První a zatím jediná česká počítačová hra, kterou bych po menším zdráhání mohl označit za umělecké dílo.

Netvrdím, že Mafia je vůbec nejlepší česká hra všech dob. Jen s těží můžete srovnávat Mafii s kousky jako Brány Skeldalu, Ufo: Aftermeth či Operace Flashpoint. Tahle hry jsou zkrátka úplně o něčem jiném a nelze jim přiřadit cedulku Horši, Lepší. Ale co si budeme povídat, jestli některá ze současných českých her přežije do příštího desetiletí a bude se stále hrát, bude to s největší pravděpodobností právě tento skvost, poněvadž některé jeho kvality nestárnou. A my si na příštích několika řádcích budeme povídat o tom, proč je ta Mafia tak dobrá hra. A nebo to vůbec není dobrá hra? Ale ne, nebudu vás tahat za nos, vy stejně víte, která bije.

Mrkněme se na to pěkně z gruntu. Mafia se řadí do akčního subžánru neoficiálně nazvaného městské akce, jejichž zakladatelem je stařičké GTA. Mafia tento komerční hit nikterak nekopíruje, ale naopak staví zcela jiné priority než Grand Thief Auto, byť herní koncept zůstává v podstatě nezměněn. Ale na porovnávání těchto dvou games bude času dost, teď už si na palici narazte slušivou hučku ať můžeme vyrazit do třicátých let minulého století.

Příběh hry je často srovnáván s Kmotrem, pravda je však taková, že si nemálo bere i z mnoha jiných gangsterek, takže ve finále je to rozmixovaná kupa nápadů okořeněná vlastní invencí, což je postup pro vytváření příběhu hry jako stvořený a je s podivem, že jej nevyužívá více vývojářských studií. Hráč se totiž může vydat do světa, který důvěrně zná s některými elementy, které ještě nikdy neviděl. Jenomže to dá trošku práce, je vidět, že Petr Vochozka strávil stovky hodin studováním materiálu (beletrie, filmy ...) a pak teprve přistoupil k psaní scénáře.

Tommy Angelo je taxikář, který se shodou (šťastných či nešťastných, to záleží na úhlu pohledu) okolností zaplétá do honičky mezi dvěma gangsterskými tlupami. Po krátkém přemlouvání se taxík rozjíždí se dvěma pasažéry Pauliem a Samem. Stačí uniknout autu plnému nepřátel a zavézt své nové "přátele" do jejich doupěte. Není to lehké, poněvadž pronásledovatelé mají o třídu lepší žihadlo než vy, ale v porovnání s některými dalšími misemi je to úplná citrónová zmrzlina. Brzy na to díky svým schopnostem dostanete nabídku, která se neodmítá, kterou odmítnete a své rozhodnutí nezměníte až do okamžiku, kdy za vámi budou slyšet vystřely a nadávky týpků, kterým jste tehdá ujeli, a vám se bude nabízet jediná úniková cesta - Salieriho bar, vaše nová základna.

Záhy zjistíte, že Don Salieri je vlastně hodnej děda, kterej se stará o dobro rodiny a v podstatě celého města. Skoro všechny má rád a po krku jde jen těm, kdo ho zradili, kdo mu stojí v cestě za mocí a těm, kteří s ním nechtějí spolupracovat. A každá z těchto skupin by si už mohla nárokovat zápis do Červené knihy. Na druhou stranu Selieriho protivník Morello je pěkně cholerickej hajzlík, kterému vůbec nejde o lidi, které ochraňuje, ale jen o prachy.

»»»Kdyby tohle bylo GTA, tak je vaším cílem stát se donem, vašimi prostředky zbraně a výbušniny a vaší chloubou počet ustřelených hlav, ale tohle není GTA, za což Petru Vochozkovi děkuji. «««

Brzy však poznáte, že gangsterský život není jen o uznání, penězích, lehkých děvách a litrech whisky, ale taky o nebezpečí, nastavování vlastního krku a zabíjení bezbranných (ne však nevinných). Po dnech okouzlení přichází tedy pořádné zklamání. Detaily příběhu prozrazovat nebudu, poněvadž je stejně znáte a pokud ne, tak bych vás okradl o jednu z největších deviz hry. Vždy dštím síru, když se nějaký recenzent zelenáč chce blýsknout detailem ze závěru hry a neobratně tak vykecá celou pointu a já jsem pak připraven o překvapení. Stačí konstatovat, že právě příběh se pro velkou část hráčů stane motorem k dalšímu postupu ve hře. Ale abychom jen nechválili, musíme zkritizovat nemálo logických chyb v samotném ději. Uvedu jednu za všechny a to konkrétně tu, na kterou mne upozornil můj redakční kolega Augustus, poněvadž je naprosto typická. Nejprve Tommy odpovídá na zvídavou otázku: "A co policie? To vám nedělala problémy po takovém masakru?" jednoduchým konstatováním: "Všichni oficíři dostávají zaplaceno a tak jsou tyto případy uzavírány pro nedostatek důkazů." V pozdější fázi hry, kdy jde Salieriho hochům po krku i police se na to už nikdo neptá ani po ohromných krveprolitích a tak se předpokládá, že tahle otázka nenapadne ani hráče. Kromě toho mi neseděl onen "morální odkaz" v outru, každému po dohrání dojde, že život s bouchačkou s ruce je pěkně na houby, nemusí mu to nějaký dabér zopakovat, působí to dost koženě.

Zato na designu misí asi co vytýkat nebude, tady totiž patří Mafia ještě dnes k naprosté elitě a to nejen na poli akčních her. Každou misí se příběh posune dopředu a každá akce je svým způsobem unikátní a neliší se jen prostředím, ve kterém se "zabíjení" odehrává. Nehledě už vůbec na to, že logika misí je takřka bezchybná, což se nestává často. A jako zákusek po vydatném a chutném jídle pro nás vývojáři připravili hned u několika misí alternativní konce, což je skutečně nevídané. Jak je vidět, autoři si s herní náplní opravdu vyhráli a věnovali jí více pozornosti než mnozí jejich zahraniční kolegové, tím však seznam unikátností brněnského dítka zdaleka nekončí.

Dech vám vyrazí skutečně fungující město, které se od reálných předloh liší jen v několika malých detailech, které můžeme klidně nechat plavat. Spousta lidí chodících po ulicích, dopravní nehody, policejní honičky, cestování nadzemkou ... to všechno zažívá Lost Haven každodenně. A když už jsme u města, tak musíme pochválit i jeho rozlohu, která je tak akorát na to, aby si mohl hráč město celé prošmejdit a zapamatovat a zároveň byl ohromen stále jeho velikostí. Chytré je také zařazení několika lokalit mimo město, které nejsou tak důležité, ale díky kterým si můžete užít menší výlet do přírody. Atmosféru skutečného města dobarvuje i všudypřítomná policie, která vás za rychlou jízdu nebo přejezd křižovatky na červenou bude nekompromisně pokutovat. Samotný jízdní systém města není nic moc a řidiči automobilů dodržují jen ty nejzásadnější pravidla silničního provozu. Nikdo vás nenechá projet, když odbočuje doleva.

A ještě budeme v chvalozpěvu pokračovat - Mafia má naprosto famózní soundtrack. Nemám naprosto žádný hudební sluch, ale přesto se mi herní melodie nadmíru líbili. Zajímavé je, že většina z nich je vázaná k lokalitám, což mne donutilo k časté návštěvě některých míst. Například do Čínské čtvrti byste měli zavítat za hru dvakrát ... já tam byl pečený vařený, poněvadž zdejší hudební stopa je bezchybná ... teda pro člověka s hudebním hluchem.

Závody - Vcelku na začátku hry si užijete asi tu vůbec nejtěžší misi hry, musíte vyhrát automobilové závody. Není to žádná sranda a můžete zde zakysnout i na několik dní. Já jsem si nechtěl kazit dobrý dojem z hraní, a tudíž jsem při závodech sprostě podváděl. Musel jsem se vám vyzpovídat.

 

A teď se podíváme líci této herní mince přímo ... na lva. Umělá inteligence nepřátel je značně rozporuplná, ale toho si ani nevšimnete, pokud půjdete po autory předem vytyčené cestě, což byste vážně měli, protože si kvůli své šmejdivosti nemá cenu kazit herní požitek. Takže toto téma necháme stranou a připíšeme Mafii malinkaté mínus. Vrhněme se na grafiku, kterou doboví recenzenti vynášeli do nebes. Dnes už je zřejmé, že Illusioni začali kopat ve vysoké lize ještě dříve, než na to dozrála ta správná doba. Kdysi tak vychvalované ostré textury se dnes musí hanbit nad svojí rozplizlostí a textury hrudníku s límcem saka a kravatou působí v dnešní době vyloženě trapně. Ne, nekamenujte mne. Nejsem ten, co kritizuje staré hry za špatnou grafiku, na té mi pramálo záleží, jen vývojářům vyčítám, že se cpali někam, kam ještě nepatřili. Například takový The Thing, který vyšel prakticky nastejno vypadá dnes stále k světu.

Nemohu si odpustit zmínku o silné hráčské komunitě, která se kolem Mafie nashromáždila hlavně v České republice. Svědčí o tom například starý dobrý Scorpion Cheater, kde naleznete od různých čtenářů stovky různých tipů do hry, zajímavých bugů či vtípků vývojářů. Asi nejzajímavější debata se zde strhla okolo neexistujícího kasina, jeden čtenář šikula dokonce vytvořil fotomontáž, na kterém je interiér kasina v plné kráse. Illusioni však jeho přítomnost ve hře popřeli 

A mohli bychom pokračovat dál a dál. Vychválit dlouhou hrací dobu prodlužovanou Jízdou a Extrémní jízdou, velebit píli vývojářů, kteří vytvořili desítky aut s věrohodnými a realistickými jízdními vlastnostmi, poděkovat za nadprůměrný dabing v podání špiček české herecké scény, vyzdvihnout skvělý cinematický zážitek, který vám hra poskytne, a tak dál a tak dál. Ale to buď víte, nebo se to brzy dozvíte. Protože jestli jste to nevyčetli z recenze mezi řádky, tak vězte, že Mafia je kus, který stojí za dohrání.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

 Wolfenstein 3D a Thief toť jediné retroakce na našich stránkách.
 
 
 

Mezník?

Ne, na to se Mafie prodalo příliš málo kusů:-).

Dá se to hrát dnes?

Stoprocentně. A nejen, že dá, ale i mělo by.