Chronolity

 

Chronolity jsou mistrovské dílo jednoho z nejlepších SF autorů dneška

Přebal knihy

 

Když jsem si přečetl výše vypsaný nápis pod antonem knihy, znechuceně jsem se ušklíbl. V dnešní době je až nechutně mnoho "nejlepších SF autorů dneška" Popravdě řečeno, i já se považuji za jednoho z nejlepších SF autorů dneška, pokud pojem nejlepší poněkud rozšíříme. Přesněji řečeno označíme za nejlepší autory všechny kromě mého malého bráchy, který píše opravu mizernou science-fiction, ale co byste čekali? Je mu devět let. Až po dočtení knihy jsem pochopil, že Robert Charles Wilson je skutečně jedním z řady neprávem opomíjených autorů žijících v dnes nepříliš populárním stínu pseudo sci-fi ala Tom Clancy. Ale nepředbíhejme, nechť soud započne!

 

Scott Warden není a nikdy nebyl (a nebude - pozn. sci-fisty) ten nejšťastnější muž pod sluncem. Začal si to uvědomovat již brzy po svém narození, ale s jistotou toto tvrzení konstatoval až ve svých memoárech, kterými je tato kniha. Jeden z našich přispivatelů by dozajista konstatoval, že vzpomínková kniha není zrovna nejvhodnější literární žánr, poněvadž se jen s velikými obtížemi dá bez trapných klišé popsat smrt hlavního hrdiny. Nicméně celá tato kniha svědčí v prostý fakt - v jednoduchosti je síla.

 

Scott Warden nebyl nikdy tím nejlepším manželem a otcem pod sluncem. Se svojí první ženou Janice a jejich dcerou Kait ještě dlouho po skončení práce v Thajsku živořili v plážové komunitě plné drog, gangsterů a "plážových" nemocí. Jeden z mnoha obyčejných dnů byl oživen podivnou událostí. V lese nedaleko pláže se z ničeho nic objevil jakýsi podivný útvar, který měl pravděpodobně sloužit jakožto připomenutí vítězství slavného vojevůdce Kuina na tomto místě. Nebylo by na tom nic podivného, kdyby se ona vyhraná bitva (pravděpodobně otázka úhlu pohledu na věc) neodehrála více než dvacet let v budoucnosti.

 

Scott Warden nikdy nepatřil k oněm čumilům, kteří potřebují vidět a znát úplně vše, co se kolem šustne, přesto se se svým přítelem Hitchem Paleyem vydal omrknout tento zvláštní úkaz, čehož litoval až do konce svého života. Nevědomky se totiž ocitl hluboko v turbulenci tau, která ho den ode dne vtahovala více a nutila ho splnit svojí úlohu v historii, či budoucnosti, jak chcete. A všechno tohle se točí kolem podivných chronolitů, které devastují přírodu a zabíjejí lidi v městech. Zanedlouho vypadá svět jako jehelníček, do kterého si nějaký polobůh se zvrhlým smyslem pro humor zapichuje důkazy o tom, jak je mocný. A tvrdí, že jeho čas teprve přijde.

 

Kniha je, jak jsem již předeslal napsána jednoduchým stylem s nemnoha příkrasami. Sleduje sice pouze jednu dějovou linii, přesto nebudete trpět nouzí o všemožné odbočky ať již do historie některé z postav, či na pole filosofických a vědeckých úvah a dedukcí. Přestože je příběh vyprávěn jednoduše, na konci každé kapitoly zatoužíte znát obsah té následující a tím se též projevuje skutečný mistrovský duch.

 

A teď k tomu, co vám kniha nabídne a co nikoli. V žádném případě nečekejte stránky popsané akčně/strategicko/taktickými bitevními pasážemi, aneb jak Kuin dobýval svět. Kdepak, to co vám kniha nabízí je zajímavý příběh s originálními zvraty, ale hlavně kopou skvěle věrohodných charakterů, které jej prožívají. Myslím si, že každý si v knize najde svého vlastního hrdinu, který ho svým jednáním dozajista nezklame, nejedná se totiž o ploché postavičky typu Já jsem ten klaďas, či ve SF ještě ohranější Myslel jsem to dobře.

 

Result? Jen málo chyb nacházím na tomto svazku. Kniha je z kategorie "Chytnu a nepustím," takže ji bez dechu dočtete až do konce (neberte doslova, já to vyzkoušel a stejně jsem nedošel více než na druhou stranu). Musím však obhájit fakt, že román nezískal absolutní hodnocení .. pak tedy snad onen nápis na obálce?

« Autor článku »

Mat
 
 


Žánr:

Sci-fi

Autor:

Robert Charles Wilson

Překlad:

Petr Kotrle

Nakladatelství:

Polaris, 2003