Jan Žižka v recenzi, které jsem se vyhýbal tak dlouho, až mi ucho upadlo.

Neočekávejte, že se následující řádky ponesou v husitském stylu, takové znalosti historie zase nemám. Pouze se mi jeví jako trefné přirovnání hry Baldur's Gate k Janu Žižkovi. Ať si myslíme o této historické osobnosti co chceme, je významným kolečkem v hodinovém stroji historie a nikdo neví, jak by to dnes vypadalo nebýt jeho. Pokud jsme se současností spokojení, musíme se s jeho existencí smířit a pokud ne, asi jen s těží můžeme ze současných nedostatků vinit právě jednu historickou persónu. A byť sortiment "služeb", které Janek poskytl českému národu a Baldur's Gate R.P.G. žánru, je značně odlišný a ani situace není totožná, můžeme i na tuto hru hledět ze dvou úhlů, přičemž dnes už je obecně přijímán spíše ten prvý, ze kterého lze vidět první hru Black Isle  jako spasitele. Ale žádná historie, ani ta herní není černobílá.

V dobách, kdy počítačové hry byly ještě mladé a samotný hardware byl rychlý jako válečný invalida, začalo být na trhu R.P.G. tak trochu přecpáno, mnoho nepříliš kvalitních her se ucházelo o přízeň malé skupinky herních nadšenců. Stačilo pár neúspěchů velkých jmen a producenti odmítli stát u zrodu komerčního propadáku a raději svá vývojářská studia přeorientovali na žánry s větší budoucností. Do této doby se datuje zánik dungeonů jako žánru (dále už vznikají jen občasné excesy) i celkový útlum R.P.G. O to větší šílenství se strhlo v roce 1999 okolo nové vydané hry Baldur's Gate, která nabízela pohlednou grafiku a propracovaný systém a svět postavený na lety prověřeném AD&D. Mnozí v té době neodolali, nechali se zmámit volním světa Forgotten Realms a od té doby je pro ně tato hra jakožto i její pokračovatelé srdeční záležitostí. Pro mne je tento pocit znásoben ještě faktem, že to byla jedna z mých vůbec prvních her (ano, já vím, jsem mlíčňák), ale to neznamená, že ji budu nějak šetřit. Přeci jen tomuto žánru říkám retrorecenze a ne nostalgické vzpomínání na staré dobré časy.

Co nám o Baldur's Gate poví dobové recenze? Tak třeba v Levelu této hře nebyl vytknut jediný nedostatek a dostala 9/10. Z pohledu PC historika musím říci, že toto hodnocení bylo pravděpodobně oprávněné, přesto se ale mouchy najdou, zvláště pak na hrobech a já se právě chystám na masařku největší. Příběh je asi tak nápaditý jako kupka sena. Tvar to má podobný jako ostatní jeho druhu a funkci úplně stejnou. Story o vyvoleném, kterého touží zahubit velké ZLO, protože je jedinou překážkou absolutní moci rozklepe kolena asi jen čtenáři příběhů knih Jaroslava Foglara (nic proti němu, také jsem na Rychlých šípech vyrůstal, ale invence to má asi stejně jako boj dobra proti zlu (on to JE boj dobra proti zlu Rychlé šípy versus Bratrstvo kočičí pracky - drobná poznámka Nicka) (Cože? Dlouhé Bidlo že je záporák??? - pobouřená poznámka Šotek) (A jak bys označil někoho, kdo uřízne kočičce packu? - nesmělá otázka Nicka) (Jako někoho, kdo má fakt velkej hlad - smělá odpověď Šotek) (Četl jsi to vůbec? - podrážděná otázka Nicka) (Slyšel jsem, jak se o tom někdo baví, to snad stačí, ne?? - Šotek).

Přesto si autoři dali na ději záležet. Způsob jeho vyprávění je na tu dobu docela působivý, dějová linka je hodně ostrá a místo E vždy vede k člověku F až se dostaneme k bossovi Z. Malé snové výlety nepotěší hromaděním klišé, ale zase vás po probuzení odmění novou dovedností. Kdybychom příběh očesali na samotnou podstatu, byl by jasným a zřejmým negativem, ale vzhledem k tomu, že je na něj navěšena spousta subquestů a známých míst ze světa Forgotten Realms, šplhá se nám do kolonky nadprůměr. Ačkoliv i když překousneme značnou schematičnost, můžeme pokládat za výrazný zápor samotný tón vyprávění příběhu, který se hodí pouze pro dobrou část spektra přesvědčení. AD&D však nepreferuje kladné hrdiny, ne tak Baldur's Gate, kde je za klaďase hra nejen jednodušší, ale i lépe scénáristicky odvedená. Ne že by hra nabízela dvě různé cesty, jedná se hlavně o výběr společníků v partě, který by se měl řídit právě tímto atributem. Budete tak trochu tlačeni do hry za dobráka, ale nebojte, jde to i naopak. A aby nepřišli naši drazí zlotřilí nekromanté a ziskuchtiví lapkové zkrátka, rozhodl jsem se začátek hry převyprávět ve stylu ... ne tolik tuctovém, jaký nám nabízí zápisky v deníku.

»»»"Death to you all" zařval paladin a vrhnul se do bitevní vřavy.«««

>>> Den první, zápis první; Stala se hrozná věc. Došel toaletní papír. Zběžně jsem prohledal zásoby na cestu a nenašel jsem nic dostačujícího. Kromě tohoto prázdného svitku papyru. Jsem od narození spíše šetrnějšího založení a tak jsem otčímovu radu: "Neplýtvej čistým papyrem, je tuze drahý," vždy bral na vědomí a dělám to i teď. Proto píši tento deník, potřebuji papyrus, který není čistý. Jenomže žiji spíše nudným životem a nic zajímavého, o čem bych mohl psát, mne nenapadá. Ačkoliv ... zrovna včera v noci se stala taková záležitost, která se mi ještě nikdy nestala. Zemřel otčím. Ne že bych ho měl nějak rád, ale byl to člověk, který by se postavil mezi mne a letící šíp mířící mi do srdce a takových lidí je škoda. Ale co, aspoň mám jeho prima hadry a pár zlatek navíc. <<<

Asi nikterak nepřekvapí fakt, že soundtrack je dobrý až výborný, dabing pak kvalitou převyšuje i některé moderní hry, zato kvantitou čučí na chvost i leckteré akci. Celý systém je převzatý z deskového AD&D, a tudíž je velice dobře hratelný a nabízí mnoho alternativ pro případný postup. Bohužel na některé hráče působí dosti sterilně. Přeci se jen na PC hraje jinak než s kostkou v ruce a čekat na desátý level třeba dvacet hodin hry se ne každému zamlouvá. Velice příjemnou záležitostí je vcelku nová a revoluční technologie navolitelných skriptů, díky které můžete určit chování každého člena party (bojovník bude pronásledovat nepřítele až do horoucích pekel, klerik bude v případě potřeby léčit ...) a následně sledovat, jak vám ten váš strojek klape bez vnějšího zásahu. Zajímavý je i pokus o rozvinutí vztahů v partě a tím pádem i profilování charakterů jednotlivých bijců. Sice to hned na poprvé nedopadlo nejlépe a kvalita těchto rozhovorů je kdesi na úrovni české freewarovky Cardhalia (rovněž recenzované v tomto čísle), ale hned příště autoři dokázali, že něco takového je opravdu v počítačové hře možné. A když už jsme u těch historických poznámek, tak někteří človíčci z původního Black Isle se podíleli na konceptu hry Star Wars: Knights of the Old Republic, která tento prvek dotáhla tak daleko, že by se mohla zastydět leckterá literární fantasy.

>>> Den první, zápis druhý; Tak jsem myslel, že to vyšlo a jak jsem si stoupl, tak jsem zjistil, že to nevyšlo úplně všechno. Tak jsem znovu zasedl, začal tlačit a psát další stránku mých pamětí. Ráno potom, co staříka Goriona odkráglovala ta parta fakt drsnejch hejsků, mne dohnala Imoen. Řeknu vám, je to vcelku kus, tahle malá uličnice. Jednou se koupala v řece a ... ale to sem nepatří. Chtěla se ke mě přidat, ale já moc dobře vím, že by to nedělalo dobrotu. Ona je taková ... moc outlocitná. Třeba hned včera, přišla mne navštívit zrovna při obědě a vykřikla: "Ty tý kryse ukusuješ nohy!" a já ji řekl, že to vím, že mi to nemusí říkat. Ona se mne zeptala, jestli bych ji nejdřív nemohl zabít a já ji odpověděl, že ne, poněvadž pak bych se u jídla vůbec nepobavil. Místo toho aby se o mne strachovala, jestli můj oběd nemá prašivinu, zastává se ... ale počkat. Myslím si, že už vím, proč mám takové zažívací potíže!<<<

Baldur's Gate nám však nabízí mnoho dalších zajímavých možností, které se staly vzorem pro mnohé pozdější R.P.G. Tak například nejeden úkol můžete řešit více způsoby. Pokud hru opravdu prožíváte, zvolíte si ten, který je bližší vašemu srdci (přesvědčení), a pokud ne, je hlavním faktorem rozhodování vaše peněženka, protože markantních postihů za nepřesvědčivé hraní vaší role se nedočkáte. Ačkoliv z mnohých questů jde cítit přílišná inspirace dřívějšími díly stejného žánru, najdou se i takové, které zaujmou i překvapí. Například při vstupu do jedné z hospod (a že jich je požehnaně po Mečovém pobřeží) vás začne otravovat dotěrný vagabund, který má už očividně něco vypito. Vy jej můžete ujistit několikati ranami mečem, že na vaši skupinku si někdo jen tak dovolovat nebude, za což dostanete skromný příděl zkušeností a vybavení v hodnotě pinty lepšího vína. Můžete jej však přesvědčit o nesmyslnosti jeho jednání verbálně, za což budete odměněni už mnohem vyšším číslem EXP. Některé části se scénáristům opravdu povedli, jiné by si zasloužili trošku více tvůrčí mysli (ovšem málokdy si hra šáhne na samé kýčovité dno).

Technické zpracování sice v době PCI Expres grafických karet nikterak nezazáří, ale ani neurazí. Je sice pravda, že maximální rozlišení 640*480 už vyšlo z módy před pár lety, ale i přesto hra vypadá (alespoň na sedmnácti palcovém monitoru) uhlazeně a dalo by se říci i pěkně. Stromy se kývají ve větru, ptáčci pozpěvují a přelétávají, efekty kouzel sice oproti těm moderním nevypadají nic moc, ale i tak je na ně pěkný pohled.

Abych to tedy shrnul stručně a jasně. Baldur's Gate je velice dobrá hra a to i v dnešních dnech. Přinesla do žánru kvalitu. Jenomže také ukázala cestu pro další vývojáře a dala jim jasný signál, že počítačový hráč netouží po klišé prosté hře. Možná je to pravda, ale mne to mrzí a nemálo mi to kazí požitek z hraní.  

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Z retro R.P.G. zvláště doporučujeme Albion, Stíny na Rivou a Knights of the old Republic. Leccos společného má z touto recenzí i DrD příběh "Hon" na Greywolfa.
 
 
 

Mezník?

Ano, a to pořádný.

Dá se to hrát dnes?

Ano, a to pořádně.