Best of Šotek


Za všechno může Šotek, nic mu nevěřte.

O původ našeho Šotka

Po pravdě řečeno je jasné, že duo Pat a Mat nemohlo dlouho vydržet, do kvartetu přibrali armádního maniaka Abaka a mírně šíleného intelektuála a filosofa Augusta. Mimo to se na časopisu nějakým způsobem podíleli: Macourov s tím nejhorším nickem, co jsem kdy slyšel, Joník (předchozí poznámku beru zpět), termití Krteček a Veber o které(m) nikdo neví, jakého je vlastně pohlaví. Tahle parta nemůže vytvořit nic jiného než tu největší splácaninu všech dob. A opravdu. 

Historie AAA Games

Vidět Pata u počítače to je zážitek na celý život. Nejenže je vášnivý ale opravdu vášnivý hráč stříleček, on dokázal tuto značně pokleslou zábavu posunout daleko za hranice uvěřitelných možností. Jeden příklad za všechny. Běžná škála zvuků doprovázejících většinu průměrných stříleček nemohla takovému fajnšmekrovi jako je Pat stačit. Každý jiný by tento problém řešil složitou akustickou technikou. Pat si vystačil sám…svými ústy, podpaždím a no – to raději nebudu rozvádět. ... Zvuk, který by se dal nejlépe popsat jako poslední vzdech umírajícího vorvaně ohlásil, že game is definitivně over a Mat si již konečně může vyndat vatu z uší.

---

Naučit redaktory správně se podepsat

Tady tušil Mat dva problémy. První se točil kolem Veber, jelikož nikdo nevěděl, jak se to správně píše. Druhý spočíval v Augustovi. Ten totiž vyžadoval pseudonym Augustus Pulcher Audaxque Maximus Tiberius Nero Caesar s tím, že víc již své vznešené jméno zkrátit opravdu nemůže. Degradaci na pouhého Augusta přijal až tehdy, když jej Lord Abak omráčil lopatou a Mat mohl dle zásady: Kdo mlčí, ten souhlasí , prohlásit celou věc za uzavřenou. Vnitřně se však Augustus s tímto stavem věcí nikdy nesmířil.

Pravda o AAA Games

Jeho mozek (lorda Abaka) totiž vykazuje jednu zajímavou vlastnost – je dokonale zelený. Byl to jeden z důvodů, proč jej nevzali do armády. Tamní důstojníci totiž převážnou část svého života velice tvrdě pracovali na tom, aby bylo jejich myšlení tím vojenský specifickým způsobem dostatečně omezené. A teď si představte, že před ně napochoduje někdo, kdo se tak již narodil. V záchvatu zuřivé závisti ho vykopli hned po prvních deseti minutách pohovoru, tedy okamžitě co přestal salutovat. Někdo se prostě narodí jako voják, jiný jako generál a někdo jako…ehm…lord Abak.

---

Tomu, že Augustu neposlouchá a místo toho si poklepává nohou vzhledem k jeho potrhlému charakteru stejně nikdo nevěnoval pozornost.
Na tomto místě bych si dovolil uvést zkrácený záznam konverzace (která probíhala v morseovce ťukáním do betonu mezi Augustem a Krtečkem v tísni):
„S.O.S.!!!“
„Kdo tam?“
„Krteček.“
„Co tam děláš?“
„Umírám.“
„Skvělé !“

---

Pokračování rozhovoru:
„Škoda, že už se nedozvím, jak dopadne Černá růže,“ zaúpěl.
„Ty to čteš?“
„Ano.“
„Kecáš!“
„Ne! Opravdu ne, zeptej se Mata!“ Zoufale argumentoval Krteček v obavě, že mu v mobilu dojde baterka. Záhy se stalo.
Augustu zatím s ohleduplností sobě vlastní otevřel dveře a zahalekal:
„Čte Krteček doopravdy Růži?“
„Ano, je to Tvůj velký obdivovatel,“ odpověděl zaskočený Mat. „No a jak jsem říkal než jsem byl tak hrubě přerušen…“
Augustu se zamyslel:
„Tvor, který rozumí literatuře a rozpozná génia, přece nemůže být zase tak špatný.“
Poté se rozhodl, zavolal Myšičce, blahosklonně se usmál a na celou záležitost zapomněl.

---

Bohužel se toho chytil Pat a vyskočil řka (To je slovo, co? Viděl jsem ho v Psohlavcích. – pozn. autora):
„Proto nechápu, co máte furt s tou rubrikou Story!“
„Co s ní lidi mají?
No, dobře ji znají
a nejvíc jí čtou.
Jde o sekci dobrou.
Možná, že Tě urazím,
ale jsme literární magazín!“ Zarapoval v odpověď Augustus.
„Pis!“ Dodal k tomu Abak. (S tímto slovem jsem měl trošku problém. V angličtině to znamená „čůrat“. Já jsem si však jistý, že chtěl lord Abak říci úplně jiné slovo, tedy „peace“, což v tomtéž jazyce znamená „mír“. Není divu, že to nešlo starému vojenskému fanatikovi vyslovit. – pozn. autora).
„Co mě se týče Story,
je pro úplný voly.
Náš časák neprorazí
bez mých dobrých recenzí!“ Odpověděl stejnou mincí Pat. S jejich rapem to bylo asi jako s Augustovým tancem. Spousta snahy stíhaná naprostou absencí talentu.
„Pis!“ Dodal k tomu Abak, jehož slovní zásoba, co se týče cizích jazyků, byla více než omezená.
„Chceš souboj?“ Zareagoval Augustu.
„Proč jsem jim jenom pouštěl 8. míli?!“ Zeptal se jen tak všeobecně do prostoru Mat. Nicméně cítil, že je třeba zasáhnout:
„Pate, přece víš, že redaktoři AAA Games mluví slušně!“
„Slyšíš to, kurvo?!“ Přidal se Abak.
„To platí i pro tebe!“
„Já jsem externista,“ ohradil se Abak.

---

Klub sráčů aneb Augustus and Abak go very large

„Poslouchejte, chlapi, neděláme to pro peníze. Chceme být přece dobrý discmag! Takový, ve kterém si každý čtenář najde to své. Jak kvalitní autorskou tvorbu (rubrika Story), tak recenze, chápete?“ Řekl budovatelsky.
Odpovědí mu bylo sborové pokyvování hlavou a Mat si oddechl jako někdo, komu právě spadl velký kámen ze srdce.
„Přece jenom jsem z té bandy pologramotných hašteřivých tupců udělal skutečnou redakci,“ pomyslel si s nemalou dávkou hrdosti.
Jeden z redaktorů se nejistě přihlásil.
„Ano Auguste?“
„Co je to discmag?“

---

Náhle do sporu jako Deus ex machine (v Abakově podání – Bus sex mašíne – neboli jeho přezdívka získaná díky schopnosti navazovat krátkodobé vztahy v prostředcích veřejné dopravy. – pozn. autora) zasáhl Mat řka:
„Přestaňte se hádat! Na vzájemné obviňování teď není čas…stejně za to může Augustus!“

---

Zatím nad ústím větrací šachty někde nad oběma milenci (Krteček a Myšička) zazněl dojetím rozechvělý hlas:
„To je tak romantický…myslíš, že někdo z nás dvou bude někdy tak štastnej? Hej, by stálo za to províst něco, aby jim to fakt vydrželo, ne?“
Tvář válečného veterána ošlehanou v mnoha bitvách právě skrápěly slané slzy. Tu se však ozval jiný hlas, chladný a cynický:
„Abaku, máš ještě ty napalmové granáty?“
„Jo.“
„Tak mi jeden podej.“

Pat a Mat - A je to!

Byl docela dobrým přispěvatelem, ale udělal jednu velkou chybu. Svědčil proti zkorumpovaným kolegům. Pokusili se ho zabít, ale zabili myš(ve skutečnosti záhadný kříženec nejasného původu…uvažuje se o možnosti, že by byla nechtěným plodem nešťastné lásky nutrie a potkana – pozn. autora), kterou miloval. Stal se z něho renegát – samec, který loví samce…ehm…promiňte, psanec který loví psance.                                      Citace z Kroniky rodu Krtečků
 

---

Rozhovor Abaka a Augusta:

„Ty seš takový hrozný cynický hovado!“

„Nerozumíš poezii. Nero zapálil kvůli básni město Řím.“

„Co to bylo za pošuka?"

„Příbuzný.“

---

„Good shit,“ řekl Soda.

„Zaznamenat!“ Rozkázala největší krtice a jeden z rytířů, ten hubený s brýlemi, slova rychle zapsal do tlusté knihy nesoucí hrdý název Výroky velkého Sody. Mistr Soda totiž krom toho, že byl zhulený jako prase, kterému se kvůli vypadávání chlupů v poslední době podobal víc než čemukoli jinému, byl také už skoro na druhé straně, a tak poslední Představená řádu nechtěla, aby jim uniklo něco z toho, co tam tento velký Rytíř viděl. Zatím to bylo jen stádo růžových slonů v bikinách…černých…s kraječkami.

---

 

„Mistře Sodo? Vidím skrz vás?“

„Hahaha…mocná Síla jest se mnou i s tebou…hej hej hihihi…budu tě na tvé cestě provázet…chá chá!“

„To znamená, že se vás už nezbavím?“

„Ne…“

„Hurá!“

„…nezbavíš, hihihi.“

 

Odpadlík vol. eins

 

Ten obchod vypadal vyloženě japonsky. Všude kolem se povalovaly či byly rozvěšeny všechny ty východní serepetičky, pro které nemají západní jazyky většinou ani jméno.

„Dáte si čaj?“ Zeptal se úslužný prodejce.

Bytost sedící proti němu a silně připomínající velký černý vak nejistě oválného tvaru odpověděla: „Rád.“

„Honzáqu! Připrav rychle čaj, máme zákazníka!“

„Udělej ho sám, připravuju aktualizaci časopisu!“

„Nech toho! Nechci aby po nás zase stříleli z bazooky kvůli tomu, že je kopíruješ.“

„To není pravda! Jen jsem se nechal inspirovat!“

---

 

„Přejděme k věci, co ode mne potřebuješ cizinče?“

„Zbraň“

„A na co zbraň?“

„Na nepřítele.“

„Možná, že se ptám hloupě, ale co potom děláš v Zemědělských potřebách?“

---

 

Na to se J.A.Chvost pokřižoval a s rukama pevně sevřenýma a očima ještě pevněji zavřenýma vykročil…a v souladu s fyzikálními zákony spadl ze schodů, v rychlosti nabrané vytrvalým kutálením překonal silnici, strmou stráň a skončil v mělkém potoce. To, že přitom ztratil vědomí, mi ani nepřipadlo důležité zmínit, protože on ho stejně zase brzo najde.

„Auvajs!“(Vidíte? – pozn. šotka)

„Ne! Zase se to stalo. Už jsem zase tady, bolí mě celé tělo, jsem od KRVE(?!!!) a vůbec nic si nepamatuju,“ zděsil se Chvost, „Pro něco takového existuje jediné logické vysvětlení. To je totální rozpolcenost! Jsem upííííííííííííííííííííííír!!!“ Vyslal svůj zoufalý výkřik do prostoru.

„Som kaloň!“ Ozvalo se nalevo od něj.

„Já jsem princezna,“ přidal si nějaký plešatý nehorázně smrdící feťák napravo.

„A já jsem zloděj! Takže všichni navalte svoje články!“ Zvolala zjevivší se temná postava, která opírala svou autoritu o kudlu v ruce.

...

Právě jedním takovým ladným kopem elegantně zneškodnila (Veber) onoho tajemného zloděje, který se hned na to rozpadl.

„Hm…na gangstera byl nějakej hubenej, doslova skeleton a kůže,“ odplivla si.

---

 

Výroky Slowlyho Daniela:

„Ne, je absolutně hrozná (muzika), stejně jako ankety, stejně jako tvůj pitomě vysmátej ksicht a vůbec celej web! Jak se mám stát nejlepším šéfredaktorem nejlepšího magu všech dob, když musím spolupracovat s takovými…(vzteklé funění)…s takovými….WCZty?!

 

„Snaž se SPRÁVNĚ pochopit, to co ti řeknu. web patří stejně jako časopis všem, je prezentací všech a ne jednoho jedince a jeho nápadů. Proto se v časopise neobjeví ani čárka, kterou bych neodsouhlasil, jasný?!!“

 

„Pak jsem měl asi pravdu. Utíkej si zase sednout a napiš nějaký další článek. Nezapomeň, že je musíš mít minimálně dva, abych ti mohl něco zamítnout. Nikdo o nás nemůže říct, že uveřejňujeme všechno, co nám přijde pod ruku, a je to MOJE zásluha. A vy jste si přála, slečno? “

 

---

 

„Jho, Tty tvikhrát dennnně. (Mimochodem asi takto (děsně?) vypadají Matovy články těsně před provedením korektury, tedy těsně po provedení jeho vlastní korekstvůry.  Myslíte, že jsem se v posledním slově předcházející věty přepsal? To bych si na svědomí nevzal. Mat má totiž  k gramatice stejně tvůrčí přístup jako k tvorbě, stavebnictví nebo třeba matematice. A tak si doma na dvorku, udělal příšerku z korku, kterou provede textem jako medvídka lesem. A říká tomu korektura – Jak už možná ti chytřejší z vás pochopili, tento text se nemá číst normálně nýbrž zarapovat. Pro ty blbější z vás jsem tam podtrhal rýmy.)

Odpadlík vol. zwei

---

 

Veber se sklonila. Dvě naprosto černé oči podobné cvrnkacím kuličkám se na ni upíraly s nevyřčeným zoufalstvím a snad i s otázkou.

"Ne, díky, nejsi můj typ," odpověděla klidně.
"Bee?" (Cyberovce)
"Ne, není to kvůli tomu, že ty jsi malá geneticky upravená ovce a já příležitostná amazonka. Mně vůbec nejde o vzhled."

"Bee. Bee?"
"Jo, ale tolik líto mi tě zase není."
"Bee."
"Ale nó...přece by sis to tak nebral, jseš už přece velkej...ehm...ovce," promlouvala cyberovcemu do duše a drbala ho při tom na krku.

---

 

"Som kaloň," povedalo...do háje, co to píšu (?!!)...řekla stvůra a protáhla si svá blanitá křídla.

"To je sice hezké, ale sem nepatříš. Tohle je redakce Cvaku!" vykřikl Slowly, protože ho mnohem víc bolí, když si ho někdo nevšímá, než když ho někdo surově mlátí. Veber mu však nevěnovala ani pohled a přistoupila ke Kaloňovi:

"Redakce AAAgames, vieš cestu?"
Tvor si ji změřil pohledem.
"Redakcia," pokusila se Veber vylepšit svou slovenštinu.
Pravděpodobně tehdy udělal Kaloň jednu z nejhorších chyb svého života - krátce kývl.

"Výborně, vezmeš mě tam."
"Vyzerám ako bus?" zeptalo se filosoficky monstrum.

---

 

Slowly je spoután a bezmocný.

"...Milý Davide Lynchi, slibuju, že už nebudu psát dopisy bazooce, kterou stejně neuznávám, žebrat v ní o místo, nazývat svůj mag neškodnou konkurencí, vymýšlet si neexistující spolupráce a vůbec se chovat ke všem i ke své vlastní redakci jako arogantní hovado, když mě teď zachráníš. Modlím se k Tobě, protože sám si nepomůžu. Pokud totiž nejsem bůh já, tak už jedině Ty a když ani Ty ne, tak už nikdo,“ modlil se vroucně Slowly Daniel.

Pak si náhle uvědomil, že dveře jsou otevřené. Stála v nich malá ovečka, opravdu malá, sahala lidem sotva po kolena. Stála na prahu a upřeně se na něj dívala.

„Cyberovce, rychle pomoz mi, než mě tak někdo uvidí!“

NIC

„Cyberovce, pojď sem a koukej mi pomoct!“

Žádná odezva.

„Cyberovce tvůj šéfredaktor tě...tvůj šéfredaktor tě prosí!“

Ovečka se začala pomalu otáčet a měla se k odchodu.

„Cyberovce! Cyberovce, nedělej to!...Cyberovce, udělám tě svým zástupcem. Budeš moct buzerovat všechny ostatní tak, jak to dělám já, když mám špatnou náladu.“

Ovečka se zastavila.

„Pochválím ti všechny články, žádný ti nezamítnu ani nevrátím zpátky...a budu propagovat tvoje zrcadla, i kdybys tam napsal jakoukoliv blbost,“ pokračoval s nadějí v hlase Slowly.

Ovečka se začala pomalu otáčet zpět.

 

Odpadlík aneb nečekaná návštěva-Chapter twenty five
 

Pat a Mat u Augusta na návštěvě:

Tak co pro mne máte?“
„Vypalovačku.“
„Aha, takový ten přístroj, kterým se zapisuje na CDčka, „ pokýval Augustus moudře hlavou a pohladil své vousy, „A na co mi to bude?“
„Abys mohl vypalovat, ne?“
„A co?“
„Cokoliv…eee…třeba články. To nošení po disketách je naprostá příšernost,“ odpověděl pohotově Mat.
„Nevěděl jsem, že vám to vadí. Můžu je posílat mailem.“
„To asi nepude. My nemáme doma net.“
„Tak jaktože vydáváte internetový magazín?“
„Když něco potřebujeme, zajdeme se připojit k Nicce,“ usmál se Mat.

---

 

„Och, to je typ 7!“ vykřikl vzrušením Pat, „Můžu si jí nechat?“
„Vzhledem k tomu, že jsem ji za posledních padesát let použil jen dvakrát a z toho ani jednou úspěšně, tak jednoznačně ano,“ odpověděl Augustus, který byl duchem ještě stále někde u pouťových atrakcí, které hodlal těžce se vzpamatovávajícímu Pikeovi předvést. Pat však tento kus nářadí nadšeně přivinul k hrudi a už se nemohl dočkat toho, až ho ukáže Nicce, do které byl platonicky zamilován už od školky, kdy mu na písečku řekla: „Páni, ty máš ale veliké nádobíčko.“ Tato věta mu mimo jiné i pomohla přežít pubertu.

Přelet nad kukaččím hnízdem, aneb Slowly opět zasahuje

 

Rozhovor se Slowly Danielem, šéfredaktorem konkurenčního Cvaku v 19. aktualizaci:

Šotek: Neposkytl bys nám rozhovor?
Slowly: Sice projekty jako ten váš neuznávám a ostatní magy taky ne a už vůbec neuznávám tebe…já vlastně uznávám jen sám sebe, a to ještě s mnohými výhradami. Ale na druhou stranu…nevidím důvod, proč ne.
Šotek: A nebude ti vadit, že se tam nakonec objeví něco úplně jinýho než jsi řekl?
Slowly: Cože?! Ty si ze mně utahuješ, že jo?!
Šotek: – přikyvuje-
Slowly: Vy hnusní záškodničtí debilové!!! Ste nepřátelé Cvaku a všeho, co představuje (myšlen Slowly)!!! Nenávidíte nás, protože jsme černý!!!!!!!!!!!!!

« Autor článku »

Šotek