AAA Games uvádí

 

Odpadlík aneb nečekaná návštěva

 

 

Volume zwei: Kill Mat

 

Sbírám skalpely.

Veber

Ačkoliv je se jedná o velice krásné děvče, tak věřte, že to není osoba, se kterou byste si chtěli hrát na doktora.

 

 

Ten obchod vypadal vyloženě japonsky. Všude kolem se povalovaly či byly rozvěšeny všechny ty východní serepetičky, pro které nemají západní jazyky většinou ani jméno.

„Dáte si čaj?“ Zeptal se úslužný prodejce.

Bytost sedící proti němu a silně připomínající velký černý vak nejistě oválného tvaru odpověděla: „Rád.“

„Honzáqu! Připrav rychle čaj, máme zákazníka!“

„Udělej ho sám, připravuju aktualizaci časopisu!“

„Nech toho! Nechci aby po nás zase stříleli z bazooky kvůli tomu, že je kopíruješ.“

„To není pravda! Jen jsem se nechal inspirovat!“

„To je jedno, ty tři články si stejně můžeš udělat potom. Tak co je s tím čajem?!“

„No jo, už jdu.“

Za několik minut byly přineseny šálky s čajem. Obchodník se omluvně usmíval a aby přerušil trapné ticho, představil svého mladého pomocníka:

„Toto je Honzaq.“

„Proč je oblečenej tak divně?“

„Chtěli jsme holčičku.“

„Aha“

„Přejděme k věci, co ode mne potřebuješ cizinče?“

„Zbraň“

„A na co zbraň?“

„Na nepřítele.“

„Možná, že se ptám hloupě, ale co potom děláš v Zemědělských potřebách?“

 

O několik dnů později stále ještě v obchodě s východníma serepetičkama:

 

„To je všechno hezké, ale proč bych Ti měl pomáhat?“ Zeptal se starý prodejce.

„Protože jde i o Tvé učně a co se týče učňů, máš za ně jistou zodpovědnost,“ odvětil klidně ten podivně vypadající černý vak zatímco se prohraboval nářadím. Vzhledem k tomu, že byl slepý, musel vše, co mu přišlo pod ruku, nejprve osahat, aby zjistil, jestli se mu to hodí. Proti tomu neměl prodejce žádných vážnějších námitek, jenom nechápal, proč se tato procedura přímo bytostně dotýká i jeho dcery. No ale když to honzáqovi nevadí. Na druhou stranu způsob jakým to onen záhadný cizinec prováděl neklamně dosvědčoval, že musel znát jeho učně…tajemného chaloupkového ošahávače. Při vzpomínce na učně se prodejci rozšířily oči hrůzou a on puzen neodbytnou touhou přistoupil k zamlženému oknu, na než začal prstem malovat jakési roztřesené znaky.

Pytlovitý cizinec se sice otočil, ale po chvíli bez projevu byť sebemenšího zájmu o prodejcovo zuřivé snažení pokračoval ve svém pátrání mezi nářadím.

„Ehm, ehm!“ Významně si odkašlal prodejce, „Honzáqu, jdi si hrát s počítačem!“

„Já si nehraju, já dělám časopis!“

„My ti to věříme, není důvod se rozčilovat, že? Jdi už.“

„Taky jsem kdysi psával pro časopis,“ povzdechl si cizinec poté, co Honzaq odskákal.

„Ehm…vidíš, co dělám?“ zeptal se netrpělivě prodejce.

„Nesnažíš se, doufám, načmárat na tu okenní tabulku jméno Mat a ještě se mně ptát, jestli to vidím? Jaký to má smysl, když víš, že jsem slepý?“

„Aha…no asi stejný jako pokoušet se s takovým postižením šermovat!“

„Ty nemáš vůbec žádnou představivost! Není přece jenom zrak, já se spoléhám na ostatní své smysly jako třeba čich či sluch!“

„A to ti pomůže při šermování?! Víš co, nech to haraburdí, vyrobím ti něco na míru. Bude to trvat jeden měsíc. Doporučuji ti ho strávit tréninkem, jestli ti to teda k něčemu bude,“ řekl posměšně prodejce a pak odešel.

 

Zatím na jiném místě a v jiném čase, avšak pointa je stejná:

J. A. Chvost opustil hospodu, což bylo docela neobvyklé, protože většinu času tam nasává, ale na druhou stranu zase přísně logické. Jestliže se totiž Chvost nachází také často v redakci Cvaku, která se nenalézá v hospodě, musí nutně občas opustit hospodu, aby se mohl nacházet v redakci Cvaku a hlavně tam nalézt cestu, což nebývá vždy jednoduché, když jste víc než beatník. Takové označení měl totiž jeho kolega Chromajzl pro osoby, které nejenže umí psát, ale hlavně také chlastají víc než Bukowski. Pro takového profíka, pak není problém i při totální opilosti dojít prakticky kamkoliv. Mnohem složitější je zařídit to tak, aby se ono kdekoliv nacházelo tam, kde zrovna chcete. Proto jistě chápete, že se Chvost musel náležitě soustředit.

„Ne, už to na mně zase jde. Musíš se tomu ubránit. Modlitba…ano, ano modlitba bude to správné,“ říkal si nahlas.

Na to se Chvost pokřižoval a s rukama pevně sevřenýma a očima ještě pevněji zavřenýma vykročil…a v souladu s fyzikálními zákony spadl ze schodů, v rychlosti nabrané vytrvalým kutálením překonal silnici, strmou stráň a skončil v mělkém potoce. To, že přitom ztratil vědomí, mi ani nepřipadlo důležité zmínit, protože on ho stejně zase brzo najde.

„Auvajs!“(Vidíte? – pozn. šotka)

„Ne! Zase se to stalo. Už jsem zase tady, bolí mě celé tělo, jsem od KRVE(?!!!) a vůbec nic si nepamatuju,“ zděsil se Chvost, „Pro něco takového existuje jediné logické vysvětlení. To je totální rozpolcenost! Jsem upííííííííííííííííííííííír!!!“ Vyslal svůj zoufalý výkřik do prostoru.

„Som kaloň!“ Ozvalo se nalevo od něj.

„Já jsem princezna,“ přidal si nějaký plešatý nehorázně smrdící feťák napravo.

„Už vím, proč se tady tomu říká Zátoka zoufalců,“ dodal ironicky Chvost.

„A já jsem zloděj! Takže všichni navalte svoje články!“ Zvolala zjevivší se temná postava, která opírala svou autoritu o kudlu v ruce.

„Nie!“

„To není pěkná pohádka.“

Pak bylo chvíli ticho.

„Já vím, že bych k tomu měl taky něco říct a věřte, že bych mohl. Jenže já nechci, protože se snažím bejt nenápadnej. Třeba si mě ani nevšimne. Já nejsem vůbec blbej,“ řekl konspiračním polohlasem Chvost.

Na to bylo zase chvíli ticho, jak všichni přítomní zpracovávali tuto novou informaci. To, co následovalo pak, museli zpracovávat ještě déle. Chvost si v prvém okamžiku myslel, že se objevil idol jeho puberty, Xena, ale tato dívčina byla podstatně štíhlejší, krásnější a se seriálovou hrdinkou měla společné pouze dlouhé tmavé vlasy a potom samozřejmě fakt, že uměla skvěle kopat. Právě jedním takovým ladným kopem elegantně zneškodnila onoho tajemného zloděje, který se hned na to rozpadl.

„Hm…na gangstera byl nějakej hubenej, doslova skeleton a kůže,“ odplivla si.

„Hele, potřebuju se dostat do redakce, ale zbloudila jsem,“ obrátila se na Chvosta.

„Jo, to já taky.“

„Co? JO jako jdu do redakce nebo JO jako zabloudil jsem?“

„To brzo poznáme.“

 

Zas někde jinde, ale tentokrát jen o maličko později:

Všechny redakce vypadají v podstatě stejně – banda intelektuálů, která se zuřivě hádá. Přínos internetu potom spočívá v tom, že se některých případech ani nepotkají, takže se nemůžou zranit nebo zabít…alespoň ne vzájemně. Všechny redakce jsou v podstatě stejné, proto je tak snadné se splést…tak snadné.

„Máte rádi moji muziku?“

„Ne, je absolutně hrozná, stejně jako ankety, stejně jako tvůj pitomě vysmátej ksicht a vůbec celej web! Jak se mám stát nejlepším šéfredaktorem nejlepšího magu všech dob, když musím spolupracovat s takovými…(vzteklé funění)…s takovými….WCZty?!

„Co tě žere, Slowly? Některý lidi si myslí, že jsem geniální.“

„Snaž se SPRÁVNĚ pochopit, to co ti řeknu. web patří stejně jako časopis všem, je prezentací všech a ne jednoho jedince a jeho nápadů. Proto se v časopise neobjeví ani čárka, kterou bych neodsouhlasil, jasný?!!“

„Takže můžeme publikovat jen to, co odsouhlasíš.“

„Ne, můžete naprosto svobodně prezentovat VŠE, co odsouhlasím, je to tak těžký pochopit?!“

„Ale pak bude Cvak jenom Tvou prezentací!“

„Jasně, všichni jste moji.“

„ I Rita Snow.?“

„Hlavně Rita Snow. Myslíte si snad, že se s tím celý dnu dřu jen tak?! Myslíte, že mně baví zamítat vám pořád články a psát úchylné úvodníky zabírající polovinu kapacity čísla?! Myslíte, že mně baví vymýšlet pokaždé další a další zhovadilé redaktorské interview? Myslíte, že to dělám, abych se pak mohl zdlouhavě vykecávat a aby všichni čtenáři viděli, jak jsem chytrej?! Vážně si to myslíte?!“

„Jo.“

„Nó…tak to máte pravdu.“

Náhle se ozval zvonek.

„Chromajzl otevřít!“ Zavelel Slowly.

Jedna srandovní postavička odskákala a záhy se dveře před Veber a Chvostem kupodivu skutečně otevřely.

„Och, hrbáč!“ Vyjekla Veber.

„Klid, to je jen Chromajzl, „ uklidňoval ji Chvost, „Můžeš si klidně pohladit jeho hrb, přináší štěstí.“

„Jemu ho asi moc nepřinesl.“

„Zatím jen invalidní důchod, ze kterýho živí celou redakci, pokud vím,“ odvětil Chvost.

Chromajzl je vedl dlouhou chodbou, ale ještě než vstoupili do místnosti na jejím konci, ozval se jedovatý hlas:

„Kdepak se nám toulal náš ocásek? Zase v hospodě?!“ Slowly dnes evidentně prožíval jednu ze svých nesnesitelných nálad, „A koho sis to přivedl?! (Sem by se rozhodně hodilo něco vtipného, ale pokud to opravdu očekáváte, tak neznáte Slowlyho)…Och…. Nádherný večer, že slečno?“

Zajímá vás ten náhlý obrat? Ano? Tak to jste asi jediní. Většinu přítomných totiž v této chvíli zajímala jen a pouze Veber. Dokonce i Chromajzl vysekl dvornou poklonu a zahuhlal něco, co znělo jako „plyšový bobr“. Veber má totiž hodně společného s lordem Abakem – když si neví rady, tak vytasí nějakou zbraň. Tentokrát sáhla do svého arzenálu úsměvů pro jeden obzvláště povedený. Už měla vyzkoušené, že pokud se v jeho účinném dosahu vyskytuje osoba mužského pohlaví, tak brzy uslyší větu: „Mohu vám nějak pomoci slečno?“

„Mohla byste mi pomoci slečno? Něco mi spadlo do oka,“ Slowly prostě není obyčejný muž.

Načež pohotově vyskočil Chromajzl, vytáhl to své skleněné, dýchl na něj, rukávem jej přeleštil a oddaně nabídl Slowlymu. Ten chvíli sledoval s nelíčeným pohrdáním jeho neobvyklé počínání a pak se zeptal:

„Už Ti někdo řekl, že jsi kretén, chromajzle?“

„Jho, Tty tvikhrát dennnně1.

„Pak jsem měl asi pravdu. Utíkej si zase sednout a napiš nějaký další článek. Nezapomeň, že je musíš mít minimálně dva, abych ti mohl něco zamítnout. Nikdo o nás nemůže říct, že uveřejňujeme všechno, co nám přijde pod ruku, a je to MOJE zásluha. A vy jste si přála, slečno? “

„Já vím, já vím, co chtěla!“

„Chtěl jsem to sice slyšet od ní, ale dobře, Chvoste, mluv.“

„Hledala cestu do redakce.“

„Aha, fanynka,“ rozzářil se Slowly, „Hm…a co tě tak táhne do redakce Cvaku, kotě?“

„Neznám žádnej Cvak a neříkej mi laskavě kotě, ty ksichte“

„Cože?!!! Ty neznáš Cvak?!!! To je, to je…,“ Slowly se chytil za raněné srdce a prostě nenacházel slov.

„To je ten nejlepší důvod nás představit, prosím,“ přihlásil se jako ve škole Chvost.

„Při památce Davida Lynche máš pravdu!“ Vykřikl Slowly.

„Můžu k tomu taky něco říct?“ Zeptala se plaše Veber.

Jako v odpověď jí zaznělo sborové: „Ne!“

Redaktoři diskmagů bývají až neuvěřitelně sebestřední.

„Začneme pěkně od hlavy. Já jsem šéfredaktor a faktický tvůrce tohoto světa sama pro sebe, Slowly Daniel,“ chopil se slova vrchní egocentrik Slowly Daniel.

„Tohle je můj zástupce…počkat, kde je Cyberovce?“

„Asi se zase vzhlíží v Zrcadle diskmagů a ptá se ho: ´Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?´.“

Záhy se z vedlejší místnosti ozval řinkot rozbitého skla.

„Nechápu, proč to dělá!“ Zvolal teatrálně Slowly, ačkoliv velice dobře věděl, čím se zabýval celé včerejší odpoledne. Učil zrcadlo opakovat Slowly, Slowly, Slowly Daniel atd. až do omrzení.

„Tak ho prostě přeskočíme. Ten s divnou půlkou…dejme tomu obličeje, je náš nejmladší Peter Pulec. Je nemanželským dítětem lorda Abaka a redaktora konkurenčního časopisu, kterému nikdo neřekne jinak než žabák. Počkat…jak on se vlastně jmenuje…“

„Frosch, prosím“ přihlásil se Pulec.

„Ano, ano Frosch. Neznamená to náhodou v překladu žabák?“

„Mně se neptej, já sem ho nekřtil.“

„Jak to se mnou mluvíš?!“

„Aha, promiňte,“

„To už je lepší.“

„Ale jak mohl mít lord Abak dítě s žábou?!“ vložila se do jejich plodné diskuze Veber.

„No, víš, to bylo tak. Na diskotéce tehdy byla hrozná tma a…(Ale to už tady přece jednou bylo, viz předchozí šotkoviny – Váš šotek.“

„Neuvěřitelné.“

„Také si to říkám. Pulec je jediný náš redaktor píšící nohou, dá-li se tomu říkat noha. Ale jinak je to docela normální kluk v pubertě, což vysvětluje i to, proč na tebe tak civí.“

Veber provedla další ze svých podivných zvyků, vyplázla na něj jazyk. Vzhledem k její neuvěřitelné schopnosti aplikovat ženskou logiku na ty nejméně vhodné situace jí evidentně nedošlo, že to má na většinu mužské populace zcela opačný efekt, než zamýšlela. Na druhou stranu se mnoho mužů oplývajících schopnosti neaplikovat logiku v situacích, kdy vidí krásnou ženu, na vlastní…ehm…přesvědčilo o ostrosti jejích kolen. Petr Pulec ale jako představitel žabomuží menšiny zabodoval. Ostře zakontroval tím svým a vyroloval si ho až ke kolenům (stále se bavíme o jazyku – pozn.šotka). Vypadal těď tak trochu jako vlčák, kterému je extrémně horko.

„ No a ten žlutý je WCZ,“ začal se zase vnucovat Slowly.

„WCZ?“

„Ano…ehm..pamatuješ si ještě kachnu?“

„Nebyla to ta bílá potvora, co poletovala na dvojplošníku a pak to vždycky zapíchla do záchodu?“

„Ano, to je přesně ona. Nikdy tě nenapadlo, proč tak najednou skončila?“

„Ne.“

„Proslýchalo se, že se na ní Rex, Tix nebo nějaká jiná podobná potvora…možná oba dopustili jistého sexuálního násilí. Ona se s ím nedokázala vyrovnat, protože kachny berou tyhle věci dost vážně, a tak si vzala život.“

„Hm…smutné, ale proč mi to říkáš?“

„Ještě před tím stihla snést vejce. O to, co se z něho vylíhlo, se pak staral Palmexman.“

„Takže…“

„Ano. S takovým původem a výchovou není divu, že z WCZeta vyrostlo…to, co z něj vyrostlo. Přece jenom i záchody potřebují svého hrdinu.“

Na to WCZ vyskočil, vypjal svůj kuřecí hrudník a nadšeně zasalutoval.

„Ano, to je náš WCZ. Ta nejpovolanější osoba, když máš ucpanou mísu.“

„A taky geniální webmaster,“dodal WCZ.

„Kdo by se odvážil zpochybňovat kvalitu stránek spravovaných čističem záchodů?“ zvolal sarkasticky Slowly.

WCZ chtěl něco odpovědě, ale šéfredaktor a diktátor Cvaku pokračoval ve svém výkladu dál a naprosto ho ignoroval:

„No a tam vzadu je náš redaktor Hans Chromajzl,“

ukázal směrem ke křeslu, na kterém seděli pokud možno co nejdál od sebe dva…humanoidi. Jeden byl Chromajzl, toho už Veber znala, druhého, který měl i ve špatně osvětlené redakční místnosti černé brýle, viděla poprvé.“

„Ale, který z nich…?“

„Oba. Tohle je Hans a Chromajzla už znáš – dohromady Hans Chromajzl.“

„Oba jsou redaktor?“!2

„Ano, jeden umí psát a druhý…diktovat.“

„Nechápu.“

„To napoprvé málokdo. Hans by psal skvělé články, kdyby  nebyl slepý a ještě k tomu sudeťák. Na druhou stranu koupil tenhle barák, do kterého jsme se všichni pak nastěhovali, a je to náš hlavní grafik.“

„Grafik?“!(viz. výše)

„Jistě. Odkud si myslíš, že se vzala legendární Cvakařská černá? Tuším, že Hans má i nějaké vlastní stránky, ale nikdy jsem je neviděl…vlastně ani on ne, hahahaha,“ pokusil se Slowly o vtip, který se jako vždy nesetkal se žádnou výraznější odezvou.

„Takže vlastně překládáte, že? To musíte umět fakt dobře německy,“ řekla Veber, aby přerušila trapné ticho.

„Nó…ne.“

„Cože?“!(já jsem si fakt nedělal srandu)

„Víš, on to Hans nepozná a Chromajzl zase neumí německy. Je zase pravda, že jsem jim ještě nezamítl žádný článek. Všechny jsem uveřejnil. To o sobě nemůže říct každý. Dokonce i některé svoje…“

„Was sagen sie?“! (když mně něco chytne, tak mi to i vydrží) vykřikl Hans.

„Le nothing,“ odvětil jazykový mág Slowly.3

„Das ist unglaublich,“ komentoval to jinak tichý Hans.

„Ale jak…“?(obměna- vidíte, jak mi to jde?Bude mi patnáct a cítím, že mám na to.) stále nechápala Veber.

„Já a Hans jsme prostě naladění na stejnou vlnu…takové dvě liberty souls,“ povstal pohotově Chvost .

„Ja, sturm und drang! Das ist unsere neue Deutschland!“ zavřískl v odpověď Hans a zašermoval před sebou jezdeckým bičíkem.

„ Tak to by stačilo,“ ukončil diskuzi Slowly a bylo by se mu to i podařilo, kdyby do místnosti nevstoupil ovce – respektive ovce s papírem v hubě.

 


Poznámky

 

1. Mimochodem asi takto (děsně?) vypadají Matovy články těsně před provedením korektury, tedy těsně po provedení jeho vlastní korekstvůry.  Myslíte, že jsem se v posledním slově předcházející věty přepsal? To bych si na svědomí nevzal. Mat má totiž  k gramatice stejně tvůrčí přístup jako k tvorbě, stavebnictví nebo třeba matematice. A tak si doma na dvorku, udělal příšerku z korku, kterou provede textem jako medvídka lesem. A říká tomu korektura – Jak už možná ti chytřejší z vás pochopili, tento text se nemá číst normálně nýbrž zarapovat. Pro ty blbější z vás jsem tam podtrhal rýmy. --zpět do textu--

 

2. Ne, nepřepsal jsem se, ale docházej mi nápady, tak aspoň dělám záměrný chyby v gramatice, abych byl v něčem originální. Je to stejný jako psát NIKDO s G nebo používat pseudonym Marrk3wk. --zpět do textu--

 

3.Tomuhle slovnímu spojení se laskavě nesmějte, protože na něm není vůbec nic směšného, i když to má zrovna souvislost se Slowlym. Např. Augustus se považuje za jazykového mága ve zcela jiném významu těch slov, a to hlavně proto, že to, co dokáže s jazykem nutí některé dívky se červenat i když jsou 150 km daleko a ještě k tomu několik dní potom. --zpět do textu--

<<< Odpadlík vol. eins

Odpadlík chapter twenty five >>>

« Autor článku »

Šotek



Další Šotkovi úvodníky:

Bajka by Šotek

Historie AAA Games

Pravda o AAA Games

Klub sráčů

Pat a Mat: A je to v ...

Odpadlík volume eins

Odpadlík volume zwei