BRATR PODZIM


Bratr podzim

Vždy ke mně přichází
Ještě než se stmívá
Se suchým listím v dlouhých zlatých vlasech
S očima vlhkýma od slz
Krásný ve svém smutku
Studenou dlaní hladí mi tvář
A prosí ať jdu s ním
Trním kalužemi bodláčím
Do šípkového království
Kde hřeje se jen tělo od těla
A láska od lásky
Podivná a barevná
Na polštářích ze suché trávy
A tvrdého kamení
Kde truhly jsou plné
Rubínů jeřabin a hloží
Všechny pro mne

A v noci vonící po houbách
Závrať padá do korun stromů
Vítr vzdechů opírá se do kmenů
A les se hroutí

K ránu taje mlha kape z větví
A krůpěj krve z listí do potoka
Přikrývá mě svými vlasy
Ale rány si musím obvázat už sama

Bratr Podzim
Se suchým listím v douhých zlatých vlasech
Krásný ve svém smutku
Každým krokem mi rozmnožuje slzy
Odchází
A já vím
Že zase přijde



Příteli smutku

Podzime
Už jsi mne dohonil
Roníš krvavé slzy
Stromy jsou tvé oči chřadnou schnou přestávají vidět
Potácíš se slepý pozvolným umíráním
Času
Máš mne celou srdcem duší vším
Stojím ve tvém tichu nejsem sama
Jsi šťastný jsem tu s tebou
Dáváš mi šperky krášlíš mě zlatem svých řas
A já ti tu zářím malá bezvýznamná tečka
V moři nekonečných běd
Myslíš si že mne oklameš trochou slunečního svitu
Na zlomek vteřiny vbše zaplaví oslnivým mořem
A zmizí
Bez útěchy
Bez naděje na návrat




Moře mlhy

Hnána západním větrem se sluncem v podpaží
Stoupám na horu
Cestou dlážděnou mlýnskými kameny zalitou karamelem
Kolem kapliček křížové cesty blaženého utrpení

Had šály ovíjí mi krk vlaje na uvítanou
Pošlapaným psaníčkům listí pod nohama

Moře mlhy
Obklapuje všechno pode mnou a utápí
V nádherném nevinném bílém udušení
A kreslí bleděmodré hranice na mapě oblohy

Moře mlhy
Chci skočit po hlavě do moře mlhy
Chci navždy utonout v moři mlhy

Něco mě neustále nutí se rozběhnout a učinit touhu skutečností
Prý už mi rostou křídla andělů z vitráží
Před očima mít jen moře mlhy a nic víc

Slunce mi šeptá abych se rozhodla
Ječstli mne nemá ještě zachránit

Moře mlhy mě přitahuje jako magnet svůj protipól
Jako měsíc náměsíčníka
Šeptám slunci Ne a naposled ho pohladím

Moře touhy


Jen jeden den

Zbývá mi už jen jeden den
Ke smrti
Škrábu po dřevěných prknech
Holými nehty
Snažím se chytit oheň
Do svých dlaní

Nechci to co bude zítra
Nechci

Plazím se po stropě hlavou dolů
A třísky odlétají od mých nehtů
Suky třeští své plešaté oči
Na mě
Nikdy neměly takovou podívanou
Hluché němé zmítají se touhou
Po zakletém obraze tlukotu srdce
Biju do nich pěstí přestaňte přestaňte už dosti
Chci pryč a musím tady zůstat

V prknech zůstaly rýhy po mých suchých slzách

Jen jeden den ke smrti
K čemu říkat že se bojím

Jsem pavouk jenž spřádá poslední nit svého života
Než se na ní zhoupne beze slova Sbohem


Pokání


Sedím v popelu bláta
Na hlavu sypu kamení Vino
Zůstaň u mne
Prozřetelnost vztáhla ruku na mé hrdlo
Zůstaň u mne moje vino
Jen trp stejně jako já
Malomocným prstem přehrab všechny přihrádky v srdci
A schovej se sama před sebou
Stejně jako já

Je mi líto možná příliš málo
Zůstaň u mne moje vino ještě na chvíli
Toužím poznat bolest čím víc se jí bojím

Sedím v popelu bláta
Ořikrytá sousoším marnosti stínů
Co jsi co jsi moje vino
Mluv se mnou o sobě
Nad námi stojí přízrak se sekyrou
Jen se boj
Stejně jako já



Kocovina


Asi jsem se z tebe včera příliš opil
A teď měbolí srdce
Jsimůj alkohol zakázané ovoce co nejvíc chutná
Pocit provinění když ze stromu poznání utrhl jsem
Poprvé
Už nikdy nebude poprvé

Mám strch z trestu
Ale také z toho že už se nikdy tolik neopiju
Číše se nám naráz celá vyprázdnila
Zírám na její vyschlé dno
Sám vyprahlý
Ranně osamělý

Střechy kloužou v rudé sprše
Podobají se mým očím v střepu rozbitého zrcadla
Země se ještě pode mnou chvěje
A já závidím noci její černý závoj
Jak podnapilý potácím se ulicí
Před všemi lidmi připadám si nahý
A nemohu se skrýt



Zpytujte svědomí


Zpytujte svědomí vy co nemáte žádné
Pověste se za nohy na telegrafní drát
A hrajte si na netopýry z kusu uhlí

Stojíte v dlouhých zástupech na náměstí
Výprodej citu kde levně nakoupíte
Braky které za nic nestojí
Jen moc nevybírat nebo přeberete
A všichni vás pomluví

Strýc Pepa a jeho nevlastní dcera co se na něj věší
Perutě vypelichaného ptáka zbabělých rozkoší
Vyprahlé chtíče rozjetých vlaků
Všechno je stejné
Všechno se prolíná
S tichem vytmavlých rohů

Zpytujte svědomí vy co nemáte žádné



 

 

-strana 0-

 

« Autor sešitu »

Jana Bařinková
 
 
 
 
 

Další díla autora:

Nenalezeno, buďte spokojeni s poezií. To vám není dost?