Syn Matky

 

Úvod, alias varování pro čtenáře:

 

Vítám vás, všechny čtenáře, kteří jste se očividně špatně vyspali, neboť jste šáhli po opravdové Ujetosti mé maličkosti. Nevím, jestli to nepíšu jen tak do větru, ale píšu. Opravdu je mi líto všech, kteří si něčím, jako je tato povídka, pokazí svůj den. Chtěl bych vás jen požádat, abyste si vzali pro jistotu ňáký prášky na nervy. Tím samozřejmě nechci vychvalovat svoji zápletku, myslím si, že samotný neodborný styl psaní, pokud to tak mohu nazvat, je patřičně destabilizujícím faktorem. Mám vás rád a moc si vážím toho, že jste otevřeli tento dokument a přečtli těch prvních pár řádků, ale pokud vám mohu doporučit, …   „Nečtěte to!“ Samozřejmě, velice by mě potěšilo, kdyby někdo přečetl toto dílo packala, ale v ČR je prý velice vysoká nemocnost, a tak bych k tomu raději moc nepřidával.

A proč toto dílo nečíst? Tak zaprvé. Protože jsem to psal já.

Zadruhé. Protože jsem to psal já.

Zatřetí. Protože jsem to psal já.

A takto bych vám byl schopen argumentovat donekonečna. Opravdu nedělejte tu chybu, že si to přečtete. Je sice pravdou, že ten, kdo to přečte, si může s klidným svědomím říct, jsem jeden z mála, možná i jediný, kdo četl tyto řádky. To samo o sobě člověka naplní jakousi pýchou na sebe sama, ale utrpět újmu kvůli nějakému pocitu zadostiučinění, to vám za to nestojí. Fakt, ne!

Chtěl bych vám říct také, že je to moje první fantasy dílo. Já miluji fantasy, a proto píši, až do dneška, Sci-fy. Asi to není nic divného, protože kámoš, který je zažrancem do Sci-fy, píše only fantasy, ale z etických důvodů ho nebudu jmenovat. A tak se vzájemně doplňujeme a kritizujeme. Za to bych ho chtěl velice pochválit. Díky, Mate.

No a já už nemohu déle zdržovat, tak si myslím, že bych mohl začít slátat ňákou slátaninu. Co vy na to? Odradil jsem vás dostatečně, pokud ne, tak to se omlouvám, protože všechno ještě určitě příjde. 

Takže, jak bych měl začít. „Byl jednou jeden jediný jedinečný jednotně-nejednotný - nebo jich bylo víc? Moment.“

Hrozně se omlouvám, to byl začátek Černé Karkulky.

Já začnu znova, co vi na to? „Žili nežili, nebo žali nežali?“ Pardon, já to vezmu znovu: „Před dávnými, dávnějšími a nejdávnějšími časy žil blyl jeden Syn Matky. Když to byl syn, tak to neznamená, že to byl její syn, ale Syn je vlastně méno a Matka vlastně není matka žádnýho syna, nebo vlastně syna jo, ale Syna ne, protože to není jeho matka, ale je to jeho Matka, takže voni vlastně spolu nic nemají, chci říct společnýho. Voni vlastně sou příbuzní, ale nejsou to syn a matka, ale Syn a Matka.“ Jo to by mohlo bejt.

 

Úvod a obsah 1
Syn Matky 2
Syn bez Matky 3
Syn versus Matka 4

 

>>>Kniha první

-strana 1-

« Autor sešitu »

Krteček
 
 

Další díla autora:

Na našich stránkách autor zatím publikoval povídku TGUČ (zkrácenina z Termit Geneticky Upravený Člověkem)