Retrorecenze nezatížená nostalgií...

Ani ne 24 hodin poté, co jsem s úšklebkem na rtech skolil hlavního bose našeho milého hypovaného a značně krásného Dooma III jsem se začal rozhodovat co dál, jaká hra bude další vyvolenou? Přes pestrý výběr jsem zvolil hru, o kterou by si mnohý hráč dnes ani kolo neopřel, zvolil jsem Thiefa! Proč? Je to legenda a navíc jsem se musel připravit na hraní třetího dílu, který byl také ve výběru. Proč vám to tu celé vyprávím? Nejsem nenáročný člověk, nejsem nijak extrémní nostalgik a už vůbec ne pamětník, ale Thief mne prostě dostal. Nikdy jsem nelitoval, že jsem zvolil právě jeho. A vy dost možná nebudete litovat též.

Když jsem poprvé poklepal na ikonu Thief, stéle jsem si opakoval: "Je to 6 let stará hra, nečekej moc a měj slitování,". Kdyby někdo vešel do pokoje a rozsvítil poté co jsem se dodíval na intro, našel by mne v téměř nedůstojné poloze a s vyplazeným jazykem. No tohle! Kdyby vývojáři dnešní doby uměli polovic toho, co tehdy dovedli Looking Glass Studios, vypadal by nástup na scénu každé hry trochu jinak. Málo komu se podaří takto motivovat a naladit hráče na tu správnou herní notu. Popravdě řečeno něco tak dobrého jsem viděl jedině v Unreal Tounament 2003. Intrem však filmovky nekončí, protože e najdete po každé misi a řeknu vám, že po shlédnutí něčeho takového se jde těžko spát. Však to znáte ... alespoň se podívám jak ta další mise začíná.

Nicméně kdyby atmosféra začínala a končila u animaček, tak by to bylo trochu málo, každé správně R.P.G. by mělo mít slušný příběh. Co ... ehm? R.P.G.? Já řekl R.P.G.? Chtěl jsem říct stealth akce s možností nákupu věcí a proklatě sterilními (a co si budeme povídat, i chybějícími) statistikami. Ale k tomu příběhu, tak se odvíjí ve dvou rovinách. První je samotný zlodějíček Garrett, jeho životní příběh, jeho trable a jeho charakter (a nímž souvisí i jeho zvláštní smysl pro humor) a druhou, tou viditelnější rovinou je hlavní konflikt Garrett vs. Hamrité (podivná sekta) vs. hlavní zlo. Děj je šíleně lineární, ohromě temný a vy se do něj opravdu vžijete. Je to příběh, kde chybí kladní hrdinové. Příběh, kde hlavní roli hraj zlo, stín, podlost, zvraty a spousta kápí.

»»»Úděl zloděje není lehký, ale s trochu cviku, značnou šikovností, velikého štěstí a trpělivosti (o savech ani nemluvě) se konce vždy nějak dopracujete, jinou možnost totiž nemáte! «««

Po technické stránce hra ztrácí právě těch šest let, které přidaly jejímu příběhu na kráse. Zahrát si sice můžete v celku slušném rozlišení, ale výsledný efekt bude stejně takový nějaký. Tím nechci říci, že by byla grafika špatná, mne, odchovanému Albionem a Might and Magicy, se jevila více než dostačující, ale to nic nemění na faktu, že se nachází právě v té fázi, kdy je definitivně ze hry venku, ale ještě není zas tak stará, aby ji to někdo odpouštěl ze soucitu a respektu. Ti, jejichž oči si přivykly stínování Splinter Cella, krajinkám Far Cry a obludám Doomu 3, dost možná zažijí slušný šok, ale my ostatní se na vetché pohyby postav, kostrbaté textury a hranaté obličeje adaptujeme v cuku letu.

Ale celkově technické zpracování příliš neztrácí. Nepostrádá ani to, čemu se v dnešní terminologii říká fyzikální model. Když hodíte dřevěnou misku, tak dopadne jako dřevěná miska, zní jako dřevěná miska a odrazí se stejně jako židle. Ale to je jen detail. Při pohledu na posunujícící se bedny se vám do mysy vtírá myšlenka: "Z čeho byly ti recenzenti tak vodvařený u Maxe Payna 2? Vždyť tady je to SKORO to samý." A je to pravda. Za zmínku stojí i velice sympaticky trčící šípy z těl nebohých obětí. Vypadá to jednoduše skvěle. Udělejte si svůj jehelníček!    

To ovšem samotný sytém hry nedovoluje, peněz je málo, šípy jsou drahé a i kdyby nebyly, základním pravidlem každého zloděje (a teď využiji oblíbená slova toho tupohlava ze Spliner Cella): "Sam don´t be detected," a pokud možno ani nikoho nezabíjej. Princip je tedy jasný, dostat se nepříteli do zad a trošku ho poškádlit obuškem, pro rodilé snipery se nabízí též možnost expresní dodávky šípu do zátylku, který otrapu také zaměstná na zbytek jeho života.  

Vtip je v tom, že Garrett je zlodějíček a ne žádný šermíř, takže při boji tváří v tvář nepřítele dost možná udoláte, ale bude vás to stát velké množství krve. Tak velké, že to již radši nebudete opakovat. Naopak se budete pořádně rozhlížet po loučích a nabíjet luk vodními šípy (jejichž střelba by u našeho fyzikáře asi neuspěla), aby vás tupouni nezmerčili dřív, než je něčím přetáhnete. Ano říkám tupouni, poněvadž na hrátky s umělou inteligencí již autorům nezbylo příliš času ani sil, ale stéle se jedná o elitu té doby. Stráže poznají, když jim někdo před nosem zhasne louč (či spíše když kolem něj prosviští šíp) a rozeznají nebezpečí zrakem i sluchem, ale to je asi vše co umějí a jinak pouze chodí stále po stejných trasách.  

Hlavní hudební téma je skvělé, jinak to nestojí za zmínku, dabing je opravdu povedený, takže zpěv opilého strážného opravdu stojí za slyšení. Zvuky používají na tu dobu pokročilé technologie rozdílnosti materiálů (dopad kov na dřevo, kámen na kámen ...), takže to rovněž ujde. 

 

Zaručeně pravý rozhovor pařanů!

»»»Tak jsem zkoušel toho Thífa

»»»No a?

»»»Kámoš říkal, že je to podobný jako Splinter cell, ale to je pěkná blbost!

»»»Jaktože?

»»»Dyť tam nemá optickej kabel a ani to nenapsal Clancy!

Mohl bych se babrat v detailech, které jemně ovlivňují hratelnost (možnost nastavení předdefinovaného Thifovského, Quakeovského, či Unrealovského ovládání - tak by to mělo být), či atmosféru (Garrrettovy vtípky asi neosloví každého, protože je to tvrdý týpek z ulice, ale jejich dopad na pocity hráče je nepopiratelný), ale tím bych vám dost možná zkazil zábavu při jejich objevování. Smiřte se tedy s konstatováním, že každá ingredience tvoří velice chutný, výživný a kompaktní celek, jehož principy jsou v prakticky v nezměněné podobě využívány až dodnes a doufejme že budou i nadále.      

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Jediná retroAkce na našich stránkách je stařičký Wolfenstein 3D. Ale Thief dal vzniknout i Splinter cellům a to jedničce i dvojce.
 
 
 

Mezník?

Určitě, Thief je hrou, která má na moderní herní scénu nesporný vliv.

Dá se to hrát dnes?

Ano, Thief je i po letech velice dobře hratelný, i když vcelku nehezký a téměř ve všech ohledech překonaný.