Jízda po novodobých legendách adventurního žánru končí na stanici Valadilene

Když si projdu retrorecenze, které jsme za poslední dobu napsal, tak mezi nimi najdu jména jako DreamLand, The Longest Jurney, Dracula: Zmrtvýchvstání, Star Wars: Knights of the Old Republic a Mafia. Mají tyto hry vůbec něco společného? Jistěže, podmínkou zařazení do tohoto výběru není být revoluční, graficky excelentní či dlouhý, ale být krásný. Rád bych našel lepší a výstižnější ekvivalent tohoto přívlastku, protože "krásný" může být zavádějící, je to však asi nejjednodušeji vyjádřený pocit, který vám kouká z očí, když zasedáte ke hře, která má příběh na úrovni knihy, výpravnost hodnou filmu a atmosféru mrazivého zimního večera, který právě nadchází za oknem mého pokoje. Tohle všechno Syberia má a mým úkolem je vás o tom přesvědčit, protože tuto hru si právě (pokud tuto retrorecenzi čtete aktuálně) můžete zakoupit za necelé dvě kila a ještě k tomu zadarmo dostanete Level (anebo si můžete pořídit Level se Syberií, záleží na prioritách).

Obecně by se dalo říci, že první dojem ze hry není tak důležitý jako u jiných uměleckých děl. Mnohé z nich na to hřeší a mají rozjezd opravdu pomalý, ale zase se musím postavit na jejich obranu s argumentem, že kniha vás nemusí učit číst (a autory, kteří si to myslí, a kvůli tomu píší dvacetistránkové úvody by měli strčit za katr) a film jak se na něj koukat. Zato ne každý je "herně" gramotný, a proto autoři i v dnešní době umisťují zákeřně na začátek tutoriál. Kéž by už vývojáři otevřeli oči a přenesli tuto často zdlouhavou a nezáživnou část hry do manuálu - mohl by to být způsob boje proti pirátství:-). Ale to není jediný důvod pomalejších rozjezdů her, další je ten, že gamesa většinou začíná příběhem a ten nemá zpravidla čím zaujmout, pokud jej tedy nepodáte nějakým famózním způsobem. Co takové Diablo II? Tak otřepaný děj by se vyjímal spíše v nízkorozpočtové hře než v legendárním hitu, ale je vyprávěn strhujícími animacemi, za které by se nestyděla většina filmů. Mám pro vás tedy otázku. Co když existuje hra, ve které byla skvělá forma a výborný obsah příběhu skloubeny dohromady? Už máte chuť běžet do trafiky?

Syberia, a s tím musíme do recenze vstupovat, často vyvrací zaběhnuté postupy a nahrazuje je jinými (ne nezbytně novými), což hru ozvláštňuje. Tak třeba hned úvod. Nechci se žádné hry dotknout, ale řekl bych tak podmanivý prolog, který je k vidění zde, jen stěží jinde najdeme. Kliknete na novou hru a co vás čeká? Žili, byli...? Jednoho krásného dne...? Jako mladá slečna vhozená do víru osudu...? Kdepak, jediná informace, kromě toho, že se nacházíte v městečku Valadilene ve Francouzských Alpách. Záběr na kopeček, zpoza kterého se k vám blíží podivný smuteční průvod - v čele zvláštní mechanický bubeník a za spřežením s rakví smuteční hosté, jejichž trhané pohyby kontrastují se jejich uniformovaným tmavým oděvem. Projdou kolem vás, mladé ženy schované pod deštníkem, a zmizí za železnou branou. Poté procházíte městem a ústa máte otevřená údivem, pochmurná atmosféra pohřbu skvěle ladí s počasím i nepříjemně vrzavým zvukem, jež vydávají sešle mechanické hračičky, kterých jsou v každé ulici desítky a možná stovky.

To je vše. Nevíte vůbec nic. Zapomeňte na ohrané klišé z amnézií a následným hledáním své identity, je to úplně jinak. Vaše postava je kompletní a má všechny potřebné znalosti, to jen vy tápete. Je to pozice více než výhodná, pro vypravěče a nakonec i pro hráče, protože čím bude příběh zajímavěji podaný, tím lepší z něho bude mít zážitky. Rafinovanými odkazy uprostřed rozhovorů, které jsou natolik skryté, abyste měli radost z jejich nalezení, ale zas natolik viditelné, že by je neobjevil leda blbec, zjišťujete, že jste mladá (no dobře, to jste věděli už dříve) americká právnička, která přijíždí dojednat smlouvu o prodeji továrny na mechanické přístroje. Bohužel, hlavní postavou zmíněného pohřbu byla bábrlina, která průmyslový komplex vlastnila a nejhorší komplikace je ta, že jediný dědic je kdo ví kde. A co vy s tím?

»»»Kdo není ochoten pročítat dvacetistránkový deník, nebude spokojen.«««

Vy se vydáte po stopě a budete slídit jako lovecký pes. Skvěle promyšlený detektivní příběh vás zavede na desítky atmosférických historií dýchajících zákoutí. Když jsem přirovnával příběh ke knize, má slova se netýkala jen kvality, ale i kvantity. Pokud nejste připraveni ne hodně dlouhé dobrodružství s vedlejšími epizodkami a spletitou cestou do historie, raději ani Syberii neinstalujte. Kdo není ochoten pročítat dvacetistránkový deník, nebude spokojen. Úroveň příběhu si vyžaduje i úroveň pozornosti a času na jeho vstřebání potřebného, takže pro lidi toho názoru, že děj hry je jen nutné zlo, mám špatnou zprávu. ZAKAZUJI VÁM ČÍST TUTO RECENZI A HRÁT SYBERII.

Ovšem ačkoliv je děj skvělý, není jedinou předností hry. Podívejte se po okolních obrázcích. Nevypadá to skvěle? A to se jedná o šest let starý kus! Poctivá práce s zkrátka neztratí, když někdo využije všechny dostupné technologie své doby, které umí efektně zakomponovat, výsledek se dostaví v podobě dlouhého života nejen celé hry, ale i grafiky. Když se porozhlédnu po nádherně vymalovaných a detailních obrazovkách, které jsou často jen průchozí, vůbec se nedivým vývojářům, že hráči neumožnili možnost rychlého přesunu pomocí mapy či dvojkliku, byla by to hereze! Nejen že každé prostředí vypadá jinak a má nápad a atmosféru, ale často grafici i zaexperimentovali a dojem z uměleckého díla tak ještě prohloubili. Je sice pravda, že postavy už vypadají znatelně hůře, zvláště v pohybu si všimnete tvarů, které v reálu tak kostrbaté nebývají, ale v současném rozpoložení to nejsem schopen neodpustit.

Adventurní problémy jsou občas nezvyklé, exotické prostředí přeplněné nejrůznějšímu mechanismy přímo vybízí k originálním puzlům, jejichž obtížnost však není přemrštěná, což platí i ostatních herních složkách. Bude vám stačit pečlivost a zdravý rozum. Pečlivosti o něco málo více než obyčejně, protože herní prostředí je opravdu velké a nejednou se stane, že něco přehlédnete, ale nikdy mne hra neuvrhla do zoufale frustrující situace, ve kterých se občas ocitám. Několikrát se mi taky stalo, že jsem nevěděl přesně, co mám v tomto momentu dělat, ale v takových případech možností moc není. Ovšem jako jednoznačný zápor mohou někteří považovat, že vás Syberia nepovede za ručičku. Když máte dojít na nádraží, nebudou všude obrovské směrové šipky s vláčkem. Vy už ale budete beztoho vědět, kde to je, protože jste se po něm možná stejně jako já už kdysi čtvrt hodiny poflakovali a hledali nějaký problém k vyřešení.

Ozvučení je slušné. Pouze. Jen čtyři stopy hudby si budete moci vychutnat a z toho pouze jedna je vynikající. Dabing se různí postavu od postavy, hlavní hrdince hlas příliš nesedl, ale namluvení vesnického idiota Moma je famózní. Samotné rozhovory jsou rychlé logické a zdvořilé. Bylo do nich vtisknuto určité konverzační kouzlo. S potížistou mluvíte úplně jiným tónem než s matkou. Kladný dopad na atmosféru a věrohodnost vyprávěného příběhu má i třeba telefonický rozhovor s vaší přítelkyní, která se vám svěřuje, za kolik dolarů koupila tu fešnou modrou blůzku. Málokdy si všímám detailů, ale když mi někdo nabídne židli, abyste neklábosili na stojáka, tak marně přemýšlím nad tím, v jakéže hře se mi to už stalo a kolikrát jsem musel protrpět i dvacetiminutové dialogy (a monology) na svých kuřích okách.

Na samostatný odstaveček musím rozepsat rendrované animace, které jsou rovněž skvělé. Nečekejte barevný cirkus plný efektů nebo něco tak famózního jako filmečky z WarCraftu III, oproti tomu jsou starší sourozenci ze Syberie technická nedochůdčata. Síla videí této hry však je často i v tom, co nevidíte, nejen v pastvě pro bulvy. Dobrou polovičku z nich bych se nebál označit za umění.

Když já se strašně nerad opakuju. Obrázek o hře jste si měli udělat v průběhu recenze, tak nešilhejte po posledním odstavci, který by vám to všechno shrnul a ušetřil několik minut drahocenného času. Syberia je jako krásná píseň. Nemůžete se ji nabažit, když ji posloucháte a když dozní, ještě dlouho vám dohrává v mysli.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Podobný zážitek vám zprostředkuje i adventura The Longest Jurney a na své si přijdou i hráči gamesy Dracula: Zmrtvýchvstání, která je ještě výrazněji zaměřená na cinematičnost. Naopak podobně laděný český Posel Smrti ve srovnání z touto hrou ztrácí nemálo na své kráse . 
 
 
 

Mezník?

Nikoliv, dílo svého druhu brilantně pojaté z trošičku jiného úhlu a s vypravěčským uměním, to je celé kouzlo této hry, nic revolučního v tom není.

Dá se to hrát dnes?

Dnes, zítra, a za týden, tahle hra vám vydrží dlouho a nezastárne ani o den. Staré lásky, zlato a výborné hry nerezaví.