Kdybyste se mě před půl rokem zeptali, kdo jsou to wookiové, tipnul bych to na nějakou anarchistickou skupinu. Pokud se mne zeptáte dnes na mojí oblíbenou sérii sci-fi filmů, dostane se vám překvapivé odpovědi ... Terminátor!

Pointa toho úvodu trošku pokulhává, nemělo by tam být Star Wars? - nesmělá poznámka Nicka

S pravdou ven, fenomén Star Wars mi mnoho neříká, minulo mne to dobou i věkem, což ale neznamená, že bych neuznával vliv této filmové hexalogie na moderní kinematografii. I když se musím přiznat, že mne zařazování Hvězdných válek do žánru sci-fi trošku pohoršuje (asi stejně jako 80% dalších "SF" filmů). Popravdě řečeno zas tolik kritický nejsem, kdybych měl tento fenomén hodnotit komplexně, dostal by pravděpodobně sedm Áček, což je u mne opravdu hodně, tím jsem chtěl jen naznačit, že nejsem ani fanouškem ani odpůrcem Star Wars. Kapišto?

Kromě toho je zajímavé, kolik opravdu dobrých SW her v poslední době vychází. Lego Star Wars, SW: Republic Commando a chystané Empire at War by se dozajista prosadily i bez nálepky komerčně úspěšné značky. A podobně je tomu i s dnes recenzovaným titulem, který byl často hodnocen jako nepleší R.P.G. roku 2004 (uff, takhle to vůbec nezní jako retrorecenze) a oprávněně. V tomto roce sice vyšlo "revolučnější" SpellForce, komerčně megaúspěšné The Sims 2 i skvěle hratelný Sacred, ale na vyváženou noblesu této hry nedosáhla žádná z nich i když ne pro každého jsou právě Rytíři staré republiky ta správná volba, čtěte dál a dozvíte se, jestli právě vás tato gamesa zaujme.

Bylo nebylo za sedmero horami a několika galaxiemi...

Ke klasickému A long time ago si připočtěte (respektive odpočtěte) ještě pět tisíc let, poněvadž galaxie far, far away si na Dartha Vadera ještě pěknou chvíli počká. I v té době však měl řád rytířů Jedi co na práci. Ohromná armáda invazních vojsk temné strany postupuje a ohrožuje svými útoky samotné hranice galaktické Říše. Vede je Darth Malak, někdejší žák Dartha Revena, který byl po úspěšné akci zabit Bastilou, členkou řádku Jedi. O tom však vy ještě nemáte ani tucha, probouzíte se na lodi, která krouží okolo planety Taris zrovna v okamžiku, kdy vás napadla sithská invazní flotila, loď je poškozena jedinou vaší nadějí jsou únikové moduly, kterými se můžete dostat na povrch blízké planety. Po přistání vás čeká mnoho úkolů a překážek, které je nutno překonat, abyste našli rytířku Bastilu (je to ale hodně blbé jméno ...) a unikli z Tarisu, poněvadž ze sithské blokády nic pěkného nekouká.

Neprozradím mnoho, když uvedu, že se odtud pomocí pašeráckého plavidla Ebon Hawk dostanete a cestou na základnu Jediů zažijete zvláštní vizi, kterou ve stejné době prožije i Bastila, což Radu vede neomylně k tom, že mezi vámi dvěma je nějaké tajemné pouto, které spojuje vaše osudy. A vzhledem k tomu, že vámi (jak jinak) proudí množství Síly, rozhodnou se papalášové, že to s vámi zkusí a vytrénují vás v opravdového rytíře, nebo se o to alespoň pokusí.

Toliko k úvodu do příběhu, který svou kvalitou jasně přehrává přibližně 95% her a ten zbytek se s KoTORem může rovnat, ale pravděpodobně žádná ze současných hraných her ho nepřevýší. Musel jsem uronit slzu nad porážkou mého oblíbeného herního příběhu prvního Gothicu, ale věřte mi, že to ani tolik nebolelo a docela se těším na okamžik, kdy pokorně skloní hlavu i tato hra před ještě lepší herní story. To, že je příběh značně spletitý, vypointovaný, plný zvratů a přitom originální (v mezích dosažitelného u licencovaného produktu), není žádná fráze z upoutávky na novou budgetovou akci z druhé světové války, ale holá pravda. Málokterá herní záplatka obstojí natolik, že by z ní mohla být bez větších příkras kniha, ale podle KoTORa by se psal bestseller úplně sám!

I když po zpytování svědomí musím uznat, že všechno není jen v příběhu, ale i v naprosto bravurně napsaném scénáři, jehož potenciál nezvládnete vyčerpat úplně ani na druhé zahrání. A uvědomte si, že tady nemluvíme o hratelnosti, která se mění podle zvolené cesty (to je v R.P.G. vcelku obvyklé, za zloděje se hraje jinak než za chodící plechovnici), ale o ději a zápletce, která více než linku připomíná oceánský proud. Můžete se nechat nést pomalu, můžete se nechat nést rychle, můžete si zaskočit na periferní klidnou vodu a odpočívat a pokaždé bude zážitek z příběhu jiný. A to je přesně ten aspekt, který vám film ani kniha nenabídne a ve hrách se bohužel také často nevyskytuje.

Jeden bouchač a parta andělů

Je čas si povědět něco o vývoji postavy, který není nikterak složitý a když se nad tím zamyslím, tak ani zajímavý. Atributy a soubojový systém je zcela obšlehnut z AD&D (co byste čekali od BioWare?) a navrch jsou přidány nějaké ty Síly pro rytíře Jedi, které jsou plus mínus přepisy obyčejných fantasy kouzel navlečených do světa Star Wars. Hra by vás tedy vývojem postavy nikterak neuchvátila ... kdyby neexistovala temná strana síly. Po hře jsou rozesety desítky questů, které můžete řešit několika způsoby a dle vašeho chování získáte "body světlé strany" nebo "body temné strany", kromě dobrého pocitu při hraní, že jste opravdu "good guy" či naopak "bad guy" má toto vaše sympatie s některou stranou Síly přímí vliv na používání zvláštních schopností. Záporky bude stát méně Síly "kouzlo" temné strany a klaďasové zase budou cálovat míň za léčení a podobné blbinky. Typickým příkladem takovéhoto "profilačního" questu je situace na pouštní planetě Tatooine, kdy vás jako lovce požádá vdova o pomoc. Po jejím muži ji zůstala trofej, kterou by mohla velice dobře prodat, ale nemá loveckou licenci, která je pro obchodování nutná. Vy se můžete nechat přemluvit, že ji s prodejem vypomůžete a od blízkého překupníka opravdu získáte požadovanou částku. A teď se můžete rozhodnout. Dám tyto stržené peníze opravdu nebohé vdově? Nebo si je nechám? A nebo ji k tomu ještě pár kreditů přihodím? A podle vašeho rozhodnutí vám přibude pár bodíků. Uznávám, že za zlouna se hraje o něco lépe:-).

»Pokud umíte dukovat, moc dobře z recenze víte, že tuhle hru historie nezapomene.«

Na své cestě potkáte několik NPC, které vyjádří touhu cestovat s vámi a zachránit galaxii, nebo jim je osud Říše vcelku ukradený a doprovází vás kvůli shodě okolností. Každý z postav má jméno (wow), atributy podobné těm vašim a historii (a pokud všechno půjde dobře, tak i budoucnost) a právě s minulostí vašich prťáků si užijte hodně srandy a postupně budete nitky jejich malých příběhů rozplétat. Malou Mission opustil kdysi její bratr, wookie Zaalbar alias Big Z byl vyhoštěn ze své rodné planety, voják Carth zase nikomu nevěří, poněvadž ho zradil jeho učitel a vzor atakdále, atakdále. Rozhovory mezi členy skupiny jsou promyšlené, zajímavé a dokreslují atmosféru i charaktery postav, které stejně jako vy mají svoje "přesvědčení", bohužel většina z nich jsou klaďasové. Občas jsem vyrazil s některými parťáky jen proto, abych věděl, jak na sebe budou reagovat, ne kvůli jejich bojovým schopnostem, které jsou potřeba velice často.

Ano, souboje tvoří nedělitelnou část hry (kupodivu ale nejsou hlavním zdrojem zkušeností, poněvadž velká část velice dobře oceňovaných questů je nenásilná). A co do chytlavosti i systému se podobají IceWind Dale, což znamená, že rozhodně neuchvátí každého, což je chyba, vzhledem k tomu, že na nimi strávíte přibližně polovinu hry, ale zase to není žádný propadák nebo vopruz, zkrátka se jen akční složka nepovedla tolik jako část příběhová.

Pověstmi ověnčený Ebon Hawk.

Svět a další pozitiva

Celkem sedm planet navštívíte na svých toulkách a některé se vám budou zdát rozhodně povědomé. Příjemné je, že se můžete zapsat do historie těchto světů. A je zase jenom na vás, zda zlatým písmem nebo krví. Z jedné planety vás mohou vyprovázet jako spasitele jejich národa, jinde vás mohou vyhnat kvůli zruinování celé planetární ekonomiky. Přestože se děj odehrává 5000 let před filmy, je to ten starý známý svět, stejné světlené meče, stejná architektura, stejné problémy a stejná zábava - je jen na vás, jestli se stanete mistry v jízdě na kluzácích, nebo uznávanými hráči Pazzaku, což je trošku taktická veze hry Oko bere. Zaujme i schopnost přesvědčování, která vám umožní (stejně jako její sestřička z Vampire the Masquerade: Bloodlines) ovlivňovat průběh rozhovoru nabouráním mentality svého protivníka-diskutéra. Vzhledem k tomu, že příležitostí k užití této schopnosti je mraky-moře-moc a ohánět se jí může jenom váš hlavní charakter, tak máte cestu boostování skillů vcelku jasnou.

Audiovizuální zpracování je i na dnešní dobu obstojné. Hudba je starwarsovská, tedy výborná, zvuky dobré a grafika se mi skutečně líbí a líbit se bude i vám a to dost možná i za pár let. Jedinou kaňkou a tudíž vlastně i osamocenou vyloženou chybou hry jsou větší nároky na HW, na dnešním průměrném stroji hra běží v plných detailech jen tak tak plynule. Ale já bych ji hrál i v deseti fps.

A přichází okamžik finálního resultu, který tak nerad vynáším. Tentokrát to ale nebude tak těžké, poněvadž tato hra je po všech stánkách dobrá, ale většinou výborná či ještě lépe. Navíc dotáhla mojí oblíbenou složku her tam, kam se ještě žádný člověk nevydal, takže není o čem diskutovat, kupujte za budgetovou cenu a pařte, nabízí se vám minimálně třicet hodin skvělé zábavy a ještě něco navrch.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Recenze na posední díl filmových Star Wars a příjemná hříčka Lego: Star Wars.
 
 
 

Mezník?

Vrchol ano, mezník ne. Dobré scénáře už jsme viděli i v jiných oborech. Herní vývojáři zatím většinou nebyli dost "zodpovědní".

Dá se to hrát dnes?

Ano a ve svém oboru je to ještě stále NEJLEPŠÍ hra.