První „pořádný“ úvodník v historii AAAgames

Nic nedělej jen tak a vše co činíš dělej jako dokonale umění

Marcus Aurelius

---zřejmě hlavní důvod, proč kolega Marcus Aurelius nikdy nevytvořil žádný pořádný diskmag.

Proč nepíšeme úvodníky

Jak si jistě již mnozí naši čtenáři všimli, my v AAAgames nepíšeme úvodníky. Je to jedna z věcí, které nás činí jedinečnými. Avšak neděláme to proto, abychom byli za každou cenu originální. Prostě to přirozeně vyplynulo. Šlo vlastně o docela pragmatický krok. Mnozí z Vás, naši milí čtenáři, jistě odbírají nebo občas nakupují nějaké ty papírové časopisy, možná Vám pod rukama prošly již stovky různých čísel a…ruku na srdce, kolikrát z toho jste si již četli editorial? Pokud byste na tom byli stejně jako naši přátelé a spolupracovníci, vyšlo by Vám dost mizivé procento. Tak proč se s tím mořit?

S diskmagy jde samozřejmě o trochu jinou situaci. Jejich úvodníky se čtou většinou ze solidarity s šéfredaktory. U mnohých z nich se totiž úvodník a následný konečník (ano i tak se tomu dá říkat) staly takřka nejdůležitějšími články. To se projevilo zejména na jejich délce. Např. u takového Clicku občas zabírají více než pětinu celkového obsahu čísla. Což v přepočtu při obvyklých méně než dvaceti článcích znamená, že jsou delší než pět průměrných recenzí dohromady.
Vůbec podle jejich délky lze usuzovat nakolik je záměrem redaktorů své čtenáře informovat a nakolik se jen předvádět. Někdo prostě recenzuje hry, knihy, filmy etc. a někdo zase sebe. Na tomto místě nemohu znovu neuvést jako příklad Clickaře, kteří potřebovali na vyjádření toho, jak se cítí, proč je číst, co dělají dobře a konkurence naopak špatně; téměř polovinu sedmnáctého čísla.

Jak vidno úvodníky se nám v diskmazích vyvinuly ve zcela specifický druh stěžejního článku, který postupně nabýval mnohých…někdy až bizardních podob. Většinou se sice jedná o pouhé variace na klasický Výlevníček šéfredaktora, tedy Jak se zrovna cítím, Co se mi za ten poslední měsíc/půl roku (záleží na pravidelnosti vycházení) přihodilo, Proč máme tak málo čtenářů, když jsme tak skvělí?!, a že V návštěvní knize se objevila jakási tlupa blbečků, co nás porád kritizujou, přestože my víme, jak jsme dobří. V lepším případě je z nich možno se dovědět Jak dané číslo vzniklo, jaký je jeho obsah, jakou to dá všechno strašnou práci a že někteří redaktoři jsou líná hovada, protože nestihli dodat včas/vůbec slíbené články. Jen málokdy se objeví opravdová rarita typu famózního kaskádového úvodníku jistého X-Nama na téma Nevím, o čem psát, v němž jeho autor geniálně prostinkým způsobem halasně sdělil světu, že mu vlastně nemá co říct.

Nepodléhejte, prosím, mylnému dojmu, že bychom snad za to chtěli své drahé kolegy kritizovat. Naopak. Pokud je účelem časopisu svého čtenáře pobavit, splnily jej některé z takovýchto úvodníků více než dostatečně. Pouze jsme neviděli důvod, proč něco podobného psát a nenašel se mezi námi nikdo, kdo by byl ochoten to dělat.


Proč jsme se rozhodli psát úvodníky


Nějakou dobu jsme si tedy hráli na rebely popírající pravidlo, že každý časopis potřebuje úvodník, ale netrvalo to dlouho. Náš nechtěný spolupracovník šotek se totiž rozhodl vystoupit z anonymity a začít rejpat veřejně (viz článek O původu našeho šotka). Nebudu Vás dlouho napínat, vybral si k tomu (a ne náhodou) právě psaní úvodníků. Jeho výtvory sice nepodávaly žádné informace o aktuálním čísle, nic vlastně neuváděly, měly s naší prací jen minimální souvislost a vůbec na nich nebylo ani zbla pravdy, avšak šotek nám na konkrétních příkladech ukázal, že takový editorial není na diskmagové scéně celkem nic neobvyklého, a tak jsme mu to nakonec dovolili.
Šotek se však nepovažuje za člena redakce nýbrž za disidenta a naší ideologickou opozici, proto (technicky vzato) v té době stále ještě nepíšeme úvodníky. Byla to pouze taková malá předehra proto, co má přijít.

Ale nepředbíhejme (Mluv laskavě za sebe – šotek). Šotkoviny (více méně oficiální název jeho výtvorů) nesklidily ani zdaleka takový ohlas, jaký očekával. Našly si sice své pravidelné čtenáře, kterých zřejmě nebude na chudé diskmagové poměry zrovna málo. Šotkovi ale místo slávy, peněz a spousty krásných ženských přinesly jen neméně zarytých nepřátel, přezdívku šitek a popření existence od jednoho konkurenčního redaktora, který psychicky neunesl, že ho šotek označil za ovci. To je dost nelichotivá bilance. (Nehledě na to věčné nadávání od nás dokonce dvojité. Tedy my jsme šotkovi nadávali, protože nás ve svých článcích uráží; konkurenční redaktoři také ale ještě k tomu nadávali nám, že je prý urážíme, což zase uráželo nás, jelikož nás házeli do jednoho pytle s šotkem, zač jsme pochopitelně nadávali jim i jemu.) Není proto divu, že v takové atmosféře se šotek na své „úvodníky“ brzy vykašlal. Všem svorně nám pak vyrazila dech anketa, v níž se drtivá většina hlasujících vyjádřila pro to, aby je šotek psal i nadále. Buď mají mnohem víc příznivců, něž by kdo čekal, nebo naši čtenáři disponují mírně zvráceným smyslem pro humor.

To nám přineslo menší problémy, jelikož některým uraženým nadávačům jsme slíbili, že šotek se svými „úvodníky“ přestane. Zároveň jsou nám však přání našich čtenářů svatá. Vyřešili jsme to způsobem takřka šalamounským – šotek bude psát dál, jen jeho výtvorům již nebudeme říkat úvodníky. Chcete vědět, kdo na něco tak geniálně jednoduchého přišel? Nebudu Vás dlouho napínat – já.
 

Proč píši tento úvodník

Protože…ale to by bylo příliš jednoduché. Když jsme tedy tak elegantně vyřešili peripetie se šotkem a jeho tvorbou, vyvstala otázka – Co s úvodníky? Tu se přihlásila Nicka a navrhla, abychom je zařadili do dlouhodobého plánu strategie realizování náročnějších projektů AAAgames v širším časovém horizontu – neboli vykašlali se na ně. Tak skončila již spousta našich projektů. Jestli Vás totiž práce na internetovém magazínu o něco krom času připraví, tak jsou to právě iluze. Nicka sama je toho zářným důkazem. Není tomu totiž tak dávno co prohlašovala: „Nebudu psát žádný blábol, ve kterém bych upozorňovala na některé články aktuálního čísla.“ Pokud jste, milí čtenáři, alespoň někdy očima přelétli sekci Zbytečné výlevy, tak víte, že je to přesně to, co tam poslední dobou dělá. S tímto faktem se vyrovnala ryze AAAgamesovským způsobem – nepřipustila si ho. Pro tuto činnost dokonce vymyslela zcela novou kategorii bluebol (ty samé kecy v bledě modrém). Nicka je totiž druhý největší alibista v redakci – hned po mé maličkosti.

Právě existence blueboláckých Zbytečných výlevů byl její hlavní argument, proč nepotřebujeme další kecy v podobě úvodníků. Vždyť už přece něco takového máme! Ano, ale není to to pravé…diskmagovské. Víte, na této scéně se pohybují lidé považující psaní editorialů za umění. Oni se v tom zkrátka vyžívají. My sice máme na danou věc zcela opačný názor, ale…také jsme si to chtěli zkusit. Nehledě na fakt, že pokud se takové partě pochybných existencí jako my podaří vytvořit sérii skutečně „uměleckých“ úvodníků. Bude to pravděpodobně ten nejpádnější důkaz, že o žádné umění nejde.

Sám jsem se zprvu zalekl velikosti daného úkolu a chtěl začít trochu více při zemi. Proto jsem navrhl, že bychom mohli v úvodnících stručně, jasně a rozumně pojednat o tématu aktuálního čísla, jak to dělávali např. naši drazí kolegové z TotalGamu. Tento veskrze geniální nápad měl však jednou malou chybu. Naše čísla nemají žádné jednotící téma. Nepochodil ani lord Abak s návrhem Tak si nějaký vymyslíme.

Hned zpočátku debaty bylo jasno, že základním problémem budou otázky Kdo? a Jak?. Úvodníky jsou většinou privilegiem/povinností šéfredaktora, jenže my nikoho takového nemáme a upřímně řečeno…kvůli takové kravině ho nebudeme volit. Také skutečnost, že každý redaktor má jeden (v některých případech i více) vyhraněný a od ostatních se dost lišící názor na to, jak by měl takový „pořádný/umělecký“ editorial vypadat; nám ke shodě moc nepřispěla. Jak už to tak bývá, zdánlivě bezvýchodnou situaci jsem v mžiku vyřešil jedním svým skvělým nápadem. Každé číslo bude psát úvodník někdo jiný a zcela podle svých představ. Až se všichni prostřídáme, kriticky vzniklou kolekci zhodnotíme a rozhodneme, zda má cenu v ní pokračovat.

Co tedy můžete čekat? Buď sérii originálních, čtivých a neopakovatelných (každý bude psán jiným stylem i úhlem pohledu) úvodníků nebo sadu totálně ujetých žvástů. Já osobně bych sázel spíše na to druhé, ale budu mít co jíst i v případě, že se AAAgames položí, proto nevidím důvod to nezkusit.

Nechme se překvapit.
 

« Autor článku »

Augustus