Výslech Augusta

 

Vyslýchala Nicka


 

Nicka: Redakční výslechy dělá obvykle Mat, ale ty sis vyžádal přímo mě. Proč?

Augustus: Protože bavit se s mladou a velice krásnou dívkou pro mne bude neskonale příjemnější. Nic proti Matovi, samozřejmě.

Nicka: Ale jdi, ty lichotníku. Změňme radši téma. Obvyklá otázka, jak jsi se dostal k práci v AAA Games?

Augustus: Zašel za mnou lord Abak s tím, že se rozjíždějí nějaké stránky a jestli bych do nich nechtěl přispívat. Jelikož jsem některé zakládající členy redakce již z dřívějška znal jako velice schopné a důvěryhodné lidi, rád jsem přijal. Poslal jsem pár svých básní, se kterými jsem již tehdy sklízel jakés takés úspěchy. Líbily se redakci i čtenářům a tak jsem nastoupil na místo externisty, které jsem zastával až někdy do desátého čísla. Teprve pak jsem byl povýšen na redaktora v souvislosti s tím, že jsem se o dění v redakci začal mnohem více zajímat a též nemálo angažovat. Je rozšířenou fámou, že AAA Games je mým dítětem etc. Rád bych využil této příležitosti a znovu zmínil, že NEJSEM ŠÉFREDAKTOREM ANI NEKORUNOVANOU HLAVOU REDAKCE, i když mi takové omyly lichotí.

Nicka: To je pravda, ale já ani mnoho jiných si už dnes nedokáže AAA Games bez Augusta představit. Mohl bys nějak specifikovat svou funkci a nynější postavení v redakci?

Augustus: Tvá slova mě těší. Ale myslím, že se o tom namluvilo už hodně, jsem něco jako oficiální mluvčí a kdybych měl svou funkci v redakci nějak specifikovat – konzul. V tomto se AAA Games trochu podobá římské republice, jíž v podstatě řídili dva volení úředníci (konzulové), kteří se zodpovídali senátu (v našem případě redakci).

Nicka: Toliko ke tvé pozici v časopise. A co tvoje místo na magové scéně? Nedávno jsi vyhrál anketu o Největšího diskmagera. Někteří lidé tě považují za osobu, která je na magové scéně nejdéle a našlo by se určitě několik dalších „zaručených informací“. Otázka tedy zní: Co ty na to? Usínáš se sladkým pocitem, že jsi naprostý boss ve svém oboru?

Augustus: Ne, to rozhodně ne. Patřím spíš mezi ty, kteří tvoří pomalu a namáhavě; o své práci, charakteru, cílech i schopnostech pak pochybují a dlouho přemýšlejí. Myslím, že pochybnosti jsou pro člověka to nejlepší, pokud se to s nimi nepřehání.

To, že jsem na diskmagové scéně údajně nejdéle je absurdní, jelikož se na ní vyskytuji stejně dlouho jako AAA Games, tedy mag, který jsem pomáhal zakládat. A my rozhodně nepatříme k nejstarším.

Ohledně Největšího diskmagera mohu říci jen toto. Nemám rád  výrazy jako „největší“, vzorová anketa Největší čech mi přišla pomýlená, jelikož v takových případech to nelze dle mého názoru jednoznačně určit. Obě ankety (ČT i naše) mi však připadly jako dobrý podnět k diskuzi a ta druhá i k užšímu vzájemnému propojení magové scény. Sám se nepovažuji za nejschopnějšího člověka na ní působícího, dokonce ani za nejschopnějšího v naší redakci. Chtěl jsem navrhnout a byl jsem odhodlán propagovat jinou osobu, jejíž schopností si velmi vážím, ta to však odmítla a pak jsem zbyl v úvahu již jenom já, pokud jsme tedy chtěli mít v anketě nějaké zastoupení. Neznamená to, že bych na své vítězství nebyl pyšný a čtenářům, kteří mne zvolili, ze srdce neděkoval, ale sám jsem se navrhoval spíše do Největších ostud.

Nicka:Proč? Falešnou skromností přece netrpíš.

Augustus: Ne, to rozhodně ne. Někteří o mně dokonce rozšiřují, že netrpím ani skromností a něco pravdy na tom možná bude. Existují však osoby, které k našemu magu a obzvláště ke mně pociťují nepotlačitelnou zášť, chtěl jsem jim dát možnost si plivnout.

Nicka : To je velkorysé.

Augustus:

Vážně? Každopádně proto jsem to nedělal. Oni si myslí, že s nimi vedu nějakou válku, na což nemám čas ani chuť. Řídím se slovy mé matky : „Z tupci se neválčí, stačí jim dát dostatečně dlouhý provaz a oni už se vlastní hloupostí oběsí sami.“ Tohle měl být ten provaz.

Navíc s titulem Největšího diskmagera je sice spojena určitá prestiž, ale též nemenší závist od těch, kteří se již tak dávno cítí. A i spousta jiných „normálních“ čtenářů se na Tebe začne dívat jinak. Bude Tě hodnotit mnohem přísněji, jelikož od někoho jako Největší diskmager se excelentní výkony již očekávají jako samozřejmost. Naproti tomu v Největších ostudách máš paradoxně mnohem lepší pozici, jelikož Tvoji příznivci se okamžitě začnou bouřit, že tam nepatříš a jiní řadoví čtenáři by si možná řekli „Vždyť ten Augustus není zase tak špatný.“

Je ironií, že redakce nominovala do finální desítky mne, který se sám navrhoval do ostud, kde skončil šotek, jenž po mém místě velice toužil.

Také jsme chtěli vítěze ankety pořádně propagovat, což by tak jako tak zůstalo jako na mluvčím redakce na mně. Ale když vyhraji já? Představ si třeba věty : „Naši milí čtenáři, je mi neskonale milou povinností upozornit Vás (seznamovat Vás s ním rozhodně nemusím) na osobnost zcela mimořádných kvalit, kterou jste si zvolili za Největšího diskmagera,…se mnou.“ Nezní to příšerně? 

V skrytu duše jsem doufal, že zvítězí Derel (o deset hlasů druhý). V určité chvíli jsem dokonce vážně uvažoval o tom, že bych anketu zmanipuloval v jeho prospěch. Představ si, jak by to bylo báječné, kdyby vyhrál. Veškerou nenávist i obviňování závistivců by schytal on, v tom pozitivním bych se s ním z pozice druhého místa krásně svezl a hlavně bych neměl tak příšerně svázané ruce pro účely propagace.

Nicka: Nebál by ses, že se na něco takového přijde?

Augustus: Ne, většina permanentních rejpalů v návštěvní knize i na scéně totiž, jak jsem se sám přesvědčil, neuvažuje o věcech dost do hloubky na to, aby tak rafinovaný podvod odhalila. Ostatně diskmageři by Derela jako Největšího diskmagera přijali stejně kladně jako mne. Tím jsem si jistý.

Nicka: Co tě od toho nakonec odradilo?

Augustus: Smysl pro spravedlnost a účelnost. Když již vyhlásíme anketu, tak bychom s ní neměli nechat nikoho manipulovat. Ať si již o tom myslí, kdo chce, co chce.

Nicka: Myslím, že je čas změnit téma. Jak jsi vlastně přišel ke svému nicku?

Augustus: Přivlastnil jsem si jej a on už mi zůstal. Jsem pod ním již docela známý. Mí četní přátelé mne oslovují téměř výhradně Auguste a mnozí z nich mé občanské jméno ani neznají. Ne, že bych proti němu něco měl, jen se mi označení Augustus velice líbí a již se vžilo.

Nicka: Zamluvil jsi mou otázku, jak sis ho přivlastnil?

Augustus: Na střední škole jsem vynikal v latině a dějepisu. Jako recesista jsem se tehdy téměř již tradičně podepisoval na písemky pod různými latinskými přídomky a pseudonymy. Tento se uchytil a již mi zůstal. Vlastně nejde vůbec o jméno nýbrž o titul. Většina lidí jej mylně spojuje s prvním římským císařem Oktaviánem Augustem, což je naprosto scestné, jelikož já bych si nikdy nedal jméno po historické osobnosti – obzvláště ne po této. Daleko méně lidí již ví, že po Oktaviánovi byl každý římský císař Augustem. Přivlastňovali si tento titul stejně jako jméno Caesar. Je ironií osudu, že z původního titulu Augustus se postupem času stalo jméno a ze jména Caesar naopak titul. Každopádně jsem si obě vybral kvůli jejich významu a nikoliv žádné historické osobnosti.

Nicka: Pokud vím, Augustus znamená vznešený, není to trochu domýšlivé?

Augustus: Ne, je to velmi domýšlivé. Byl jsem tehdy velice mladý a dost domýšlivý. Již v té době jsem si to však uvědomoval a snažil si z toho dělat alespoň srandu. Augustus vskutku značí cosi jako vznešený a pro Římany tento titul znamenal opravdu hodně – mnohem víc než král. Dnes mne z domýšlivosti vyléčil život a toto jméno jsem si spíše nechal jako motivaci. Když mi již zůstalo, snažím se abych jeho významu dostál. Kéž by mi to vždy šlo.

Nicka: A co Caesar?

Augustus: Co je s ním?...Aha, již chápu. Omlouvám se, moje schopnost soustředění nikdy nebyla velká a takto pozdě je to ještě horší…

Nicka: Pozdě? Vždyť je ráno?

Augustus: Pro mne je pozdě, žiji totiž převážně v noci, pokud mi to tedy okolnosti alespoň z části dovolují. Ale zpět k Caesarovi…tohle jméno se na mne hodí víc než jakékoliv jiné. Znamená totiž vlasatá hlava / vlasatec.

Nicka: To tedy ano. Ty jsi ale známý tím, že chodíš pořád v černém. Proč?

Augustus: Úplně pořád sice ne, ale většinu času ano. Důvod je prostý, věřím, že oblečení má být obrazem nitra…duše.

Nicka: Ty myslíš, že máš černou duši?

Augustus: Ano, spálenou na popel.

Nicka: Proboha proč?!

Augustus: O tom až někdy příště. Je to na dlouhé povídání a my jsme se stejně rozkecali až příliš. Děkuji Ti za příjemný rozhovor.

Nicka: Ale já přece můžu…

Augustus: Děkuji Ti za rozhovor.

Nicka: Chápu. Taky děkuji. Myslím, že pro čtenáře to bude velmi zajímavé.

« Autor článku»

 
 Nicka a Augustus
 
 
 
 

Tématický článek:

 Augustův medailonek