Ať už je to (já) tedy cokoliv, tak to existuje a většinou negativně ovlivňuje chod redakce. Podobný stav by byl v celku normální a běžný i v jiných časopisech, ale náš šotek je poněkud…řekněme specifický. Je to zapříčiněno oním prostým faktem, že většina lidí odvozuje význam slova normální od svého okolí a ten žijete – li ve společnosti redaktorů AAA Games dostává úplně nový rozměr. Proto také náš šotek došel po bedlivém pozorování některých redaktorů k poměrně logickému závěru, že našemu časopisu uškodí mnohem více tím, že bude publikovat než nějakým poškozováním odkazů či úmyslným vpisováním pravopisných chyb

O původu našeho šotka

 

V této smutné a pohnuté době, kdy právě vy můžete rozhodnout o mém osudu a dalším spojení s redakcí AAA Games (ne že by na tom teď těsně před zánikem časopisu nějak záleželo), usedám k počítači a chystám se sepsat svojí první naprosto vážnou stať. Vážně, nekecám. Jestli v tomto článku najdete nějakej vtípek, tak si strčím do trenek rozzuřenýho a vyhladovělýho křečka. V tomto článku odhalím finální pravdu o mé osobě. Pravdu, které jsem zasvětil svůj život. Pravdu, která se mi odměnila pohrdáním, přehlížením, nadávkami a nevděkem. Ale k tomu se ještě dostaneme. Vezměme to pěkně po pořádku od píky.

 

Život génia

 

Rovnou se vám přiznám, že jsme neprožil nic zvlášť pozoruhodného. Nezabil jsem žádného prezidenta, nespal s žádnou filmovou hvězdou (zatím) a dokonce i Druhá světová válka zklamala, skončila bezmála čtyřicet let před mým narozením, takže jsem do tohoto konfliktu nemohl zasáhnout. Ale co, třeba ještě nějaká podobná příležitost bude.

 

Šotkův komiks - Příběh vyvoleného obrazy I a II

Vyvolený odemyká tajemné dveře, netuší, co se za nimi skrývá.

Ostrá záře se šíří odněkud zevnitř. Ještěže si vzal sluneční brýle.

 

Většinou se v medailoncích mí (zatím) kolegové zabývají takovými nezáživnými daty jako narození, úmrtí, počet manželek a podobně, já podchytím tři nejdůležitější události mého (tvůrčího) života. Dvě z nich se staly ještě než jsem se narodil. Zaprvé jsem ještě před svým zrozením stihnul spojit osudy dvou téměř naprosto neznámých lidí - mé matky a mého otce. Byla to fuška, ale povedlo se a byla to práce záslužná, která měla pozitivní vliv na budoucnost, byť samotná moje existence mohla se zdáti v jakémsi krátkém časovém intervalu nepohodlná úplně všem. Druhou významnou událostí mého tvůrčího života byl okamžik, kdy mojí milovanou máti (když mne ještě nosila pod srdcem) pokousal čokl. Od této chvíle se datuje má averze ke všemu, co štěká (včetně našeho redakčního psa Lorda Abaka), a můj poněkud kousavý humor.

 

Poté už jsem se mohl v klidu narodit. To však byl proces docela obyčejný a nezajímavý. Mnohem důležitější v mé spisovatelské kariéře je vstup do redakce AAA Games. Zapomeňte na bludy, které o mne šíří ostatní redaktoři, to jsou pouze tisková prohlášení pro veřejnost. Já vám řeknu, jak to bylo. Jelikož jsem v docela úzkém příbuzenském vztahu s jedním nejmenovaným členem redakce, byl jsem přítomen téměř všem redakčním schůzím AAA Games a docela živě jsem se o toto periodikum zajímal. Jednoho dne napadlo Mata, že by mohl zavést tradici "originálních" "redakčních" úvodníků v podobě zápisů ze schůzí časopisu. Bylo to přirozené, poněvadž jestli mají tyto spichy opravdu nějaký význam, tak je to hlavně pro pobavení a povzbuzení redakce. A když to baví nás, proč by ne naše čtenáře? Bohužel jeho dílo postrádalo špetku invence a pouze suše popisovalo skutečné události bez nejmenšího náznaku uměleckého cítění. Nehledě už vůbec na to, že ty nejpozoruhodnější události zcela vynechal. Uvolil jsme se tedy, že dění v redakci budu glosovat "zvenčí" a vytvořím tak seriál humoristických příběhů ze života redakce. Jenomže v okamžiku, kdy jsem na příští redakční radě přednesl zpracování té předchozí, shodli se všichni ostatní, že od toho se musejí distancovat, protože kdyby si ostatní mohli přečíst skutečný záznam z redakčního sezení, považovali by nás všechny za naprosté úchyly. Nakonec vše skončilo kompromisem, já budu moci tvořit dle svého uvážen, ale ostatní se mnou budou nesouhlasit a označovat mne  za lháře, "tak pobavíme čtenáře a zachováme si čistý štít" (to řekl  tuším Mat). Vedle lhaní mi však byla přisouzena i další činnost - sabotování časopisu. A stejně jako první atribut i tento je v naprosté opozici se skutečností, vždyť já dokonce občas pomáhám Nicce betatestovat číslo! A řeknu vám to na rovinu: tolik chyb v AAA Games najdete, protože nikdo pořádně neumí programovat internetové stránky a většina redaktorů má jen matné zdání o pravidlech českého pravopisu.

 

V AAA Games jsem zůstal až dodnes. V každém případě se má cesta od 33. čísla stáčí trochu jinam a já budu mít více času na své ostatní projekty. V každém případě však zůstanu a budu sledovat magovou scénu, dokud to bude alespoň trochu možné.

 

Šotek je osôbka veľmi zaujímavá. Vo svete internetu a i-net magazínov ho väčšina ľudí pozná ako človeka veľmi kontroverzného, pohodového a vtipného. Popravde, jeho zmysel pre humor je niekde na hranici medzi dobrou zábavou a nepríčetnou drzosťou. Prejavuje sa, ako vo svojom rodnom magazíne výbornými článkami zo života redakcie (samozrejme vymysleného), tak i v guestbookoch rôznych iných magov. Za dobu svojho pôsobenia na magovej scéne sa objavilo mnoho jeho odporcov, avšak aj veľa verných a oddaných prívržencov.

- analýza by Hunter 89

 

Myšlenky génia

 

Ještě než přistoupíme k samotnému dílu, musím vás seznámit se základními kameny mé filosofie. Jistě znáte spojení slov "moudrý blázen", které je často spojováno s pohádkovými šašky cinkajícími rolničkami v okolí královského trůnu. Tito naoko malomyslní vtipálci často bývají nejlepšími rádci, protože mohou vyslovit i pravdivé a správné myšlenky, na které ostatní se strachem jen pomýšlejí. Chrání je totiž jejich bláznovství. Podobně jsem na tom byl i já. Díky propagandě ze strany mé redakce i kvůli mé "internetové" osobnosti (v civilu se skutečně chovám trošku jinak, ale ne zase moc) jsem si mohl dovolit říkat pravdu, protože ostatní mne stejně měli za lháře a primitiva. Tato výchozí pozice je velice důležitá, protože lidé neradi slyší nezastřenou a nezkrášlenou pravdu od osoby, které si váži a která si už vyoblila nějakou prestiž. 

 

"Tak vy jste jedna z oněch ženštin, o kterých se dovídáme tolikáté hanebnosti v dílech mistra Mauriaca!" Uzavřel "Tak říkajíc kurva." (v citacích jsou snad sprostá slova povolena - pozn. Šotek to cenzor)

Děva se rozčílila a chystala se mu to vytmavit...

Boris Vian - Vlkodlak

 

Přesně tak. Když je nám nepříjemný fakt vysloven nahlas a vážně, často nás to rozzuří, proto je občas lepší pravdu trochu schovat a vynést ji na svět s vtipem. Kdo si balíček rozbalí, pravdu objeví a kdo ne, alespoň se pobaví. To jsou základní premisy mého díla. Povšimněte si prosím, že existují fráze typu: "takový primitiv mne přece nemůže urazit", ale nenajdete žádné ustálené spojení, které by říkalo: "takový primitiv nemůže mít pravdu". Tím, že jsem si nasadil šaškovskou čepici jsem zajistil, že nikoho (se smyslem pro humor) neurazím a při tom budu moc říkat pravdu, která není vždy příliš diplomatická.

 

Šotkovináč

Další výraznou charakteristikou mého uvažování je tvůrčí mysl. To není chlubení se, to je jednoduše fakt. Někdo se zkrátka narodí s třema rukama, jiný s otevřenou hlavou (tentokrát myšleno metaforicky, nikoliv realisticky). Proto mne cosi nutí tvořit a snažit se pobavit lidi. Tím odpovídám na otázku, kterou mi sice lidé nepokládají, ale kterou bych rád slýchával a odpovídal na ni alespoň dvakrát denně: "Proč namísto dlouhosáhlých statí s nejasným úspěchem a ohlasem, které dozajista dají spoustu práce, neuveřejňujete vtipy stažené z internetu, které pobaví zaručeně?" Přestože jsem již odpověděl, odvětím ještě jednou a z jiného úhlu - protože AAA Games se po celou dobu své existence soustřeďovalo výhradně na publikování autorských výtvorů. Nemám vcelku nic proti vtipům, ale jejich nadbytek a dosažitelnost v době internetové je zřejmá, není tedy potřeba ani jeden z těchto aspektů většit. Zato kdybych nenapsal Klub sráčů aneb Augustus and Abak go very large, STAAAR TREK či recenzi na Blade: The Cole, na světě by něco chybělo, což mi kromě jiného dává pocit zadostiučinění.

 

Dílo génia

 

Rozhodl jsem se uvést pouze svá nejdůležitější a nejvýznamnější díla, která si získala největší oblibu a to pěkně chronologicky. Začal jsem tak, jak jsem začal. Už jsme mluvil o tom, že zprvu jsem se zabýval téměř výhradně přesným zaznamenáváním redakčních schůzí. První z nich popisuji v dílech Pravda o AAA Games, Klub sráčů aneb Augustus and Abak go very large, Pat a Mat: A je to v ... zde jsem téměř doslovně (byť koncentrovaně) přepsal dialogy, které skutečně proběhly. To však na každoměsíční několikatistránkový článek nemohlo stačit. Naštěstí jsem se v té době začal pohybovat po magové scéně výrazně jistěji a mohl rozeznávat některé velice zajímavé vztahy a jevy, které mi sloužili jako inspirace pro další články, které se nesly také v duchu některých kinohitů. V díle Odpadlík volume eins experti jistě poznají nejednu narážku na Hvězdné války, avšak hlavním tématem je stále naše redakce, to v Odpadlík volume zwei už se obracím i na ostatní magy. Mými oblíbenci byly rozhodně Smaž! a Cvak, kteří vystupují v i mnohých dalších pokračováních. V dalších dílech - Odpadlík aneb nečekaná návštěva - Chapter twenty five a Přelet nad kukaččím hnízdem se zabývám hlavně Cvakem a na závěr se symbolicky vracím k naší redakci. Tato moje první série děl tvoří jakýsi zlatý fond, moje začátky plné inspirace, ideálů a srandy. Ty nejlepší kusy z tohoto období najdete v Best of, které jsem sice sám nesestavoval, ale i tak tvoří vcelku reprezentativní soubor fragmentů mých vtípků. 

 

Šotkův komiks - příběh Vyvoleného obrazy III a IV

Vstupuje do místnosti plné obrazovek.

Zahledí se doprostřed místnosti, kde uvidí dvě prazvláštní postavy provádět prazvláštní činnost. Chvíli přemýšlí, ale po chvíli se zeptá: "Kdo jste?"

 

To bylo moje první období tvorby. Druhé nastalo v okamžiku, kdy jsem stejně jako zbytek redakce tak trocho podlehl fenoménu zvanému Star Trek. To je seriál, který si o parodii přímo říká. Ale to by bylo trošku příliš přízemní, dělat parodii. Navíc by to nebylo perspektivní, protože každá parodie alespoň částečně vyžaduje znalost původní předlohy, což se v tak úzkém okruhu mých věrných čtenářů nedalo předpokládat. Nakonec jsem zvolil kompromisní variantu, jednoduše jsem svoje příběhy převedl do prostředí světa Star Treku a psal je tam, což mi umožňovalo parodovat Star Trekovská klišé a při tom zůstat věrný svým kořenům a navíc mi to dodalo novou šťávu a inspiraci. Navíc je to moje jediné dílo, kde skutečně vystupuji (ve funkci kapitána) a aktivně zasahuji do děje. Rovněž humor se trošku posunul a vyvinul, což není zas tak přínosné jak to možná zní. První série byla typická hromaděním konverzačních vtipů na sebe, mělo to spád a v každém druhém řádku bylo čemu se smát. Ve STAAAR TREKu kladu důraz také na dějovou linii a i typ humoru se posunul do jiné roviny. Těžko říci zda lepší nebo horší, je to otázka vkusu. Ale z ankety na konci tohoto opusu, kde najdeme výhradně samé kladné ohlasy, mohu usoudit, že se STAAAR TREK líbí.

 

Vedle těchto dvou sérii jsem se věnoval také recenzování. Sepsal jsem dvě review. První bylo na upírskou akci Blade: The Cole, která se dokonce svého času stala hrou čísla, což byl ze strany ostatních redaktorů dost velký risk, ale ohlasy byly vcelku kladné. Moje druhá recenze byla filmová a to na snímek Kámen u cesty, kde znovu tak trochu experimentuji a využívám trochu jiný druh humoru. Celá recenze se nese v stylu grandiózní parodie na echt nezávislé filmy a filmaře. Avšak úspěch sklidila i má menší díla zařazovaná do KutluraView. O ztracené lásce aneb MiláGross se velice střídmě a slušně strefuje do naší politické scény a Ona je pes aneb román pro feny zase do některých českých seriálů, kterých se v poslední době vyrojilo tolik. Ale moje zájmy byly mnohem širší, takže jsem se podílel i na sekci Story, ve které je uveřejněna moje skvělá Alternativa k Matově povídce Des. Z poezie jsem pyšný hlavně na Sněhuláka vyhuláka, což je rovněž reakce na Matovo dílo. Avšak ne vždy se vejdu do škatulky vytvořené redakcí, takže pro příklad právě v tomto (33.) čísle uveřejňuji první herní preview jako samostatný článek. Jedná se o War of Mags, hru, kterou pro vás AAA i přes svůj skon připravuje.

 

Šotkův komiks - Příběh vyvoleného obraz V

"My jsme architekti"
---tak to leccos vysvětluje

 

Popularita

 

Nemohu se zbavit dojmu, že i přes mé tak trochu obhroublé vystupování mnozí čtenáři poznali můj skutečný cíl - šíři pravdu. Například analýza od Huntera 89 se hned několikrát strefuje do černého (samozřejmě že ne vždy). Potěšil mne i zájem naší externistky Shaylen, která inspirována mou osobou sepsala sérii pěti povídek. Značné ohlasy vyvolala zvláště anketa o mém vyřazení z redakce, která stále ještě probíhá (v okamžiku, kdy čtete tento text už ne). Přiznáváme, že to byla tak trochu habaďúra na vás, čtenáře, kterou jsme si mohli dovolit díky ukončení života AAA Games, které jsme na jednu stranu vyhlásili a na druhou úzkostlivě tajili. Překvapilo mne, že se mé osoby zastávali i lidé, od kterých bych to ani nečekal. Někteří vyjádřili domněnku, že AAA by beze mne nebylo takové, jaké je a jiné zase, že jsem zůstal nepochopen. Nejvíce mne však dojal dopis od mé věrné fanynky raven, která mi napsala, že bych se měl na AAA vykašlat a vydat knížku. Kdo ví, třeba to tak nakonec dopadne.

 

Ptáčeti i ostatním děkuji za projevenou i neprojevenou podporu. Nebudu teď vzkazovat všem, že je miluju a omlouvat se těm, jejichž nabubřelé ego jsem kdy pochroumal. Nejsem hollywoodská hvězda, a proto můžu mluvit pravdu. Mám pro vás tedy ještě dva pravdivé vzkazy.

Těm, kteří mne nesnáší: "Opravdu jsou moje výroky jen snůška hovadin?"

Těm, kteří mě mají rádi: "Jste úchylové!"

« Autor článku »
 
 
Šotek
 
 


Tématické články: