Mírně kacířský úvodník

Tento článek je heretický (kacířský). Bouří se proti všem pravidlům zaběhnutým v jeho žánru. Nedozvíte se z něj, že již není podzim ale zima (což těm alespoň průměrně inteligentním z Vás napoví i pohled z okna). Neobsahuje žádné marginální (neužitečné) informace o naší redakci (Třeba jak bychom vypadali, kdybychom byli psi). Nedozvíte se z něj ani, jak je tahle republika podělaná (do voleb je ještě daleko a já mám kupodivu stále ještě o čem psát). Dokonce Vám ani nenapoví, jaký je jeho autor egocentrický úchyl (přiznávám, že tento bod je poněkud diskutabilní). Jediné, čím se doopravdy zabývá, je magazín AAA Games a jeho aktuální číslo. Tím se bouří proti všem pravidlům pro úvodníky zavedeným a propagovaným těmi, kteří se neumí vyjádřit nebo nemají o čem psát (popřípadě obojí). Tento úvodník je heretický. Čtěte pouze na vlastní nebezpečí.

Úvodem bych Vám, milí čtenáři chtěl sdělit, že tento úvodník bude mnohem kratší než jeho předchůdce. Nerozhodl jsem se tak proto, že by si snad někdo stěžoval, že jej to nebaví číst, nýbrž proto, že mne jej nebaví psát, což je z hlediska diskmagera (amatérského tvůrce amatérského časopisu, který většinou vypadá veskrze amatérsky) mnohem horší. Ano, Vaše reakce byly sice velice kladné, ale nebylo jich mnoho a to jsem se na ně tak těšil. Ale přejděmež rovnou…Moment, pokud některý z Vás bystrých čtenářů vytušil v předchozí větě ironii, tak…je úplně vedle. A nyní již hup na nové číslo AAA Games, které bylo, jest a více méně bude výhradním tématem toho článku.

Novinky

Takže co je u nás nového? Vcelku nic. Co byste také čekali? Máme číslo po jubileu (jednom z mnoha), děláme to ve svém volném čase a úplně zadarmo. Komu by se chtělo za takových podmínek celé tři roky přicházet pořád s něčím novým? Nám. Ony se totiž u nás pokaždé nějaké ty novinky najdou a jak se tak dívám na aktuální číslo, nebude jich zrovna málo. Proto by bylo dobré si zde, alespoň nějaké rozebrat.

Startujeme seriál o humoru

Kdo umí, ten umí! A kdo neumí, píše vo tom.

Pro jednou jsem si zase dovolil ocitovat našeho redakčního šotka, jelikož i z natolik zavrženíhodného tvora vypadne krom bobků i nějaké to moudro. Proč? Jelikož tento výrok poměrně dobře pasuje na nápad napsat zpopularizovat v sérii článků naše humoristické vzory. Ne, že by to zrovna od nás nějak zvlášť potřebovali. Ale nebudeme zřejmě sami v názoru, že se odkaz jejich laskavého humoru v posledních letech v záplavě slaboduchých estrád a pořadech o domácím videu poněkud ztrácí. Místo abychom však popularizovali spíše sebe pomocí nějakého vypůjčování, inspirování se (kopírování) etc., jak se to dnes často dělává, rozhodli jsme se pro změnu napsat něco o nich.

Na co se můžete těšit? Celá série se nese trochu v duchu naší knihovničky AAA Games, což znamená, že dostanete naservírovánu charakteristiku jednotlivých děl s přílohou v podobě rozebrání stylu tvorby, to vše zalité omáčkou zajímavých faktů a dat. Prvního výkopu se zhostil náš nejschopnější redaktor Mat, jehož jenom ctí, že se při tvorbě tohoto článku nesnažil být nijak lacině vtipný a přenechal toto pole povolanějším.

Prudce aktuální Harry

V naší redakci pevně zakotvila vcelku logická myšlenka, že pokud má mít práce diskmagera (amatérského žurnalisty utěšujícího se představou že je/bude lepší než profíci), alespoň nějaký řád a smysl, musíte si psát články dopředu. A v takovém případě již nemůže být aktuální. Jak Nicka velmi správně poznamenala v jedné ze svých statí, každý se tváří, že to, co mu nejde, vlastně není vůbec důležité. Proto ani naši redaktoři se tím nijak netajili a naopak povýšili nouzi na ctnost a z neaktuálnosti udělali hrdě hlásanou doktrínu. Všichni až na jednoho – mne. Jedna z mých bývalých třídních učitelek o mně tvrdila, že jsem zcela specifický typ psychopata, pro nějž běžné poučky neplatí, proto se omlouvám, pokud náhodou nezapadám do Vaší škatulky a musím neustále vyčuhovat. Tato má přirozená vlastnost byla možná jediným důvodem toho, proč jsem se rozhodl tento měsíc recenzovat horkou knižní novinku Harry Potter a Princ dvojí krve místo toho, abych sáhl po něčem, na čem leží tuny prachu v knihovně. Mimochodem ta recenze je docela normální, nikoli heretická. Proto si jí klidně může přečíst i někdo, komu je z tohoto úvodníku špatně.

Poezie překvapuje

Mnozí lidé tvrdí, že se dnes poezie vůbec nečte a musím se přiznat, že jsem do této skupiny také nějakou dobu patřil. Teď bych si za to nejraději nafackoval. Vždyť je to taková blbost! Právě v nynější době se poezie čte a šíří více než kdykoli předtím. AAA Games je toho velmi překvapivě též důkazem. Když jsem si totiž pročítal v mailech a návštěvní knize Vaše reakce na poslední číslo, nemohl jsem si nevšimnout, že mezi nimi ohlasy na poezii zcela jednoznačně převažují. A nebudu zřejmě sám. Proč třeba naši herní recenzenti začali experimentovat s poezii pro pařany? Myslíte, že je to baví? Já doufám, že ne.

Váš zájem (nehledě na kladné ohlasy) o naše básně nám, upřímně řečeno, vyrazil dech. Něco takového je docela běžné pro literární servery, avšak nikoli pro internetové magazíny, kde bývá právě poezie tou nejopomíjenější a nejodstrkovanější popelkou. Vysvětlení nám skýtá pouze dvě možnosti. Buďto má náš časopis obrovské štěstí na básníky nebo na čtenáře. Výběr nechám na Vás.

Ale důvod, proč sem tohle píši a proč zrovna do novinek je zcela jiný. V této oblasti se totiž znovu udály významné novoty. Předně nám jedna z našich nejvěrnějších čtenářek (která je výjimečná především tím, že nepochází ze skupiny mých bývalých, stávajících ani budoucích přítelkyň) poslala svou milostnou báseň. Bohužel nebyla adresována přímo nám redaktorům k potěšení ale redakci k uveřejnění. Raven je básnířkou velice mladou a teprve začínající. Proto její dílko není ničím, co by aspirovalo na Nobelovu cenu za literaturu, ale jako báseň nám přijde vcelku povedené a tak jsme jej rádi přijali. Myslím, že jej ocení hlavně ti, kteří poezii obvykle nečtou a nejsou proto podobných věcí namlsaní.

Také jsem se po měsíční pauze v minulém čísle vrátil se svou poetikou já a učinil jsem tak skrze dva epigramy. Možná někdo namítne, že krátké, útočné, satirické veršovanky nejsou tak úplně skutečnou poezii. V takovém případě bych mu musel dát za pravdu. Uvědomuji si, že za poslední měsíce jsem nic pravověrně básnicky svého nenapsal. Dokonce mi již došly zásoby publikovatelných věci (stále je pro mne velkým a příjemným překvapením, že to může někoho mrzet). Ale nemohu za to, tento neblahý stav zavinily mé múzy. Styďte se, holky! Však Vy víte za co.

Stařinky

Já nechápu, co tam ti lidi hledaj.

Pat v reakci na to, že se nám již zase zvýšila návštěvnost

Naše kulturně – herní kompilace slaví jubileum

Je jim 20. To by nebyla nijak zvlášť zásadní informace, kdyby to neznamenalo, že jsme si na nich aktuálně dali obzvláště záležet. Na diskmagové scéně je to pořád nějaké jubileum a pro AAA Games to platí dvojnásob. To máte 5., 10., 11 (první rok života)., 14. (v tomto věku prý šotek s lordem Abakem přišli o panictví), 18. (plnoletost?), 20., 22. (druhý rok života), 23, (výročí odchodu ze života původního redakčního psa), 25., 27. (inaugurace nového redakčního psa – lorda Abaka), 30., 33 (třetí rok života) číslo. Kdybychom měli všechny slavit, asi bychom nedělali nic jiného. Ale na takové blbinky my nemáme čas a proto jsme Vám raději připravili zvlášť povedené kompilace.

Kulturaview i Gamesview zůstávají již tradičně poněkud ve stínu jiných článkových stars. A to docela nezaslouženě. S jejich dvacátým vydáním by to stálo to změnit a nemyslím si, že zrovna kvůli šotkovu seriálovému preview, které se nese zcela ve stylu jeho předchozích podobně zaměřených pokusů. Tedy spousta ironie, sarkasmu a vysmívání se módním trendům plus trocha civilního humoru a nějaká ta myšlenka. Výsledek je ještě docela ucházející, proto se dá čtenářům doporučit, šotkovým příznivcům obzvlášť.

Hlavním tahounem by však měla být Matova úderná esej Level soudný i nestoudný, která shrnutím dojmů a paradoxů nejnovějšího Levelu, kterých jste si vy čtenáři možná nevšimli. Jak jsem již napsal, jejím autorem je Mat, jehož jméno je zárukou přehledu a vysoké kvality, na poli herních papírových časopisů obzvlášť.

Závěrem bych rád upozornil na podpodrubriku Telegraficky, k jejímž největším devízám patří stručnost, což je vlastnost, kterou se hned tak nějaký článek pyšnit nemůže. Např. tento úvodník určitě ne. Popojedem.

Úvahy

Nedávno jsme otevřeli sérii krátkých a věříme, že i podnětných úvah na různá témata. Vše začala naše milá externistka Angelika svým zajímavým zamyšlením nad pojmem Spravedlnosti. Popravdě řečeno, dokud jsem tuhle její práci nečetl, žádná série neexistovala a nikdo ji ani neplánoval. Já se však tohoto tématu chytil a rozhodl se rozpracovat i další v Angeličině osobitém stylu. V minulém čísle jsme úvahu vynechali, jelikož jsem si tento článek omylem smazal, série tak byla přerušena ale kupodivu si nikdo nestěžoval. Tedy krom mne, který si touto cestou stěžuji na to, že si nikdo nestěžoval. V aktuálním čísle tento nedostatek samozřejmě napravujeme – místo stěžování jsem raději jednu napsal.

A co Vám mají naše úvahy přinést? To záleží jenom na Vás. Předem podotýkám, že nejde o žádná hlubokomyslná filosofická pojednání, což se dá velice jednoduše poznat již podle jejich délky. Jedná se spíše o určité podněty k zamyšlení, stručné, jasné a velmi srozumitelné, které nemají žádné ambice přesvědčit nebo poučit ale spíše nasměrovat. Každopádně Vás o mnoho času neoberou, proto není důvod je nezkusit. Dnes Vám nabízíme téma Vznešenosti, příště se můžete těšit na Strach, Pravdu, Umění a možná ještě další.

Rozhovor s Terminátorem

Ne, lord Abak vážně nezneužil své známosti s guvernátorem Arniem, aby nám vyzískal exkluzivní interview. Takové bulíky Vám věšet na nos nehodlám. Rád bych pouze upozornil na náš seriál Rozhovorů s lidmi, kteří mají co říci. Krom jiného proto, že mají opravdu co říci. Ale tentokrát Vám přinášíme opravdovou lahůdku. Na pokec k nám přišel momentálně nejschopnější redaktor Bazooky Martin Náhlovský (bronzová pozice v anketě o Největšího diskmagera) a opravdu dlouze se rozpovídal nejenom o svých četných redaktorských aktivitách nejenom v Bazooce, ale i o amatérském spisovatelství a svých dalších zájmech. Pro nás nemnohé, kteří považujeme psaní kvalitních recenzí za umění se tak zařadil do kolonky vyhrazené pro renesančního umělce. Jelikož jde o dob legendárního Abakova interview první rozhovor, který je i sám o sobě zábavný, doporučuji jej všem čtenářům (nejenom zájemcům o amatérské psaní) rozhodně neminout.

Blbinky

Mat: Víš, co je na Tvých článcích zajímavé?
Augustus: Ne, já jsem ten, který je vymýšlí a píše. Mně na nich nepřijde zajímavé nic.
Mat: Ještě jsem neviděl jediný, který by někoho nenaštval a to jsem od Tebe viděl všechny.
Augustus: Děkuji.
Mat: To nebyl kompliment.
Augustus: Ne pro Tebe.

Zde, tedy přesně ZDE. Bývá obvykle vyhrazeno místo pro závěrečná shrnutí a vůbec ty nejhorší výlevy šéfredaktorů. Já mám práci znatelně jednodušší. Nejsem totiž šéfredaktor a navíc mám i co shrnovat. Jak můžete vidět AAA Games Vám již po 31. přináší vyrovnanou směs novinek a měsíci (na léta jsme přeci jenom ještě dost mladý magazín) prověřených projektů. Za všechny naše redaktory, externisty, přispěvatele, redakční uklizečku i hadr doufám, že si i v tomto čísle najde každý čtenář to své a že se k nám budete i nadále když již ne s láskou, tak alespoň se zaujetím vracet.

Poměrů znalí čtenáři si také zajisté mohli všimnout, že na rozdíl od papírových časopisů, prodejních řetězců, a internetové konkurence jsme nepodlehli soudobým módním trendům a nevydávali žádné extra Vánoční číslo. Není to kvůli tomu, že bychom snad trpěli utkvělou touhou jít za každou cenu proti proudu. Prostě se nám jen nechtělo. Jednak proto, že každé číslo AAA Games bereme jako něco extra. A také proto, že Vánoce jsou přeci svátky klidu a míru (což je důvod, proč je každý z nás slaví sám a nikoli v redakci) a neměly by proto být znesvěcovány nějakým evidentně komerčním blázněním. Jejich odkaz je přece úplně jiný. To nám však nebrání popřát Vám všem našim čtenářům

Veselé Vánoce a příjemné chvíle strávené při čtení AAA Games

« Autor článku »

Augustus