Brány Skeldalu

 vs.

Stíny nad Rivou

Obě tyto hry jsou RPG-éčka na bázi dungeon. Mohu Vám předem říci, že jsou si hodně podobné. Mají tu pravou nefalšovanou „šťávu“, kterou moc her nemá. Ani nevím proč jsou u mě tak oblíbené, možná je to zapříčiněno tím, že moc tyto typické dungeovky nehraji. Tyto dvě patří mezi mé první pokořené. A proto jsem si je vybral, abych o nich napsal dobré a špatné věci. Nemějte strach na první pohled se všechny hry zdají být dobré a právě u těchto her tento závěr taky zůstal nezměněn.

Důvod, proč jsem si zrovna vybral tyto dvě hry už jste poznali. Kvůli tomu taky asi vznikl tento vzájemný souboj mezi těmito zmiňovanými hrami. V tomto článku se dozvíte vše co jsem uznal za vhodné a jaké klady, zápory, negativy a pozitivy přináší hraní těchto games. Avšak musíte mít stále na paměti, že jsem pouhým amatérem v hraní tohoto druhu a svůj vlastní výběr dungeovek nemám ještě ustálený. Takže se velice omlouvám Všem, kterým se nebude líbit moje hodnocení a můj názor. De facto, když tak přemýšlím můžu být alespoň objektivní, to Vám můžu předem slíbit.

Grafika

Z tohoto pohledu bude můj názor vypadat spíše kriticky. Obě hry, jak je vidět jsou už pěkně staré a dají se už téměř pokládat za zaostalé a nevyspělé (už se můžou téměř řadit do mé oblíbené skupiny a mé vychvalované doby 90 - 95). Nemějte mi to za zlé, ale když si srovnáme hru Diablo, což je jedno z nejlepších RPG her, které naše historie pamatuje, tak se můžou raději Brány Skeldalu a Stíny nad Rivou jít zahrabat a už se nikdy objevovat na seznamu her. Sice je Diablo o proti nim o něco mladší, ale ... , raději se nebudu projevovat. Slíbil jsem přece, že budu objektivní a proto se budu muset trochu krotit. Zas tak špatný nejsou a nechci Vám ani nutit můj nerozvitý amatérský názor. Když to vezmeme z jiného pohledu, tak se v některých bodech, sic to nerad uznávám, srovnají až dokonce předčí hru Diablo.

Například Bránám Skeldalu, jejíž autoři jsou Češi, musím vzdát hold. Její grafické hodnoty jsou dobré a kvalitní. Když tak přemýšlím tak jsou víc než dobré, když si to srovnáme se hrou Stíny nad Rivou. Skeldal má mimochodem dobré detaily a to naznačuje mnoho o tom, že hra nebyla vydána pouze kvůli dobrému výdělku, ale je určena pro hráče (české), kteří už mají „po krk“ těch amerických her, co zaplavují trhy (doufám, že jsem nepřehnal vychvalování českých výrobců). Měli bychom být rádi, že máme tak kvalitní programátory, kteří se mohu zařadit mezi elitu celého světa. Vynikající detaily a pozadí a celkový dojem předčil druhou zmiňovanou hru, Stíny nad Rivou. Ty se nerovnají Skeldalu ani po vlasy a můj první dojem? Nic moc! Přesto je na tom Riva ještě solidně ve srovnání s ostatními hry. O první dojem tu přece jen nejde, protože ten přejde rychle, ten celkový je důležitější, jelikož s tím se budete muset potýkat po celou dobu. První a zároveň poslední výtku bych měl jen na mód boje u Stínů nad Rivou. Ne, že by byl blbý, ale grafické ztvárnění figurek naznačuje, že to snad vyráběl nějaký kluk co si naskenoval svoje nepovedené obrázky. Bída a děs! Podle tváře nepoznáte, jestli je to žena nebo muž, kdyby tam nebyly popisky a názvy jmen, tak se ani neorientuji. Pro představu Vám napíši, jak to asi vypadá (shrnu to velice rychle). Představte si Dungeon Master 1 (má první dungeovka) a vyjde Vám výsledek. Takže jestli budete bojovat, je lepší si dát auto-boj, čímž se vyhnete ohavným záběrům.

Obě hry mají docela slušné intro, ale Stíny nad Rivou je mají dokonalé. Začáteční, ale nejenom to, všechny její intra jsou na svou dobu velice dobře udělány a předčí tím i jiné slavné hry a to třeba i novější.

Velký rozdíl mezi nimi byl ve ztvárnění města. V Branách Skeldalu bylo město menší, ale byli tam alespoň chodící lidi. Vcelku mi ani nevadilo, že se tam procházeli jen dva druhy lidí, snaha tam byla a to se cení. Pravým opakem jsou Stíny nad Rivou.

Děj

Je to první věcí (a né poslední) co je na těchto hrách dobře promakáno a promyšleno. Tyto dvě hry se mohou pyšnit svým příběhem, který je od sebe odlišný nejen úkoly, ale celým tím pojetím. Možná jsou moje slova chaotická a nedávají smysl, tak se to pokusím vysvětlit jinak. Skeldal je hrou, kde jste vlastním pánem a nejste dějově omezen. Když splníte úkol, dostanete sice jiný, ale nemusíte ho dělat ihned. Klidně si můžete během toho odejít na kafíčko nebo si dát šlofíka, nic Vám neuteče a úkol taky ne. Když se třeba nebudete na zadaný úkol cítit, tak si počkáte, zabijete nějaké ty muflony, postoupíte a zesílíte. A pak se můžete, dobře vybaveni, pustit na ten úkol, na který jste si nevěřili. Opakem takového klidného stylu jsou Stíny nad Rivou. Hned na začátku jste požádán, abyste splnil jeden závažný problém, který nebude pouze problémem obyvatelstva Rivy, ale stane se i Vaším problémem. Jelikož tuto hru vidíte poprvé a město ještě neznáte, vyskytne se jediná otázka : Kde je hřbitov a ten zmiňovaný kněz z Firunova chrámu? Jelikož je člověk inteligentní, hřbitov se rychle najde, ale ten chrám? Nechci nic říkat, ale odhaduji, že v celém městě je tak 10 chrámů a několik dalších obchodů, léčitelských příbytků a několik dalších útulků pochybných existencí. Tak nevím, jak rychle to najdete, ale kdo hledá najde.

Kdybych neměl návod, nikdy bych nezjistil, že se tu nalézá jeden důležitý obchod. Tento obchod má jednu zajímavou věc na prodej a to mapu města. A ejhle, vše je nyní jiné. Připadá mi, že již všechno tak dokonale znám. Postupem času se vaše orientace zdokonalí a poté si uvědomíte jednoduchost města. Po jednom splněným úkolu přijde jiný a neustále musíte být „in“ abyste nevypadl ze hry.

Pro srovnání Vám můžu napsat ukázku z části které jsem vybral. Podle tohoto textu se zkuste vžít do role hlavního hrdiny či skupiny. Konečně poznáte jak se daný hrdina cítí, jak si uvědomuje situaci ve které se ocitl a jak si pracně získává určité informace o dané lokalitě a úkolu. Tato ukázka bude hned ze začátku hry, Stíny nad Rivou, kdy se poprvé objevíte na scéně.

Kuk a zamrkala na mě divná osoba. My se známe? Ne,Reku (Řeku) odpověděla přívětivým hlasem žena a začala vyprávět o Rivě. Z jejího vyprávění jsem zjistil, že Riva je pěkné město s menšími problémy : prvním problémem jsou Holberčani a druhý závažnější jsou útoky skřetů na toto město. S kým že? A kdo jsou Holberčané? Vylekaně jsem vykřikl. Jste tu noví, jak vidím. Přicházíte v pravý čas a pokračovala ve vyprávění, ze kterého naše skupina pochopila, že bychom se, jako stateční cizinci měli podívat na strašidelný hřbitov. Bližší informace mají kněží ve Firunově chrámu. Zajisté kněžko, Vaší prosbě se pokusíme vyhovět a vyšli jsme směrem ke zmiňovanému chrámu. Město je velké s mnoha chrámy, ale měli asi štěstí a chrám jsme našli docela rychle.

Dobrý den, odpověděla velice krásná mladá kněžka. Co si přejete? Posílá nás k vám Elaja kvůli tomu hřbitovu. Aha, to jste Vy, ti odvážní dobrodruhové co se ničeho nebojí, ani nemrtvých. Nemrtvých?! O tom nám nikdo nic neřekl. Nemějte strach, dobře se Vám odvděčím. Můžete Vám položit jednu otázku?Ostýchavě jsme se zeptal. Proč ten problém řešíte až nyní? Jen se pousmála a spustila odpověď. Protože hrobník není zvyklý, aby se jeho zákazníci vraceli s reklamacemi ... A ještě méně je zvyklý, aby ho jeho bývalí zákazníci napadali. Tak tomu už musíme udělat šmitec, povzbudil jsme kněžku, družinu i sebe a vyrazili jsme na hřbitov.

Hřbitov vypadal velice pochmurně a měl jsem z něho divný pocit. Jediné co nás potěšilo, že jsme si alespoň naplnili kapse penězi, které jsme ukradli ze svatyně a obětní misky. Vyhledat hrobníka nebylo těžké, těžší byla konverzace s ním, protože ... .

Takto vypadá pohled od hlavní hrdiny. Abychom neztráceli čas, pustíme se na pohled druhé hry, Brány Skeldalu. Opět to bude hned ze začátku.

Kde to jsem? A kdo jsou tihle dva po mém boku? To jsou první mé otázky na které si zatím neumím odpovědět. Kdo jste a můžete mi povědět jak jsem se tady ocitl? Podívali se na mě nechápavě a zdálo se, že sami neví která bije. Chcete jít se mnou? Odvážil jsem se jich zeptat. Ano a bylo vidět, že jsou rádi. Netrvalo dlouho a já jsem se otrkal a poohlédl se po tomto místě. Na stole jsem uviděl ležet psaní a moje zvědavá povaha si troufla i tento list přečíst. Kromě toho, že jsem zjistil že umím číst, jsem také zjistil, jak jsem se tady ocitl. Byl jsem stvořen proti boji zlu a zabránil mu v pronikání. Tak to jen ten důvod mého znovuzrození a v duchu jsem se znovu zamyslel nad tím co jsem právě přečetl. Nesmím ztrácet čas, musím vyrazit ihned!

Vyšel jsem ven a naposledy se podíval po mém obydlím, které mě stvořilo a vyrazil lesem pryč. Byl to smutný pohled, vždy když se opouští rodiště a vyráží se do nezmapované oblasti plné nástrah a nepředstavitelných úkolů. Beze zbraně a bez peněz se těžko budu probíjet hordou nepřátel. Musím rychle najít nějaký způsob na vydělání nebo získání peněz. Že bych okrádal? To ne! Lepší bude, když si je vybojuji. A velice nerad jsem vyrazil na nebezpečnou válečnou výpravu plného nebezpečí a ... .

Provedení

V této části se budu zabývat celkovým dojmem, který na mě tyto hry udělaly, jejich propracovanost a hratelnost. První řadě bych chtěl říci, že v tomto hledisku obě hry uspěly, ale každá v něčem jiném. Kdyby bylo možno je spojit, vznikla by dokonalá hra. Stíny nad Rivou měly detailně propracovanou tvorbu postavy. Zajisté, musíte poté hrát také na mód pokročilý, ale vyplatí se to. Ze všeho nejdřív si musíte znovuzrodit postavu. Buď si její dovednosti a vlastnosti navolíte sami a podle toho si určíte povolání, nebo si zvolíte typ hrdiny a posléze hodnoty upravujete, tato možnost je nejlepší. Na výběr máte ze 12 povolání a každé povolání je něčím zvláštní a pro hru důležité. Po vybrání povolání si nyní můžete upravit jednotlivé talenty a u kouzelnických postav jednotlivé kouzelnické formule (druhy kouzel). Mág má tu výhodu či nevýhodu, že má na jeden druh kouzel specializaci. Na každém dalším levelu si zvyšujete jednotlivé atributy, zasvěcení kouzel a snižujete fobii.

Ovládání je jednoduché a snadné. Když nastane boj hra se automaticky přepne do bojového módu, ze kterého můžete dělat cokoliv, můžete si vyměnit zbraň, v případě kouzlících postav vypít lektvar, utéci a dokonce i vypočítat automaticky boj.

Kouzelných předmětů ve hře moc nenajdeme, ale pokud ano, tak to stojí za to. Jestli je to výhoda nebo nevýhoda to nelze s určitostí říci, jelikož kouzelné věci se objevují velice výjimečně, tak lze předpokládat, že protivníci také nebojují s kouzelnými zbraněmi. A pokud nejste vlastníkem této ohromně silné věci, tak tu není co řešit, jste slabí jako všichni okolo. Jak mě tak napadá, tak každý kouzelník, který má svoji hůl, si ji může po obřadu proměnit na kouzelnou.

Shadow over Riva má vynikající hratelnost. Pokud se do děje „zaříznete“, už ho nepustíte a PC na oplátku Vás. Podle mého skromného názoru si myslím, že každému fandovi dungeovek se budou Stíny líbit a budete se snažit co nejrychleji postupovat a bažit se po získání dalších zkušeností.

Částečným opakem Rivy jsou Brány Skeldalu. Je tu jednodušší tvorba postavy, spíše žádná. A proto, abyste měli dobrou postavu stačí dělat - přijmout / vymaž a zaručuji Vám dobrý výsledek. S povoláním si zde také programátoři nedělali žádný problém, jednoduše zřídili postavu, která může jednak kouzlit tak i bojovat. Ale pozor! Tato postava nebude nikdy silná jako bojovník nebo kouzelník. Jednoduše z něho vznikne paskvil nazvaný „bojo-kouzelník“. Ale i přesto, že máte (budete mít) takového paskvila, tak s trochou peněz a dobrého vycvičení z něho vznikne docela dobrý bouchač. Zaplatíte dobrého učitele a ten ho vytrénuje na co jen bude moc. K těmto vycvičeným dobrodruhům koupíte u zbrojaře tu nejlepší kombinací zbraní a pokud mu na skladě tyto věcičky (kouzelné, jinak nemají cenu) dojdou, tak si to pěkně s klidem uložte a posléze celou hru načtete. Tento způsob je nejrychlejší a nejbezpečnější. Jak sami vidíte, kouzelnými věcmi v této hře, není nikterak šetřeno. Jestliže jste odpůrci těchto démony zakletých zbraní, tak si kupte obyčejné, a vůbec nebudete ošizeni o ten výběr. Na kouzelníky je zde také pamatováno, u mistra mága si můžete koupit tu nejlepší výzbroj jaké je možno ve hře získat. Zaručeně poznáte ten rozdíl klasických a démonických zbraní.

To nejlepší jsem si ale nechal až na konec. Chtěl bych se zmínit o dobrém provedení v bojovém módu. Tento styl se mi hodně líbí, protože v něm musíte tak trochu přemýšlet o nepřítelovým kroku. Celý boj se dělí na kola a na začátku každého kola si zvolíte co budete dělat v ten daný okamžik. Můžete si navolit přesun (krok), útěk, boj, kouzlení, přezbrojení a to co jste si navolili v tom daným čase také provedete. Když Vám nepřítel uteče a máte navolený boj z blízka ( meče, sekery aj. druh zbraní na blízko), máte smůlu a o vaše akce přijdete bez větších následků.

Hratelnost je už na nižší úrovni, ale i přesto to stačí k vydržení až do konce, protože každá dungeovka má svůj půvab. A pokud jste si oblíbili Brány Skeldalu, má to svůj smysl a tato hra svůj úkol splnila.

Shrnutí

Na závěr bych chtěl napsat několik slov ohledně vzájemného rozstřelu mezi hry Brány Skeldalu a Stíny nad Rivou a odůvodnit moje hodnocení k jednotlivým částem.

Z hlediska grafiky hodnotím takto :

Brány Skeldalu – 6. Ačkoliv nejsem zastánce kreslených grafik, tato se mi líbila.

Stíny nad Rivou – 6. Na tomto vyhodnocení se podílelo několik faktorů. Prví kladné byly úžasná intra a celkové provedení a druhý, záporný faktor, byl v detailech.

Z hlediska dějové linie zní hodnocení takto :

Brány Skeldalu – 6. Za to, že hráč není okatě veden hrou.

Stíny nad Rivou – 7. Sice je vidět, kdo je pánem, ale této hře to neuškodilo ba dokonce pomohlo. Jediný háček, který by mohl nastat byl s pravděpodobným seknutím.

Poslední rozhodující rozstřel je po stránce provedení a zní takto :

Brány Skeldalu – 6. Malá propracovanost postav

Stíny nad Rivou – 7. Jednoduché až vypracované vyřešení boje a tvorba postavy.

Z tohoto rozstřelu vyšel pouze jeden vítěz a to Stíny nad Rivou. Jeho statečným soupeřem byla česká hra, Brány Skeldalu. Avšak nechci odsuzovat žádnou z těchto i z jiných her, protože každá hra je dobrá hra.

 

Brány Skeldalu:

Hodnocení:AAAAAAAA

Stíny nad Rivou:

 Hodnocení:AAAAAAAA

Lord Abak