Ať žije multigamie!

Jak asi všichni víte, každá redakce musí mít svého “blbce“. Bohužel na začátku všeho toho, jsem tu osudnou sirku vytáhl já. Nedalo se nic dělat. Všichni byli rádi a pochopili, že oblafli osud. Byli spokojený, nic je netížilo a věděli, že se pohnuli o kus dál. Zase jsem věděl, že minulost bude opět mou jedinou věrnou přítelkyní, která mě provází už tak dlouhých nekonečných let. Druhá kolej? Směr se mění i když jedete do kolečka. Bohudík, mohu alespoň poznat místa, která krom mě nikdo neobjeví. V tu chvíli pochopíte, že ten osud udělal chybu a Vás poslal na zájezd : Poznej sám sebe. Už nebudete snít a přemýšlet nad tím koho okradete, zabijete (zamordujete – pozn. východu), využijete a pak zneužijete. Budete žít svůj vlastní život (pro narkomany – být každý den vyhulenej). Například já. Neznám hranice a vše je pro mě otevřený. Nechci tím říct, že vykrádám byty, ale vyjadřuji tím svou chuť do života. Kam se na mě hrabe Duke Ellington, Charlie Parker, Ella Fitzgerald či Lionel Hampton. To jsou lidi, ze kterých si musíme vzít příklad. Mají třebas problémy, ale nad vodou je drží jejich hudba a tou poukazují na neomezenost a rozmanitost. Hudba není umění, hudba je láska a chce být dávána. Asi se mnou teď mnoho lidí nebude souhlasit, ale i tak, myslím si to. Svět má spousty zpěváků a není zde pravidlo - musíš být dobrej a mít na to. Jsou zpěváci, kteří i přes nepřízeň osudu dokáží něco neočekávaného. Zpívají láskou, zapálením, upřímností a svůj hlas dokáží prodat. Svoje emoce odevzdají písní, která má rytmus, nezná hranice, nezkrotnost je znenadání nahrazena romantikou a posléze obojí zaniká. Ven se cápe rivalita, která už nechce být zakryta, být třetím kolem, chce být ve předu a ukázat, že impulsivnost je lepší než třešnička na dortu. Rouška tajemství je poodhalena, tak jako hádanka tří barev. Každý z nás má v sobě tři základní barvy. Bohužel je velice těžké někoho takového najít, když spojením vytvoříme několik set odstínu a barev. Je opravdu malá šance, tuto kombinaci najít (ne, zas tak malá jako vyhrát v loterii) a já se bojím, že ji nenajdu. Kde jsi modrá, hnědá, černá?! Dělám si srandu. Já ji už našel, ale ona to neví. A v tom je ten háček nekonečného vláčku. Vždy někdo nový nastoupí a chvíli trvá, než se motorová šalina rozjede dál. Buď s Vámi, s ní nebo se prázdný bude vzdalovat, a Vy v tu chvíli pochopíte, že to je ten okamžik, na který čekáte celý život. Sny se splnily a z Vás se stali dospěli lidé. Ač sníte dál, snílci vyrostli.

Lord Abak

Doufám, že si tyto slova nevezmete k srdci, jinač by naše republika šla do záhuby. Už stačí to, že se vyliďňujeme. Proč vymřít kvůli lásce! Žeňte se! Množte se! Rozvádějte se! Ať žije multigamie (polygamie). Kvůli čemu žít, když si ho nevychutnáme v plném rozsahu. Láska musí procházet trychtýřem a měnit se, jak páry ponožek. Až začnou vonět a svědět, pryč s nimi! Hodit je do kosmické lodi a ta musí hyper-rychle opustit gravitační pole našeho srdce. Poté se hned vrhnout k zemskému jádru, kde čekají haldy se povalujících rozžhavených žen/mužů (muži proto, aby se ženy necítili ukřivděně) a vyzdvihnout na povrch další “nabíječku“. Jako když Herakles sešel do podsvětí a vysvobodil svoji manželku. Tak něco podobného učinit, ale v hojnějším (četnějším) počtu.

Momentálně si musím dávat pozor, jelikož za mnou furt dolézá Nicka, která tvrdí, že chce se mnou objevit svět. Dostat se do ráje, jako mistr Kolumbus J. Takový kecy!!! Co se těm ženským na mě může líbit?

Imaginární přítel Lorda Abaka (se kterým se neztotožňuje!)

« Autor článku »

Lord Abak