Upotávky, upoutávky, upoutávky ...

Pasní úvodníku je bezesporu zajímavá zkušenost. Není to činnost nějak těžká, či dokonce práce vyžadující zodpovědnost, kdepak. Ale zajímavý je tento žánr z hlediska plurality možných témat a prakticky nulové nutnosti něco sdělit. To také vedlo k boomu úvodníků o smyslu života, toto téma je však tak vyčpělé, že neoriginální by bylo psát dokonce i článek na téma Hledání smyslu v úvodnících o smyslu života. Neoriginální a zoufale naivní. Tak tedy o čem? Bude o tématu úzce spojenému s naším časopisem, což je volitelný charakteristický rys klasických redakčních úvodníků. Můj úvodník bude pojednávat o upoutávkách.

Nejdřív trocha teorie ...

Upoutávkou je v našem časopise chápán text, který uvozuje každý aktuální článek, což znamená, že hlavní strana (neplést s titulní stranou!) je tvořena z veliké části právě těmito upoutávkami Součásti standardní upoutávky bývá nadpis, obrázek, text a hypertextový odkaz na článek. V různých případech z rozličných důvodů některá část odpadá (např. obrázek u většiny článků sekcí Plus a Story či nadpis u Hry měsíce), ale to jsou pouze výjimky potvrzující pravidlo.

Poté kapka historie ...  

Upoutávky k nám dorazily v přelomovém šestém čísle. Jejich existenci podnítil Pat, který se tímto nápadem nechal inspirovat u herních serverů, po několikati týdnech projednávání byl návrh schválen s tím, že si každý bude psát upoutávky ke svým článkům. Tento postup se však neuchytil, takže to povětšinou zbylo na mě, poněvadž jsem se v té době začínala v časopise více angažovat (z pozice konzultanta jsem povýšila do mé stávající funkce provozní redaktorky a následně i korektorky). Situace se vykrystalizovala tak, že prakticky všechny upoutávky píši já, pouze v extrémních případech vyjádří autor u konkrétního článku touhu okomentovat si ho sám, většinou mi však jen doporučí, jakou informaci by tam rádi viděli.

Znovu ta teorie ...  

Po krátké diskuzi jsme dospěli k třem hlavním kritériím, které by měla ideální upoutávka splňovat a seřadili jsme je dle důležitosti:

1) Upoutat - Ano, od toho je odvozen i samotný název tohoto specifického literárního minižánru. Pozor, ideální upoutávka neupoutává všechny, nýbrž právě onu skupinu lidí, pro kterou je článek určen. Z toho jasně vyplývá, že pokud vás upoutávka nezaujme, nemusí to ještě nezbytně znamenat, že je špatně napsaná:-).

2) Informovat - Často se v upoutávkách vyskytují doplňující informace k tématu článku, nebo k samotnému článku, popřípadě se jedná o drobná zamyšlení nad některými motivy článku.

3) Pobavit - Ne to neznamená, že byste se měli válet v křečích po zemi. Od toho máme koneckonců Šotka:-). Většinou se jedná o pohled na téma článku z jiného úhlu, nebo o nějakou redakční historku (jak tenhle článek vznikal ...)

Moje první upoutávky byly ... velice věcné, ano to bude ten správný výraz a často sklouzávaly k frázím (což se stává v menší míře i dnes, ale tomu lze jen těžko předejít), časem jsem si však vytvořila několik základních typů upoutávek, které nejčastěji používám. Svým účelem a formou se příliš neodlišují až na jednu specifickou kategorii, které jsem pracovně nazvala šílené upoutávky. Většinou se vyznačují minimálním, nebo vůbec žádným vztahem k článku. Takže jejich upoutávací a informační funkce je značně potlačena, nikoli však ve prospěch komičnosti, poněvadž taková forma humoru přijde vtipná (dle mého průzkumu) jen asi procentu lidí, což při naší návštěvnosti znamená, že to pobaví asi tři čtvrtě člověka za čtyři měsíce:-).

A konečně praxe ...

Takže jak to ve finále vypadá?

Standardní informativní popisek z 8. čísla:

Dnes vám přinášíme aktuální filmovou recenzi na snímek Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly. V tomto filmu se můžete ponořit do tajuplného příběhu hlavních hrdinů, kteří se střetnou s tajemnou Černou perlou (tento název je trochu zavádějící - je to loď). Stojí to za to utratit peníze a večer u tohoto filmu? Dozvíte se v ... recenzi

Ještě informativnější popisek z 13. čísla:

Jásejte, milovníci her typu Age of Cosi, protože Microsoft Games na světlo světa vypustil další podobnou hru s trochu netradičním názvem Rise of Nations. Tato hra měla zaujmout všechny hráče strategií - milovníky starého známého konceptu chtěla oslovit minimem změn (!!!), akčnějším hráčům nabízí rychlé bitky (v některých ani nestavíte) a stratégům zase kampaň Dobij svět ala Diplomacie. Myslíte, že se chytíte i vy? Zábavná věc, nebo další v řadě?
Na tyto otázky odpovídáme v recenzi na ... Rise of Nations

Už veselejší upoutávka z 16:

Šotek se vrací - není důvod nepanikařit
Byl docela dobrým přispěvatelem, ale udělal jednu velkou chybu. Svědčil proti zkorumpovaným kolegům. Pokusili se ho zabít, ale zabili myš(ve skutečnosti záhadný kříženec nejasného původu…uvažuje se o možnosti, že by byla nechtěným plodem nešťastné lásky nutrie a potkana – pozn. autora), kterou miloval. Stal se z něho renegát – samec, který loví samce…ehm…promiňte, psanec který loví psance... Odpadlík. Ne každý den je posvícení a ne každý redaktor má zásady pevné jako ... někdo, kdo má opravdu pevné zásady. A ne každý den příjde nečekaná návštěva. Ale ten den tomu tak jednoduše bylo. Ale nebylo to tak, jak vypráví Šotek.
Článek: Odpadlík aneb nečekaná návštěva

A máme tu další humoristicky laděnou z 18. čísla

Zahrajte si multiplayer sami v singlu!
Mnoho a mnoho by se toho dalo říci o CS:CZ. O zaměření, o dramatickém vývoji o jiných patáliích a o fenoménu CS obecně. Jenže to všechno a ještě mnohem, mnohem více najdete v obsáhlé recenzi od Pata. Jenže já, ubohá Nicka, musím vypotit něco o recenzi, takže ... je opravdu obsáhlá... a je od Pata ... a je o hře CS: CZ... to by vám snad mohlo stačit, ne? Ne? Tak to ještě provedeme lingvistický rozbor. Kdo jste si mysleli, že víte, co znamená sousloví Counter Strike, držte se, poněvadž vedle obligátního překladu Protiútok, by se mohla najít i mnohem rafinovanější osvětlení tohoto pojmu jako například Stávka hracího žetonu, nebo Vada kalkulačky a bylo by to lingvisticky a gramaticky téměř správně:-).
Recenze: Counter Strike: Condition Zero

Jeden z výplodů pařanské poezie z dvaadvacítky:

Má to čtyři kola, řítí se to obrovskou rychlostí a hraje to všemi barvami. Co je to?


Tři, dva, jedna... startujeme!
Za obzorem čeká sláva,
zítra jen s těží vzpomeneme,
co je benzín a co káva.

(miniatura pařanské poezie)


Recenze: Need for Speed Underground 2

A teď už moje oblíbené šílené upoutávky. První je z 23:

Faradayovy zákony 

1. Hmotnost m vyloučené látky je přímo úměrná náboji Q, který prošel elektrolytem, čili:

m=AQ=AIt

2. Elektrochemický ekvivalent látky (A) vypočítáme, jestliže její morální hmotnost vydělíme Faradayovou konstantou F=9,65*104 C*mol-1 a počtem elektronů potřebných k vyloučení jedné molekuly, neboli

A=Mm/(F*z)

Jistě se ptáte, jaká vztah to má k recenzované hře. Odpovím vám jednoduše, žádný.
Recenze: Shade: Wrath of Angels

A druhá z 24. aktualizace:

Draci jsou hrozný svině. Našlapují velice tiše, přiblíží se k vám ze zadu a ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte, třeba kecáte se sousedem o politické situaci a bytu našeho premiéra, vám nepozorovaně vyndají šrajtofli z kapsy nebo kabelky. Nestěžujte si na policii, ta s tím nic nezmůže, pouliční gangy existovaly, existují a existovat budou do té doby, než se nám podaří dostatečně zvýšit sociální úroveň nejnižších vrstev. A takoví jsou draci. Nebo zloději? 
Recenze: Regin of Fire

Zde jsem naznačila jednu vývojovou větev upoutávek. Doufám, že jsem vás během svého úvodníku přesvědčila o tom, že alespoň některé z nich mají jakousi (byť pochybnou) hodnotu. O to více mne mrzí, že po vyjití nového čísla většinou mizí v hlubině zapomnění. Ale takový je již můj úděl ...

« Autor článku »

Nicka