STAAAR TREK

Epizody: I, II, III, IV

 

Epizoda I: Zneuctění


Většina lidí má admirály za jakési nadlidské bytosti. Ověnčeni poctami zasedají v Radě Federace a rozhodují o budoucnosti stovek planet… pravdou však je, že to jsou povětšinou senilní dědové, kteří se rádi slézají a vyprávějí si anekdoty a příhody z mládí. A když jich je hodně na kupě, tak se tomu říká schůze Rady Federace
„Víte, ze těch několik let co učím na Hvězdné akademii, jsem zjistil, že asi desetina procenta důstojníků, kteří úspěšně složí závěrečnou zkoušku a začnou sloužit na lodích jako vysocí důstojníci jsou, abych tak řekl, úplní ksindlové.“ Začal společenskou konverzaci admirál s šedivými vlasy a nevyléčitelnou nemocí svěračů močového měchýře.
„Ano, také se děsím chvíle, kdy někdo vymyslí způsob, jak tenhle odpad rozeznat.“ Odvětil druhý se značnou dávkou zdráhavosti v hlase
„Už jsme vymysleli. Všem vyšším důstojníkům jsme dali vyplnit speciální testy, které zhodnotily intelekt, charakter a odbornou zdatnost každého z nich.“
„Doufám, že to nečeká ty nejvyšší důstojníky.“
„Kdepak, my veteráni jsme již prověřeni časem.“
„Ano, přesně tak jsem to myslel. A jak ony testy dopadly?“
„Hranici jsme nastavili velice vysoko, takže z maxima 286 získaných bodů, musel mít každý důstojník alespoň sedm, aby byl označen za způsobilého služby.“
„A kolik jich neprošlo?“
„Z 368 456 důstojníků Hvězdné Flotily jich bylo vyřazeno šest.“
„A co s nimi uděláme? Nemůžeme je přeci jen tak vyrazit, to by poškodilo naší pověst. Romulani by se nám smáli, že máme neschopné velení.“
„Ne, to by skutečně nešlo, ale já už přišel na mnohem efektnější plán, jak s těmi čtyřmi naložit.“
„Čtyřmi, neříkal jste, že jich bylo šest?“
„Ano, ale dva z nich se potkali, nějak se nepohodli a dali si souboj na život a na smrt…“
„…a jejich phasery vystřelily současně.“
„Ale kdepak, jeden měl phaser vypnutý, zato ten druhý ho nastavil na rozptyl 360°.“
„Krásný příběh. A o jakém plánu jste to mluvil?“
„Právě přichází …“
Bar na Sírius 6 byl doslova ozářen vstupem důstojníka Hvězdné Flotily. Byl to muž úctyhodného vzrůstu s dlouhými kučeravými vlasy, v očích měl oheň neskonalého intelektu a touhy sloužit Hvězdné Flotile. Přistoupil ke dvěma sedícím mužům a pozdravil je oslovením a lehkou úklonou.
„Přišel jsem na váš rozkaz, admirále.“
„Ano, samozřejmě nadporučíku, chtěl bych vám oznámit, že jste byl pověřen velice důležitým úkolem, bude vám svěřena loď a posádka. Co nejrychleji potřebujeme zjistit, kam vede ona malá červí díra na souřadnicích 1567,5647. Máme za to, že by mohla ústit u planty Trigulentarumisewaqsimilius, kde se nacházejí bohatá ložiska vody.“
„Vody? My nemáme dost vody?“
„Zdání klame, kapitáne, voda je jedním z nejvzácnějších sloučenin ve vesmíru (viz. Vodní invaze)!“
„Ano, zajisté, a mohu se zeptat, jakou loď jsem dostal přidělanou?“
„Jmenuje se Aaagames, je to podivné jméno, ale budete to muset nějak překousnout, jedná se o loď třídy mikrobus.“
„A posádka?“
„Tady máte seznam.“ podal pocket kapitánovi.
„Co to má znamenat … stiskněte control + alt + delete?“ zeptal se nesměle.
„O, promiňte, to jste o složku vedle, přesuňte se do Aaagames.“ V adresáři Největší katastrofy historie, byly pouze čtyři složky: Vandalové v Římě, Inkvizice, Microsoft a Aaagames.
„Hmm… většinu z těch lidí neznám, ale vidím, že zde nemáme žádného šéflékaře.“
„Ano, doktoři většinou nebejvaj tak blbí.“
„Prosím?“
„Ehm … chtěl jsem říci, že obsazení tohoto místa ještě není vyřešeno.“
„Mohu být tak smělý a vybrat si vlastního důstojníka.“
„Koho máte na mysli?“
„Augusta.“
„Hmm. Míříte vysoko. Ale myslím si, že zrovna nemá žádné zařazení. To by mohlo vyjít. To bude myslím vše, kapitáne, podrobnější zadání mise vám bude sděleno později.“
„Děkuji, admirále. Admirále,“ udělal úklon hlavou novopečený kapitán a promenádním krokem odkráčel.
„Promiňte, ale kdo je ten … Augustus?“ zeptal se nesměle jeden admirál druhého (či lépe řečeno druhý prvního). „Nebude nám chybět ve flotile, když je tak schopný?“
„Schopný? Dovolte, abych vám sdělil něco o Augustovi, někdejším romulanském císaři, momentálně však přeběhlíkovi s trvalým bydlištěm ve federačním vězení. Vy jste o něm neslyšel?“
„Ne, poslední dobou slyším velice špatně.“
„Augustus je první a zatím poslední romulan, který se utkal s borgy. Pracoval právě na biologickém výzkumu chování veverek ve stavu bez tíže, když jej s jeho malou lodí přepadli borgové a …“
„Asimilovali ho i s veverkami.“
„O těch nic nevím, každopádně přibližně za týden se ta krychle vrátila s tím, že roztřílí cleou romulanskou flotilu, když si ho nevezmou zpátky. Vypráví se, že jeho zvrácené vědomí málem rozvrátili jejich kolektivní vědomí. Také jim okamžitě po jeho asimilaci kleslo IQ. Romulané Augusta samozřejmě přijali zpátky a borgové na oplátku slíbili, že na ně nebudou útočit. Šťastní romulané udělali z Augusta hrdinu a admirála.“
„A co de dělo pak?“
„Když vystřízlivěli z euforie a došly jim lodě na odpis, učinili Augusta císařem, což je funkce, kde se toho nedá tolik zkazit. No a protože romulani mění své císaře častěji než ponožky, tak by Augustus při nejbližším převratu sesazen a uprchl k nám do exilu.“
„Úžasný příběh. A proč vlastně sedí?“
„Spletl si nás s klingony a nabídl, že bude pro nás špehovat federaci. Ten chlap je prostě křivější než zatáčka.“
„To tedy ano, a co my na to?“
„Samozřejmě jsme přijali, zprvu to byla hrozná sranda, ale pak nás to přestalo bavit a zavřeli jsme ho na doživotí. Ze své pozice špeha také dost úspěšně rozvracel Radu Federace.“
„A jak, prosím vás?“
„Součástí jeho hlášení bylo mimo jiné, která paní admirálová podvádí muže s jiným admirálem. Někteří dokonce tvrdí, že právě tato složka byla ta nejobsáhlejší. Do velikosti se ji snad mohla rovnat jen složka se údaji, který admirál podvádí svou ženu s jiným admirálem.“
„Až tak, to by si snad zasloužil i trest smrti! Ale zpátky k Aaagames, proč je posíláme zrovna na tuto misi? Neměli bychom je poslat někam vstříc romulanům, nebo kardasianům, abychom se o ně už nemuseli starat?“
„Nebojte, slyšíme o nich naposledy v životě. Dle všeho ona červí díra ústí v úplně jiné galaxii a má opravdu nestabilní druhý konec.“


***

Podivné shody okolností. Někteří důstojníci Flotily, kteří byli převeleni na Aaagames se znali již dlouho před tím. Pat a Mat byli přátelé ještě než vstoupili do Flotily. Dokonce založily fenomenální hackerské duo. Jejich první zakázka byla na nenápadné zničení určitých souborů v jednom z periferních počítačů Centrální databanky. Byli však dopadeni a postaveni před soud, díky šikovnému obhájci se z toho dostali bez kytičky. rozsudek zněl: „Nemohu shledat tuto dvojici vinnou, poněvadž jejich počínání se mnohem více než hackování podobalo zadání nesprávného hesla uživatelského jména. A za blbost je, bohužel, za katr strčit nemůžem.“
Vše osvětluje věta, kterou Pat vmetl do tváře svému společníku ještě v jednací síni: „Pablbe, já ti říkal, že se máš podívat, jaký i/y se píše kobyla a nepsat tam kůň. To není luštěnka.“
Mnohem méně osobní vztahy měl Šotek, Augustus a Abak. Traduje se (avšak oficiální zdroje Hvězdné flotily to popírají), že se ještě za války mezi Klingonskou říší, Federací planet a Romulany (všichni proti všem, čili DeathMatch), potkal poručík Šotek (člověk), zdravotník Augustus (romulan) a Lord Abak (klingonský válečník) na jedné planetě třídy M jménem Myela, na kterou si dělaly nároky všechny strany konfliktu. Byly tam totiž nejlepší bordely v celé galaxii. Začínající bitku ukončil Augustus svým diplomatickým jazykem a koňskou dávkou sedativ. A co nedokázal hyposprej, dokonalo skvělé flanderské víno. Nikdo si toho moc z dalšího průběhu nepamatuje, ale jistá jsou některá fakta. Od toho dne užívají Klingoni romulanského maskování a Šotek (KAPINÁN ŠOTEK) vždy ztuhne při pohledu na nůžky. Proč? Kdo ví?
Tyto dvě skupiny o sobě mnoho nevěděli. Popravě řečeno, nevěděli o sobě nic. Přesto je cosi spojovalo. Všichni je alespoň jednou snažili sbalit Nicku, která se též nalodila. Upřímně – Nicku se snažil sbalit snad každý živočich mužského pohlaví, který ji minul, homosexuály a veverčí chalány (rozuměj chlapy – veverky) nevyjímaje. Snad kromě jednoho chlápka, který ležel v bezvědomí v okolo projíždějící sanitce. Moc dobře víte, že jsem (stejně jako veletvůrce Augustus) zvyklý dotahovat příběhy vedlejších postav. Věřte tedy, že onen ubožák zemřel již během transportu, možná by se dostal alespoň k operačnímu sálu, kdyby ovšem saniťák nepovažoval za vhodné zastavit a hodit slovo s tou šíleně sexy kočkou, co šla po chodníku.
Jak říkám, elita hvězdné flotily.

 

***

Vybavení kapitánovy pracovny nebudu obšírněji popisovat, snad někdy později, až se zabydlí. A vyhodí ty dva otrapy se špičatýma ušima. Na vukláncích a romulanech je krásné to, že je od sebe nerozeznáte, když je vidíte před sebou. Jediná naprosto spolehlivá pomůcka, jak určit, že mezi sebou máte právě jednoho romulana a právě jednoho vulkánce je fakt, že se ti dva perou. Vuklánci se totiž mezi sebou neperou vůbec a romulani jen výjimečně. Pouze dvanáct měsíců v roce a k tomu ještě jen v sudé a liché týdny. Teď se však mezi sebou neprali. Ale krvavé jizvy měli.
„Shledal jsem vás dva nejadekvátnějšími kandidáty na post prvního důstojníka, zavolal jsem si vás, abych se rozhodl, který z vás bude prvním důstojníkem, a který …“ začal svojí rozpravu kapitán Šotek, byl však neomaleně přerušen Augustem, který se snažil prokázat svůj postřeh a důvtip.
„…druhým důstojníkem.“
„Ne rozhodli jsme se tento post přejmenovat na - Ten chlápek pod prvním důstojníkem.“
„Kdo my?“ Promluvil znovu Augustus
„My Šotek.“
„Aha.“ Augustus má rychlé chápání a nebojí se to dát hlasitě najevo.
„O kvalitách našeho romulanského šéflékaře jsem se již přesvědčil, takže teď se zaměřím víc na vás, Mate.“
„Dovolím si namítnout,“ začal doposud mlčící vulkánec „že by funkce šéflékaře a prvního důstojníka mohli kolidovat.“
„Například …“ pokusil se o útok Augustus
„Například Augustus by byl jediným člověkem na lodi s právem zbavit vás velení,“ začal Mat
„Co sem mne týká … čím míň takových lidí je, tím lépe, zvláště když jsem přesvědčen o jejich loajalitě. A to v tomto případě bezvýhradně jsem, pokud Augustus zrovna nedrží nůžky, nebo jiný ostrý předmět v ruce. Ale teď k vám.“ pohlédl vážně do služebních záznamů „Co je pravdy na tom, že váš dědeček byl… tuleň?“
„Na tuto otázku odmítám odpovídat.“ Prohlásil s klidnou tváří Mat a poškrábal se na nose rukou mírně deformovanou do tvaru jakési ploutve.
„Víte co, nejsem schopen posoudit, kdo se na tuto pozici hodí více, takže si to vyzkoušíme. S platností k této chvíli uděluji Augustovi hodnost prvního důstojníka na pondělí, středu, pátek a neděli a Matovi na dny zbývající. Odchod, mám ještě hodně práce s plánováním naší mise.“
Při odchodu si příslušníci těchto spřízněných ras pohlédli do očí. Jako by je tato nepříjemná situace jakýmsi způsobem stmelila. Následkem čehož došlo ke zvratu v dějinách. Byl zaznamenán první dialog mezi romulanem a vulkáncem za posledních 68 let. Pokud to tedy dialogem nazveme.
„Co je dneska za den?“ optal se Mat
„Je hvězdné datum 1589,51.“
„Sakra.“
Škoda jen, že se o této významné historické události nikdo kromě posádky Aaagames nikdy nedozvěděl.

 

Epizoda II: Borgové a jiní exoti


Jak již bylo řečeno, Aaagames je loď třídy mikrobus, není tedy divu, že nezbylo místo na takové nedůležité věci, jako je třeba zasedačka, též nazývaná drbárna. Všechny schůze se tedy odehrávaly v Matově kajutě, nebyla sice největší, ale díky vulkánskému smyslu pro pořádek byla obyvatelná téměř vždy, což z ní činilo oblíbenou destinaci i ostatních důstojníků i v době, kdy se žádná porada nekonala. Zvláště památná je návštěva Abakova, který si do Matovy kajuty přivedl jednu slečnu z lodního baru a prohodil: „Ukaž mi, kde máš ložnici a jdi se projít ven.“ Avšak i vulkánská trpělivost má svoje meze, takže svému klingonskému příteli udělil bleskovou dvouhodinovou přednášku na téma: „Proč nesouložit na posteli svého nadřízeného.“ Jeho slova zapůsobila. Z Abakovy přítelkyně za dobu monologu vyprchala kritická dávka alkoholu, takže začala alespoň trošku vnímat jako soudný člověk, zlomila klingonovi ruku, kterou si zpříjemňoval nudné chvíle nestoudným šmátráním a odešla. Následoval ji i Abak s replikou: „Láska bolí.“
Vraťme se ovšem ke schůzi, která by měla nastínit řešení alespoň těch nejpalčivějších problémů, které posádku lodi Federace trápily. Byli vzdáleni milióny světelných let od domova, neměli warpjádro a jejich počítač jim neustále hlásil, že loď na které právě plují byla už před dobrým týdnem zničena …
„…a tak jsem mu, puto, jako tomu hlídačovi, puto, jednu ubalil, puto, až odletěl, puto, alespoň vo pět metrů dál, puto…“ vyprávěl zrovna Abak. Je nutné upozornit, že put je klingonské zvíře ne nepodobné volu, což je důkaz, že kolektivní nevědomí skutečně existuje a přesahuje hranice naší Sluneční soustavy. Není zdaleka od věci, že jediným, kdo nesouhlasil s první položkou programu (Abakova historka pro uvolnění atmosféry) byl Mat, takže byl tak mrzutý, že by nejraději sjel Augusta za nějakou blbost. Bohužel byl romulan pro dnešek jeho nadřízeným, což ještě v našem příběhu bude hrát roli.
Naštěstí holka z Abakova příběhu nevzdorovala dlouho a v blízkém okolí nikdo nebyl, takže se historka brzy nachýlila ke konci. A to byl správný čas na Matovu přednášku o stavu lodi z pohledu vědeckého důstojníka.
„Dovolil jsem si svoje hlášení rozčlenit do tématicky souvisejících celků, abyste se v něm lépe orientovali. Hlavní body jsou následující:
   1) Přečtení hlavních bodů hlášení
   2) Přesné určení polohy a rozbor plánu návratu na Zemi
   3) Warpjádro a jak ho získat
   4) Problémy s počítačem a jejich řešení
   5) Generační problém
   6) Prostor pro dotazy důstojníků, kteří něco (či všechno) nepochopili.“
„Přesně tak,“ využil příležitosti Lord Abak „Jak to bude s těma ženskejma?“
„Ke generačnímu problému se dostaneme časem, hned jak vyřešíme předešlé body.“ upozornil Mat.
„Ale myslím si, že v dnešní den by mohl mít generační problém prioritu,“ navrhl kapitán Šotek.
„Proč zrovna dneska?“ optal se Mat
„Vy to nevíte?“ Šotek
„Ne, nevím.“
„Vy to vážně nevíte?“ Augustus
„NE!“
„Ty to fakt nevíš?“ Pat
„NE, NE, NE a ještě jednou NE.“
„To si snad děláš puto, vole, ne, že to nevíš?“ Lord Abak
Mat z mysli vypudil představu čtyřech nejmenovaných osob ležících vedle sebe v kaluži krve a bez končetin, úpících v agónii a čekajících na milosrdnou smrt, která měla přijít skrze probodení žhavým železným bodcem potřeným vroucí marmeládou a vyměnil ji za standardní zelenou louku u lesa s pasoucím se kolouškem.
„Pate,“ obrátil se na svého starého přítele „můžeš mi prosím tě říct, co je dnes za den?“
Pat se pousmál, líbil se mu ten pocit, že jeho starší kolega, který mu tak rád dával najevo intelektuální svrchovanost, je v koncích: „Dneska je přeci svatý Valentýn!“
Matovi se zakalily oči: „A když jsem navrhoval slavit třísté výročí narození velikána Spocka, nikdo jste se ke mě nepřidal. A teď chcete brát ohled na takovouhle … infantilní a nedůležitou prodejní akci zamilovaných psaníček.“
„Neber to špatně, kamaráde,“ vysvětloval Abak „ale až na svatýho Spocka bude plnej bar holek, co jsou naměkko, protože touží po láskyplným objetí, tak to s tebou klidně oslavíme. Tedy ne zrovna s tebou, ale s jednou z těch holek. Tedy ne nezbytně s jednou …“
„My to chápeme, Abaku, ale teď bychom se měli na tenhle problém zaměřit. Proč v lodním baru dnes není ani jedna pěkná holka?“ Snažil se vše uvést do správných kolejí Augustus, byť pohled na takto ztracený dialog mu působil jakousi zvrácenou ironickou rozkoš.
„Dobrá tedy, na lodi s námi plují tři ženy, které vyšší důstojníci definovali pojmem: „probouzející rozmnožovací pud“. Z těchto tří osob jedna spáchala sebevraždu hned poté, co se dozvěděla, že se na onu listinu dostupných budoucích matek dostala …“ Mat občas naprosto nechápal tužby a životní filozofii ostatních členů posádky a měl za to, že toto jednání je vedeno za nesobeckým účelem zajištění života na lodi v horizontu stovek let. „… druhá si vzpomněla, že je vlastně muž, a tudíž již zbývá pouze jedna jediná potenciální rodička – Nicka.“
Toto jméno vždy způsobilo lavinu povzdechů, nejinak tomu bylo i v této chvíli.
„Pozval jsem si ji tedy k sobě do kajuty.“
Další vzdechy.
„Abych s ní prodiskutoval morální hlediska a požádal ji o svolení …“
Pauza na povzdechy, nikdo však ani nedutal, všichni byly napjatí, jak to dopadne. Snad nebudu příliš předbíhat událostem, když konstatuji, že takhle pozorně už Mata posádka Aaagames nikdy neposlouchala.
„…o použití jejího genetického vzorku jako vzoru pro vytvoření několika klonů, jež by měly za úkol udržet populaci naší lodi na snesitelné úrovni.“
„Chceš říci, že by bylo víc Nicek?“ zeptal se Pat pro jistotu.
„Ve své podstatě bych to takhle …“ začal Mat, ale poté co se zadíval do zasněných pohledů zbytku osazenstva místnosti, změnil taktiku po dávání informací. „V podstatě ano, a proto bych rád udělal předběžný průzkum, kdo by byl ochoten se zúčastnit reprodukční operace nazvané Noe.“
„Jen pro upřesnění, ptáte se nás na to, zda jsme ochotni pojmout ženu na vlas podobnou Nicce za nástroj … reprodukce?“ ujišťoval se Šotek.
„Ano, přesně tak.“
„Tak do toho jdu!“ ozval se Šotek
„Mě si tam taky napiš“ Pat
„I císaři mají své dny … jsem ochoten se zúčastnit.“ Sdělil v ústraní sedící Augustus, kterému sice Nicka nepřišla nikterak pohledná, ale zato mu učarovala svým charakterem. Nicka a Augustus se k sobě hodili, skvěle se doplňovali, asi jako dva kousky skládačky, co neměl jeden, měl druhý a naopak. Nutno upozornit, že romulan byl cholerický, zbabělý, sebevědomý kariérista s egem napumpovanějším než mravenec, který má milenku lišku.
Poté, co Augustus domluvil, všichni obrátily oči na Abaka, aby zjistili, jaktože právě on není na seznamu první. Lord Abak vypadal zamyšlen. Augustus se rozřehnil smíchem amerického turisty, který uviděl Sochu Svobody v bikinkách. Kdo jste nepochopili čemu, zopakuji vám to, napíši to tučně a ještě k tomu kurzívou: Lord Abak vypadal zamyšlen.
„Víš co?“ začal pevně rozhodnut Lord Abak poté co dozněl smích „Já si tu Nicku vezmu třikrát, jo?“
Komunikátor zakvíkal. „Vyšší důstojníci, nechť se urychleně dostaví na můstek!“
Šotek cítil, že jeho autorita je napadena, dotknul se tedy komunikátoru a přísným hlasem se otázal: „A ty jsi jako kdo, že mi chceš rozkazovat?“


***


„Stav.“ Vyšší důstojníci již seděli a stáli na svých místech na můstku.
„Blíží se k nám loď. Má mnohem lepší výzbroj než my, je asi patnáctkrát větší než Aaagames a má fakt nechutně zářivou žlutou barvu.“ oznámil Lord Abak.
„Přichází zpráva, pouze audio.“ zahlásil Pat.
„Na obrazovku.“ zavelel kapitán.
„Řekl jsme pouze audio, ty pako.“ občas to Patovi prostě ujede …
„Ty jsi mne nazval pakem?“ chtěl se ujistit se Šotek.
„Nabíjejí zbraně.“ Augustus
„Kdo ti dovolil mi tykat, žabožroute?“ zeptal se Pat. Proč nazval vznešeného kapitána žabožroutem? To je otázka na místě. Šotek měl několik svých vzorů, jejichž slávě se vždy chtěl přiblížit: James T. Kirk, Jean-Luc Pickard a další. Dokonce posádce přikázal, aby mu říkali Jeanne-Lucku. Celá tato kampaň však ztroskotala, když zjistil, že za jeho zády mu nikdo neřekne jinak než Keathrin. Svému kapitánskému idolu se však chtěl přiblížit alespoň tak, že rozhlásil, že je původem z Francie. Jenomže pozapomněl na to, že Francouze a Němce nemá rád nikdo…
„Na to mám jako tvůj nadřízený právo, můžu ti tykat kdy chci!.“
„Pálí.“ Augustus
„Škody?“ snažil se Mat suplovat roli kapitána, který byl momentálně zaneprázdněn jinak. To se však nelíbilo Augustovi, který byl pro dnešek prvním důstojníkem a tak zahlásil: „Jsme zničení, už pěkných pár dní.“ a vložil do toho takovou dávku ironie, kolik do tónu hlasu zvládnou vecpat jen romulani a učitelé tělocviku komandující žáka, který sice neumí kopnout do míče, ale v budoucnosti bude dozajista pobírat plat nesrovnatelně vyšší.
„Přehrajte zprávu.“ nechtěl se Mat nechat sesadit z velitelského místa a Lord Abak poslušně pustil zvuk do reproduktorů.
„Ne, včera jsem to viděl v Etiketě, na tykání se musí oba domluvit, není to jednostranná záležitost.“ Útočil Pat.
„Odpor je marný, budete asimilováni!“ zaznělo můstkem. Zavládlo ticho. Jen na okamžik.
„To máš z těch debilních mravoučných seriálů z dvacátého století!“ nenechal se uzemnit Šotek.
„Otevřít komunikační kanál.“ zavelel mírně znejistělý Mat.
„Kanál otevřen.“ Zahlásil Lord Abak v odpověď.
„Ty kanále, ty mi tak budeš vykládat, co je debilní, ty kterej sleduješ buněčný porno!“ znovu Pat, nesnáší když se do něj někdo naváží, ale ještě víc nemůže vystát, když někdo napadá Ženatého se závazky, Kutila Tima a Medvídka Pů.
Mat se podíval po mikromůstku, ale ke svému překvapení zjistil, že Augustus není na svém místě a nesnaží se ho zchodit z velitelské židle. „Tady vesmírná loď Federace Aaagames, mluví velící důstojník Mat v zástupu momentálního prvního důstojníka Augusta zastupujícího momentálně šíleně rozhádaného kapitána Šotka. Rád bych vás upozornil, že si nepřejeme býti asimilováni.“
„Já dálkově studuju biologii ty šroubožroute, to byl princip mitózy!“ Kapitán.
Náhle se rozzářila obrazovka, na ní se objevil obličej humanoida, který se velice podobal člověku až na tu malou drobnost, že měl nad hlavou srostlé obě uši, takže to vypadalo, jako by měl příliš velkou cyklistickou helmu: „Zdarec chlapi. Nic si z toho nedělejte, my máme řetězec velení taky dost složitej. Já jsem Marr3wk z lodi CzechGamer, nejsem velící důstojník, ale vybrali mne jako mluvčího, poněvadž jsem jeden z těch, kteří byli asimilováni a jsou zde velice spokojeni.“
„Takže vy nejste brogové?“ zeptal se pro jistotu Lord Abak.
„Ne, jen jsme si vypůjčili jejich hlášku. Je super, nemyslíte?“
„Takže podle tebe není pohled na dva jednobuněčný organismy, který si to rozdávají porno?“ Pat
„Takže jestli nás nechcete asimilovat, tak se s vámi prozatím rozloučíme, máme tu nějaké problémy, které bychom si měli urychleně vyřešit.“ odvětil nediplomaticky Mat.
„Alespoň si nedělám z robota manželku, ty zakomplexovanej … šroubožroute.“ Ne, tohle bylo nediplomatické.
„Abaku,“ pokynul vulkánec „dvě sloní dávky uspávadla.“ A ukázal na rozhádanou dvojici.
„Ale to by se už nemuseli probudit…“ namítal Abak, přestože je zvyklý plnit rozkazy.
„Kéž by …“ povzdychl si Mat.
„Věřte mi, u nás by se vám dařilo skvěle. Za svojí práci budete pořádně odměňováni a dává vám to pocit mnohem většího společenství.“ snažil se argumentovat někdejší kapitán GameDogu.
„Šroubožroute už jsi říkal, neopakuj se, když už nemůžeš vymyslet nic nového, tak si na poradu zajdi za svojí matkou do ústavu pro …“
„Víte co?“ opravil se Marr3wk „Zapomeňte na to.“
Obrazovka pohasla. Zazněly dvě rány. Mat se spokojeně usadil do velitelského křesla a Lord Abak domlátil pažbou do bezvědomí pohnuvší se ho Pata. Kdo si myslí, že takto byla rozpoutána vzpoura na lodi Aaagames, ten se šeredně mýlí. Vulkánci mají velice silný cit pro loajalitu, takže se Mat rozhodl nechat velení na Šotkovi a v případě, že by se někdy v budoucnu měl kapitán rozhodnout chybně, stačí pokynout Abakovi … Jenomže na jedno zapomněl … Augustus a Abak go very large!
 

***

 

 

„Ne, na mě takové výmluvy neplatí. Byl to klasický případ vzpoury, Abaku, odveďte našeho vzbouřence do cely.“ Kapitán Šotek byl po probuzení z uměle navozeného spánku trošku rozmrzelý, což dokazoval právě jeho rozkaz uvěznit Mata.
„A víte co,“ dodal: „vmete si i toho technika, stejně jen vyvolává rozmíšky. Zavřete ho třeba za zpochybňování autority.“
„Nechci práskat“ zastal skvěle roli šedé eminence Augustus, kterého jednoduše bavil pohled na vyklidňující se můstek: „ale byl to právě velitel ostrahy, který vystřelil.“ Na jednu stranu měl Abaka vcelku rád jako starého přítele, ale mnohem více ho zajímalo, jak kapitán tuto situaci vyřeší.
„No dobře, tak ať se Abak uvězní taky. Věřím, že to zvládne. Odchod!“
Z můstku odcházela vzbouřenecká trojice, velitel ostrahy mířil střídavě na dva kolegy před sebou a na sebe.


***
 

A teď, aby nehrozil úpadek do stereotypu, přesuneme se o několik světelných let dále. Zde nacházíme úplně jinou loď třídy mikrobus s úplně jinou posádkou. Její jméno vám ještě neprozradíme, to nechť zůstane na vaší fantazii, důležité ovšem je, že právě vyjednává s jednou těžařskou lodí patřící národu, který si říká reedeři, která má pouze jednoho člena posádky.
„Na to přeci nemůžeš hledět! To je ryze subjektivní. A kdo jsi vůbec ty, abys nás posuzoval?! Co jsi dokázal?!“ nadával už ke konci celé debaty kapitán maquistické lodi sedící na křesle, které bylo upraveno do podoby trůnu. Kompletní konverzace by nám zaplála několik stránek a kromě četných rozporů by nepřinesla nic objevného, proto jsem se ji rozhodl zkrátit na několik posledních vět.
„Ale ne, vy jste mne špatně pochopili! Já myslím, že jste opravdu dobří, máte skvělou posádku, vypadáte výborně a hlavně, máte svůj styl!“ bránil se ubohý reeder, jehož loď neměla žádné zbraně.
„Myslím,“ prohlásil důstojník sedící na taktice „že to říká ironicky.“
„Máš pravdu!“ souhlasil kapitán: „Nabít fotonová torpéda a pal!“
Obraz lodi se změnil na dynamickou animaci výbuchu.
„Stejně nás lidé mají rádi.“ prohlásil posléze kapitán.
„Béé…“ souhlasně zařičel první důstojník.
 


***


„Abaku, poslyš, jsem tvůj nadřízený a jako takový ti nařizuji, abys nás pustil.“ Snažil se Mat diplomacií přesvědčit svého spoluvězně.
„Já chovám mnohem větší loajalitu ke kapitánovi, než k vám a tudíž vás pustit nemohu.“ pravil šéf bezpečnosti a vytáhl phaser: „A ticho tam bude, nebo budete uvězněni izolovaně.“ Zastrčil zbraň zpět za opasek a pokleslým a mírně zoufalým hlasem promluvil: „A navíc bych vás nemohl pustit i kdybych chtěl. Silové pole kolem této cely může zrušit pouze osoba s oprávněním deset a výše.
„Znamená to snad,“ musel se ujistit Pat „že nás odsud může pustit jedině kapitán nebo kolem prolétající admirál? No potěš. To abychom se modlili v přítomnost vyšších šarží v téhle části galaxie. Kapitán nás nepustí ani za sto let.“
Matovi jeho logika neposkytovala žádnou útěchu.
Lord Abak byl také neutěšen a tak mu nezbývalo, než se přerodit do svého druhého alter-ega. Znovu se chopil phaseru: „Ještě někdo mukne a ustřelím mu hlavu.“
Pat byl jediný, který neztrácel naději, do svého datpadu, který všude nosil s sebou, naťukal několik příkazů a začal se potutelně usmívat.
„Co to děláš, ty filcko!“ osočil se na séfinženýra Abak, přestože si uvědomoval, že právě Pat je taková jeho spřízněná duše. Hlavní technik nepromluvil, ale cosi naťukal do padu a podal ho klingonské ostraze. Bylo tam napsáno: „Říkal jste přeci, že kdo mukne, tomu ustřelíte hlavu a Lord Abak tady pořád kecá!“
Klingon mírně pobledl, ale přesto si bez váhání přiložil zbraň ke spánku …

„Všichni vyšší důstojníci na můstek. Tedy kromě těch, co jsou v base.“ oznámil své posádce komunikátorem kapitán když mu jeho první důstojník oznámil, že k jejich lodi se blíží jiné plavidlo a vypadá nebezpečně hranatě.
„Přichází zpráva, pouze audio.“ oznámil Augustus a rovnou ji pustil.
„Jsme borgové, budete asimilováni. Odpor je marný.“
„Sice je půlka posádky ve vězení, ale experta na borgy mám naštěstí na můstku, takže co na to říkáte, Auguste.“
„Myslím, že bychom měli naše důstojníky pustit a milostivě jim odpustit zbytek doživotního trestu, abychom byli schopni ovládat loď.“ Navrhl první důstojník.
„Na to jsem se neptal, jakou strategii navrhujete proti našim nepřátelům,“ pohled kapitánovi sklouzl na obrovskou krychli zabírající celou obrazovku.
„My romulané máme jedno prastaré přísloví – Nejlepší obrana je útěk.“
„Snad útok?“
„Ne pokud se jedná o borgy.“
>tššš< (zvuk otevírajících se dveří)
„Hlásíme se do služby.“ Z turbovýtahu vystoupil Abak, Pat a Mat. První z nich měl krvavou rýhu na jednom ze svých čelních hřebenů.
>tššš< (zvuk zavírajících se dveří)
„Jakotože nejste ve vězení?“ zeptal se rozzlobeně kapitán.
Mat pohlédl na obrazovku a bleskurychle vymyslel hodně pokulhávající výmluvu: „Úkolem správného prvního důstojníka je plnit vaše rozkazy dříve, než je vůbec vydáte.“ Byl to kec, ale za současné situace to stačilo. Posádka můstku byla opět na svých místech.
„Ze zkušeností víme, že je příhodnější, když za nás bude mluvit jeden hlas, vám známý,“ ozvalo se z reproduktorů: „prošli jsme vaší databázi a vybrali jsme takový.“
Výjev na obrazovce se změnil …

 


 


„Asimilovali Ijáčka!“ zanaříkal Abak
„Stejně jsem měl vždycky radši Prasátko,“ utěšoval jeho i sebe Pat.
„Odmítám vyjednávat s kreslenou postavičkou!“ rozhodně konstatoval kapitán. A jeho žádosti bylo vyhověno, před nimi se objevil v nadživotní velikosti jeden obzvláště odporný borg.
„Mam mu ustřelit hlavu?“ zeptal se velitel ostrahy
„Rozhodně ne, Abaku, tohle je jen obrazovka, on je až na tamtý lodi.“ brzdil ho Augustus
„Tady není o čem vyjednávat, sklopte štíty a připravte se na obsazení.“
Šotek se začal tvářit mírně rozpačitě: „My nemůžeme sklopit štíty.“
„Pak tedy budete zničeni.“
„My ale žádné štíty nemáme!“
Borg na chvíli znehybněl, očividně poslal žádost o ověření u Společenstva. „Vy opravdu nemáte štíty!“ pravil užasle někdejší talaxian.
„A to nic není,“ chtěl znásobit jeho údiv Pat: „My nemáme ani warpjádro!“ sklidil však jen ostré pohledy svých bližních.
S borgem se začalo evidentně něco dít. „A jak jste se tedy dostali tak daleko od prostoru Federace?“
A tady musím nepozornému čtenáři připomenout, že Augustus byl kdysi asimilován borgy, takže znal vcelku dobře jejich psychologii a věděl, že když se něčím začnou zabývat, tak to budou řešit tak dlouho, dokud úkol úspěšně nesplní. Z pohledu borga právě vyčetl, že se parametry mise právě změnily. Už nebylo hlavním cílem asimilovat celou posádku Aaagames, ale dozvědět se, jak se tato loď dostala až tam kam se dostala s minimálním vybavením … a to tím způsobem, že asimilují celou posádku Aaagames, až na Augusta.
„Probojovali jsme se,“ odpověděl někdejší romulanský císař a pokračoval: „Nemáme sice štíty, warpjádro ani zbraně, které by byť jen otevřely zrezlou konzervu, ale zato vám můžeme nabídnout sbírku seriálů z dvacátého století. V DVD kvalitě.
Do neřešitelného algoritmu přibyla další záhadná neznámá. V tu chvíli se stalo něco, co zachránilo život a náladu celému můstku a tudíž to umožnilo další pokračování našeho příběhu.
>tššš<
Vstoupila Nicka, celý můstek byl pravděpodobně náhle ozářen šarmem, protože každá dvojice očí doputovala až ke dveřím od turbovýtahu, včetně bulev muže na obrazovce, který vypadal jako nepovedená vystřihovánka z časopisu Člověk a technika. Pat stiskl tlačítko, tento manévr připravoval několik dní. Nevěděl, jestli je na něj vhodná chvíle, ale vzhledem k tomu, že za chvíli už budou všichni pod kytičkama, tak nemělo cenu to odkládat.
Když už o tom mluvím, je až zajímavé, kolik pořekadel se zachovalo až do 24. století. „Dostat se pod kytičky“ byla fráze využívaná celou Hvězdnou flotilou. Až na vulkánce, kteří na toto místo prosazovali mnohem logičtější a výstižnější pojem – trugar mio, což v doslovném překladu znamená „být rozdrcen padající příčkou při zničení lodi útokem zlotřilých a nelogických nepřátel a následně být roztrhán na tisíce kousků při výbuchu warpjádra.“ a nebo „ne, děkuji, dám si jen jednu kostku cukru.“ záleží na situaci. Vy byste ale rádi znali podrobnosti Patova takřka geniálního plánu, že?
>tššš<
Dveře výtahu se zavřeli nečekaně rychle a přiskřípli tak drahé Nicce sukni, která ji sahala mírně nad kolena. Všichni se na výjev zápolící zdravotnice dívali s nebývalým potěšením. Zvláště Pat, jehož tento úspěch naplnil sebeuspokojením. V borgovi se však začalo probouzet cosi, co už dlouhá léta bylo přehlušeno hlasem Společenstva, při pohledu na okouzlující Nicku pocítil cosi, co by cítit neměl. A tento pocit se neurální sítí spojených myslí začal šířit po celé krychli.
„Myslím,“ hlas borga můstek vyděsil, poněvadž na bezprostřední hrozbu úplně zapomněli. „že půjdu regenerovat.“ a odešel ze zorného úhlu obrazovky. Než se stačilo osazenstvo můstku znovu zkoncentrovat na sledování zápasu Nicka versus dveře, podařilo se mladé ženě vymanit způsobem, který nenávratně poškodil její dnešní oblek. V kovových spárech však zůstal jen kousíček látky, který by nebyl dost veliký ani na ubrousek. I když při pohledu na mužskou část důstojnického sboru byste dozajista raději použili přirovnání, že tento kousíček látky nebyl dost veliký ani na bryndák.
„Volal jste mne, kapitáne?“ promluvila první Nicka.
„Ano,“ zareagoval bleskurychle šarmantní muž sedící v centrálním křesle. „ale myslím si, že svůj úkol už jste splnila, můžete si jít po svých povinnostech.“
I kapitán by se krásou mladé zdravotnice rád opájel i nadále, ale byl to veskrze zodpovědný člověk, který věděl, jak by přítomnost Nicky snižovala výkon ostatních a jasně viděl katastrofální důsledky, které by to mohlo mít na nadcházející misi … a navíc si Nicku mohl pozvat večer k sobě do kajuty na … personální sezení (a nejen sezení, hi hi hi – pozn. autora).
Kráska se tedy obrátila a zrádné dveře se za ní zavřeli (všimli jste si, že šetřím váš čas a ani jsem se nezmínil o tom, že by se znovu otevřeli a pak až teprve zavřeli? Řídím se tedy Patovou výzvou v úvodníku! Važte si toho.)
„Pane,“ snažil si to včasným hlášením vyžehlit lord Abak hned jak odtrhnul oči od nádherné nepravidelnosti na sukni „senzory ukazují, že všechny borgské bioindaká ... biadikrá … že všichni borgové regenerují.
„Výborně, teď přišla naše chvíle! Aaagames strikes back!“ prohlásil bojovně kapitán.
„Zajímavé, všechny výchozí předpoklady mne vedly logickou dedukcí k tomu, že tu všichni trugar mio.“ prohlásil Mat
„To v žádném případě, já si čaj vůbec nesladím!“ zareagoval Pat, který se už dlouhá léta učil vulkánštinu.

 

***

„Podporučíku, už jste přišel na to jak vyřešit problém s transportem?“ zeptal se kapitán Pata diplomaticky, ale snad podvědomě v oslovení zdůraznil první slabiku.
„Ano, myslím si, že to mám, poněvadž nikoho nemůžeme transportovat do brgské lodi za jejich štíty, navrhuji, abychom dotyčné osoby přenesli na souřadnice NAD borgské plavidlo. Oni spadnou na vrchní stěnu, najdou dveře a vlezou dovnitř. Taková trošku infiltrační mise, ale má to jeden háček.“
„Opravdu?“ neodpustil si sarkastický tón Augustus
„Ano, naše senzory ještě nejsou zcela v pořádku, takže netušíme, jestli na krychli nějaké dveře doopravdy jsou.“ rozvedl svojí teorii Pat
„Aha, já jsem myslel, že se budete zaměřovat spíše na to, že v kosmickém prostoru nikdo nepřežije déle než vteřinu a to je na padání, hledání dveří, hackování systémů kvůli otevření dveří a vyrovnávání tlaku v komoře trochu málo, nemyslíte? Zvláště když vezmeme v potaz fakt, že kvůli velice malému g generovanému v rámci kosmických parametrů nepatrným borgským plavidlem, by dotyčné osoby „padali“ několik staletí. A to už nemluvím o tom, že štíty nepronikne žádná hmota, takže …“ vzal tato slova přímo z úst Matovi Augustus. Zatímco ale by je vulkánec pronášel ze statutu a nutnosti vědeckého důstojníka, romulan to dělal čistě pro potěšení. Příval slov by se jen tak nezastavil, kdyby monolog nepřerušil lord Abak z operačního: „Borgové právě sklopili štíty, pane.“
„Ale kdo, vždyť tem není nikdo vzhůru?“ neodpustil si dotaz kapitán.
„Pravděpodobně byl na jejich lodi borg, který měl za úkol držet stisknuté tlačítko, které bylo určeno pro vztyčení štítů. A když šel právě tenhle týpek regenerovat …“
„Pravděpodobně …“ pronesl Augustus s ještě větší dávkou sarkasmu.
Byť by se mohla poslední Patova poznámka jevit jako projev debility nebo suchého humoru (tedy v podstatě téhož), právě v ní se odrazila inženýrova skrytá genialita. Pat právě nevynikal jako řečník ve společnosti, ale velice často přicházel s dobrými nápady, které by nikoho nenapadli. Nebo postřehy. Jako byl třeba tento. Pat byl totiž velice blízko pravdě, abych vám toto tvrzení dokázal, musíme se hlouběji ponořit do mentality Společenstva. Představte si takovou průměrnou krychli, ve které žije 20 až 25 tisíc borgů. Každý z nich denně pár chvil regeneruje a zbývající čas (řekněme 20 hodin) pracuje. A najděte práci na 400 000 hodin každý den na hvězdné … krychli. Nejdříve se borgové snažili vyčíslit pí na co nejvíce desetinných míst, ale to se zvrhlo do té míry, že jen vyčíslení počtu desetinných míst, na které pí vyčíslili zabralo několik týdnů. Tak toho nechali a každému borgovi přidělili nějakou banální práci, aby nezahálel a nezakrněl. Celé pluky vojáky tak byly například zaměstnány tím způsobem, že štafetově přenášeli celé dny několik předmětů z jedné strany lodě na druhou a delší jim je transportoval zpátky na start. Tak trochu to připomínalo státní zprávu.
A tak existoval i borg, který ustavičně držel borgské štíty zapnuté. Což našim přátelům umožní prožít další příběh plný neobvyklých zvratů, šílených dedukcí a reminiscencí na televizní produkci z dob Gottwalda až Klause. Ale abychom se konečně posunuli…
„Ale máme tady ještě jeden problém. Naše transportéry nebyly konstruovány pro multitransporting.“ začal opatrně Pat
„Což znamená …“ snažil se urychlit jeho projev Augustus
„A pan Chytrák alias Malé gé se nevyzná v trnasportérch.“ pomstil se šéfinženýr.
Abak se zasmál a glosoval: „Malé gé, to teda sedlo.“
„Děláš, jako kdybys transportérům rozuměl.“ obrátil se romulan na Pata ignorujíc klingonovo chichotání.
„Náhodou jsem dva roky pracoval u transportérů na nákladní lodi, takže vím, že multitransporting je schopnost zaměřovat více předmětů.“
„Mám to chápat tak, že se na nepřátelskou loď musíme přesunovat po jednom? Tak v tom případě musí jít první někdo, kdo to umí s phaserem. Abaku, nástup.“ zavelel kapitán
Šéf ostrahy obřadně napochodoval do transportní kóje, která byla součástí vybavení můstku, a prohlásil: „Dnes je dobrý den na smrt.“ Vytáhl phaser a přikázal: „Energie.“
Nic se nestalo. Tázavě pohlédli na Pata.
„Nesmíte na mě tolik spěchat. Tohle je můj první transport člověka. Nejdřív musím zaměřit jeho biologický vzorec … a pak už jen stačí zadat souřadnice nejřidšího výskytu borgů … a energie.
Na okamžik lord Abak zasvětélkoval a pak jeho tělo doslova zmizelo.
„A kurňa.“ ulevil si Pat. „jestli se borgové probudí, tak asi budou čubrnět.“ vydedukoval Pat z pohledu na hromádku, která na lodi po transportu zbyla. Obsahovala uniformu i s frčky, phaser a komunikátor.

 

***

Lord Abak se zhmotnil uprostřed zeleného paloučku. Přímo vedle něj seděla líbezná dívka jejichž kráse však trošku škodili borgské implantáty připevněné po celém těle.
„Promiňte, jsem tu správně na borgské krychli?“ snažil se získat informace i pozornost dámy šlechtic.
„Ano, ale oddělení pro nudisty tady nemáme.“ dostalo se mu rovněž zdvořilé odpovědi.
Lord Abak pohlédl na svůj oděv a když zjistil, že žádný nemá, zaklel v klingonštině. Jediné slovo, kterému bylo rozumět bylo Pat.
„Ale, nerozčilujte se tolik, vždyť nevypadáte zas tak špatně.“ Lord Abak si uvědomil, že jeho rozezlení mu zastřelo úsudek a že toto je odění, ve kterém má nejlepší šanci na dívku zapůsobit, proto se uklidnil a po přitakání si přisedl za kulatý stolek, na kterém bylo prostřeno.
„Mé jméno je lord Abak, vyšší důstojník na lodi Aaagames,“ fakt, že byl vůbec nejnižší vyšší důstojník si nechal pro sebe.
„Já jsem královna borgů.“
„Páni … královna … to je vyšší šarže než nadporučík?“
„Ano, to ano.“
„To je zvláštní, nevěděl jsem, že vy borgové také jíte.“ pohlédl Abak na tác s tvarohovými a makovými koláči.
„Je toho hodně, co o sobě vzájemně ještě nevíme, proto byl koneckonců váš transportní paprsek sveden sem.“
„Aha,“ zauvažoval Lord Abak „a já si myslel, že borgové získávají informace výhradně asimilací.“
„Bývávalo, chlapče. Dnes však pokud chceme získat nějaký specifický fakt, musíme každého adepta proskenovat a zhodnotit jeho přínos Společenstvu. K tomuto postupu jsme odkázáni od trpké zkušenosti s jedním romulanský vědcem. a na vaší lodi je jen jediný tvor, u něhož koeficient přínosu není záporný. Říkáte mu komandér Sisko.“
„Já říkal Augustovi, ať té veverce nedává žrát lecitin.“


***

„Jsou to jen dvě malé chybičky, jednak jsem zaměřil pouze jeho biologický vzorec a pak to vypadá, že Abak byl pro transportér příliš velké sousto, takže ho budu muset překalibrovat.“ vysvětloval Pat
„Abaka?“ optal se Šotek
„Ne, transportér.“
„Ale Abak by to taky potřeboval. A jak to bude vůbec dlouho trvat?“
„Asi pět minut.“
„Tak to se budeme muset s naším velitelem ostrahy asi rozloučit. Pomyslete na to: sám uprostřed doupěte borgů, beze zbraně, bez pomoci a nahý.“ pravil pohřebním hlasem kapitán.
„Opravdu na to musíme myslet?“ neodpustil si dotaz Pat
„Nepřátel mnoho, přátel hrstku měl,
zhynul, když zachránit je chtěl.“ začal bezděky pod návalem inspirace veršovat Agustus.
„Vzhledem k tomu, že kapitán jej před několika hodinami poslal do žaláře, tys k tomu kapitána navedl, Pat jej málem přinutil k sebevraždě a já za přítele neoznačím nikoho, s kým se znám méně než patnáct let, musím označit „hrstku“ za nepříliš přesnou míru.“ zalogikoval Mat. „Spíše navrhuji Nepřátel mnoho měl a ty ho zabili.“
„Ale to se nerýmuje!“ ohradil se Augustus
„A co takhle:
Nepřátel mnoho, přátele žádné neměl,
zahynul, když zachránit je nechtěl.“ navrhl Pat
„Nechte toho tlachání,“zavelel Šotek, kterému se tato rozprava nezamlouvala, protože měl pramalé básnické nadání (a pak že sebe neočerňuju, přitom jsem světovej básník!- pozn. šotek) „už jste začal s tou rekalibrací?“ obrátil se na Pata
„Jó, transportéry!“ začal pracovat Pat
„Musíme tam ihned poslat záchranný tým.“
„To bude ale menší problém, řekl jsem vám, že se transportér při velkých objektech zahltí.“
„Tak kohopak tam pošlem po částech?“ zamrkal Augustus na Mata, který byl jeho rivalem o post prvního důstojníka. Právě dnes měl ale navrch romulan, takže vulkánec musel plnit jeho rozkazy.“

 

***

„A o jakou velice specifickou informaci se jedná? Co tak navýsost důležitého byste ode mne chtěla zjistit? Informace z klingonské vysoké rady? Tajné operace Federace?“ otázal se klingon dívky.
„S vaší databankou jsme stáhli celou vaší sbírku historických videozáznamů a já bych potřebovala vědět jednu zásadní informaci. Je Carlos Chuaresovo dítě, nebo si to Natálie jen vmyslela, aby obhájila svoje pletky s Rodrigem?“
„Abych na to mohl odpovědět, musela byste vědět, co dělala Carlosova prababička za druhé světové války. Vy to nevíte? Tak to vezmeme od začátku …“

 

***

„Tak alespoň levou ruku,“ škemral u kapitána Augustus.
„Ne,“ pravil rozhodně Šotek „pošleme jenom komunikátor, nebudu riskovat život žádného člena posádky.“ popadl ho zase jednou záchvat zodpovědnosti.
„Energii …“
Komunikátor zmizel z plošiny transportéru. Netrvalo dlouho a zakvíkal odznak kapitána.
„Vy pakoňové, to jste nemohli poslat uniformu? Víte jaká je tady kosa?“ ozvalo se z druhé strany.

 

***

„Pokud tomu tedy rozumím dobře, můžeme se napojit do borgské mysli a zadat Společenstvu jakýkoliv rozkaz, který se nám zachce?“ ujišťoval se Abak, jestli dobře porozuměl zprávě, kterou mu právě podal Pat. „Můžeme jim třeba dát příkaz k autodestrukci všech borgských plavidel? To je ale nářez. Tak mi sem urychleně pošlete nějakou šťabajznu!“
„Abaku,“ ozval se kapitán přes komunikátor „borgové se probouzejí, budeme vás muset urychleně transportovat zpět na loď. Připravte se k přenosu.
Šéf ochranky se poslušně rozkročil a čekal na přenos. S děsem v očích zíral na sedící dívčí postavu mizící v mihotavých paprscích. Nikdy nikdo už Patovi neuvěřil, že záměna transportovaných osob byla pouze omylem, protože na ni reagoval prakticky okamžitě: „Abaku, ty když se svlíkneš, tak máš ale figuru!“
 

 

Epizoda III: Hra šachu


Minule jsme skončili v nanejvýš dramatickém okamžiku, kdy byla na loď transportována borgská královna namísto Lorda Abaka. Dále jsem už tuto trapnou situaci nechtěl rozebírat, neb osazenstvo můstku bylo s touto výměnou nanejvýš spokojeno a Augustus chtěl samou radostí do krychle poslat ještě Pata.
Šotek však za těch několik měsíců kapitánování natolik nasál velitelskou ješitnost, že nechtě ztratit žádného člena posádky a tudíž se s vypětím všech sil i s pomocí borgů, kteří sklopili štíty, aby si Aaagames mohla Abaka transportovat, podařilo získat velitele ostrahy nazpět. A tak se vrátilo vše do starých klejí, což brzy jasně uzříte sami. První v pořadí na dobývání srdce (i toho ostatního) sličné borgské královny byl Augustus, který ji odtáhl na ošetřovnu pod záminkou, že se z ní pokusí udělat znovu člověka.


***


„Můžeš mi říct, co tady furt děláš?“ zlobil se na již oblečeného Abaka Augustus, který chtěl mít trochu soukromí na … složité chirurgické zákroky.
„Promiň, ale to je povinnost ostrahy, já musím hlídat nebezpečné cizince na lodi. A tohle je cizinec a nebezpečná je až dost. Co kdyby se teď probrala a začala se po tobě sápat …“
„Tak bych ji dal uspávací hyposprej, zato kdyby se začala sápat na tebe, tak bys ani nestačil zavřít pusu a polknout sliny.“ Snažil se odehnat Abaka, ale sám dobře věděl, že je to marné. V získávání nových známostí byl klingon urputnější než kdo jiný. Augustus si moc dobře vzpomínal, jak Abak čekal tři dny a tři noci před domem své vyvolené na to až vyjde její manžel, aby ho mohl zabít.
„Vytáhni si phaser. Jdu ji vzbudit.“ oznámil Augustus a zasyčel hyposprejem u krku nové pacientky.
„Jakpak se jmenuješ, Šípková Růženko?“
„My jsme borgové! Odpor je marný, budete asimilováni.“
„Teď už jsi samostatná entita, byla jsi odpojena od společenstva a ani tě moc nevyžadovali zpátky. Už jsi jedinec.“ Vysvětloval Augustus
„My jsme borgové! Odpor je marný, budete asimilováni.“ zněla odpověď
V tu chvíli Abaka napadala myšlenka. On sice téměř nikdy nepřemýšlí, ale zajímavé nápady jej přepadají dosti často. Beze svolení vzal Augustův komunikátor a něco na něm zlepšoval, po chvíli jej znovu přilípl na hruď nadřazeného důstojníka řka: „Teď to bude lepší!“ a obrátil se na borgyni: „Co že jsi to říkala? Já jsem ti nerozuměl.“
„My jsme borgové! Odpor je marný, budete asimilováni.“ Pravila znovu
Augustův automaticky překladač však přeložil: „Jsem ta nejrajcovnější kost v alfa kvadrantu a budu s tebou dělat, cokoliv si budeš přát.“ Romulan se začal uchechtávat, ale hned se začal kontrolovat: „Teď není čas na zábavu.“ a dával svůj komunikátor do původního stavu.
„To když jsem byl ještě na Akademii, tak jeden profesor furt říkal …“ spustil Abak další ze svých historek, tentokrát ale narazil na tvrdou skálu.
„To je moje historka, ta se stala MNĚ! Tak mi ji nekraď a v žádném případě mi ji nevyprávěj.“
„Ok. Stačí říct. Ale co budeme dělat s ní?“ optal se váhavě klingon
„Teď ji uspíme,“ a ihned to také provedl „a napojíme se na její kortikální uzel.“ Zasedl k počítači a chvíli do něj něco mlátil. Abak se otázal jeho oblíbenými slovy:
„Co to je?“
„Tohle, drahý příteli,“ pravil se vznešenou přezíravostí vidoucího „bude elixír lásky. Pokud se mi podaří stimulovat správná mozková centra, tak naše mladá kráska pocítí cosi, co ještě v životě necítila.“ Zvedl se od počítače, přistoupil k lůžku a probudil pacientku. Ta se probrala jako z mrákot a pravila: „Snila jsem o tobě, zlato. Budeš asi milován.“
Klingon se tvářil dezorientovaně, ale potom mu vše došlo: „Co jsi udělal s mým komunikátorem?“
V okamžiku, kdy borgyně objala lékaře kolem krku, přitáhla ho k sobě a dlouze jej políbila, Abak pochopil, že vada nebude v komunikátoru a rce: „Na tohle se nemůžu dívat,“ odběhl meditovat do své kajuty.


***


Klingonská meditace, to je věc. Abychom ji lépe pochopili, nahlédneme za okamžik do výsostného soukromí Lorda Abaka, ale nejprve si vysvětlíme pár pojmů teoreticky. Klingoni neuznávají bohy, ale svoje ctnostné a hrdinné předky, kteří vybojovali mnoho bitev, a kteří na ně shlíží z věčných lovišť, nebo jek tomu říkají. A jelikož se v historii někteří klingoni prali lépe než jiní, jsou také ti, o jejichž činech se šíří legendy, více protěžováni a otravování svými žijícími soudruhy. Asi největší legendou je Kahless, muž který sjednotil klingonskou říši. Mnozí tedy při své meditaci drmolí slova: „Fas ta drem ka’por dotam kanuente Kahless“ Což bychom mohli přeložit jako: „Zjev se mi mocny a neohrožený Kahlessi.“ A těm největším šťastlivcům se legendární bojovník opravdu zjeví a počastuje je svojí moudrostí.
A teď už konkrétně k Abakovi. Nalézáme jej v potemnělé kajutě, v tureckém sedu. Dýchá zhluboka a vydechuje pomalu a hlasitě. Kolem jsou zapáleny obřadní svíčky. Jsou replikované s různými vůněmi – aroma hnijícího masa, aroma krve a taky jedna kopretina. A teď pozor, Abak začíná předříkávat: „Fas ta drem ka’por dotam kanuente Pamela,“ tuto mantru opakuje asi dvacetkrát, když v tom se otevřou dveře jeho kajuty a světlo s chodby jej ozáří. Proti pronikavému svitu vidí jen obrys postavy. Už ten však slibuje mnohé. Abak se zvedá a přistupuje k dívce. Je to vysoká blondýna, spoře oblečená a nadměrně vyvinutá. Klingon se dlouho nerozmýšlí a objímá ji a líbá.
Meditace se vyplácí.
Zajede ji prsty do dlouhých vlasů užívá si onen okamžik. Když vtom mu vlasy mezi prsty zmizí. Zvláštní. Abak se snaží vystopovat příčinu onoho problému a své zraky stočí jak jen to jde k obličeji krásky. Podivné, najednou se její vlasy zdají být tmavé a krátké a na lidskou pornohvězdu 20. století jsou její uši trochu moc špičaté … Abak přestává líbat a podívá ce na objekt své touhy.
Je to Mat.
Meditace se očividně nevyplácí.
V okamžiku, kdy si šéf ostrahy vykoktává kyselinou chlorovodíkovou, vstupuje do kajuty Pat s padem a šíleným smíchem. Abak se na něj nevěřícně dívá. Šéfinženýr naťuká cosi do padu a vulkánec se znovu změní na prsatou blondýnu. Abak už se nedívá nevěřícně, ale už nechápavě zírá.
„Tohle je Lili, myslím, že jste ještě neměli tu čest.“ pravil Pat a postava divy v bikinách se znovu rozplynula a na jejím místě stálo půlmetrové kovové válcovité cosi na kolečkách. „To ona nás včera vysekala z vězení, stačilo jen pár příkazů přes pad a byly jsme volní, je opravdu geniální. A navíc jsem ji dnes nainstaloval holoemitor, takže může generovat holoobrazy, což jsem na tobě právě vyzkoušel. A jak je vidět, funguje to skvěle.“ Pravil chvástavě Pat a měl co dělat, aby se vyhnul první ráně vedené bal’lechem, starodávnou klingonskou zbraní, která kdysi sloužila mimo jiné jako nástroj krevní msty.
Kdo by to řekl, že klingonské tradice znovu ožijí na federační lodi uprostřed neznáma.


***


>tů, tů< to je zvuk zvonku u dveří Matovy kajuty. No, on to je zvuk zvonku u dveří všech kajut na všech federačních lodích, ale jelikož jdeme právě na návštěvu k vědeckému důstojníkovi, zdálo se mi vhodnější oželet precizní přesnost ve prospěch udržení Rychlého vypravěčského tempa. A to, jak lze poznat, se mi dokonale povedlo.
Mat urychleně zavřel výtisk komiksu Catwoman, vrhl jej do replikátoru a zavelel: „Dereplikovat“ Časopis zmizel. Mat se ještě zamyslel a usedaje za stůl zavelel: „Uložit do paměti vrchní obrázek ze strany 27,“ potutelně se usmál, uchopil tyčku do ruky a zvolal: „Dále.“
Do kajuty vstoupila Nicka: „Přál jste si mě vidět?“
„Ale jistě, posaďte se, podporučíku.“ pokynul blahosklonně Mat
„To je kaltou? Vulkánské šachy?“
„Kaltou, moje drahá, má k šachům asi tak daleko jako šachy k rýpání se v nose.“
Nicka se zamyslela, ale nakonec se osmělila: „Poslyšte, nadporučíku, už vám někdy někdo řekl, že vy vuklánci jste hrozně arogantní?“
Mat se rovněž zamyslel a odvětil: „Ne,“ položil tyčinku do obrazce na stole, který se v důsledku toho změnil „Alespoň ne žádný vulkánec, takže nikdo, kdo by stál za řeč. Ale nechal jsem si vás zavolat z jiného důvodu. Nastudoval jsem největší pozemské psychology – Fereuda, Junga i Jerryho Springera a to mě tak nějak učinilo neoficiálním lodním poradcem. A na vás jsem si v poslední době všiml něčeho zvláštního.“
„Co myslíte konkrétně.“
„Inu, vaše rekce na naši novou členku posádky jsou poněkud nevraživé. Například když vám včera rozkázal kapitán připravit pro ni kajutu, řekla jste, že s radostí připravíte kajutu 35 a když Pat zaprotestoval, že má tato místnost rozbité okno, což je u hvězdné lodě docela problém, odvětila jste, že jste netušila, že to bude vadit.“
„Asi jsem si to zrovna v té rychlosti neuvědomila, byla jsem rozrušená.“
„A nebo se ve vás probouzí pocit …“ chňapl vedle postavenou knihu a hodnou chvíli cosi hledal „… tady to mám – žárlivost.“
„To snad nemyslíte vážně, proč bych měla žárlit? A na koho?“
„To není důležité, já jsem vám chtěl jenom říci, že jsou i lidé, pro které i nadále zůstáváte ta nejkrásnější a nejchytřejší dívka na palubě.“
„Děkuji, ale to nebylo nutné.“
„Ale v týhle knize píšou, že podobný výlev je bezpodmínečně nutný.“ Vrhl knihu a dal rozkaz k dereplikování, ale bohužel se do malého otvoru přístroje netrefil.
„Velice si vážím vaší snahy pomoci mi, ale spíše bych potřebovala nějak rozptýlit. Proč mne nenaučíte kaltou, mohli bychom po večerech hrát.“
„To je výborný nápad, podporučíku.“
Nyní asi tři hodiny přeskočíme. Přísahám, že se za tu dobu nic zajímavého nestalo kromě návrhu počítače, který Matovi nabídl, stejně jako každý večer, další příběh Lachtaní ženy na dobrou noc.
„…kaltou je hra rovnováhy,“ pokračoval v přednášce Mat a pokynul Nicce, aby táhla (v klatou, ne pryč) „pokud nezískáte vnitřní harmonii, nikdy nemůžete dosáhnout úspěchu. Každá tyčinka charakterizuje jednu vaší složku, která musí být položena tak, aby souzněla s ostatními. Možností je nekonečno, ale rovnováha je vždy jen jedna.“
Nicka položila svojí tyčinku a obrazec se proměnil.
„Největší mistři na Vulkánu dokáží vytvořit kaltou za sedm minut. Mě se to povedlo za sedm minut a dvanáct vteřin, poněvadž mám vrozený … handicap, který neustále rozrušuje rovnováhu navozenou vnitřním klidem i meditacemi. Jen zcela vyrovnaný člověk může dosáhnout štěstí a úspěchu v životě i v kaltou.“
Položil tyčinku a obraz se při svém metamorfování roztříštil a rozlétl po kajutě.
„Kurník šopa, jdi do háje ty jeden malej zmetku, vždyť jsi byl zastrčenej tak, že jsem tě nemohl vůbec vidět,“ začal proud nadávek, který neustával a zároveň při jeho chrlení Mat popadl phaser, nastavil jej na zabití a rozstřeloval větší části kaltou, které ještě zůstaly pohromadě.“ Asi po pěti minutách běsnění jej něco napadlo.
„A takhle, moje drahá, vypadá, když někdo vyhraje v kaltou.“
Ale v kajutě už nikdo nebyl.
Kromě jednoho pořádně nasraného vulkánce.

 

***


Pánové a dámy, přichází historický zlom. Pokud čekáte v této části příběhu posádky Aaagames skeče, šílené situace a poťouchlé vtípky jako obyčejně, tak budete zklamáni. Jsem depresivní. A když jsem depresivní, nehýřím vtipem jako vždy. A pokud si vzpomínám, taková šotkovina nemusí být zdaleka jen vtipná. A taky nebude. Bude depresivní. Však uvidíte.
Depresivní kapitán Šotek seděl v depresivním křesle uprostřed depresivně tichého můstku. Augustus právě učil borgskou královnu s označením V.B.R. tomu, jak být ženou a ostatní se věnovali zoufalým činnostem výše popsaným – Pat si svoji ženu vytvořil k obrazu svému (neznamená to, že by vypadala jako on, ale vypadala tak, jak by chtěl vypadat, kdyby byl žena), Abak políbil Mata a ten o svoji obdivovatelku přišel.
Dalo by se to definovat i tak, že jediný úspěšný svůdník byl Augustus a to ještě jen kvůli tomu, že by V.B.R. pod náporem hormonů, kterými ji stimuloval mozek, připadal nesmírně krásný a okouzlující i Azor ze seriálu Ona je pes! Šotek seděl depresivně zhroucen a na padu si posunoval stránky knihy – Jak sbalit prima kost od Arnolda Plemenného.
Oddávaje se svému neštěstí ani nevnímal věty, které četl.
Byl depresivní.
„Podej mi to.“ ozval se neznámý hlas hned za ním a ruka mu vytrhla knihu ze sevření.
„Takový blbosti … tak třeba … při tanci naše levá ruka spočívá na bedrech tanečnice …“ zacitoval nezvaný návštěvník: „S tím by ses nikam nedostal, co by si vo tobě ta roštěnka pomyslela, to by si řekla, že ten vztah nebereš dost vážně, když ji ani nešáhneš na prdel.“
„Poslyš, ty škaredý ušatý zmetku, který jsi se tady objevil poprvé, dovol mi, abych ti vysvětlil pravidla vystupování v tomto příběhu.“ osočil se na nováčka neznámé rasy, kterého ještě v životě kapitán, který byl mimochodem ještě stále depresivní, neviděl: „Žádné narážky se sexuálním podtextem, žádné citace a parafráze hlášek z významných filmů a žádná vulgární slova, jasné? Jinak mi napříště redakční rada nepovolí další pokračování, už minule jsem měl problémy, když jsem označil prvního/druhého důstojníka za trošku více naštvaného.“
„No to snad ne, to by mě pořádně nas …“
„Pozor! Bylo to opravdu důrazné varování a cenzor Mat mi doporučil v případě potřeby použití tohoto výrazu opsat jeho význam nebo využít spisovnějšího synonyma – naexkrementovalo.“
„Tak to by mě vážně naexkrementovalo … no to je ale pěkná hovadina, člověku to z huby vůbec neleze, víš co, vždycky když budeme chtít to slovo říct, tak řeknem třeba … nakuzdilo, takové nevinné slůvko to je.“
„Kolego, už jsem se o vás dozvěděl, že jste lingvistický genius, ale povězte mi, jak se vlastně jmenujete. Já jsem Šotek, kapitán Hvězdné flotily a jsem depresivní.“
„Jmenuji se X, ale lidé vašeho druhu mi říkají bytost X.“
„Bytost X? O té jsem jaktěživ neslyšel. Jo kdybyste byl tak všemocná bytost Q …“
„Já jsem všemocná bytost X.“
„Já jsem myslel, že je jen Q.“
„Víš, abeceda má více písmen, kolego.“
„Znamená to snad, že můžeme potkat i bytost Ž?“
„Ne, Star Trek je z Ameriky, tam háčky nemají.“
„Tak Z?“
„Toho taky ne, ten je už v důchodě.“
„Ať je to tak či tak, mám rozkaz tě ignorovat a v ničem ti nevyhovět.“ změnil úroveň rozhovoru Šotek a stiskl komunikátor: „Kapitán posádce …“
„Neobtěžuj se, odřízl sem komunikaco po celé lodi, aby nás nikdo nerušil.“
„…vyšší důstojníci na můstek.“
„Ano,“ ozvalo se z komunikátoru
„Rozumím,“
„On my way*“
*translated by Johny Polotovar
„… nebo že bych na to zapomněl“ vysvětloval nastalou situaci X. „Ale ještě než dorazí, mohl bych ti dát pár lekcí, jak sbalit kohokoliv od thrillské královny krásy až po ferengského barmana.“
„Ale prosím tě, nechtěj mne rozesmát, dyť by o tebe jediná ženská z týhle posádky ani okem nezavadila.“
„Sázky?“
„Dobře, jestli se ti podaří sbalit Nicku, tak …“
„Budu moci vyhladit všechnu populaci planety Země.“ zvedl šibalsky obočí X.
„Počkej, počkej. Já tě znám, v tom bude nějaký háček. Taťka je mrtvej, mamka žije na Marsu a bejvalka mě stejně jen nakuzďuje…tak proč ne, plácnem si.“ A podal ruku neznámému. Na poslední chvíli ale ucuknul. „Ne, Frenniemu to přeci nemůžu udělat!“ skoro vykřikl.
„Svého křečka jsi ve vzteku zabil před pětadvaceti lety, když se ti pokusil sníst arašídovou tyčinku.“
„Aha, já zapomněl.“ Podal znovu ruku a potřásl s ní. „A ty víš, že jsme depresivní a musíš mi to připomínat.“ zavzlykal. Ač to bylo přetěžké, zadržel slzy, protože přicházeli nejrychlejší důstojníci. Byl to Pat a do něho šla zavěšená snědá kráska s mírami 95 – 55 – 90 a šaty určenými pro míry 80- 50 – 80.
X nelenil, přistoupil k ní a optal se mrkajíc na kapitána: „Neobtěžuje vás tento muž?“
„Ani ne,“ odpověděla kráska „ale možná bych raději byla obtěžována někým jiným.“ pravila a rovněž mrkla.
„Jde to lépe, než jsem si myslel,“ zabručel si pro sebe X a energicky uchopil dívku za zátylek a dlouze ji políbil.
Zavzdychala blahem, X se natočil směrem ke kapitánovi a pravil: „No vidíš, co jsem ti řík … ouuuuuuu“ Koleno zasáhlo svůj cíl a X se zlomil jako kapesní kudla.
„Ježkovy voči!“ zařval Pat a pohlédl směrem k otevřivšímu se turbovýtahu na přicházejícího klingona. „Tohle je Abak.“ ukázal „Kolikrát ti to budu ještě vysvětlovat.“ Dívka sklopila oči.
„Vypnout holoobraz,“ rozkázal Pat a představil svojí Lili bytosti X, která se mezitím zbavila pomocí své všemohoucnosti porodních bolestí.
„Já jsem Pat, a tohle je Lord Abak,“ pokračoval v představování.
„Já jsem bytost X.“
„Bytost X, to jako bytost Q …“ přitakal „ale já jsem myslel…“
„Abeceda má víc písmen!“ odvětil kapitán v tušení otázky.
„A to znamená …“
„Ne, Star Trek je za Ameriky, tam Ž nemají.“ znovu kapitán
„Tak alespoň …“
„Ne Z je v důchodě!“ zařval znovu depresivní Šotek
„Pak tedy nemám dalších otázek.“ pravil Pat
„Já se na to vykuzdím! Jsem depresivní a teď tohle!“
Turbovýtah se znovu otevřel. „A to má znamenat jako co, to slovo, které jste tady použili?“ optal se vcházející Mat.
„To je něco jako veselý.“ zalhal X, čímž na sebe upoutal pozornost.
„Já se na to veselý? Já vždycky říkám, že tyhlety neohebné jazyky se nedají s vulkánštinou srovnávat.“ poznamenal Mat
X se představil.
„Bytost X, to je jako bytost …“ chtěl se zeptat, ale kapitán jej nenechal dokončit větu a přerušil ho: „Ano, celá abeceda, Star Trek je z Ameriky, je v důchodu. A už se na nic neptej.“
„Cože?“ divil se Mat a doufal, že mu nekladení otázek nedal kapitán rozkazem: „Solarman odešel ne odpočinek?“ Bohužel jeho nadšení pro komiksy dvaadvacátého století nikdo nesdílel. A i kdyby ano, stejně by nikdo neodpověděl, poněvadž právě vcházela Nicka.
V tu chvíli lusknul X prsty a jak on, tak ona zmizeli. Nikdo přesně neví, co se tam kdesi dělo. X se s tím nepochlubil a Nicka neprozradila více, než že svoje dvoření začal nepříliš romantickou básní. Když se ale vrátili na můstek, přiznal X svojí porážku a pravil: „Jestli tomuhle říkáte ženská, tak pak se nedivím, že vymíráte.“ Nikdo se nikdy nedověděl, co touto poznámkou myslel. „Dobře tedy, celou Zemi nezničím a znovu se zaměřím na menší celky,“ vytáhl lístek, na kterém byl dlouhý seznam zeměpisných jmen, u Pompejí a Atlantidy se skvělá fajfka, další na řadě byla nějaká Amerika.
„Jsem depresivní a nemám prvního důstojníka!“ zaúpěl Šotek.
„Auguste, hlas se ihned na můstku.“ zahlásil mírně podlézavý Mat do komunikátoru.
„Nevím, jestli to bude možné,“ zaznělo „jsem teď tak trochu imobilní.“
„Proč? Mohu-li se zeptat?“ zazněla sarkastická otázka z vulkáncových úst.
„V.B.R. mi zavázala oči, přikurtovala mne k nějakému rantlu a zeptala se , jak zreplikovat bič.“
„Cože? Bytost X může každou chvíli zničit naši loď a on se oddává …“
„Cože? X je tady?“
Depresivní kapitán už se nadechoval k odpovědím.
„Zdar, brácha.“ zahučel do Patova komunikátoru X. Ne snad, že by byli bratři, pouze velice dobří známí, strávili spolu docela dost času oddávaje se činnostem, které kdybych popisoval, tak by mi i v Palyboyi zakázali publikovat. Tedy ne spolu. Nechápejte mě špatně. Každý sám.
Ne sami, nějaké ty pomocnice k tomu měli … ale nic, nebudu zabíhat do podrobností.
„Tak co, kolik dvounožek si nabalil na tu moji veršovánku?“ optal se romulanský císař
„Ty jsi mu skládal milostnou báseň?“ vyhrkl užasle Pat
„No, není to zrovna nic, čím bych se mohl pyšnit, ale prý to funguje. Chápejte on X nechtěl nic dlouhého, aby to zase netrvalo, tak jsem mu zpích takové dvojverší. Jak jen to bylo. Jo, už to mám.
Zjevil jsem se jak deus ex machina
a na sex jsem fakt mašina.
Jak říkám, žádný velký umění, ale aůůůů“
„Toliko k Augustovi,“ poznamenal nevulkánsky vulkánec.
„No a my si můžeme zahrát takovou malou bojovku.“
„Nebudeme přistupovat na tvoje směšné hry, X. Nás do nich nezatáhneš!“ řekl autoritativně Mat
„Tak počkat, jsem sice depresivní, ale furt jsem kapitán a tudíž jsem to já, kdo řekne: Nebudeme přistupovat na tvoje směšné hry, X. Nás do nich nezatáhneš!“
„Dobře tedy, pak se rozlučte se svými rodinami.“ vyhrožoval X
Kupodivu to nikoho nevyděsilo.
„Máte snad rodiny?“ optal se pro jistotu. Odpovědí mu byly tázavé pohledy.
„Tak vás tedy všechny pozabíjím.“
Zase žádný úděs. Konečně se odhodlal k hovoru Lord Abak: „Popravdě řečeno jsem chtěl zrovna včera spáchat sebevraždu. Vyhlídka na 25 986 let cesty s touhle partou mne nedělá zrovna nejšťastnějším klingonem ne vesmíru.“
„Já jsem na tom stejně.“ pravil Pat
„A já chci zemřít hned teď.“ přidal se kapitán.
„Tak tedy …“ docházela X fantazie, ale pak pohlédl nad kormidlo a uchopil jednoho z vystavených plyšáků. „…to schytá strejček Skrblík.“
První se zlomil Pat: „Ne, Skrblíka ne, vem si jako rukojmí Dulíka nebo Rampu.“
Lord Abak následoval: „Uděláme co chceš, jen ho nezabíjej.“


***

 

„Tohle, je dámy a pánové …ŠACHOVNICE!“ oznámil X.
„Mě to tedy připadá jako šachovnice.“ poznamenal Pat
„Vždyť říkám.“
„Ne, ty jsi říkal ŠACHOVNICE, já tvrdím, že je to šachovnice.“
„Ale vždyť se podívej jak je velká, to je ŠACHOVNICE jako vyšitá.“
„Maximálně tak Šachovnice, víc ani ránu.“
„ŠACHovniCE?“
„ŠachovnicE, víc si neslibuj.“
„ŠaCHovnicE.“ skoro až zaprosil X
„Dobrá tedy,“ souhlasil Pat
„A vy budete figury. Kdo bude král?“
Netrvalo ani dvě hodinky a posty byly rozděleny. Král byl Šotek, královnu mu dělala Nicka, Pat byl kobyly, Mat věže a lord Abak, rozený bojovník byl rozkopírován rovnou devětkrát – na osm pijonů a dva střelce.
„A kdo bude naším soupeřem?“ dotazoval se netrpělivě bojechtivý klingon.
„Á, soupeři, správně,“ luskl prsty X a na protější straně se objevila parta nesourodých individuí. Chlapec s koženou bundou a účesem punkového stylu si přeměřil své budoucí protivníky pohledem a zahýkal: „No co, já vždycky tvrdil, že jsme tak trošku underground.“
Možná už jste poznali, co za plátek se postavilo proti našemu výběru a pokud ještě váháte, napovím vám drobet více.
„Tak co, kluci, král je jasnej, kdo vám bude dělat královnu?“ dotázal se X.
„Já som kaloň!“ protáhl si blanitá křídla člen soupeřící redakce.
„Mám to ale smůlu!“ depresivně zařičel protentokrát kapitán druhého družstva Honzák.
Brzy bylo rozestaveno a začalo se hrát. Vše se obešlo bez incidentů, snad i díky tomu, že první na řadě ve směru k věčným lovištím byli pijoni, které na jedné straně reprezentoval bojový Abak a na straně druhé Melkor, človíček snažící si získat přízeň svého šéfredaktora. Problém nastal v okamžiku, kdy měl kobyla – Pat skočit věž - First girl. Nejprve se šéfinženýr vymlouval na galantnost, ale všichni moc dobře věděli, že se bojí smrti, která by poté nepochybně následovala.
Nejprve se jej pokusil Abak vyhecovat svým pokřikem: „Vašku, Vašku, skoč tu Smaschku“ s jeho typickou česko – anglickou výslovností. Na otázku: „Proč říkáš Patovi Vašku?“ odpověděl vulkánci jednoduše a téměř až … ano, nebojím se toho ostrého výrazu použít – abakovsky: „Aby se to rýmovalo, ty špičatý ucho.“
Když ani povzbuzování nepomohlo, rozhodl se toho zbabělce šéf ostrahy demonstrativně potrestat a vystřelit na něj z muškety, kterou měl jako střelec v ruce. Naneštěstí to byla pouhá rekvizita, a tak k Patovi doběhl a umlátil jej pažbou. Druhý Pat – kobyla chtěl prvnímu přispěchat na pomoc, ale Abkaové – pijoni jej obklopili, přidrželi za opratě, jeden z nich nasedl a rozjel se proti nepřátelským liniím mimo pořadí a popíraje všechny pravidla povolených pohybů.
Nebudu se nadále rozepisovat o této trapné bitce, která se strhla, a nebudu to popírat, kvůli jednomu (nejednomu) našemu redaktorovi. Na to jsem příliš depresivní. A vy, drazí čtenáři, jste mi náladu nezvedli. Doufám, že já vám taky ne. A taky doufám, že vás tento díl vůbec nebavil.
A aby to mělo nějakou kulturu, tak zakončíme protentokrát výrokem, který pronesl Honzák vyvlíknuvší se z bojové vřavy.
„Mám toho po krk, jdu psát další Schluss!“

 

 

Epizoda IV: My vám to říkali

 

Upozornění: V této kapitole nebude téměř vůbec vystupovat kapitán Šotek a zdravotnice Nicka. Je to z toho důvodu, že řádí v kapitánově kajutě a nemají na interakci s ostatními čas.

Poslední kapitola se z veliké části bude odehrávat mimo loď Aaagames, se kterou jsme se už tak důvěrně seznámili. Ale abych vás trochu dostal do nálady ještě než se přesuneme na jiné a v mnoha ohledech zajímavější plavidlo, nahlédněme ještě, co se děje na můstku.
Zrovna je noc, takže má toto nevlídné místo pouze jediného obyvatele a tím je Augustus, který právě listuje v kartografických dokumentech pořízených dálkovými senzory.
„Co to je počítači? Nejsou to náhodou borgové?“
„Negativní.“
„Jsi si jistý?“ pravil tak trochu ustrašeně. Borgové patřili mezi čtyři věci v celém vesmíru, kterých se panicky děsil. Zbytek tvořily jeho tři tchýně.
„Na borgskou krychli je to trochu moc kulaté, nemyslíš?“ Využil počítač jeden z nově nainstalovaných podprogramů, který mu měl dodávat smysl pro humor. Autorem tohoto subprogramu byl Mat. Lord Abak sice prohlásil, že když dává vulkánec lekce komiky, on by mohl vyučovat hru kaltou, ale byl naprosto uzemněn Matovou odpovědí: „Tvůj nevydařený vtip jsem pochopil. Snažil jsi se o třetí nejpoužívanější typ konverzačního humoru, takzvanou zploštělou analogii, která se tvoří nelogickým příměrem. Zatímco komika je jednoduše nelogičnost, na kterou jsem odborníkem takřka stejně jako na logiku, ty by jsi kaltou vyučovat nemohl, poněvadž máš kreativitu týden proleželého měchýře Ostarenské tamtami. A tohle byl nejpoužívanější konverzační humor – srážecí pomocí ostudného přirovnání.“
„Komik, teoretik“ pronesl Abak a zasmál se. Ovšem kromě něho, Augusta, kapitána Šotka, Pata, Nicky a VBR to nepřišlo nikomu vtipné. I když vzhledem k tomu, že v místnosti byl už jen Mat to nebyl zas až tak marný pokus.
Tím jsem chtěl jen demonstrovat fakt, proč lodní počítač od této chvíle bude trousit nepříliš vtipné hlášky. Není to dílo moje, nýbrž Matovo.
„To nic neznamená,“ odpověděl Augustus „může to být borgská koule.“
„Na kouli je to zase moc hranatý.“
„A můžeš mi ukázat, jak to tedy vypadá?“ rozzlobil se Augustus a na obrazovce se objevilo plavidlo ne nepodobné federačnímu.
Na můstek vešel Mat. Vulkánec předstoupil před prvního důstojníka a oznámil: „Nesu vám zprávu o trhlinách v trupu, jak jste chtěl. Velikost každé mikrofraktury manuálně vyčíslená na pikometry, přesně jak jste žádal.“ Podal Augustovi pad. Ten však nebyl s něčím spokojen, což dal najevo natočením hlavy.
„…pane.“ Dodal neochotně Mat.
„A můžete mi vysvětlit, proč jste zprávu odevzdal se zpožděním? Říkal jsem pět minut před půlnocí, opozdil jste se tedy o více než tři minuty!“ Křičel takřka nepříčetně Augustus, byla to proměna náhlá, nikoliv však nečekaná, tento podivný rituál se opakoval každou noc.
„Já jsem … ehm … kontroloval Lorda Abaka, jak daleko dospěl se svým experimentem… má to nejvyšší prioritu, jedná se o empirické ověření kvantové teorie.“
„Je právě 24: 00, nebo 0:00, jak si přejete … záleží na tom, jestli jsme optimisti nebo pesimisti. Optimisti říkají, že nový den začíná, pesimisti, že ten starý je v kelu. Realisti, že by už měli jít chrápat.“ Rozezněl se můstkem další z řady bonmotů počítače.
„Kde mám hlášení o teplotě antihmoty měřené lékařským teploměrem a jakože sedíš ne mém místě, hadre.“ Popustil uzdu své tulení čtvrtině Mat. Augustus se zvedl, popošel a podával Matovi zprávu. Takhle to bylo vždycky, když se ti dva střídali na pozici prvního důstojníka. Chvíli Augusta sjížděl, ale ani ne po tři čtvrtě hodině jej propustil se slovy: „Jdi zkontrolovat Abaka, jestli se při jeho empirickém důkazu kvantové teorie náhodou nefláká.“
„A v čem ten důkaz spočívá … pane.“
„Nedávno jsem si přečetl v jednom textu, že nám zkušenost říká: „Hlavou zeď neprorazíš.“, ale na základě kvantové fyziky je velice pravděpodobné, že při jednom z 1020 pokusů Abakova hlava projde na druhou stranu zdi.“
„Chceš … Chcete říci, že teď mlátí tou svojí kebulí do stěny?“
„Ano, když jsem odcházel, byl u 352. pokusu, což znamená, že mu jich ještě 9 999 999 999 999 999 648 zbývalo.“
„Jo, tak to ho běžím zkontrolovat … a mimochodem, máme tu nějaký neidentifikovatelný objekt na okraji dosahu senzorů.“ Poukázal na obrazovku, kde stále ještě poklidně plula loď.
„To jsou přeci maquisté!“ vyjádřil svojí domněnku Mat. „Musíme se s nimi spojit a navázat přátelské vztahy! Je jedno, že jsme v alfakvadrantu nepřáteli, že maquisté jsou odpadlíci, tady musíme spolupracovat, tak daleko od domova!“ začal rozvíjet diplomatické plány Mat.
„Ale, přeci … maquisté jsou tak proradní a samolibí, uvězněni ve vlastním světě a nechápou ten skutečný, s nimi není dobré si nic začínat.“ Jasně vyznačil voje stanovisko Augustus.
„Kdo je první důstojník, ty, nebo já?“
Augustus neodpověděl, poodešel ke konzoli, chvíli něco hledal a pak začal číst nahlas: „Federation Times, hvězdné datum 4587.84,

Odpadlíci zachráněni

Včera Federační loď Kozzatka zachránila z ledové planety Termionus 87 civilistů, většinou přívrženců maquistického hnutí, kteří zde ztroskotali. Jejich předák Michael Eddington nám k tomu řekl jen tolik: „O záchranu se vás nikdo neprosil, my bychom tu přežili, ani nevíte, jak je tulení maso chutné. Tuleni k snídani, tuleni k obědu, tuleni k večeři … opečené, usmažené na tulením tuku, prostě lahůdka.“ Přestal číst a obrátil se na Mata rudého v obličeji.

 

„Musíme vymyslet plán, jak ty krvelačné stvůry zničit!“ zaúpěl vulkánec a odmlčel se.
„Už to mám,“ vykřikli z nenadání oba
„Tak schválně, co za ptákovinu jsi vmyslel.“ Zeptal se pohrdavě Mat
„To víš … te, že jo. Já vám to řeknu a vy pak řeknete, žes myslel to samý.“
„Dobře tedy, napíšeme svoje plány do padů a vyměníme si je.“ Rozhodl první důstojník.
Tak udělali. V okamžiku, kdy obdrželi sokův pad oba přelétli očima text a krátce po sobě prohlásili: „To je ale blbost.“ A „Tohle nikdy nemůže vyjít.“ Načež se znovu zahleděli do malých přenosných komputerů. Brzy shledali, že jejich plány byly velice podobné, byť by to nikdy nepřiznali. Zbývala vyřešit jediná věc …
„Kdo se na tuto sebevražednou misi vydá?“ pronesl řečnickou otázku Mat a pokračoval: „Já jsem momentálně velitelem lodi, takže nemůžu opustit můstek, Abak provádí výzkum, Šotek s Nickou nepřicházejí v úvahu, ty nesmíme vyrušit pod trestem smrti a Pata potřebujeme nutně k provozu lodi… moc možností tedy nemáme.“
Augustus se zašklebili, napůl uražen, napůl potěšen.

 

***


Existují různá plavidla. Žádné však není jako loď kterou budu popisovat. Tato kocábka totiž existuje ve svém vlastním světě, sama pro sebe a náramně si tu užívá. Jejím poznávacím nemaním je obrovský nápis na boku – CVAK, který je však přeškrtnut a nad ním ještě dvakrát většími písmeny: SLOWLYHO LOĎ. Pokud byste se rádi dozvěděli něco o její posádce (jejich charakteristiky už nebudu opakovat), přečtěte si moje články z cyklu Odpadlík aneb nečekaná návštěva - Volume zwei: Kill Mat a Chapter twenty five.
„Slowly, kde je kapitán Slowly?!“ rozkřičel se udýchaný J.A.Chvost, když dorazil na můstek.
„Fon, je mofentálně indisfonován.“ Oznámil Chromajzl a nasadil si zuby.
„Kde je? Potřebuju ho najít! Rychle! WCZ uvízl ve vzduchovém uzávěru tři a jestli rychle něco neuděláme, tak se do dvou minut udusí.“
„Slowly nemá čas, copak nevíš, že má Lynchův syndrom?“
„Cože??? Lynchův syndrom? To je něco s tím režisérem, o kterým furt něco povídá?“
„Ale kdepak, to jde vidět, že jsi nikdy nebyl pořádně nemocnej,“ nasadil si protézu na pahýl nohy: „Lynchův syndrom je jeden ze základnách druhů karcinomu koloreta.“
„Cože?“
„Rakovina tlustýho střeva, člověče. Sedí na záchodě a tlačí.“
„Tak s ním alespoň můžu mluvit, on nám poradí, je to přeci náš vůdce.“
„Tak to bych nezkoušel, nechal si udělat na záchodě obrazovku a právě kouká na Městečko Twin Peaks – pátý díl a jestli ho při tomhle vyrušíš, tak ti přeji hodně štěstí ve tvé další karmě. Víš proč je náš kapitán sirotek? Protože se ho v sedmi letech rodiče zeptali, jestli by nechtěl vypnout to Mulholland Drive a jít už konečně spát!“ Informoval kolegu Chromajzl, nasadil si oko a přeleštil rukávem panel zaneřáděný slizem, hlenem a slinami.
„Vzduchový uzávěr tři otevřen,“ oznámil počítač.
„Vidíš, jde to i bez kapitána.“ Pochlubil se Chromajzl
„Odpad vypuštěn do vesmíru.“ Pokračoval počítač.
Na to vstoupil veliký kapitán Slowly a vířil si vzduch u nosu: „Zavolejte sem WCZ-ta, tohle dá do pořádku jen opravdový záchodový hrdina.“
„Obávám se,“ začal nejistě Chvost „že WCZ už není mezi námi.“
„Cože?“ otázal se pro jistotu kapitán a soustrastné pohledy mu byly odpovědí „Já jsem netušil, že si tu mojí kritiku vezme tolik k srdci. To byla jen metafora … to se tak přeci říká – buď to vylepši, nebo se zastřel.“ Pohřebním hlasem pronesl Slowly, ale náhle mu líčka roztáhl od sebe úsměv: „No vidíš, a já myslel, že první na řadě budeš ty, Chromajzle.“ a párkrát jej přátelsky poplácal po zádech, čímž mu přivodil záchvat kašle. „Ale takhle je to lepší, on byl WCZ takovej rebel, to tebe vidím živého radši, ty jsi aspoň umělec. David Lunch je taky umělec.“ Pohladil jej po vlasech jako psíka, v ruce mu zůstal chomáč chlupů … ehm … vlasů ze stran, takže si v budoucnu mnoho lidí pletlo Chromajzla s pankáčem.
„Chromajzle, dělej něco ze sebou,“ napomenul jej: „nebo tě dám k Vánocům Cyberovci jako puzzle.“
„K Vánocům?“ otázal se nesměle Chvost.
„Jo… já zapomněl, že tyhle svátky komerce vlastně neslavíme … tak třeba ke svatému Valentýnu.“
Píp, píp, píp, píp.
„Kapitáne, zachycujeme nouzový signál z blízké planety. Se zprávou, pouze audio.“ Zahlásil operační důstojník Chromajzl.
„Přehrajte to.“
„Ztroskotala jsem. Prosím pomozte mi. Jsou tu gorily a strašný horko. Pomozte mi, ale jenom, jestli nejste zlí lidé. Pokud jste zlí, tak si mne radši nevšímejte. To jsou už lepší gorily.“ Rozléhal se do všech koutů můstku příjemný mladý dívčí hlas.
„Chomajzle, nastav kurz. Chvoste, co je to za planetu?“
„Třída M, kapitáne, dýchatelná atmosféra, bujná vegetace.“
„Výborně, připravte se k transportu, my půjdeme jako výsadek dolů, Cyberovce to tady zvládne. Kde se zase pase?“
„Vy jste úplný básník, kapitáne,“ ocenil Chromajzl náhodný rým.
„Prase.“ Dodal Slowly, aby nenechal svůj veršotepecký talent zahálet.
„Zrovna si nechává stříhat vlnu, ale bude tu co by dup.“ Oznámil Chvost a vznesl osobní žádost: „Ale já nechci jít na výsadek s Chromajzlem.“
„A proč ne?“ zeptal se starostlivý kapitán.
„Vždyť jsem říkal, že tam je bujná vegetace a jestli tam bude něco podobného jako citrusy, tak Chromajzlovi v tu ránu prdne guma od trenek.“
„Ale ne, ty to nechápeš, to je surrealismus.“
„Říkejte si tomu třeba surrealismus, ale pohled je na něj hroznej.“

 

***

"Ty, poslyš, Chromajzle, neměli bychom už být na místě?" optal se Chvost a položil si televizi na nejbližší kámen.

"Žádný citrusy." zanaříkal muž, který byl první občan Federace, který získal invalidní důchod ještě než se narodil. Chvost se chtěl rozčílit, ale jeho zvýšený hlas mu uvízl v hrdle, když kráska vystoupila zpoza stromu.

"Hledáte mne, udatní zachránci?" Bez odpovědi. Oba bez hnutí civěli na tu nenadálou krásu.

"Zapni televizi." Rozkázal služebně starší Chvost a natočil ji směrem k dívce.

"Co to je?" optala se kráska.

"Televize, skrz ní s vámi bude komunikovat náš kapitán, přál si totiž být při prvním kontaktu." oznámil Chromajzl a přikryl si ústa takovou razancí, že se mu začal viklat poslední zbývající pravý zub.

"My s vámi totiž nemůžeme mluvit, máme to výslovně zakázáno od Slowlyho." vysvětloval Chvost a provedl velice podobné gesto jako před okamžikem Chromajzl.

"A kdy už se ten váš kapitán objeví? Ráda bych jej viděla."

"Je to lampovka, chvíli to trvá, než se nažhaví." oznámil jakoby svému kolegovi Chvost.

"A proč že nepřišel osobně?"

"No... on je takovej ... trochu, jako nepříliš ..."

"Chvost chce říci, že musím zůstat na můstku a čelit případným nebezpečím, který by nám mohla hrozit z vesmíru. Dovolte abych se představil, jsem kapitán Slowly Daniel, kapitán lodi a bojovník za svobodu." Rozzářila se konečně obrazovka hned za okamžik poté, co se ozval kapitánův hlas.

"Hm ... blondýnka." pravil kapitán pro sebe polohlasem.

"Hm ... citrónová." poopravil nadřízeného Chromajzl.

 

***

"Dovolte mi vás přivítat na palubě, sličná ... "

"...Tok'ra"

"...Tok'ro, velice rád vás provedu po lodi a ukážu vám všechny její zákoutí. Včetně mojí kajuty."

"Bee...be ...bééééé." ozvalo se z interkomu.

"To je můj první důstojník Cyberovce, právě má službu na můstku a oznamuje nám ... co to vlastně říkal?"

"Že se k nám blíží nepřátelská loď, a nebo že jsou toasty už hotové a on je nemůže kopytem namazat." přeložil bryskně Chvost.

"Pak tedy musíme spěchat, než nám to vychladne ... nebo než se k nám dostanou na dostřel. Tady Chromajzl vás, milá Tok'ro, doprovodí do vaší kajuty, já vás provedu jak jen to bude možné."

 

***

A teď by už bylo vhodné vylíčit, co se vlastně doopravdy děje. Augustus vytvořil plán, jak získat v očekávaném konfliktu navrch ještě dříve než vůbec začne. Zapůjčil si od Pata jeho drahou Lili, kterou s technikovou pomocí upravil, aby se dala ovládat na dálku. Pak už byla hračka dát hologramu trochu přitažlivé tvary a vysadit jej na nejbližší obyvatelné planetě. Augustus Tok'ru ovládal z pohodlí své kajuty a ta mu na oplátku vysílala všechny údaje, které stihla nashromáždit. Teď však byl čas na mnohem důležitější věci, čas na vyjednávání, proto nechal sličný hologram, aby se postaral sám o sebe. Patovo socioempatické programování, které Lili vložil do obvodů bylo důkazem jeho geniality. Dívka téměř přesně kopírovala pohyb svého průvodce Chromajzla, občas se zachichotala a pokývala hlavou. Marod se později nechal slyšet, že takhle skvěle si už dlouho nepokecal.

***

"Útočí na nás, pane!"

"Kolik jich je?"

"Dva váleční ptáci."

"Opětujte palbu phasey."

"Pálím."

"Poškození?"

"Minimální, štíty toho nalevo na 70%."

"Převeďte energii do strukturální integrity."

"Paluby 3-17 protrženy."

"Cože? Oni procházejí našimi štíty?"

"Nerozkázal jste vztyčit štíty, pane."

Vstoupil Augustus. "Vypněte ten Star Trek, lidi, Slowlyho loď se k nám blíží a já se o tom dozvím až od Slowlyho, je tohle možný?"

"Ty mi nemáš co vytýkat, póvle, dneska jsem první důstojník já," ohradil se Mat, ale dal pokyn k zastavení filmu Star Trek XXII: Tuvok comes back.

"Možná, že nejsem velící důstojník, ale jsem hlavou této akce, takže vyjednávání povedu já." oznámil suše Augustus a Mat nebyl dost rychlý ani odhodlaný, aby mu oponoval.

"Dejte je na obrazovku, volejte je a zkuste otevřít kanál." rozkázal Patovi, který uposlechl, ale upozornil: "Mám možnost otevřít pouze audio."

"Udělejte to."

Z reproduktorů se začaly linout hlasy.

"Tak už palte!"

"Pane, v minulé šarvátce  jsme ztratili pasery a naše poslední fotonové torpédo má rozbitý chladič."

"Cože? Fotonová torpéda mají chladič?"

"Jistě, jak byste chtěl jinak zajistit, aby na nepřítele nedopadlo moc horké?"

"Chcete říci, že na ně nemůžeme nijak zaútočit?"

"Ne, máme přeci SSA."

"Co?"

"Přeci můj nový Super Sound Attack, rozbijeme jejich loď pomocí rezonance na určité vlnové frekvence ultrazvuku."

"To zní dobře. Jak dlouho bude trvat příprava?"

"Asi deset minut."

Augustus provedl gesto, kterým Patovi naznačil, že má přerušit spojení. Pat provedl gesto, že spojení je přerušeno. Augustus provedl gesto, že je Pat pablb. "To mi to snad můžeš říci normálně, není-liž pravda? Jak jsme na tom se stavem zbraní my?"

"No, tak my máme phasery, ale nemáme do nich šťávu a naše poslední fotonové torpédo ..."

"Nechte mě hádat, má poruchu chladiče."

"Ale kdepak, za koho mne máte, mají poruchu termické jednotky."

"Oni mají fotonová torpéda termickou jednotku?" optal se spíše pro forma ze zvědavosti Augustus.

"Jistě, jak byste chtěl jinak zajistit, aby na nepřítele nedopadlo moc studené?"

"A máme alespoň nějakou obranu proti tomu jejich SSA?"

"No... jelikož na nás chtějí použít vysílač ultrazvuku a žádná frekvence ultrazvuku ani jiného zvuku není schopna se šířit mezihvězdným prostorem, tak bych řekl, že by bylo účinnější, kdyby na nás mířili dětskou pistolkou a křičeli "Pif! Pif!"

"Přesně to jsme chtěl slyšet, otevřete znovu kanál."

"No tak, posádko, vy to zvládnete, jste přeci rození Cvakaři a odkojení Slowlyovci, na nás jen tak někdo nemá. Jednoho dne, až budete staří, odkryjete své jizvy a budete vyprávět svým vnukům, kromě tebe Chromajzle, ty se toho asi nedožiješ, jak jste vedli slavnou bitvu v den svatého Kryšpína proti ... jak se vlastně jemenujou?"

"Aaagames, pane."

"Proti zlotřilé Federační flotile vedené křižníkem Aaagames. Hrdinný boj pronásledované myši proti gigantovi, jež ji dlouhá léta nenechal na pokoji. Budete vyprávět o boji trvajícím patnáct dní a patnáct nocí, na jehož obou stranách stála ..."

"SSA je připraven."

"Tak dělejte, palte než si nás všimnou!"

"Zadrž, Chvoste!" rozkázal autoritativním hlasem Augustus. Posádka Cvaku byla tak trochu dezorientovaná, neměla ponětí, odkud hlas příkaz pochází. "Jsem váš bůh a přikazuji vám, abyste zastavili všechny válečné akce."

"Ty nejsi bůh. Není žádný bůh." bránil se Chvost

"Ty nejsi bůh. David Lynch má jiný hlas." bránil se Slowly.

"Jak se opovažujete o mne pochybovat, ubozí smrtelníci? S takovou opovážlivostí jsem se ještě nesetkal! Budete ztrestáni!"

"Dobře tedy, uvěřím, že jsi bůh, a moje posádka samozřejmě se mnou, pokud mi odpovíš na otázku: "Kdo zabil Lauru?"

"Spáchala sebevraždu," zkusil to Augustus.

"Ha, mám tě, na to, že jsi vševědoucí, máš trochu příliš malé znalosti kinematografie, ty odpade civilizace. Ukaž se nám, ať si s tebou mohu promluvit tváří v tvář."

"To byste museli otevřít i video komunikační kanál." oznámil suše Augustus, když zjistil, že jeho vtípek mu nevyšel. Stalo se tak.

"Mé jméno je Augustus Pulcher Audaxque Maximus Tiberius Nero Caesar, jsem zastupující kapitán na lodi Aaagames."

"Já jsme Slowly Daniel, pán a vládce Slowlyho lodi. Rád bych si s vámi povídal déle, ale vy bohužel budete brzy mrtví. Chvoste, spusť SSA čili Super Slowlyho Attack."

"Pate, vztyč NŠAPAMTNC čili Nezaznamenatelné Štíty Augusta Pulcher Audaxque Maxima Tiberia Nero Caesara."

"Zbraň funguje."

"Štíty drží."

Chvíle napětí.

Nakonec smutně zahlásil Chvost: "Zbraň je bez účinku v celém spektru, jejich obrana musí být geniální."

"Ty přízemní hlupáčku, je jen otázkou času, kdy najdeme způsob, jak tu tvojí prťavou loď zničit. Nechť nám v tom David Lynch pomáhá. Tohle je svatá válka!" zahřměl Slowly.

"A když je ta válka, tak by ses mohl konečně naučit, z čeho se skládá fotonové torpédo." rýpl si Augustus. Slowly zrudl a zavelel: "Vypněte obraz!"

Chvíli bylo slyšet jen funění, ale záhy se ozval trochu roztřesený hlas: "Abys věděl, tak já se bavím! Bavím se tou tvojí přízemností a hloupostí! Rozesmává mě to, že ty, který nejsi schopen vůbec nic pochopit, napadáš moji loď! HA HA HA! Je to tak směšné! Ale já vím jak na tebe, budu tě IGNOROVAT, však ono tě to přestane bavit!"

"Ještě jsi nám nepověděl ..." začal Augustus, který konečně dostal prostor.

"Ignoruji tě, ty jeden bídný červe! Buď té dobroty a udělej to samé, nevšímej si nás, nebo ti na to nestačí mozková kapacita?"

Takhle to pokračovalo dál. Intelektuální pře trvala přes osm hodin. Byla to jediná zaznamenaná bitva mezi Federací a Maquisty, kde nebyla použita jediná (funkční) zbraň, nýbrž pouze verbálního ostří a myšlenkových šlehů.

***

 

"Má  drahá, můžeme vyrazit. Nenudila jste se příliš."

"Ale kdepak, vaše kajuty jsou velice pohodlné, mohu-li se zeptat - co vás tolik zdrželo? Snad ne nějaké nebezpečenství?"

"Pouze bitva, ale to je kapitánův denní chleba. Už si ani nevzpomínám na den, kdy bych nebojoval proti smečce borgů, případně si nepustil nějaký film od Davida Lynche."

"Vy jste tak statečný."

"Děkuji, tady po pravé straně je zbrojní sklad, tam máme fotonová torpéda. A víte vy vůbec, že v každém torpédu je miniaturní chladící zařízení?"

"Opravdu? Vy jste tak vzdělaný a ve své práci se očividně vyznáte."

"Nevěřila byste tomu, ale někteří záškodníci a hlupáci by tohle mohli chápat jako ironii."

"Opravdu? To snad ne." Augustus se ve své kajutě řezal smíchy, stejně jako Slowly si udělal menší přestávku na povyražení.

"A tady, moje milá, je výběh našeho prvního důstojníka Cyberovce. Je to dlouhá historie, ale stačí když se omezíme na to, že náš důstojník se stal obětí transportní nehody a jeho vědomí bylo přeneseno do ovce, která byla transportována s ním. Jistě, je to pro nás složité, ale nakonec jsem to vyřešili tak, že se Cyberovce se čtyřma nohama střídá ve službě prvního důstojníka s Cyberovcí s myslí ovce. Jeho výkonnost se ještě zvedla a stejně oba jen bečí, takže co."

"To je tak smutný příběh."

"Tady musíme přejít po úzkém mostě, prosím běžte první."

"Ne, já se strašně bojím přecházení po úzkém mostě, ale pokud uvidím tebe, určitě mi to dodá odvahy, a pak... když budeš na druhém konci ty, hned budu mít lepší motivaci, proč přejít."

"Dobře tedy."

Bylo to dlouhé, kovové, takže tomu asi můžeme říkat tyč, ale nejsem si zcela jistý, jestli by to spadalo pod užší definici tohoto předmětu. V každém případě tím dostal Slowly po zátylku, což jej uspalo na dobu tak dlouhou, že už nebude vystupovat v našem příběhu, který se pomalu blíží do svého finále.

***

"Stav?" zavelel kapitán Slowly, jehož holografickou podobu nebyl problém sejmout.

"Aaagames je v konstantní vzdálenosti a já vedu o koně." zahlásil Chvost

"Cože?"

"No, říkal jste, že mám nechat komunikační kanál otevřený, tak hraju s jejich šéfinženýrem šachy."

"Vy s ním hrajte šachy? A on prohrává? To si s ním budu muset vyřídit."

"Prosím?"

"Ale nic, zatímco jste se vy flákali, já vymyslel geniální plán, jak je obelstít."

"Pane, ještě než začnete, oni nás slyší."

"Pěšec bere pěšce na F7!" Oznámil svůj tah Pat.

"Rozumím." oznámil Chvost

"Já vím," přezíravě pronesl Slowly "to je součástí plánu. Zafixujte náš stávající kurz a nastavte rychlost na půl impulzu. Koliduje tento kurz s něčím?"

"Ani ne, až za padesát let se dostaneme do gravitační pasti nějaké hvězdy."

"Výborně, tak jej zafixujte a zakódujeme možnost uvolnění, která bude dostupné pouze pro kapitána, jasné."

"Dobře, sice nechápu, k čemu je to dobré, ale věřím vám, kapitáne. Oznamte heslo."

"David Lynch je břídil."

"Cože?" Vyděšeně vyhrkl Chvost.

"Je heslo nastaveno?"

"No ... ano."

"V tom případě sbohem. Pate, spusť transportní program omega omega pí."

"Rozkaz, kapitáne Slowly, zasalutoval šéfinženýr na Aaagames a stiskl několik tlačítek, byl rád, že se mu jeho Lili vrací.

***

Na můstku byli shromážděni všichni důstojníci, kromě Abaka, který prováděl empirický výzkum kvantové teorie.

"Přátelé, nebo lépe řečeno kapitáne Šotku, paní kapitánová, Pate, V.B.R. a smradlavý vulkánče. Sešli jsme se tady, abychom oslavili naše slavné vítězství. Dle propočtů našeho počítače je pravděpodobnost asi 1:1020, že Slowly řekne "David Lynch je břídil", což znamená, že je prakticky jisté, že jsme hrozbu Cvaku eliminovali."

"Jakou hrozbu?" optal se šťouravý Pat

"Fatálně ohrožoval náš zdravý rozum, avšak my jsme mu prakticky neublížili, my jsme jej nechali, aby se zranil sám a k tomu jsme jim dali možnost svou chybu napravit, to je více než galantní, nemyslíte?"

"A kromě toho mi už skoro skočil dámu," snažil se znásobit razanci Augustových slov šéfinženýr.

 

Jenomže v tom se stalo něco osudného. Abak prorazil hlavou zeď. Pravděpodobnost toho, že se to stane byla 1:1020. A stalo se to. Pravděpodobnost toho, že si Slowly zachrání život byla 1:1020. A nestalo se to. Nejsem sběhlý v teorii pravděpodobnosti, ale jedním jsem si jist. Pokud se dva děje se stejnou velice nízkou pravděpodobností mají udát blízko sebe a jeden z nich nastane, kdežto druhý ne. Zákonitě musí proběhnout děj s pravděpodobností rovnou součinu pravděpodobností dílčích dějů. Věřte tomu nebo ne, ale děj s pravděpodobností 1:1040 mohl proběhnout právě jeden. Jednalo se o přeměnu lodi Aaagames v obrovskou koblihu s meruňkovým džemem. Zákony pravděpodobnosti neošálíte, takže od chvíle, kdy Pat vyslovil "u" ve svém posledním slově, plula vesmírem jedna obrovská kobliha namísto jedné mrňavé a pitvorné lodi.

 

A víte co. Šotek nesnáší meruňkový džem.

 

The End

PS: Děkuji za kladné ohlasy v této anketě, jsem na vás, mé drahé fanoušky opravdu pyšný. I když ... vy jste hlasovali podle svého svědomí, takže jste hodnotili nezávisle na mé osobě, ale pouze v návaznosti na kvalitu díla. Takže neděkuji vám, ale vy děkujte mě! Na vyžádání vám zašlu číslo mého bankovního účtu, abyste mi mohli poděkovat i jinak než jen verbálně

« Autor této naprosto úchylné frašky »

 
Šotek
 

Další díla autora:

Šotek se projevuje hlavně v sekci Plus. Je zvláště plodným autorem úvodníků, ve kterých odkrývá naprosto smyšlené pozadí vzniku a přípravy našeho magu.