysi jsem si totiž nebyl jistý, jest-li by mě vykonávaní takové funkce, která má svou odpovědnost, těšilo a naplňovalo. I z časových důvodů jsem nebyl nadšený. Frost má jinak ke Clicku silné pouto a je to můj kamarád. Dobrý, opravdu.

Škoda že jsi neodpověděla na vše, co jsem v minulých dopisech zmiňoval. Nevím, zda-li se tedy dočkám nějaké adresy, na kterou bych Ti mohl zaslat Vánoční pozornost podniku Click a na kterou bych Ti v budoucnu mohl zaslat dopis (nebo dopisy?). Měl jsem v plánu i něco více k dopisům, nevím nakolik se vše povede realizovat. Nevím ani, jest-li zašleš nějakou svou fotografii - větší. Myslím tu, na které bych Tě mohl nalézt. Chtěl jsem udělat menší experiment (raději Ti nebudu ani povídat o tom, že jsem si u Tvé stávající fotky provedl inverzi barev a doplnil chrup, který by mohl odpovídat realitě... brala by jsi mě za blázna :). Je to škoda. Kdybys byla tak hodná a zkusila mi přiblížit situaci, resp. zaslat potřebné údaje či věci. Mrzelo by mě, kdyby z toho všeho nakonec sešlo... vážně.

A poslední zpráva: Zbytečně se některých věcí obáváš, zbytečně ztrácíš naději v Tebou hledané. Spousta z toho všeho, valná většina, je totiž čistě v tvých rukou... zkus nad věcmi popřemýšlet, neobávej se ztráty snů, konců a hvězd...

Nedávno jsem dopsal "Tam za oknem", což je povídka. Nevím, jest-li to mám uveřejnit. Možná ano... nemáme se bát svých myšlenek, že ano?

Ahoj.

Ahoj,

Dnes jen krátce: potřeboval bych od Tebe seznam článků, které chceš sepsat do 25. vydání Clicku. Abych to věděl tak do 5. 12. Ale zcela určitě. Chci to pro lidi, kteří píší přemdluvy - aby měli přehled o dané sekci a mohli případně zakomponovat do předmluv něco o obsahu čísla. Díky moc...

... a krásnou noc :)

Ahoj!
Taky krátce Nemám moc času. No když já nevím. Nejsem profík, prostě píšu když je chuť. Když to na mě přijde. To se nedá naplánovat. Aspoň já to neumím. Já fakt nevím. No určitě všechno to, co jsem ti poslala (básničky, povídka atd.). Taky bych recenzi na Cold War mám už skoro hotovou. Příští týden ti jí pošlu. Ráda bych ti slibila, že ještě něco napíšu, ale fakt nevím. Doufám že to bude stačit. Dík.

I tobě krásnou noc Měj se!


Ahoj,

Škoda, že už jsi dlouho nenapsala. Přesto věřím, že brzy se dočkám odpovědí na mé otázky. A nejen jich. Jinak co do Clicku napíšeš, to napíšeš. Záleží jen na Tvé chvíli i chuti.

Těším se.

bye sd

Ahoj!

Jej! Zase nevím, jak začít. To jsem celá já . Taky jsi v posledních dnech tak unavený? Já nevím, někdy mi připadá, jakoby se všichni kolem mě zbláznili. Tohle přece nejsou Vánoce! Tohle je úplné šílenství! Učitelé jsou naštvaní (asi nemůžou sehnat dárky) a tak dávají jednu písemku za druhou. Prý abychom se nemuseli učit přes Vánoce. A ještě ten shon všude kolem. Nevím proč, ale vždycky mám touhle dobou deprese. Prožíváš to taky? Jsem hrozně utahaná. Občas přijdu domů a skulím se do postýlky jako malé kotě. Ještě bych si tak mohla pustit hudbu a v klidu si vrnět. Ale to nejde. Hrozná škoda. Nejvíc mi teď právě chybí klid. A co tobě?

Adresu ti ještě nepošlu a prosím tě abys tohle po mě nechtěl. Nevykládej si to hlavně špatně. Já jsem myslela, že jsi mě pochopil. Je to hrozně těžké. Seběhla se toho strašná spousta a straně rychle.Prostě ještě nejsem připravená, ale až přijde správný čas, dozvíš se daleko víc. Zatím na mě ale nenaléhej, ano?

Já vím, že moc nepíšu a hrozně mě to mrzí. Nechci tě nějak zklamat. To by mě asi bolelo. Ale nemůžu za to. Je to asi tenhle magický čas, co na mě hrozně silně působí. Každý rok mě to dostane. Připadám si k ničemu. Nevím, možná se budu muset v té mlze najít. Ale neboj se. Myslím na tebe i na Click. Nedávno jsem měla zvláštní sen. Seděl jsi v něm za oknem a na zamžené okno jsi psal prstem slova. Zima j pak podložila svojimi květy. Slova do duše vypálené mrazem. Jou věčná...aspoň do jara určitě . Nevím, možná napíšu povídku nebo báseň. Do hlavy se mi pořád vrací jedna věc. Je to metafora ledu a ohně, mrazu a žáru. Co se stane, když se potkají...
Ale určitě neskončím jenom tímhle. Napsala jsem už tu recenzi na Cold War. Dala jsem si na ní moc záležet. Doufám, že se ti bude líbit.
Já nevím, jak jsi přišel na to, že bych měla něco proti Frostovi? Vždyť ho vůbec neznám. Já nevím, občas mi připadá jakoby do Clicku ani nepatřil. Necítím z něj takovou tu vlnu. Některým jeho článkům moc nerozumím, neoslovují mě. Ale není v tom nic osobního. Není to nic proti tomu, jak píše. Jenom mi občas nesedne. Je to zvláštní. Připadá mi takový roztržený. Jako by chvílemi byl Clickařem a někdy zase ne. Jakoby tak nějak kolísal. Já nevím jak to napsat. Prostě je to jenom takový pocit. Ale nic proti němu nemám. Narážky bych na něj snad nedělala. Tohle není můj styl. Když něco chci říct, řeknu to přímo. Co to bylo za web? Nevšimla jsem si, že by se o něm v Clicku někdy psalo?

Už budu muset končit. Doufám, že jsem Tě moc nezklamala. Tyhle dny jsou prostě takové...divné. Zaskočilo mě, že jsi to z mojeho posledního mailu poznal. Jsi hodně všímavý. Věděl jsi že se se mnou něco děje dřív než jsem si toho všimla já. Teď si asi budu muset "užívat" Vánoce, nakupovat dárky...Ach jo! Doufám, že to nějak přežiju. Jako každý rok. Drž mi palce! Kdy vlastně vyjde další Click? Musím říct kámošům aby mi ho stáhli. Oni takovéhle věci moc nečtou a není na ně spolehnutí. Už budu vážně končit. Měj se!!! A nezlob se na mě!
Tok´ra

Ahoj,

Dočkal jsem se... čekání se vyplácí. I s úroky, stvrzenkami a dárkovými balíčky :)...

Unavený jsem. Podobně jako ty. Dokonce i ta školní situace je v mém případě obdobná. Navrch Vánoční shon, starosti s tím a oním... spousta psaní... a zbytek času není tak rozsáhlý. Ale je hezký si udělat radost. Udělej si jí. Zrovna včera jsem se z tradičního nakupování zastavil na pressu v jazz baru. Je to podnik, kde naší rodinu velmi dobře znají (resp. valnou část :). Často je to spíše uzavřená společnost, i když tam má přístup každý. Pokud je tedy zrovna místo. Přes poledne se ale určitě najde. To tam má majitelka dva černé labradory a ti dokážou třeba celou dobu tvého pobytu v lokále ležet na zádech, nechat se hladit, leží a opírají se o nohy apod. Dovedeš si to představit :). Ještě že mám psy tak rád... v rodině máme německýho ovčáka a pak pouliční směsku, kdo ví co to všechno může být :)... Ale abych nezapomněl na prvotní myšlenku: udělal jsem si zkrátka radost a zašel na presso. A díval se z okna, jak čas a lidi plynou a ubíhají... Dneska jsem se před chvílí zase vrátil z kina, taky taková malá radost. Zítra škola, na učení jsem se nepodíval, kdo ví, jak to všechno dopadne. Znám důležitější věci pro svůj život. Nesmí tomu být přikládán takový význam.

Deprese... ty se ke mně stěhují myslím po celý rok, pokud se něco ve mně odehraje a nemívá to dobré následky. Ale není to hrozné, zvláště poslední dobou ne. Měl jsem zvláštní pocity, když jsem před pár dny byl v zahraničí na Vánočních trzích, prohlédnout město atp. Ozdoby, světla, spousta lidí, plné kavárny, cizí řeč... připadal jsem si trochu jako na jiném místě. I když jsem okolo sebe neměl úplně špatné lidi, párkrát se dobře nasmál (jednou mě dokonce málem připravil o život cyklista :) - nakonec z toho bylo moře smíchu), něco tomu scházelo a ona zimní, potažmo Vánoční melancholie dolehla i na mě. Možná jsem si nebyl jist, jest-li mi tam někdo neschází... zbyla jen noční letargie a hudba.

Dobrá, adresu mi neposílej. Nebylo v tom mé naléhání, já tě chápu, nejednal bych možná jinak. A tu pozornost ti koneckonců můžu dát kdykoli. Jen to nebude pod stromkem, ale nevadí. Možná bych všechno nestihl... chápu tě. Nevykládej si něco špatně. Zvědavý možná jsem, ale pokud s něčeím nebudeš souhlasit, nebo ti něco bude připadat brzké, snad nebezpečné (? :), ozvi se.

Vlastně jsem měl na mysli i na ty dopisy papírové, myslel jsem, že to byl tvůj návrh. I k tomu jsem se na adresu ptal. Ale tvé rozhodnutí budu respektovat. Nemůžu jinak :)...

Každý sníme... já i ty. Každý o jiných věcech, možná se cesty občas protínají. Víme jen my. Nevím, jest-li to v tvém případě byl sen, nebo jen představa, přesto bych ti rád řekl, že jsem sepsal dva texty. Povídky, kratičké, myslím v mém stylu a rozpoložení. Měním se, mění se možná mé myšlenky, city. Souvisí to se sny, představami. Možná se někdy objeví naše společné jmenovatele v podobě chladu, zimy. Dá se vypozorovat, že se občas právě spojení s chladem u nás objevují. Možná je to dáno ročním obdobím, dobou, kdy se z nás slova jen hrnou... Zkrátka jsem si v dlouhých a chladných večerech, pozdních, sedl k písmenům a vytvořil slova, řádky, odstavce. Dvě povídky. Tam za oknem a jednu, kterou ještě nemám pojmenovanou. Jsem ohromně rád za to, že jsi mi umožnila pročíst si kousek z tvých myšlenek a snů. Díky moc za povídku, věnovanou mě, díky i za tu báseň složenou ze tří částí. Rád bych ti něco opětoval, proto jsem ty dva texty, které vyjdou v Clicku, napsal tak, jak jsem je napsal. Jednu ti věnuju (Tam za oknem). Druhá obsahuje spoustu věcí, které mě ovlivňují nejen v poslední době. Mám své sny, představy, člověk by se jich neměl obávat. Skrývat je. Jednou se pokusím určité věci z nich zhmotnit, zrealizovat. V drhué povídce je i spousta Lynche, ale nelekej se...

Recenzi jsem nečetl celou, došel jsem zatím jen k závorce, kde zmiňuješ báječné herní prvotiny. Cold War jsem ještě nehrál, ale to spojení s Longest Journey apod. nevím jest-li bude na místě... :), je v tom kousek mé nedůvěry. Tím nechci říct, že Cold War bude co počtu, ale zatím bych si na první pohled nepočínal tak odvážně. Je to ale tvůj text. Těžko říct, co tě k takovým úvahám vedlo. Snad posuzuješ subjektivně-objektivně, v což věřím.

Neříkal jsem, že máš něco proti Frostovi. Řekl jsem, že jsi na něj měla určité narážky ohledně NejHer a jeho náklonnosti ke Clicku. To je přeci pravda. Snažil jsem se Ti jen říct, že Frost nejednou dokázal, že Click a redakční spojení pro něj něco znamená. Mám s ním nyní výborné vztahy. Z něho nemusíš mít žádné obavy. Clickařem je. Jedním z nás...

Tenkrát jsme chvíli psali pro dnešní Gamesport (dříve měli liceni Gamespotu). Nepřišla mi ale správná jejich filozofie, nároky a určité zákonitosti. Neporozuměl jsem si s názorem šéfa projektu, který když už něco trvdil, měl to také dodržet. Je to minulost, nemá cenu se tím zabývat.

Nový Click vyjde kolem 20.12... tedy snad. Mám toho před Vánoci moc a moc. Budu se snažit, uvidíme.

Měj se pěkně a doufám, že zase brzy napíšeš.

PS: Pošleš svou fotku? :)

bye SD


Ahoj,

Přečetl jsem si tvůj článek. Mám pár menších výhrad, ale především bych ti chtěl poděkovat, poněvadž celkově se recenze opravdu povedla. Přeci jen ale něco vytknu, doufám, že mě pochopíš:

1) Tvé srovnání s herními legendami. Nedalo mi to, Cold War jsem si zahrál - alespoň demo. Nebudu mluvit s svých sympatiích, ty nejsou vůbec důležité, přesto tvá odvaha řadit Cold War mezi významné hry v celé historii, nejen žánru, je opravdu veliká. Rád bych ale řekl, že porovnávat naprosto odlišné žánry, i co se hlediska herních debutů týče, je spíše pomocné téma a já bych mu takové opodstatnění nepředkládal. Konfrontace všech tří her zdá se mi nedůležitá, dá se lehce i tvůj názor napadnout. Míním z hlediska těch, kteří se PC hrám věnují už pěknou řádku let. I já jsem na pochybách. Doporučení? Je to především tvá recenze, nechci ti do ní zasahovat, ale dle mého (věřím, že nejen) bych tvou vsuvku, že jsi podařenější debut možná ani nehrála, dal pryč. Pro tvou recenzi to vyzní přesvědčivěji a také elegantněji. Zkus mi uvěřit... :)

2) Taktéž bych odstranil větu: "Styď se, Call of Duty, Max Payne a podobná holoto krátká!" Hned ti povím proč: říkáš, že Cold War nabízí délku kolem 15 hodin. Což není závratné, ale příjemné. V tom máš pravdu. Ale není to natolik dlouhá doba, aby se od výše zmíněných hrách dalo mluvit jako o holotě krátké ;) (vím, že trošku vtipkuješ :)... navíc, délka vždy nezaručuje kvalitu, ani zábavu. Tím nechci říct, že 15 hodin není lepších než něco málo pod 10 hodin čistého herního času, jen chci říct, že takovou větu bych použil spíše tehdy, pokud bych psal např. o The Longest Journey. Herní doba šla vysoko nad 30 hodin, tuším že se pohybovala okolo 40... určitě mi rozumíš. Tuhle volbu, s touhle větou, ale nechám na tobě. Rozhodni sama. Pokud se rozhodneš pro zachování věty, budu to brát.

Co se prvního bodu týče, tedy srovnání s herními legendami, tam bych raději ten kratičký odstavec odstranil... pokud máš lepší řešení, sem s ním. Přijmu ho.

Zkus se nad tím zamyslet. Nechci ti příliš mluvit do psaní, píšeš výborně a věřím že budeš i nadále lépe psát, občas je ale dobré brát věci trochu z jiných pohledů a využívat více diplomacie, kompromisu.

Nevnímej výtky negativně. Třeba se se mnou nakonec shodneš. Jsou to detaily, text je jinak vážně skvělý. Připomíná mi některé mé starší práce, snad jen s tím rozdílem, že v některých aspektech působíš vyzráleji. To není lichotka, kompliment :), ber to jako konstatování. Hezky se tvý texty čtou, mají spád a je v nich i složka vtipu, což dokážu ocenit... díky za článek. Jsem rád, že svou úlohu bereš zodpovědně a že se psaním bavíš. To je nejdůležitější.

A tady jsou redakční otázky. Když stihneš odpovědět do úterý, bude to stačit. Click možná vyjde den před Štědrým dnem. Nemám bohužel příliš času, horzně mi zabrala teď škola a předvánoční shon. A nejen ten. Snad mě chápeš (jak to vypadá s případným zapojením internetu do tvé domácnosti? :).

Redakční otzáky:

LITERATURE - Vyvolala ve Vás nějaká kniha erekci či velké sexuální vzrušení?

MIX KIX - Máte slabůstku pro něco, co okolí nechápe?

GAMES - Myslíte si, že hry dokáží někdy vtáhnout hráče do děje stejně tak, jako to dělá kniha, nebo zůstanou u samé zábavy jakou dnes nabízí televize?

MUSIC - Kdo je podle Vás žijící i zombie hudební legendou?

FILMS - Vzpomenete si na film, jenž se dotkl Vaší romantické části srdce?

bye SD


Málem bych zapomněl: otázky nebyly všechny, ještě odpověz na Hru měsíce, Film měsíce, Knihu měsíce, Zážitek měsíce a Album měsíce. Promiň, nepřipojil jsem to k předchozímu mailu.

Ahoj můj milý Speedy!

Já nevím. Už zase mi nějak nejde začít. Tak abych se rovnou pustila do tvojich připomínek. Budu mít s těmi začátky asi ještě dlouho problémy
K tvojí první připomínce můžu napsat snad jenom tohle. Máš asi pravdu. Bude to tak asi lepší. Já to takle opravdu cítím, ale jsem pořád ještě začátečník, tak nevím. Ne, už jsem se rozhodla. Klidně tu vsuvku vymaž. Máš asi pravdu.

Ke druhé připomínce mě zase napadá, že Cold War je dvakrát delší než Max Payne. Takže by to možná šlo, ne? Víš, snažila jsem se trochu vtipkovat. Asi je v tom hodně nadsázky. Asi jako v každém vtipu, ale od toho jsou vtipy vtipy, ne? Já nevim, možná mě moc ovlivnilo to, že jsem si tuhle hru prostě zamilovala. Asi mi to někteří fandové Maxe Payna neodpustí. Ale nechala bych to tak.

Díky moc za to, co mi píšeš. Moc to pro mě znamená. Já si třeba vůbec nemyslím, že píšu dobře nebo zábavně. Víš já nevím, ale vždycky když se podívám na nějaký svůj článek, vídím na něm tu dřinu, kterou to všechno stálo napsat. Vídím se, jak sedím u počítače, vážu slova k sobě a občas mi to vůbec nejde:(( Já vím, že by se v recenzi měl občas objevit nějaký ten vtípek na spestření a tak se snažím je tam dávat. Jenže já nejsem ten společenský typ, co by je sypal z rukávu. Takže se musím hrozně snažit a pak mi ty moje vtipy nepřijdou vůbec vtipné, protože za nimi vidím to snažení. Stává se ti to někdy?
Ale já se tu rozepisuju a málem bych zapomněla na tvoje (vlastně redakční) otázky. Ach jo, někdy si připadám hrozná:(( To nic vrhnu se na ně teď!


Literature:
Vyvolala ve Vás nějaká kniha erekci či velké sexuální vzrušení?
Cože??? Kdo tohle vymyslel??? Honza, že jo? On se vrátil? To je skvělý! Erekci? U mě?? To asi těžko Já nevím. Musím odpovídat?

Kniha měsíce:
Víte, že teď vůbec nevím? Pořád přemýšlím o tom vzrušení, ale ta otázka předtím ve mě vzbudila fakt velké rozpaky. To jste mě teda dostali. To tam vážně chcete dát?

MIX KIX - Máte slabůstku pro něco, co okolí nechápe?
Ano, pro sny. Jsou přece tak krásné a je v nich smysl, který spousta lidí nevidí. Ale nevím, jestli mě okolí nechápe. Teda úplně celé okolí. Já třeba považuju za své okolí i Click. To je takové okolí internetové, ale je to okolí, protože je mi blízko. Tam (vlastně tady) jsem našla pochopení hodně. Hlavně u Speedyho. Moc mi to pomáhá a jsem mu za to hrozně vděčná Ale nevím. Není to vlastně ani slabůstka. Ne, úplně. Ve snech je taky síla a je jí tam hrozně moc.

Zážitek měsíce:
To, že jsem začala psát básně. Zatím to jenom zkouším, ale moc si to užívám. Je to hrozně krásný a nepopsatelný pocit. Kdo to nezkusil nikdy nepochopí.


Hra měsíce:
Když tohle je dost složité … jako vůbec nejlepší hra se mi jevila gameska Fahrenheit, ale tu dostanu až pod stromeček . Takže to asi zbude na výborné české Cold War. A nemyslete si, přestože jsem napsala recenze na Cold Fear a Cold War, nejsem ani sněhová královna, ani kus ledu

Myslíte si, že hry dokáží někdy vtáhnout hráče do děje stejně tak, jako to dělá kniha, nebo zůstanou u samé zábavy jakou dnes nabízí televize?

No já nevím, ale myslím, že hry můžou být stejně dobré třeba jako knížka nebo film. A vtahují určitě a moc! Já se třeba na televizi skoro vůbec nedívám, ale pařím o sto šest .

MUSIC - Kdo je podle Vás žijící i zombie hudební legendou?
Já nevím. Karel Got?

Album měsíce:
Před týdnem mi jeden kamarád donesl XIII. století. Bylo to takové hrozně snové a zajímavé. Poslouchám to teď hodně často. Asi to hodně ovlivnilo moje básničky. Taky má skvělou atmosféru. Četla jsem si přitom některé Frostovy upíří povídky a bylo to hodně dobré. Hodně to k sobě pasovalo. Ani nevím, které album vybrat. Nějak se nemůžu rozhodnout:((

FILMS - Vzpomenete si na film, jenž se dotkl Vaší romantické části srdce?
Zatímco jsi spal. Hodně o snech a snění.

Film měsíce:
Víte, že ani nevím? Žádny se mi do duše nějak nezapsal. Je to hrůza, ale asi jsem teď kvůli škole žádný pořádný neviděla:(( Budu to muset honem napravit.

Promiň, ale už budu muset končit. Hrozně spěchám. A to mě hrozně mrzí :(( protože tvůj předchozí mail mě potěšil snad nejvíc ze všech. Když si s tebou píšu, mám pocit, jako bych vstupovala do jiného světa. Plula po zvláštní duhové vlně, která je stejně krásná jako vzácná. Jsi tolik jiný než všichni ostatní. Hrozně mě mrzí, že tě musím zklamat. To věnování povídky si snad ani nezasloužím, ale už se na ní mooooooooooooooc těším! Jestli Click vyjde den před štědrým dnem, tak mi přijde akorát pod stromeček . Jenže já pro tebe nic nemám:(( A s internetem to u nás doma vypadá bledě. Nebude! A i kdyby byl, tak by na něm věčně seděl můj mladší pubertální bratříček. Je to s ním teď hrozné. Doufám, že z toho vyroste. Máš ty nějaké mladší sourozence? Nebo starší. Promiň. Už budu muset vážně končit, ale slibuju, že si o Vánocích na net k někomu skočím. Takže piš. Budu se na to moc těšit !!!


Tvoje červenající se
Tok´ra


Ahoj má milá Tok ro! :)

Jsem rád, že jsi vzala mou připomínku tak, jak si jí vzala. Tvé odezvy na nějaké připomínky jsou vážně báječné. Občas se ale musíš víc bránit :)... ne vážně: bez toho krátkého odstavce text vyzní lépe. Ohledně délky hry a srovnání s Max Paynem a podobnými, to všechno beru. Zkrátka to tak chceš, stojíš si za tím. Je to subjektivní, ale opodstatněná připomínka. Máš pravdu, necháme to tak.

Píšeš dobře i zábavně, mé oko nezaujatého diváka se tvými texty nádherně baví. A jelikož jsem možná už zaujatý, bavím se o to víc ;). Já vím, že je za tím spousta úsilí. Jak myslíš že se dívám na své texty já? Na mnoho z nich se dívám dnes s despektem, řada z nich mi připadá špatných. Člověk se neustále vyvíjí, posunuje dále, zanechává za sebou spoustu chyb... a na své texty je někdy obtížné nahlížet. Objektivně i subjektivně. Zase na druhou stranu pokud ve mě sepsané texty vždy evokují nějaké pocity, vybavuji si při čtení věci, které se vybavit mají a z článku mám dobrý pocit (to je to hlavní), vše je správně. Někdy mi slova a řádky dávají moc a moc. Dívám se, že u Tebe je situace obdobná. Doufejme, že nám to vydrží...

Jinak k tvé zprávě na naší návštěvní knize: příště, když budeš chtít vložit nějaký vzkaz, zkus opomíjet některé blázny, zkrátka podobných věcí si nevšímej. Vždy jen odpovídáme, bráníme se. Doufám, že bude brzy konec oněm slovním rozepřím, máme dokonce důkazy o nekalých praktikách, které nás mají soustavně poškozovat. V budoucnu se jistě dozvíš více. Takže neber to negativně, nezabývej se tím - ber to s nadhledem. Nenajdeš v každém ochotu a porozumění... rozuměj tomu tak, že na Click má být neustále vrhán špatný stín. Ale kdo je soudný, každý kdo dokáže být objektivní, každý, kdo není zlý, ale otevřený a ochotný naslouchat a vnímat, nikdy podobným bláznům neuvěří. Věř mi. Jednou to skončí, my si musíme všímat tvorby Clicku a být lidmi, kteří se na sebe můžou kdykoli podívat do zrcadla...

Zrovna poslouchám Ninu Simone a její album z roku 1962. Krásná je druhá skladba, zrovna teď mi hraje... I Got It Bad. Jednou si jí třeba poslechneš...

Jinak mám jednoho sourozence. Je to on, je větší než já, starší. Moudřejší? Těžko říct :). Každopádně s přibývajícími léty si rozumíme víc a víc. Je mu 24.

xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx
xxx xx xxxxx xxxx

To je má adresa. Nechci, aby jsi mě navštívila. Opravdu ne. Nechci ani, abys po mně pátrala, nebral bych to s porozuměním. Bral bych to jako nesplnění slibu. Jednou čas ke všemu dozraje. Udáme místo, čas a poznáme se. Jednou, záleží na nás. Chci jen, abys mi poslala dopis. Moc Tě o to prosím. Napiš mi o sobě, čím jsi, čím chceš být, co cítíš, jak vnímáš, jak sníš svůj život... svým rukopisem, pokud chceš přidat k dopisu nějakou přílohu, budu jedině rád. Aby jsi opravdu uvěřila, že nechci Tvé adresy nějak zneužít (byť nevím vlastně k čemu), neudávej na obálce adresu svou. Pokud by se s dopisem něco stalo, sice se Ti nevrátí, ale budeš mít jistotu, že nebudu vědět kde se nacházíš. Pokud budeš chtít na obálce svou adresu napsat, udělej to. Já Ti budu vděčný za důvěru, jakou jsi mi dala (mít důvěru v druhého je báječná věc). A rád Ti odepíšu. Nikdy bych neudělal nic, co by se ti příčilo. Adresy bych nezneužil. Pokud však adresu svou nechceš někomu jako jsem já napsat... nepiš jí. Budu zklamaný, ale pochopím Tě. Myslím to všechno vážně, zkus mi porozumět... moc děkuju za Tvůj dopis. Těším se až jednou přijdu k poštovní shcránce a objevím v ní poklad. Poklad pro mě samotného...

Ahoj.

bye S


Ahoj,

Chtěl jsem Ti popřát nádherné svátky. A nejen to. Rád bych Ti řekl, že nám vyšlo nové číslo. Nebuď smutná z toho, že jsme ho nepojali tolik Vánočně, spíše jako Novoroční, o čemž svědčí výborný cYBERF@Cův závěr. Absence mého úvodníku je trochu recesí, slogan UKRADENÉ VÁNOCE též. Je to dvojsmyslný... buď nám je vážně někdo ukradl, o čemž svědčí nevánoční skladba a fotka :), nebo jsou nám tzv. putna. Věř mi, že si to všechno vynahradíme... vždycky jsme byli pro vtip, přeci ;).

Krásné noci s hudbou.

bye SD

Ahoj!

Promiň, promiň a promiň, že nepíšu dřív. Vánoce se mi nevydařily tak jak bych chtěla. Vlastně nakonec ano, ale ještě předtím se všechno hrozně zašmodrchalo. Někdy mi připadá, že jsou lidské vztahy hrozně složité. Před Vánoci jsme si ještě skočili s kámoši trochu pobavit. Říkala jsem si, že by to nemuselo být špatné ale dopadlo to hrozně! Kluci trochu popili, nechápu co na tom vidí! Jsou to všechno jenom hloupé berličky. Vždyť snít a užít si každou chvilku může člověk i bez toho. Stačí roztáhnout ruce a v hlavě pak křídla a už jenom letět. Jenže s alkoholem jde všechno do háje. Ty neletíš na něm ale on na tobě. A to je moc špatný. Jak byli kluci v té náladě, dva se začali z ničeho nic rvát. Já ani nevím proč, ani jsem u toho nebyla, ale kámoška mi říkala, že to bylo kvůli mě a ještě na mě byla naštvaná, jako bych já za to mohla. To bylo hrozně nespravedlivý! Vždyť jsem já nic neudělala! Jenom jsem se tam s nima nechala vytáhnout. Nevím co je to popadlo a radši jsem šla hned pryč. Víš mám je oba ráda, ale jenom jako kámoše. Nechci ani o jednoho z nich přijít, ale teď vůbec nevím, jak s nimi mám mluvit. Tak jsem se jim přes Vánoce vyhýbala a vůbec jsem nebyla na netu. Ona je i ta kámoška na mě naštvaná. Myslím, že je do jednoho z nich trochu zamilovaná. Cítila jsem se hrozně. Zrovna když jsem si začala s pár přáteli opravdu rozumět, hned se to všechno tak pokazí. Ještě že mám aspoň tebe. Víš, pořád si nemůžu zvyknout na to, že by někomu na mě záleželo, že by se někdo na moje maily těšil. Já se na ty tvoje těším vždycky! Hodně mě mrzelo, že jsem ti přes vánoce nemohla napsat a to myslím opravdu vážně. Měla jsem toho tolik na srdci. Jenže jsem asi hrozný zbabělec! Já se za nimi ani neodvážila zajít. Cítila jsem se hrozně. Předtím mě vytáhli z podzimní deprese ale potom to bylo ještě horší. Ale naštěstí tady byly sny, knížky, filmy, hry a příroda. Hlavně ta příroda je letos náááááááááádhernááááááááááá!!!!! Pořádně jsem se nabalila,aby mi nebylo zima a vyrazila jsem každý den ven. Chodila jsem jen tak po lese nebo se pokoušela lyžovat. Moc mi to nejde a Daník mě stejně vždycky svalil. Je to hrozný psí blázínek ale mám ho moc ráda. Tahle zima je skoro jako z Ladových obrázků. Ty se mi moc nelíbí, ale v realitě je to úžasné. Chodila jsem jen tak lesem, dotýkala se stromů, pára mi stoupala od úst a já se nechávala unášet pocity a sny. V zimním lese, v těch stromech obtěžkaných sněhem je něco kozelného. Takový vnitřní chlad, bolest a melancholický smutek a zároveň láska, která ví, že míza stejně vystoupá po ztuhlých kmenech nahorů a vrátí se jaro. A s ním život. Nevím, jak to popsat, ale najednou jsem byla lesem. Byla jsem v něm a on ve mě. Stala jsem se jeho součástí. Putovala jsem korunami stromů spole s větrem. To proudění mi hodně zvalo a i hrozně dalo. Odneslo smutky, nerozhodnost, strach a nechalo ve mě klid, mír a tichou vyrovnanou radost. Najednou jsem nebyla mladá potrhlá holka, ale byla jsem klidná a vyrovnaná jako les. Moc jsem přemýšlela. Opravdu hodně. Byla jsem v té době v úplné izolaci jen se svými myšlenkami, skoro jako nějaký mnich. Ale našla jsem rozhodnutí. Povedlo se to. Našla jsem v sobě sama sebe. Musím ještě pár věcí vyřešit , urovnat, s pár lidmi si promluvit, něco jim vysvětlit, trochu vylepšit své skóre ve škole a tak. Vím, že nakonec najdu odvahu. Už jenom vzpomínka na les mi hrozně moc pomáhá. Mám na tohle vyhrazený leden. Potom se setkáme...jestli budeš ještě chtít a já už před tebou nebudu mít žádné tajemství. Platí?

Další nejkrásnější zážitek Vánoc bylo Tam za oknem. Ve škole máme sice frmol a nestihla jsem ti napsat dřív než teď, ale nový Click jsem si už sehnala . Já nevím, ale tvoje povídka se hned zapsala mezi to nejkrásnější co jsem v životě četla. Když můžu hned se k ní vracím. Ale asi bys můj názor neměl brát moc vážně. Jsem už zaujatá. Moc zaujatá.
Hodně mě překvapila absence úvodníku. Myslím, že je to škoda. Na úvodník se vždycky hrozně těším, ale ten obrázek byl taky moc pěkný . V závěru tě trochu zastoupil Cyberf@ce. Vyřiď mu že to napsal moc pěkně. Myslím, že se mu podařilo Click dobře vystihnout. Dost jsem na tím přemýšlela. Ale bez úvodníku to stejně nebylo ono. Jeho styl je jiný než tvůj. Ale to mu radši nevyřizuj. Mohlo by ho to mrzet a já stejně nejsem vůbec objektivní Jsem hrozně ráda, že jsem v Clicku a když si ho pročítám, cítím to čím dál víc. Padá z něj na mě taková zvláštní nálada. Myslím, že klid roste hodně k lepšímu. Když znám jeho historii, můžu to tvrdit. A vánoční číslo bylo opravdu krásné. Jenom škoda že nezůstal MCZ. Nějak mi v tom všem chybí. Je to přece opradový Clickař. Stanu se jím někdy i já?

Promiň. Už budu muset končit, ale opravdu rychle! Valí se sem pár známých a já nechci, aby viděli co píšu. Já vím, že jsem nestihla moc zareagovat na tvůj mail. Mrzí mě to a ještě to napravím. Mám v sobě moc toho o co bych se s tebou chtěla podělit. Tak pa! Najdeme se zase mezi slovy a řádky!!!



Ahoj,

Nevadí, že jsi nepsala. Lhal bych Ti, kdybych řekl, že jsem se na Tvůj další dopis netěšil. Naopak. Ale koneckonců chápu tvou "konekci" ke své poště...

Pustil jsem si hudbu a začínám Ti odepisovat na dopis... hraje Nina Simone. Trochu smutně. Snad se smutek nepřenese...

To mě mrzí, že se Ti Vánoce nevedly tak, jak by sis přála. Každopádně tyhle svátky asi nebyly jen o tom, očem jsi psala. Takže smutnit nemusíš. Jistě jsi nalezla i krásné chvíle.

Jak jsem si četl ze začátku Tvůj dopis, ve všem jsem Tě nepoznával. To je o tom, že člověk nezná druhého ze všech stran, neví co očekávat v každé chvíli, co očekávat, když se objeví zatím nepoznané situace. A že si Tě představuju v jistých smyslech a ty druhé opomíjím. To ale nic nemění na tom, že pobavení s přáteli je normální záležitost, asi se to většinou takhle nezvrtne, průběh bývá jiný, ale člověk mívá okolo sebe někoho, komu se snaží uvěřit a s kým chce být v kontaktu, bavit se s ním, soucítit. Od toho tu je. Já ale Tvé přátele neznám, stejně jako neznáš Ty mé. Každopádně já osobně jich nemám tolik, většinou se to zužuje na okruh spolužáků. Přátel je málo. A když jsou, něco takového by se jim asi nepřihodilo - i když, jak správně říkáš, alkohol někdy brzdí skutečné "rozlety" a mění charakter (ne u každého). Možná tě dokonce všechny ty situace nakonec mrzely, tak to bývá. Já takové věci nezažívám, tolik me něláká ani termín "vyrazit si" - od přírody jsem v něčem samotář a v něčem člověk pro úzkou společnost. Mezi více lidma nejsem svůj. Ale když Tě tak poslouchám, napadá mě, nakolik jsou všichni zúčastnění opravdu tvými přáteli - to už ale víš jen Ty sama. Já nikoho takového nemůžu soudit, jistě víš jen Ty, proč někoho máš ráda nebo s proč s někým chceš trávit čas. Bez smyslu by jsi tak nekonala.

Trochu zamilovaná... nevím, ale taková spojení pro mě znějí někdy naprosto příšerně :). Neber to ve zlém, člověk potkává lidi, se kterými je mu dobře, dokonce více než to, ale často mívám pocity, ze svého okolí např., že to všechno zdobí jen pomíjivost a povrchnost. V kladném je pro mě jen náklonnost, přátelství a láska. Nic mezi tím. A když se čas od času okolo sebe otočím, vlastně spoustu lidí nechápu. Jejich slova, pohnutky, náklonnosti i cíle. Nemluvím o všech, ale o spoustě... snad chápu Tebe, věřit tomu je jediné.

Jest-li si nemůžeš zvyknout na to, že se někdo na Tvé dopisy těší, pak si rychle zvykej :). Ne vážně: já to myslím, teď to bude otřepaná a dnes trochu zprofanovaná fráze - ale budiž, upřímně. V některých momentech na Tebe myslím a představuju si Tě coby někoho, kdo mi rozumí a komu můžu kdykoliv věřit. Je to všechno daleko složitější, ale proč se tím teď zabývat... nazvěme to "jistým druhem" náklonosti.

Příroda. Taky jsem si zažil v posledních dnech své, dokonce něco zaznamenal i na svém FOTO přístroji :) - něco určitě bude i v příštím Clicku. Jen nevím kdy. Optimisticky tvrdím, že vyjde 20. ledna, jenomže já teď v pondělí odjíždím na hory a vracím se až za pěkných pár dní (týden). Takže snad Tě nebude mrzet, když Ti v týdnu případně neodepíšu. Beztak nevím, kdy vlastně na netu jsi a kdy čekat dopis.

No jo, lyže... nestraš mě, užiju si jistě své ;) - snad se to vyvede. Mám je půjčené, doufám že je nezlomím, snad budu padat co nejméně a snad bude dobrá nálada. Bez alkoholu :). Tedy, i když věřím, že příležitosti budou. Bohužel, jsem v tomhle trochu jiný než ostatní svěřenci ústavu školního :) - já rád chodím do kaváren, nebo alespoň miluju jejich atmosféru. Skutečných kaváren. O kávě jsem ti jistě už říkal a čaj si vychutnámá taky poměrně často - i ten mi chutná nadmíru. A pak mám rád víno. Neděs se. Suché, kvalitní, dobré. Nejsem ten, kdo někam chodí na to a ono, ale rád ochutnám a sklenička nikomu neublíží - možná naopak. Nedávno jsem měl výborné růžové, teď mám možnost ochutnat ledové, tak se těším :)...

Pes Daník. No to je báječný jméno :)! Mé křestní je Daniel (Speedy Daniel nemá prakticky význam, vzniklo to před 6 lety a už jsem neměl tu odvahu přezdívku měnit), takže to potěší, že nějaký pes se jmenuje takřka stejně :). Já mám psy rád, o tom už jsem Ti povídal. Co je to za rasu (i když nejsem odborník; zkrátka mám ty čtyrnohý kamarády jen rád)?

A já věděl, že jsi Ledová královna :)... vidíš, toho už se nezbavíš. Nejdřív se snažíš od královny odpoutat a pak sama říkáš, jak obdivuješ sníh, stromy, les a chlad. Ledová kráslovna je zkrátka z Tebe ;).

Les mám rád. Taky. Jen jsem zatížený na vysoké jehličnany v podzimních poryvech větru... to mě děsí a hřeje zároveň. Vidíš, něco o tom někdy musím sepsat. I když mám ten pocit, že se o tom občas ve svých povídkách (klidně pseudo-povídkách) zmiňuju.

Leden měsícem rozjímání, klidu a pěstování duše? No a proč nakonec ne? Sice tohle období mívám jindy, ale inspirovala jsi mě - asi se podívám do lesů. Mám je hned za okny... ach ta okna :).

Tam za oknem. Vím. Byla to spontání odpověď na tvé práce. Je v tom cit, který zažívám a Ty, coby anonymní tvář za oknem. Je to i trochu symbolika. Taktéž jsem do toho vsunul i některé tvé poznatky a skutečnosti - klubíčko, nachlazení apod. Myslím, že nevadí. Ten text byl určen pro Tebe, tím jsem to jen umocnil. Beztak vím, že by jsi věděla komu byl adresován. To nebylo tajemstvím. Jsem rád, že Tě alespoň trochu potěšil. Mě Tvé povídky potěšily též... a hodně. Nikdo mi nic takového nikdy nepsal, takže o to víc.

Úvodník bude v novém čísle. I když jsem kompletně vyčerpán, něco splodím. Trocha pocitů, trocha zkušeností, trocha věcí o Click a tak. Těžko říct, jak se věci vyvinou. 25. číslo byla trochu recese, úvod zcela určitě. Byl to spíše vtip. A závěr? cYBERF@Ce to sepsal pěkně, máš pravdu. Myslím, že konec roku vystihl přesně. Navíc hudba, která u toho hrála, krásně dobarvila atmosféru. Především konce roku. Mám celé album téhle fracnouzské skupiny, vlastně 3 :), a budu se sice opakovat, ale třeba si je jednou poslechneš. Vše záleží na Tobě.

MCZ byl clickařem, odešel, proto je bývalým, chceš-li ex-clickařem. A Ty? Ty jím jsi. Jsi stálým článkem, věřím, že u nás zůstaneš, jsi svá a jiná než ostatní, originální, s řadou obohacujících názorů. A pohledů. Řada lidí má Tvé články ráda, i já. Ale sama víš, že to není jen o článcích... říká se tomu někdy osobnost. Každý je jí. Někdo zajímavější, někdo více šedou. Ty jsi clickařem (clickařkou ne - to zní podivně ;). A šedým? Ne, plným odstínů a barev.

Snad se najdeme. Tam někdy mezi slovy a řádky :). A jen pro opravu, v Clicku se objevila chybná verze mé básně. A jest-li někdo chce, nazvu to i pseudo-básní. Nemám s tím problém. Hlavní je, že mě to psaní těch několika málo řádku těšilo a naplňovalo. Posílám ti tedy správný text. Jen pro dodatek: předposlední řádek o krůpěji snů byl v Clicku zvýrazněn tučně. To nebylo jen tak. Zkus ten řádek vynechat, třeba bude návaznost lepší... anebo spojit ho s nadpisem. A na poslední řádek navázat nadpisem. Některá slova vycházejí i z Tam za oknem, tu poetiku a obsah jsem zachoval. Nenutím Tě k reakci na báseň, jen jsem Ti chtěl poslat opravenou verzi... nedalo mi to. Je v tom i trocha přirovnání, symboliky.

-semper fidelis-

jako oblaka snáší se každým večerem
skutečnost utajené lehkosti návštěv
jako stín vkrádá se mému srdci
a snad žal i bolest trpí zdá se

bolest tak sladkou, že trpět nečekaně chce se
ve chvílích, kdy srdce vydává se na pospas
do okenních tabulí a jejich hladkých vrstev
obrazy hvězd a mrazu nechat malovat

zrcadlo mé nápadně se tvému podobá
snad zjihlo srdce, zvlhlo oko a ty
možná, že spatřuješ mou duši jak cosi tká
vidíš můj odstín, barvy, ne však zář

snad potemněním mysli nazvat by se dalo
tvé časté navštívení po nocích mých střípků
-navždy věrná, krůpěj snů se zdá-
jenž dohromady dávají mi slovo znát

> Dohrála Nina Simone, trocha smutku zůstalo. Snad můj dopis nebude smutečním. Snažil jsem se o opak. V mnoha chvílích. Loučím se a zároveň doufám v brzké setkání. Ve slovech. Na to osobní ještě pár dnů musí uplynout...

bye sd

Ahoj,

Asi bych se Ti měl za tu poslanou báseň omluvit, poněvadž jsem zase něco spletl :). Někde schází rytmus, někde jsem zase dal špatné slovo. Ne, zkrátka to pomyslné "střevo" mi někde uvnitř sebe schází ;)... takže to ber s rezervou. Dám se raději na povídky.

bye sd

Ahoj,

Redakční otázky...

01. Herní událost měsíce?
02. Jaká byla podle vás nejstrašidelnější hra všech dob?
03. Filmová událost měsíce?
04. Měly jste někdy "choutky" účastnit se natáčení filmů? Ať už jakýmkoliv způsobem?
05. Hudební událost měsíce?
06. Kdy vás skutečně nějaká hudba dostala a jaká?
07. Knižní událost měsíce?
08. Pokud by bylo možné skutečně prožít příběh některé knihy, která by to byla ve Vašem případě?
09. Zážitek měsíce?
10. Co vás v poslední době nejvíc pobavilo?

bye sd

Ahoj!
Promiň, že píšu tak pozdě, ale bylo potřeba toho hodně vyřešit. Asi mi to trvá. Nejsem moc schopný řešič, ale věřím, že se mi to povedlo…hrozně moc. Cítím, že se občas musí něco rozetnout. Sebrat odvahu, udělat krok do neznáma, začít něco úplně nového. Asi jako když jsi zakládal Click. Musel to být hrozně zvláštní pocit vydávat první číslo. Škoda, že jsem to nezažila. Někdy mi o tom budeš muset vyprávět. Ale já zase utíkám myšlenkami jinam. Jsem prostě hrozná Mám toho moc, co bych ti chtěla říct, ale maily už prostě nestačí. Musím se tak nějak odhodlat ať už to ze mě vypadne. Chci se s tebou setkat a navrhuji k tomu 2. únor. Uf! A je to venku Jestli o to ještě budeš stát, přijeď prosím do Žďáru nad Sázavou. Nejlíp někdy dopoledne. Setkáme se na nádraží. Měli bychom si domluvit nějaké poznávací znamení. Mě asi poznáš, ale nevím jestli já Tebe. No, bylo by to asi lepší domluvit. Už se moc těším. Ale ještě nesím zapomenout na redakční otázky.

1) Pro mě byl hrou měsíce jednoznačně Fahrenheit, který jsem dostala k Vánocům.

2) Všech dob? Já nevím, já znám jenom svojí dobu. No, mě hodně vystrašila The Thing a série Silent hill.

3) Já nevím. Pořád jsem asi ještě ve znamení Vánoc. Vždycky když se snažím na nějakou filmovou událost rozpomenout, vybaví se mi něco z období Vánoc a tam toho bylo hodně. Je to škoda, asi bylo moc práce. Ale teď si zrovna na něco vzpomínám. Jasně. King Kong! To byl velký filmový zážitek. Mě se hrozně líbil a odcházela jsem z kina opravdu plná dojmů.

4) Ne, nikdy! A tohle myslím opravdu vážně. Já mám filmy spojené se snem, kdybych byla na nějakém natáčení, asi bych přišla o všechny iluze. O ten pocit v koutku srdíčka, že to na co se právě koukám je skutečné. Už bych jenom věděla, že se na to koukám, nemohla bych to prožívat. Asi bych začala na filmech vnímat takové věci jako kameru, střih a podobně ale už bych si nikdy nemohla tak prožít hudbu, atmosféru a příběh. Proto se nikdy žádného natáčení nezúčastním. A taky se vyhýbám pořadům jako Jak se točil tenhle film nebo Film o filmu. Nezajímají mě ani rozhovory s režiséry ani jejich osobnost. Prostě nic, co mi dává najevo, že se dívám jenom na hříčku někoho jiného.

5) Já nevím.

6) Asi když mi nedávno kamarád pustil Nightwishe. Ty jejich balady mě úplně dostaly. Ale to by asi patřilo i k předchozí otázce. Proč mě to jenom u ní nenapadlo? Já vím. Jsem hrozná!

7) Já nevím. Nebyl čas. Škola. Škoda.

8) Pro mě jsou knihy jako sen. Miluju, když se do nich můžu vžít a když ne, tak je ani nedočtu. Nejde mi to. Vžívám se do každé knihy. Nebo si aspoň představuju, co bych na místě hlavní hrdinky udělala já a jak by to asi změnilo děj. Někdy si tak doma lehnu, zavřu oči a je z toho rázem úplně jiný román. Pak už si někdy třeba čtu dál jenom proto, abych porovnala rozdíly. Je to divné, já vím.

9) Psaní pro Click je pro mě zážitek. Já jsem tady o tom už psala. Já nevím, prostě si to užívám.

10) Speedy Daniel. Vždycky se hrozně těším na jeho maily, protože mají obrovskou schopnost mě rozveselit. Skoro větší než můj pes.

Promiň, že jsem toho nestihla napsat víc. Měla jsem hrozně moc zařizování, ale zase jsem se činila jako recenzentka a posílám článek . Měj se moooooooc krááááááááásně!!!!! Těším se na to až se setkáme!!!!!!
Tok´ra

PS: Co tě nemá! Tvoje báseň je moooooooc krásná!!! Úplně se mi u ní zatajil dech!



Ahoj,

Tak jsem se vrátil z těch hor... trochu jsem se toho obával, ale nakonec mě to všechno docela mile překvapilo. Lyžování i běžkaření :) jsem zvládl a kolektiv byl myslím dobrý. Náš pokoj určitě. Třebas jsem zjistil, že ta "slečna" z mé třídy, která pečlivě dbá na svůj vzhled a nebudu jí křivdit, škaredá není, je taky docela fajn holka. To poznáš, když se o půlnoci válíš na "rozrochněné" sjezdovce a házíš po někom sníh... :). Vlastně to mělo ještě dohru. Šel jsem na pokoj a ona mi ustědřila kusem ledu báječné ledové potěšení. No, mé tričko s krtečkem (vážně ano - krteček má na něm kolečkové brusle) mě neochránilo. Ba co naopak. Led jsem šel vrátit se slovy: "Kristýno, tady máš tu kostku čehosi", načež se to nesetkalo s příliš vřelým přijetím, očividně. Jen chvíli co dobouchl jsem dveře, cosi se z šera vyřítilo a nadělení bylo na světě. Skočil jsem mezi dvě postele, narazil záda, stáhnul s sebou peřinu a hlavně jsem měl strach, aby vydržela má bránice :). A vůbec: i když jsme ve třídě jen tři kluci, zázrakem si dobře rozumíme...

Jen ta škola. Nějak mě poslední dobou moc nebaví. Což: ne že by mě tolik bavila jindy, ale speciálně teď se o ní tolik nestarám. I když jsme měl minulý rok vyznamenání a spolužáci mě měli za člověka, který se stále a jen učí a sedí tiše kdesi v zádu ve třídě, letos to vypadá trochu jinak :). Není třeba předkládat škole takové významy, jaké jí jsou předkládány. Je důležitá, něco znamená, ale přesto by si měl člověk nalézat trochu své radosti. Nebo ne? Takže někdy škola přijde zkrátka. Něco na úkor něčeho.

A k tomu našemu setkání. No, jsem rád, že by ses se mnou ráda setkala. I já bych rád. Ale: nechci přesný termín, poněvadž by to mohlo být složitější. Např. II. února jdu k zubnímu lékaři :), takže to nepřijedu. Nejlepší by bylo, kdybychom si dali vědět někdy pár dní předem. Nebo třeba jen jeden den. Dobrá může být sobota, pokud se Ti nechce někdy do školy, můžeme zvolit den všední (nebo když budou prázdniny). Záleží na Tobě. Složitější bude i dorazit tam k Vám na nehostinnou Vysočinu :), Žďár nad Sázavou je poměrně daleko. To bude přestupů... popravdě vlakem nejezdím, takže to bude dobrodružství :). Škoda jen, že je zima, mám rád podzim nebo jaro... takové posezení v kavárně za podzimního podvečera, kdy se za okny mísí listí s mocnmi poryvy větru - to je jiná káva. Takhle na sebe nasadím svou poničenou zimní bundu a budu mrznout kdesi... :)

A kde se sejít? Nádraží. Zláštní místo. Co takhle nedat si poznávací znamení a sejít se v nejhezčí kavárně města? I když: to bych musel na netu po něčem takovém pátrat. Mám ještě lepší návrh: co takhle kostel sv. Jana Nepomůckého? I když: to bude od nádraží asi daleko. No, každopádně bych si rád vyslechl Tvůj názor. Ještě se můžeme setkat ve Vídni, jako se tomu stalo v krásným příběhu Před úsvitem. Nebo Paříž? Před soumrakem. Tokio? Ztraceno v překladu... :) - no, myslím že ztracen v čemsi budu i ve Žďáru nad Sázavou :))

A Click teď trochu mou zásluhou stál. Nebyl čas, ani prostor. Takže vyjde nejspíše 1. února. Vím, prodleva mezi 25. a 26. číslem není malá, ale bohužel: nedá se jinak. Člověk je podivný tvor, trpí tím a oním, podléhá tomu a onomu, jednou ho baví to, podruhé zase něco jiného. Snad mě Ty, včetně celé redakce, chápeš.

A ještě něco málo k tvým odpovědím, resp. článku.

Odpovědi jsou fajn, jen mě trochu zarazila tvá slova o natáčení filmů. Chápu Tě téměř ve všem, mám podobný přístup k filmu, ale slova o vnímání např. kamery už podle mě nejsou tolik na místě. Já např. obdivuju v mnoha filmech kamerové záběry a věř mi, že je o co stát. I to je malé umění. Vím jak jsi chtěla, aby to všechno vyznělo, mě jen zarazilo pár detailů - právě kamery si dá všímat i jen tak a opravdu je to mnohdy krásný pohled (barvy, tóny, detaily, rozostření/zaostření, nájezdy...). Dokonce i střih jde odpozorovat (vzpomínám na vynikající Memento), není na tom nic složitého. Naopak by sis ho při natáčení filmu tolik asi ani nevšimla (pokud by jsi nenavštěvovala "cuttery" :)... myslím. Jest-li to chceě nějak změnit, pošli mi upravenou odpověď. Jest-li ne, ponecháme to. Snad by to čtenáři přijmuli aniž by si pomysleli, že film není silná článka autora textu. Čímž tohle netvrdím (chraň Bůh) :) - filmu rozumí ten, kdo ho vnímá a dokáže pochopit/ocenit. Věřím, že Ty ano. Složitější je pak o tom povídat... to musím souhlasit. Kdo zasvěceně o něčem hovoří a zdá se, že toum rozumí, ještě není ten, kdo rozumí filmu a vnímá ho z té pravé podstaty. Navíc působí na každého z nás úplně odlišně.

A druhá věc se týká testu, který jsem si zběžně prohlédl: zatím jsem ho nečetl celý. Každopádně máš tam, pokud mě má paměť neklame, chybu. CroTeam, který Serious Sama dělal, je vývojářskou firmou z Chrovatska, nikoliv z Maďarska. Je to detail, ale zůstat to v textu nemůže. Zvláště když jsme to tak odhalili :)... můžu to jen přepsat, maďarské na chorvatské, ale pokud to ráda uděláš sama, bude to Tvá volba.

A vlastně ještě něco... na jaře se chystám kamsi do krajin zatím mne neznámých. Vypadá to, že se vydám do Irska (ale ještě nezavrhuju ani Norsko a Island - tam je ale pár obtíží). Asi s někým z rodiny. Poznám tamní kraj, mrav a nějaké ty pochutiny :)... a ještě jednu cestu možná absolvuju v létě. Mohl jsem jet se školou v září do Anglie, ale namísto toho se vydám raději za lepší peníz a se svobodnějším plánem sám - míním já s někým. Uvidím s kým. Zájemci piště na redakční mail :)...

Asi budu mít v mailu spoustu chyb. Nekontroluju to po sobě, píšu to v rychlosti. Snad nevadí.

I Ty se měj krásně. A díky za pochvalu básně... ač na ní mám beztak svůj názor ;)... půjčil jsem si teď z knihovny pár kousků, snad je přečtu. Poslední dobou mám nějak nabitý program a málo z toho mě vážně baví. A když chci odpočinek, zvolím raději nenáročnější zábavu - třebas film nebo hudbu. Ale i na ty knížky se těším. Půjčil jsem si Na východ od ráje od Steinbecka, John H. Davis - Dynastie Mafie a od Clarka Setkání s Rámou. Jsem zvědavý co z toho v mé hlavně nakonec vznikne...

bye SD
 

Maily s Janem Krumphanzlem

Reakce na výzvu Jana Krumphanzla v návštěvní knize Clicku, aby mu Tok'ra napsala:

Ahoj!
Co potřebuješ? On Ti na mě Speedy nechtěl dát mail? Měj se!


Ahoj,

Nepotřebuju nic, jen jsem si všiml, že je v redakci slečna, což mě nutí ji oslovit, poznat, pokecat, případně popít někde v baru atd. Haha. Neboj, mám teď zase tolik inspirujících dívek, že jsem se opravdu jen rozhodl tě trochu poznat. Jo Speedy, nechtěl o tom ani slyšet, když jsem mu řekl o kontakt na tebe, to víš, moje pověst je poněkud drsnější a mladíci se hromadně snaží, abych se nedostal k jejim dívkám či vysněným bohyním....haha. Takže asi tolik, dneska bohužel nemám čas, musím aktualizovat biogallery a potom jsem pozvaný do kina od ředitelky místního biografu, takže poběžím. Měj se fajn kotě a já ještě napíšu víc.
Honza


Ahoj!

To se bát nemusel. Já nejsem ničí kořist ani žádné lehké zboží. Frajírky odrážím jako pingpongové míčky Já už taky musím. Píšu o přestávce a stejně dlužím mail Speedymu. Díky za mail. Jsi hrozně milý. Měj se!



Takže máme sobotu, krásný den na napsání mailu. Jsem vstal, pustil jsem si hudbu "Fort Minor", včera jsem to natahal do compu z netu a tak celkem fajn záležitost. Vlastně poslední dobou poslouchám dost pestrou hudební stravu, od Cypress Hill, Korn, Mozarta, Fort Minor a Jamiroquaie....prostě toho mám plnej hadr a tak to všelijak mixuju, ale teď už nějaký čas poslouchám jen "Fort Minor", myslím, že u jedné skladby něco nakreslím, většinou při tvorbě poslouchám hudbu, hodně mě to ovlivňuje a navozuje to takový vnitřní soulad s tužkou a papírem. Jako když skočíš do vody a plaveš, prostě se tak nějak ponoříš a spojíš se s tím okolo a u mě to pomáhá když poslouchám hudbu. Takže pokud jsem v atelieru, vždy tam hraje nějaká hudba. Click mám hodně rád, ale bohužel nemám moc času, rád bych se věnoval víc, ale myslím, že to každej chápe, mám svoji galerii, svoji tvorbu, svoje schůzky a jednání skoro každý den a do toho strašně moc projektů a příprav výstav atd. Takže jsem opravdu v jednom kole a někdy mě až štve, když napíše Speedy, že potřebuje to a to, říkám si, sakra, zase jsem něco nestihnul, proto i moje přízpěvky jsou dost krátké a nepravidelné. Ale myslím, že i tak je Click vážně dobrej a osobitej mag. Docela mě překvapuje reakce některých lidí, ale ono je to tak vždycky, na všechno se najde nějaká většinou nepřiměřená kritika. A bohužel většinou kritizují ti, co nic moc osobně nedělají. Já dělám grafiku už hodně dlouho a když mi přijde přízpěvek od nějakého teenagera, který sedí doma u kompu a hraje hry, že to co dělám snad dokáže i děcko ve školce, musím to ignorovat s úsměvem na rtech, protože je mi jasný, že ten člověk to tak necítí, ale potřebuje si rejpnout. Takže mu to umožním a pokud mu je lépe, udělal jsem vlastně dobrý skutek. Ono umění je vlastně především boj s démony, s démony uvnitř svého Já, lidi co nikdy nic nedělají, nejsou tvůrčí, si myslí, že umění je prostě o tom, že někdo umí kreslit, malovat a tvořit a někdo ne, nechápou, že tvorba je většinou výsledek dlouhých nocí, kdy člověk sedí někde v rohu místnosti a cítí se mizerně, nikdo nechápe, že obraz je vlastně kouskem člověka, který ze sebe ten člověk dostává, jako když někdo zvrací, umělec ze sebe vyvrhuje vnitřní pocity, emoce, stíny a mnohdy bolestné okamžiky života. Umění je mnohem víc, než si většina lidí myslí. A když jsem prvně narazil na Click, tak mě zaujal obsah především z ruky Speedyho. David Lynch je člověk, který si myslím pracuje tak, jak se představuji, že by skutečný filmový umělec pracovat měl. Ve světě filmu vzniká 90% sraček, ale je dobře, že jsou stále i umělci filmového řemesla, kteří experimentují, nedělají filmy podle šablony a to mám rád. Mám rád například filmy Jana Švankmajera, na Šílení jsem ještě nebyl, ale tenhle týden jsem zase pozvanej od kina, takže zajdu. Můj kamarád Bedřich Glaser dělá veškerou animaci ve filmech jana Švankmajera a tak říkal, že to opravdu stojí za to. Takže se docela těším. Nedávno jsme natáčeli s Bedřichem film Host. V hlavní roli Milan Steindler, bylo to dobrý, já jsem hrál jen jednoho štamgasta v hospodě, ale musím říct, že to bylo zatraceně náročný, od 6ráno, do 24hod chlastat a žrát, no zní to možná jako dobrá práce, ale už jsem nakonec vážně chtěl jen do postele. Ale zkušenost to byla dobrá, myslím, že je fajn, poznat jak vzniká film také z té druhé strany. Takže se těším, až vyjde Host na DVD. Jinak jsem dokončil taky ilustrace do další knížky, je to od americké autorky Kathe Koja, kritika jí nazvala E.A.Poem této doby, vážně se na to těším. Bude to asi pěkná zvrácenost. No co bych ještě napsal. Speedy říkal, že ti je občas zle z toho, jak veřejnost reaguje do knihy Clicku, to je normální, lidi pruděj, to je to jediný co dokážou. Já dělám 10 let grafiku a mám asi stejně příznivců jako odpůrců, ale když se člověk pozastaví a zamyslí se nad tím, proč dělá to co dělá, je to proto, že v to věří, dělám to v co věřím, a každý člověk je individuální, najdeš si v životě spoustu přátel i nepřátel a je to jen o tom, že každý je jiný. Já potkám například v Berouně spoustu lidí, co mi podají ruku a řeknou, že o mě četli a že mi drží palce v tvorbě a taky potkám spoustu lidí co by nejraději vymlátilo zuby, jen proto, že závidí, ale copak mě můžou závidět, hlupáci. Jen ať si to zkusí, žít můj život. Duši plnou nočních můr a démonů, večery, kdy sedím mlčky u okna a kouřím a pozoruju hvězdy a poslouchám při tom hudbu, co mi trhá vnitřnosti na kousky, beznaděj, někdy pocit osamělosti a to mám tolik ženských. Někteří nabouchanci z Berouna, co o ženskou nezakopnou mě kolikrát napadají, že si holky kupuju, jen se tomu směju a jdu si svoji vlastní cestou. Pokud si někdo myslí, že ženskou získá tím, že má obrovské svaly a v hlavě nasráno, je to magor a najde sobě rovnou....slečnu.... jsem rád, že normální holky tím pádem zůstávají pro normální kluky....haha. Společnost je zvláštní, odsuzuje odlišnost, přijdu do metra normálně oblečený a s kufříkem. Revizor si mě ani nevšimne. Přijdu do metra s hadrovým batohem a kapucou, steele na nohách až pod kolena a potetovaný pazoury a už se ke mě řítí. Jako bych tím, že se obléknu jinak, stal něčím cizím, podežřelým, odpadkem....nebo co......nesnáším to. Je mi z toho blbě. Například vernisáže, je tady pořád zakódované, že umění je něco váženého, vernisáže většiny umělců jsou zatraceně nudné, někdy mám pocit, že umělec se příjde na vernisáž omluvit, že si dovolil něco veřejně vystavit. Holčička zahraje na housle a všichni zatleskají. To je hrozný......copak to je nějaký projev osobnosti? Obrazy mají říkat to, co cítí umělec a na vernisáži, by měl umělec promlouvat také tak jak se to v něm vaří. Já například vždy na vernisáži, připravím nějaké show, prostě vrhám po lidech grilované kuřecí stehna a nebo se veřejně miluji. Je to jedno co člověk na vernisáži dělá, vnímám vernisáž, jako pozvánku pro návštěvníky do mého Já. Otevřu jim vrátka do svého vnitřního světa nejen obrazy a tvorbou ale kontaktem....ale lidi to jaksi nechápou, skoro se mě až bojí. Ale mě nejde o to, šokovat, lidi si neuvědomují, že to, že je cosi šokuje, nemusí být záměrem toho druhého, ale prostě je to konflikt osobností, je to akční umění, projev, akce a reakce......myslím, že umění může být mnohem akčnější a skutečnější, než si většina lidí a dokonce i umělců myslí. No možná toho píšu až moc....ale když já se rozjedu, nelze mě zastavit ani kladivem....

Bude mi co nevidět 30 let. Musím říct, že od 20 to strašně uteklo. Skoro nic si nepamatuju, prostě večírky, akce, tvorba, večírky, ženy, tvorba, pořád dokola a tolik let uteklo jako voda. Když mě někdo potká na ulici, většinou si myslí, že je mi tak 20. Taky okolo sebe mám spoustu mladejch lidí a nějak nepociťuji velký rozdíl. V životě mám akorát to, co si nosím v hlavě a na papíře. O nic jiného jsem nikdy neusiloval a taky jsem ničeho jiného nedosáhl. Ale pro ostatní to možná nic moc není, pro mě je to všechno. A hlavně to co má člověk v hlavě mu nikdo neukradne. Takže trávím dny ve svém soukromí, v atelieru, nad knížkama, nad papírem a občas k sobě pustím nějakého člověka na pokec a nebo dívku na všechno možné. Piju hodně kafe, kouřím cigára od svých 26 let, kdy jsem začal skutečně ignorovat svoje tělo, na které seru z vysoka. Snažím se lidem co nejméně zasahovat do života a tím občas způsobím i větší zásah než jsem chtěl, ale pokud jde o lásku, miluju pouze umění. Nikdo pro mě není důležitý, lidi co respektuji a pouštím si je k sobě, jsou lidi, kteří mi nevadí, ale nemohu říct, že mi na nich záleží. Jsou to jen spolucestující v jednom vagónu, ale nic víc. Umění je to, co mě provází celý život, nezklame, nepodrazí, nepodvede, nezalže, prostě je to můj životní společník.

Tak to by bylo něco o mé maličkosti. Jsem se trochu rozepsal, a ještě toho je dost, co bych mohl napsat, ale proč tě zahlcovat. Ber to jako takové malé podání ruky, zdvořilé potřesení a otisk mé maličkosti. Jo a než případně napíšeš nějakou reakci, napiš Speedymu mail. Už je celý nesvůj....... tak papa.

S pozdravem,
Mistr J.K.

 

« Autor článku»

 
Za Tok'ru píše: Augustus
 
 

Za Speedyho Daniela píše Speedy Daniel, snad.