Písmo svaté

 

Duch svatý

Za celé tři roky, které jsem strávil v tomto časopise jsem se nepostavil takové výzvě, se kterou se hodlám poprat teď. Psát cokoliv o nejdůležitější knize na světě je rozhodně zodpovědnost, před kterou se mi tak trochu třesou kolena. A troufalost, poněvadž se nemohu označit za znalce Bible, uklidňuje mne však fakt, že tímto titulem se nepyšní vůbec nikdo, alespoň ne nikdo, kdo by o tomto tématu opravdu něco věděl. Rozhodl jsem se (tak trochu zbaběle) zaměřit na nevyvratitelná fakta a pouze jako přílohu podávat moje názory a snad i několik zkušeností. V tomto článku se tedy dozvíte hlavně o původu, vzniku a vývoji Písma svatého a navrch vám přidám snad i několik nárysů popisovaných dějů. Také jsem zcela vypustil pojednání o vlivu této knihy na umění, který je rozhodně nemalý, ale nepatří k těm nejdůležitějším projevům velikosti.  

 

Samotný výraz bible znamená v překladu knihovna, což nás vede k tomu, že jakékoliv zobecňování a uvádění obecných znaků by bylo nepřesné a zavádějící. Jedná se o desítky svazků rozčleněných do dvou souborů nazvaných Starý zákon a Nový zákon. Budu se zabývat vždy trochu obecněji jedním kánonem a potom představím několik knih. Jejich výběr je poněkud prekérní, poněvadž důležitost sdělení v nich obsažená je nesporná a potvrzená jejich zařazením do souboru Svatých spisů, proto jsem vybíral možná kacířsky, ale vcelku logicky dle jejich čtivosti a pochopitelnosti jejich sdělení i pro obyčejného člověka, který se jinak čtením Písma svatého a vůbec vírou nezaobírá. Pusťme se tedy do toho.

 

Chápání Písma svatého

 

Kniha knih je pojímána jinak katolíky, jinak protestanty a úplně jiný přístup k ní mají bezvěrci (kteří se často noblesně označují za ateisty, přestože jimi nejsou). Zatímco Církev římsko-katolicá chápe Písmo svaté jako slovo Boží, protestanti jej pokládají za svědectví lidí o Bohu. V podstatě je to slovíčkaření, protože i Vatikán uznává například to, že vše je nutno vykládat v kontextu doby a tolerovat lidská pochybení, přesto označuje jako autora tohoto veledíla Ducha svatého (a v návaznosti na to i já, jakožto člen této Církve). Bezvěrci nemají jinou možnost než uvažovat o Bibli jako o souboru mýtů a morálních nařízení, na jejichž základě byla vybudována naše společnost, což je také jediný důvod proč Písmo svaté vnímají o fous odlišně než řecké či severské báje. I přesto má Bible co nabídnout i jim, mnohem více než náboženské spisy ostáních kultur, tedy pokud budou vědět, kde mají hledat.

 

Starý zákon

 

Nejstarší spisy Starého zákona vznikaly kolem 9. století před naším letopočtem a datovat čas ukončení jeho vývoje je dosti pochybné vzhledem k různému nahlížení církví na jeho složení. Jeho jádro tvoří 39 kanonických knih, které jsou jednotně uznávány všemi křesťanskými církvemi. Pravoslavná a římsko-katolická církev k nim však přiřazuje ještě další svazky nazývané deuterokanonické, které byly z kánonu protestantských církví vyřazeny v době reformace, přesto je jeden z nejvýznamnějších reformátorů Luther charakterizoval jako knihy, které je: "užitečné a dobré číst". Většinou se jedná o spisy napsané řecky.

 

Knihy starého zákona nevznikaly za účelem zařazení mezi "Svaté spisy", byly to příběhy z historie Izraele a různá mravní a zákonodárná poučení. U žádné z knih nemůžeme s jistotou určit autora, přestože jsou často pojmenovány jmény učenců, proroků, mudrců a králů, to je však často jen označení hlavní postavy. Jen s těží by asi Mojžíš v Páté knize Mojžíšově mohl popisovat svojí smrt a děje, které se odehrály bezprostředně po ní. Rovněž prorok Izajáš by musel být extrémně dlouhověký, kdyby chtěl sepsat všechny své knihy. Pojmenování svazků je spíše symbolické, když už jsme u toho Izajáše, tak to byl prorok zvěstující příchod Mesiáše a tudíž všechna další proroctví týkající se tohoto tématu byla automaticky zařazována do tohoto spisu. K chaosu přispívá i fakt, že se ve starozákonní době čekalo, zda se proroctví vyplní, takže je zapisovali většinou až žáci proroků, kteří často nedodržovali časovou souslednost a pravděpodobně ani nedokázali citovat svého mistra doslovně, a tak si museli trochu vymýšlet.

 

Dalším problémem (především nejstarších) starozákonních spisů je minimální centralizace židovské víry, takže mnohé fragmenty byly dochovány v několika verzích. Například známé Desatero božích přikázání existovalo jednu dobu ve dvou variacích, které se však od sebe nelišily až tak zásadně (v obou případech jich bylo deset).

 

Genesis a Exodus

 

Tyto dvě knihy (První a Druhá Mojžíšova) popisují události úsvitu lidstva i izraelského národa. Začínáme Adamem a Evou a událostmi v ráji, které jsou všeobecně známé. Na otázku, zda křesťané skutečně věří, že Bůh stvořil Adama a následně Evu z jeho žebra tak, jak je to v Bibli popsáno, nedokáži odpovědět, a proto odvětím šalamounsky: "Žádná z církví nenařizuje v to věřit." Naopak převládá názor, že prvních jedenáct kapitol (Adam a Eva, Potopa světa a Babylonská věž) je spíše teologický obraz vzniku života a vztahu světa k Bohu, není tedy v rozporu s Darwinovou teorií. Další příběhy těchto dvou knih jsou dle mého názoru zajímavé a poutavé. Abrahám, Izák, Jákob, Josef Egyptský, Mojžíš - za každým z těchto jmen se skrývá příběh a poučení. První dvě knihy Mojžíšovy mají spád a stále se v nich něco děje, takže bych je doporučoval k přečtení každému. Další tři už jsou mnohem více rozvláčné a zabývají se často teologickými problémy, které jsou nezřídkakdy i nám, křesťanům cizí a mají význam hlavně pro židy.

 

Knihy Samuelovy

 

Rovněž obě knihy Samuelovy mají kromě teologického významu i přednosti jiné, důležité pro bezvěrce. Je to příběh plný zvratů, překvapení, intrik, závisti, zbabělosti a akčních scén. Kromě jiného zde najdete slavný příběh boje Davida proti Goliášovi, ale ani následné válečné tažení by nemělo ujít vaší pozornosti. Nejsou to sice bitevní popisy jako z Tolkiena, ale něco do sebe to rozhodně má.

 

Zuzana

 

Příběh o Zuzaně sice není (stejně jako naprostá většina částí Bible) tolik známý, ale to mu neubírá nic na zajímavosti. Je to drobný spis zařazovaný zpravidla do Přídavků k Danielovi, které patří mezi deuterokanonické knihy. A o čem že vlastně je? O spravedlnosti, nepravosti, chtíči a jedné krásné ženě, která se šla vykoupat. Že vám to přijde spíše jako námět na erotický film? Pokud začnete číst Bibli, musíte se připravit na to, že vás občas překvapí.

 

Další skvělé knihy

 

Kniha Jób je rovněž dějová a moc pěkně čtivá, Kniha přísloví snad nikoho neurazí a Píseň písní si svůj věhlas vydobyla i mimo okruh věřících. Možná vám přijde neuctivé, že vybírám příběhy čtivé a akční, ale pravda je taková, že Starý zákon je džungle, která má 1000 stran velice hustě tištěných, takže pokud narazíte hned napoprvé na soupisy židovských zvyků, dost možná Bibli zase hned zavřete a to nadobro. Nikdo vám nedoporučí, abyste Písmo svaté četli od začátku do konce, to byste museli být výjimečné osobnosti, abyste to zvládli, a já nejsem kompetentní (a i kdybych byl, tak by se to do našeho časopisu nehodilo) doporučovat vám různé spisy na základě jejich teologického významu, a tudíž vypichuji knihy, které mají co říci i dnes po stránce literární. Harry Potter to sice není, ale i tak se to dá velice lehce a příjemně číst a leccos vám to dá.

 

Nový zákon

 

O vzniku knih Nového zákona už máme mnohem více ověřitelných informací. Naprostá většina z 27 knih byla sepsána během prvního století po narození Krista. Tyto spisy nám vydávají svědectví o jeho životě, vyprávějí příběhy prvotní církve a pokládají základy teologie a morálky. Narozdíl od Starého zákona, jehož valná (a nejdůležitější) většina byla psána hebrejsky/aramejsky, byl Nový zákon sepsán v tzv. obecné řečtině, což už samo o sobě stojí za zamyšlení, vzhledem k tomu, že naprostá většina jeho tvůrců byla židovského původu. Nový zákon je oproti tomu Starému sotva čtvrtinový, což z něj ve spojení s jeho lepší pochopitelností dělá mnohem vhodnějšího kandidáta pro četbu. Rovněž prostředí a filosofie Ježíšova je nám mnohem bližší než ta Mojžíšova, která se leckomu může zdát příliš tvrdá a přísná.

 

Bohužel se nám nedochovaly žádné originály knih, a tudíž to historicky nejcennější, čím se můžeme pochlubit jsou fragmenty z opisu Janova evangelia pocházející z první třetiny druhého století. Literární kvalita různých knih je rozličná stejně jako vzdělání a talenty jejich autorů. V zařazení spisů do Nového zákona panuje mezi katolíky a protestanty vzácná shoda.

 

Evangelia

 

Evangelia (čili radostné zvěsti) najdeme v Písmu svatém čtyři. Všechna popisují život a umučení Krista Ježíše. Jakožto první vzniklo s největší pravděpodobností evangelium Markovo, ze kterého Matouš s Lukášem tak trochu vycházeli, tudíž jsou to svědectví docela podobná. Doporučuji z nich k přečtení hlavně Lukáše, který pěkně komplexně popisuje celý Ježíšův pozemský život od úplného počátku až po nanebevstoupení. A to čtvrté má na svědomí Jan, Ježíšův nejmilejší učedník, který rovněž volá po přečtení, poněvadž je jeho výpověď mnohem osobnější a subjektivnější než u ostatních tří. Také se ze všech čtyř evangelií pyšní "nejumělečtějším" zpracováním, které však není na překážku faktické srozumitelnosti, naopak. Jak jsem již naznačil, Jan neopisoval od Marka, takže v něm najdeme řadu informací, které se u ostatních evangelistů neobjevují.

 

Skutky apoštolů

 

Tato kniha popisuje prvotní církev. Tyto příběhy dokazují přítomnost Boha v kruhu prvních křesťanů a znovu nám sdělují ponaučení pomocí příkladů. Snad nejsilnější motiv je Pavel (Saul/Šavel), který se změnil z horlivého pronásledovatele "té nové židovské sekty" na jednoho z "nejvěrnějších Božích", který byl jednou z hlavních postav úsvitu křesťanských dějin. Stejně jako Evangelia patří i tato kniha k naprosté nutnosti. Není to dlouhé, je to čtivé a obsahuje to hlubokou pravdu. Že jdete číst raději Conana? Poslužte si, ale ten vás nespasí.

 

Listy

 

Když nebudeme počítat Apokalypsu, která je pro mne zatím ještě dosti nepochopitelná, tvoří Listy zbytek Nového zákona. Zabývají se pravdami nejen teologickými, ale i morálními, popisují dobu a radí jak postupovat ve víře. Mezi mé neoblíbenější patří Pavlův list Římanům, List Judův a Druhý list Petrův, třeba si je oblíbíte také:-).

 

Překlady Písma svatého

 

Nebudu se zabývat složitou historií překladů, která by vystačila na knihu rozsáhlejší než je Bible samotná, ale raději se zaměřím konkrétně na překlady do češtiny. Už překlad bratrů Konstantina a Metoděje byl něčím ojedinělým, protože byl prvním (a na dlouhou dobu nejkvalitnějším) slovanským překladem Bible. Pouhou zmínkou přejdu fakt, že Písmo svaté se dochovalo v prvotiscích v překladu pouze pěti národních jazyků a česká bible mezi nimi nechyběla. Rovněž Bible Kralická (zvláště pak její Nový zákon) se zasloužila o rozvoj češtiny. Jako nejdůležitější a pro nás nejpodstatnější se mi však jeví nenovější "český ekumenický překlad", který začala vytvářet církev českobratrská evangelická roku 1961, ale brzy se k ní připojila i církev římsko-katolická, československá husitská, pravoslavná a evangelická metodistická a bratrská. Už samotný fakt, že se tyto křesťanské církve dokázaly sjednotit a shodnout na překladu je takřka celosvětový unikát a naděje do budoucna. Už nemáme jen stejného Boha, už máme i jednu Bibli!

 

Život s Písmem svatým

 

Nedokážu posoudit, kolik by mi toho Bible dala, kdybych nebyl věřící, ale je jistá věc, že kromě učebnice teologie je Kniha knih rovněž souborem historickým, filosofickým, poetickým, epickým a též psychologickým. Skutečně, Písmo svaté je jednou z nejlepších učebnic psychologie. I kdyby pro vás Ježíš nebyl vykupitel, je to jeden z největších psychologů. Často když si pročítám knihy či odborné články, narážím na myšlenky, které jsou obsaženy v Bibli, jen jsou řečeny jednodušeji, aby jim každý mohl porozumět. Ale nerad bych, aby vzniknul dojem, že Ježíš vytvořil koncept nějaké vědy, on vytvořil schéma života, který máme prožívat. A pokud jej poslechneme, budeme šťastní. Nikoliv pouze na věčnosti, ale hned teď, v tomto okamžiku. Žijte podle Bible, žijte podle Ježíše a žijte šťastně a naplno, to vám přeji tak moc, jak jen to svedu.

« Autor článku »

Mat



Tématické články:

Ostatní Librí Legendí z Knihovničky AAA Games

Tuto knihu doporučujeme:
Všem, všem a ještě jednou všem. To znamená i tobě! A pokud pochybuješ o důležitosti tohoto sdělení, tak mi věř, že je to to vůbec nejvýznamnější, co u nás na stranách najdeš.

 

 

Starý zákon


Kanonické

První Mojžíšova (Genesis)
Druhá Mojžíšova (Exodus)
Třetí Mojžíšova (Leviticus)
Čtvrtá Mojžíšova (Numeri)
Pátá Mojžíšova (Deuteronomium)
Jozue
Soudců
Rút
První Samuelova
Druhá Samuelova
První Královská
Druhá Královská
První Letopisů
Druhá Letopisů
Ezdráš
Nehemjáš
Ester
Jób
Žalmy
Přísloví
Kazatel
Píseň písní
Izajáš
Jeramjáš
Pláč
Ezechiel
Daniel Ozeáš
Jóel
Ámos
Abdiiáš
Jonáš
Micheáš
Nahum
Abakuk
Sofonjáš
Ageus
Zacharjáš
Malachiáš
 

Deuterokanonické

Tóbijáš
Júdit
Přídavky s Ester
Kniha moudrosti
Sírachovec
Báruk
Přídavky k Danielovi
První Makabejská
Druhá Makabejská
 

Nový zákon

Matouš
Marek
Lukáš
Jan
Skutky apoštolské
Římanům
První list Korintským
Druhý list Korintským
Galatským
Efezským
Filipským
Koloským
První list Tesalonickým
Druhý list Tesalonickým
První list Timoteovi
Druhý list Timoteovi
Titovi
Filemonovi
Židům
List Jakubův
První list Petrův
Druhý list Petrův
První list Janův
Druhý list Janův
Třetí list Janův
List Judův
Zjevení Janovo (Apoklaypsa)