AAA Games uvádí

 

Odpadlík aneb nečekaná návštěva

 

 

Volume eins: V žáru lásky

 

Byl docela dobrým přispěvatelem, ale udělal jednu velkou chybu. Svědčil proti zkorumpovaným kolegům. Pokusili se ho zabít, ale zabili myš(ve skutečnosti záhadný kříženec nejasného původu…uvažuje se o možnosti, že by byla nechtěným plodem nešťastné lásky nutrie a potkana – pozn. autora), kterou miloval. Stal se z něho renegát – samec, který loví samce…ehm…promiňte, psanec který loví psance.                                                   

Citace z Kroniky rodu Krtečků

 

 

Zápis ze druhé a svým způsobem jubilejní schůze redakce AAAgames nemůže ani začínat jinde než v samotném jejím sídle. Pokud si u tohoto časopisu nemůžete být jistí skutečně ničím, tak tímto pro změnu ano. Přesto se skutečný začátek mého vyprávění odehrává na jiném místě a v jiném čase než samotná schůze. Proč? Protože věci dřívější podstatně ovlivňují věci příští a pro lepší pochopení tohoto příběhu by bylo záhodno znát obojí. Jinými slovy pokusím se o stejnou časovou akrobacii jako Augustus v Černé růži (znáte to: Děj začíná v prostředku, pak se vrací na začátek, aby mohl potom, co už se v tom totálně přestáváte orientovat, skončit na konci. A tomuhle ON říká umění! Pche! – pozn. autora).

 

Tunely se pomalu začínaly hroutit, některé to už dávno udělaly. Ty, co se ještě statečně držely, byly asi tolik stabilní jako Abakova chůze po deseti pivech…tedy navzdory okolnostem velice. Je to jeden ze zázraků přírody, který se nedá pochopit a můžeme se nad ním pouze podivovat. Právě v jednom z nich na hromadě suti, ohořelých zbytcích nosných trámů a důlního nářadí spočívalo něco, co by se dalo nejlépe popsat jako velký černý vak nejasného tvaru porostlý hustou srstí a usedavě plakal…v náručí držel ohořelé tělo, které bylo snad kdysi šedé.

„Mi-lu-ji Tě!“ Hlesla slabě myšička a vydechla naposled.

„Já Tebe taky…(vzlyk)…(vzlyk)…Próóóóóóóóóč?!!!!!!!!!!!!!!“

 

Zatím u ústí větrací šachty vysoko nad nimi:

Po větry ošlehané (obzvláště když je v kasárnách na snídani cibule – pozn. autora) tváři drsného válečného veterána se koulely velké slzy. Viděl i zažil již velmi mnoho, ale toto jej naprosto přemohlo:

„Je to tak smutný…vona ho kryla vlastním tělem!“

„To teda musela mít velkej zadek,“ ozval se hlas jiný, studený jako kus ledu, „Nemáš ještě jeden napalmový granát, Abaku?“ Pokračoval.

„Ne, ne a ne. Jak si kurňa mohl?! Proč?!“

Dotázaný se dlouze zadíval na ústí větrací šachty a odpověděl tiše: „To bys nepochopil. Mám tomu rozumět tak, že se V žáru lásky nelíbilo?“

„Ty seš takový hrozný cynický hovado!“

„Nerozumíš poezii. Nero zapálil kvůli básni město Řím.“

„Co to bylo za pošuka

„Příbuzný.“

 

 

Episode IV: Syn Bůhvíčeho

 

 Jsme ve staré chatrči uprostřed bažin na vzdálené planetě Vyhool, která je krom jiného obydlena převážně krtky. Obyvatelé tohoto příbytku se evidentně vyžívají ve sběru různých bylin, jež v rozličných váčcích zaplňují všechny police a tím prakticky celý domek, dá – li se tomu tak říkat. Následující informace vás možná překvapí, proto vás chci na tento malý šok alespoň trochu připravit…pozor!...teď!...obyvatelé této chatrče jsou krtci. Uf, nejhorší máme za sebou, takže můžeme pokračovat. Ten, co kouří fajfku tak mohutně, že ho za stěnou namodralého dýmu téměř není vidět, se jmenuje Soda a je to mistr Rytířů. Obvykle se zabývá transcendentními hodnotami nám obyčejným materialistickým buranům na hony vzdáleným, jako například poruchami v toku Síly atd., dnes však mimořádně umírá. Tato činnost je mimořádná už tím, že ho nikdo nedonutí ji opakovat, a tak mají jeho učni jen jedinou šanci podívat se, jak to dělá. Z tohoto důvodu se téměř všichni zbylí Rytíři shromáždili v těsné chatrči a způsobně hleděli na budoucí mrtvolu…téměř všichni…někdo chyběl…to znamená,že na někoho ještě čekali…což znamená, že nebyli všichni…a taky to znamená, že se opakuju.

„Good shit,“ řekl Soda.

„Zaznamenat!“ Rozkázala největší krtice a jeden z rytířů, ten hubený s brýlemi, slova rychle zapsal do tlusté knihy nesoucí hrdý název Výroky velkého Sody. Mistr Soda totiž krom toho, že byl zhulený jako prase, kterému se kvůli vypadávání chlupů v poslední době podobal víc než čemukoli jinému, byl také už skoro na druhé straně, a tak poslední Představená řádu nechtěla, aby jim uniklo něco z toho, co tam tento velký Rytíř viděl. Zatím to bylo jen stádo růžových slonů v bikinách…černých…s kraječkami.

Dveře se otevřely a dovnitř se vevalilo něco, co ponejvíce připomínalo velice omšelý černý vak nejasně nálevkovitého tvaru.

Představená se otočila a vydechla se znatelnou úlevou: „ Synu, věděla jsem, že se vrátíš.“

„Co tady pohledává zběh, jenž nás před lety tak zbaběle opustil?“ Zeptal se ten hubený s brýlemi.

„Drž hubu a zapisuj!“ Okřikla jej představená.

„Veliká Síla je se mnou, ale ne tak veliká, aby mne udržela při životě. Hihihi…počkat! Cítím tu nový pach, hihihi. Kdo je to?...hihihi…hihihihihi…“

„Mám zapisovat i to hihňání?“

„Ne! Můj syn Krteček, mistře Sodo!...“

„Ale mohlo by to mít nějaký skrytý význam,“ nenechal se odbýt obrýlený hubeňour.

„Říkám ti, drž hubu!“

„Krteček? Dobré jméno pro Krtka…hihihi…“

„Taky si říkám. Vymyslela jsem ho sama.“

„Kdysi byl náš řád velký, …hihihi…mnoho jedinců z mnohých ras v něm sloužilo…hihihi…“

„Pomaleji, nestíhám.“

„…ale teď je zničen, hihihi. Poslední zbytky přežívají....hihihi…ne, živoří na této planetě, hihihi…a naší jedinou nadějí…hihi… je Vyhulený.“

„Ale já nejsem On! Navíc jsem s tím už přestal,“ bránil se Krteček.

„Hahaha…něco ti prozradím...“

„Já budu místo toho řehtání dělat hvězdičku, ano?“

„Prašťe ho někdo něčím!“

„…hihihi, být Vyhulený, je jako být zamilovaný…hihihi. Nic není vidět, ale ty to uvnitř cítíš…íháhíháhíhí (Slyšeli jste někdy vlčáka jódlovat? Pokud ano tak máte poměrně přesnou představu o kvalitě tohoto zvuku – pozn. šotka).“

„Ale já svou lásku ztratil.“

Ztratil se píše ostrým S?“

„Co tady potom hledáš?...hihihi“

„Pomstu!“

„Auuu…řekla praštit, né mlátit. V tom je rozdíl!“

„Hehehe…pak tvá cesta špatná je, hihihi. Nejsi připraven…hahaha…Hněv, strach a nenávist to všechno vede k temné straně Síly…grghrhhhhrgrgrghhh (Napsané to tak nevypadá, ale v reálu to trvalo asi dvacet vteřin – pozn. šotka) a jak jednou k ní se dáš, hihihi…už není cesty zpět, hihihi.“

„Půjdu a vymlátím tu redakci ať už z vaší pomocí nebo bez ní!“

„To nemůžeš! Nezabiješ přece svého…“

„Neříkej mu to!...hihihi…Krtku von Himmelgehen,…hihihi…mocná Síla proudí ve tvé rodině…hehehe…Slib mi, že nikdy nepřejdeš na temnou stranu Síly…hulahulahuilahůůůůůůůůůůůůůůů…!!!“ Po tomto fenomenálním zvuku, který, jak se shodují přímí svědkové, podle následného puchu nemohl být tvořen beze zbytku ústy, velký rytíř zemřel. Mocná Síla byla s ním, ale syfilis je syfilis.

„Hele je evidentně tuhej, takže už si můžu jít odskočit, ne? Pohlídáte zatím někdo knihu?“

„Zabte ho někdo!“

 

Episode V: Syn versus matka

 

 

Velký tlustý černý vak nejasného tvaru porostlý hustou černou srstí meditoval na trávě pod noční oblohou své planety a jejími dvěma měsíci. Krtci to obvykle nedělají, ale tenhle byl prostě vyjímečný. Najednou ho vyrušilo…

„Hihihihi.“

„Mistře Sodo? Vidím skrz vás?“

„Hahaha…mocná Síla jest se mnou i s tebou…hej hej hihihi…budu tě na tvé cestě provázet…chá chá!“

„To znamená, že se vás už nezbavím?“

„Ne…“

„Hurá!“

„…nezbavíš, hihihi.“

„Ach, jo.…Jaké je to vůbec být mrtvý?“

„Hihihi…trochu jako když jsem byl ležel přehulenej v tom příkopě…hihihi…je mi zima a cítím se podivně povznesenej…hajahá!“

„Tehdy jste byl pozvracenej.“

„No, jó…hihihi…nebudeme se přece hádat o slovíčka…hehe.“

Náhle se před nimi ze země vynořila krtina. Představená řádu byla přes svůj věk stále ještě v hrabání velice schopná.

„Synu?“

„Matko?“

„Hledala jsem tě.“

„Matko, co je to za tajemství, které mi nemůžeš sdělit? Co mám společného s redakcí AAAgames?“

„Nemůžu?! Teď když je mistr Soda po smrti vedu Rytíře já, takže můžu všechno!“

„No?“

„Pamatuješ si svého otce?“

„Mistr Soda?“

„Neříkej mu to!...hihihi…není připraven.“

„O tom rozhoduji já. Je to přece mé dítě…ne tvoje.“

„Takže mistr Soda není můj otec?“

„Ne.“

„A kdo tedy?“

„lord Abak.“

„Cože?!!“

„Ach, bylo to úžasné. Byl sice strašně nešikovný, ale tolik se snažil…“

„Ne nechci to slyšet….To není pravda!“

„Ale je, chceš to vidět? Točili jsme to na video.“

„Matko, jak jsi mohla?! Vždyť je to hmyz!!!“

„Pavouk, konkrétně. Od někoho, kdo žil dlouho s vodní myší, synu, to fakt sedí.“

„My jsme se milovali platonicky(!!!)…většinou.“

„A to je jakým stylem? Ten totiž fakt neznám. Má to něco společného s plácáním po zadku?“

„Ne! Znamená to…ehm…něco jako bez dotyků.“

„Hmm…zajímavé využití telekineze, alespoň že jsi trénoval a rozvíjel své schopnosti.“

„Ne, nechápeš to, ale asi ti to ani nemá cenu vysvětlovat. Pořád však nerozumím tomu proč Abak?!“
“Myslíš, že vůbec nějaké proč existuje? Prostě jen tak. Na díze byla strašná tma, děsně se chlastalo a on byl hrozně neodbytný.“

„Eee?!!!“

„Hele, můžeš bejt ještě rád! U spousty tvých bratříčků a sestřiček otce ani neznám.“

„Jak teda víš, že to byl zrovna Abak?“

„Celou dobu nám překážel samopal. Jó, byly to krásný časy. Rytíři tehdy byli ještě mocný řád, pořádali velkolepý akce. Chodily jsme na ně ve dvou, já a Hana Solo.“

„Hana Solo?“

„Tu neznáš. Opustila nás ještě, když jsi byl maličký. Nechala se totiž přešít na chlapa. Teď, myslím, žije někde v Hollywoodu a říká si Harrison Ford nebo tak nějak. No a ty to nyní můžeš všechno obnovit, protože jsi Vyhulený.“

„Nejsem! Říkám přece, že už jsem s tím přestal.“

„Je to tvůj osud, nemůžeš před ním pořád utíkat.“

„Ne, já jsem pánem svého osudu. Navíc bych se nikdy nepropůjčil k něčemu takovému! Nikdy!! Rozumíš?!!“

„Hihihi…hněv je cesta k temné straně Síly…hihihi…a velký hněv cítím v tobě, hahaha.“

„Jaktože vůbec k něčemu podobnýmu došlo, když mají Rytíři přikázaný celibát?“

„Ty toho o řádu ještě mnoho nevíš.“

„Ale proč jste aspoň nepomysleli na následky?!“Křičel Krteček už plačtivě.

„Nechci tě ranit, ale byl jsi nehoda.“

„To stačí! Jdu pryč!“

„Ne, to nemůžeš…hihihi…musíš dokončit svůj výcvik…hihihi…jen hotový Rytíř se může postavit císaři a lordu Abakovi a zachránit řád, hihihi,“ namítal Soda zděšeně.

„Já na váš řád kašlu!“ Křikl Krteček a nastoupil do své lodi. Záhy ho bylo možno vidět, jak startuje a odlétá.

„Má nějakou šanci?“ Zeptala se Představená hledíc za ním.

„Zanedbatelnou…hihihi…císař moc silný.“

„Ten? Vždyť má obtíže zvednout vlastní zadek.“

„Moc síly v něm, hehehuíííííííííííí“

„No, jo. Vzhledem k velikosti to chce opravdu velkou vůli pohnout něčím tak obrovským,“ připustila Představená. Pak se znovu zahleděla směrem k mizející lodi, „On je naše poslední naděje.“

„Předposlední, hihihi.“

<<< Pat a Mat: A je to v ...

Odpadlík volume zwei >>>

« Autor článku »

Šotek

 

Další Šotkovi úvodníky:

Bajka by Šotek

Historie AAA Games

Pravda o AAA Games

Klub sráčů

Pat a Mat: A je to v ...

Odpadlík volume zwei