Pravda o AAA Games

Zápis ze setkání číslo…ony vlastně nemají čísla, protože pak by bylo skutečně vidět, jak je jich málo. Dejme tomu, že mu dáme číslo 1, jelikož to je první schůze, kterou jsem zaznamenal*(Doufám, že ne poslední). Co mě k tomu vedlo? Je přece naprostá zbytečnost pečlivě zapisovat výroky nějakého kreténa, v tomto případě skupinky kreténů, ne? Na první pohled to tak může vypadat, ale skutečnost je přece jenom poněkud jiná. Jde mi totiž o pravdu, kterou se redakce AAA Games snaží tak neobratně zastírat. Jistě jste si všimli, milí čtenáři, že výkonná část redakce, tedy Mat, nahradil nudné úvodníky zápisy ze schůzek AAA Games. To by byl v celku skvělý nápad, kdyby však Mat většinu toho, co se na takových setkáních děje nezamlčel, a co horší  - nenahradil sice vtipným ale velice zavádějícím líčením událostí, jež se povětšinou nikdy nestaly. Naštěstí jsem tu však já, abych Vám, milí čtenáři, konečně ukázal pravdu.

 

Kapitola první

 

Smrt záškodníkům+

 

Vykuřte ty sysly!

 

Augustus na nejmenované oslavě po půlnoci, když přišel čas na doutníky./  (Stalo se již tradicí AAA Games začínat opravdu kvalitní díla vhodným citátem. Co se týče smyslu, je tento výrok nesmrtelný. Kde nic není, tam ani smrt nebere.)

 

+(Pokud chcete vědět, proč jsem zvolil tak zvláštní a přiznejme si, zajímavý název, tak si přečtěte Matovu povídku Poutník smrtí. Má asi tak stejnou vazbu k obsahu jako jméno poslední kapitoly jeho dílka. Tedy žádnou, ale zní to dobře, ne?)

 

Mat seděl před svým počítačem a prohlížel si znovu plán sezení. Samozřejmě věděl, jak je něco podobného zbytečné, jelikož většinu redaktorů stejně nedonutí se jím řídit. Nechtěl však zapomenout alespoň ty nejdůležitější body programu, aby zase celé odpoledne neprokecali o blbostech. Věřte mi, že v přítomnosti Augusta, lorda Abaka a Pata byste velmi brzy zapomněli i to, jak se jmenujete. Jsou dokonce známy případy lidí, kteří po setkání s tímto trojlístkem nebyli schopni říci nic jiného než „hej“.

Znovu se sám sebe ptal, proč je sem vlastně sezval a znovu si sám pro sebe odpověděl. Protože je to pořád lepší, než aby mu chodili nadávat jednotlivě. Navíc je pro něj mnohem bezpečnější, když se lord Abak pokouší zabít Pata, a ne jeho.

Áaaa Pat. Naprosto neidentifikovatelné zvuky linoucí se od vedlejšího compu mu připomněly, že jediný redaktor aaagames chodící včas, je již zde. Vidět Pata u počítače to je zážitek na celý život. Nejenže je vášnivý ale opravdu vášnivý hráč stříleček, on dokázal tuto značně pokleslou zábavu posunout daleko za hranice uvěřitelných možností. Jeden příklad za všechny. Běžná škála zvuků doprovázejících většinu průměrných stříleček nemohla takovému fajnšmekrovi jako je Pat stačit. Každý jiný by tento problém řešil složitou akustickou technikou. Pat si vystačil sám…svými ústy, podpaždím a no – to raději nebudu rozvádět. Bylo to vlastně nesmírně zajímavé a poučné. Nikdy byste nevěřili, milí čtenáři, co všechno je schopen vyluzovat člověk. Tento styl hry má však i své stinné stránky. Například jakoukoli akustickou techniku lze obvykle poměrně jednoduše vypnout byť by byla sebe složitější. Pata ne, ten nemá ani funkci ztlumit. Je to skutečně zážitek na celý život.

„Jestli budu mít někdy vnoučata, tak vím, o čem jim rozhodně nebudu vyprávět,“ pomyslel si Mat pozorující Pata. Prožíval si právě menší depresi vzniklou z onoho strašlivého nepoměru mezi jeho představou o tom, jak by měl správný internetový magazín vypadat a smutnou skutečností. Živě si vzpomínal na to, jak chtěl v jednom záchvatu zoufalství zaměstnat v redakci svého mladšího bratra. Některá písmenka mu sice ještě dělají potíže, to je pravda, ale jinak umí skutečně obstojně psát.

Zvuk, který by se dal nejlépe popsat jako poslední vzdech umírajícího vorvaně ohlásil, že game is definitivně over a on si již konečně může vyndat vatu z uší. Nechránila sice zdaleka tak, jak by měla, ale co se dalo dělat, když si někam založil svá sluchátka do traktoru.

 

Pat zářil spokojeným úsměvem člověka, který právě postřílel celý regiment vojáků.

„Všechny jsi dostal?“ zeptal se Mat jen tak, aby řeč nestála.

Po Patově tváři přeběhl stín a jemně mu zacukalo ve tváři: „Ne…jeden mi utekl.“

„No, to je tragédie,“ odpověděl z notnou dávkou ironie Mat.

„Pořád si ještě nemůžu zvyknout na tu …anou myš pro leváky.“ Pat si, zdá se, myslel, že tato trapná situace vyžaduje omluvu.

„Tak proč paříš na mým compu? Víš co? Pokud vydržíš být alespoň dvacet minut ticho a nebudeš dneska Abaka provokovat, tak mu to neřeknu,“ zkoušel svou diplomacii Mat, který dobře věděl o jejich vzájemném špičkování.

„Jasně, beru.“

„Naivka,“ pomyslel si Mat. Ne, že by jej chtěl prásknout, ale dobře věděl, že lord Abak se mu bude stejně vždycky posmívat. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. V případě Abaka ani nebylo třeba hole. Nosil s sebou totiž pořád takové množství ručních zbraní dostačujících v případě nouze k dobytí menší rozvojové země.

„Mate,…“

„Dvacet minut!“ odpověděl tázaný a raději se věnoval svému seznamu. Byl to docela jednoduchý soupis několika prostých (nikoli sprostých  - Mat není Abak, Pat, ani Augustus) bodů většinou opatřených krátkým komentářem.  

 

1. Zlepšení kvality článků

 

Ubožák Mat se rozhodl zbytkovou část redakce, alespoň trochu instruovat v základech novinařiny, aby již nemusel psát většinu článků sám a nutit ostatní se pod to podepsat.

 

2. Naučit redaktory správně se podepsat

 

Tady tušil šéfredaktor dva problémy. První se točil kolem Veber, jelikož nikdo nevěděl, jak se to správně píše. Druhý spočíval v Augustovi. Ten totiž vyžadoval pseudonym Augustus Pulcher Audaxque Maximus Tiberius Nero Caesar s tím, že víc již své vznešené jméno zkrátit opravdu nemůže. Degradaci na pouhého Augusta přijal až tehdy, když jej Lord Abak omráčil lopatou a Mat mohl dle zásady: Kdo mlčí, ten souhlasí , prohlásit celou věc za uzavřenou. Vnitřně se však Augustus s tímto stavem věcí nikdy nesmířil.

 

3. Nezmiňovat se o Vietnamu

 

Možná, že jste,milí čtenáři (přátelé a známí redakce), zaregistrovali onu památnou diskusi Lorda Abaka s Patem Očišťění Vietkongu v rubrice HydePark. Upřímně řečeno, ta rozumnější část redakce,tedy všichni ostatní, doufali, že se tak nestalo. Tento dialog by se totiž klidně mohl stát nedílnou součástí nějaké učebnice kvaziargumentace, přičemž by si nejspíš vysloužil zařazení do kapitoly Kam až byste nikdy neměli klesnout. Mat musel nasadit všechny páky a nějakou tu ránu lopatou, aby tuto nedůstojnou výměnu názorů a později i neverbálních argumentů zarazil.
 

4.Guestbook


Kniha návštěv, to je kapitola sama pro sebe. V podstatě nikdy nefungovala tak, jak by měla, pokud tedy fungovala vůbec. V prvních měsících po vzniku časopisu jsem se ji pokoušel blokovat, ale pak jsem s patřičným údivem zjistil,že redakci uškodím mnohem víc, když to dělat nebudu.Guestbook je totiž jedním z nejpřesvědčivějších důkazů toho, jak málo lidí ve skutečnosti AAA Games čte a jaké hrozivé procento z tohoto počtu tvoří různí úchylové. Nutno zmínit, že Penízek, zvaný též (většinou) horšími jmény, je všechny s velkým náskokem překonal, čímž s konečnou plaností dokázal, že je "hoden" nabízeného místa v redakci a také konečně donutil Mata vzniklou situaci řešit.
 

5.Za žádných okolností se nezmiňovat o Vietnamu


Některá slova musíte říkat dvakrát, jiná zase ani jednou a existují i slova, která byste před určitými osobami neměli vyslovovat vůbec.


6. Přesvědčit redaktory, že většina jejich nápadů se prostě nehodí k publikaci nebo se uveřejnit vůbec nedá!

 

Tady bude asi třeba pořádné lopaty a silné ruky Lorda Abaka, který je díky svému vojenskému drilu a velmi vysokému smyslu pro disciplínu dle
rozkazu schopen klidně omráčit sám sebe. Mat toho využívá
většinou, když dojde na hlasování. V redakci máme prostě přímou
demokracii se silnou osobností v čele.

 

7. Přednášky


Zde, tedy až na samém konci schůzky, bylo vyhrazeno místo pro různé referáty a veřejná čtení redaktorů. Vzhledem k Augustovu nadšení pro vlastní tvorbu byli všichni rádi, že se k tomuto bodu z časových důvodu ještě nikdy nedošlo.
 

8. Zabít každého, kdo jen naznačí něco jako Vietnam


Některé lopaty mají tu nepříjemnou vlastnost, že určité jejich hrany jsou...dejme tomu více než ostré.


9. Požádat Lorda Abaka, aby vše (a všechny) připravil pro hlasování.

 

Jedna z výhod této procedury tkví v tom, že pokud při ní redaktoři zcela náhodou ztratí vědomí, tak ani neví, o čem se to vlastně hlasovalo, což Matovi evidentně vyhovuje. To on jako zapřisáhlý demokrat a laskavý šéfredaktor přišel s ústavodárnou zásadou: Kdo mlčí, ten souhlasí. Přímá demokracie AAA Games funguje bezvadně, protesty jsou opravdu jen řídké. Většina redaktorů má totiž sklony se na konci schůzek vytrácet domů pro studený obklad a přestože bylo hlasování častokrát zpochybněno, nechtěl jej nikdo nikdy opakovat.



Popsal jsem několik stránek příběhu, aniž by se na nich cokoliv podstatnějšího událo - no nejsem geniální? Pak, že to umí jen Augustus.

<<< Historie AAA Games

Klub sráčů >>>

 

Šotek

 

Autor článku:

Další úvodníky:

Další Šotkovi úvodníky:

Bajka by Šotek

Historie AAA Games

Klub sráčů

Pat a Mat: A je to v ...

Odpadlík volume eins

Odpadlík volume zwei