Opravdová a nafalfovaná próza měsíce ...
Augustus si velmi zakládá na tom, že se mu v našem posledním čísle povedlo dát pomocí čtenářské ankety pořádnou lekci šotkovi, který se toho, že by jej čtenáři vyloučili natolik zhrozil, že si na poslední chvíli začal hrát na slušňáka. Augustus se však nad těmihle jeho pokusy jen pohrdlivě pousmál, protože byly podle něj bez šotkových pubertálních vtípků nejenom o ničem, ale ještě k tomu suché. A aby šotka ještě více vytrestal na poslední chvíli sepsal krátkou povídku, která byla podle něj zcela v šotkově stylu ale lepší. Vytvořil jí jako důkaz toho, že psát šotkoviny není žádné umění a že co dokáže šotek, zvládne on, Augustus, levou zadní a ještě k tomu lépe. Se skromností sobě vlastní s ní pak na poslední chvíli přikvačil do redakce a předal mi jí se slovy: „Máme novou prózu měsíce.“ Posouzení toho, jestli se mu jeho záměr podařil je na vás.
Aktualizovaný sešit: Drobné prózy

Chudáci fejetonisté ...
Fejeton je žánr navýsost zajímavý, oblíbený a čtený, protože v sobě kombinuje lehkost, krátkost a humornost, což se v dnešní uspěchané a pro mnohé tragické době cení... Bohužel stejně tak jak fejeton kombinuje výhody publicistického a uměleckého žánru, tak schraňuje i jejich nevýhody. Jednak dá spoustu práce a při tom je to jen takový cancourek nevelký, za který vám nikdo nedá pořádnou bankovku, a pak je to žánr mnohdy pomíjivý, který proletí v novinách mezi nehodou letadla a poklesem ceny ropy a mnozí si jej ani nevšimnou. Avšak k psaní tohoto žánru je třeba mít pořádnou dávku talentu, všímat si informací, které ostatním unikají a pak je kombinovat tak, aby to čtenáři vyloudilo úsměv na tváři. To nezvládne jen tak někdo, náš přispěvatel Vaud ale ano a to s přehledem, jeho nově uveřejněný fejeton o pohádkách je jednoznačně skvělý, dozajista se bude líbit i vám.
Aktualizovaný sešit: Fejetony

Shaylen už zase něco vychází...
Tvůrci a stvůrci na internetu se dělí do několika skupin. Ti, co píší do tvůrčích serverů, kde jim to nikdo nekontroluje a v mnoha případech ani nečte. Ti, co píší do časopisů, kde síto sice není nijak zvlášť hustší, ale alespoň už nějaké je a nakonec ti nepočetní vyvolení, co píší rovnou pro nakladatele. Tyhle skupinky se téměř vůbec nekryjí. Ten dělá zkrátka to a ten zas tohle, jen Shaylen dělá všechno dohromady. Nechám radši stranou otázku, jak to zvládá, jestli používá obraceč času nebo nějaké takové ptákoviny:-). A raději vám sdělím mnohem důležitější informaci, že koncem února by jí měly vyjít další dvě knihy. Jaké jsou a možná i ukázky z nich najdete v následujícím článku.
Prezentace: Dvě knihy

Udělejte Šotkovi od Shaylen pá pá ...
Šotkovo trápení, tak je nazvaný poslední příběh, který Shaylen sepsala pro naše stránky inspirovaná osobou našeho redakčního škůdce. Byly to příběhy drobné, milé a poetické, na jejichž čtení musí mít člověk tu správnou náladu. Tak třeba dneska se můžete dozvědět o tom, jak Šotka bolel zub. Že si to ten sviňák zaslouží? Ale no tak ... vždyť jen občas provede nějakou tu šotkovinu, která nikomu neublíží, jen možná pocuchá ego dotyčného. Ať už máte na šotky názor jakýkoliv, jedno musíte uznat - na setkání s ním jen tak nezapomenete. Věřím, že to platí i pro toho našeho Šotka.
Sešit krátkých povídek: Šotek - Cyklus povídek z pera Shaylen

Máte rádi Hrabala?
Bohumil Hrbal, jeden z z našich nesvéráznějších a také nejvýraznějších spisovatelů známý především svým osobitým stylem. Ne každý jej dokáže snést, popravě řečeno, na první pohled je to dost hrůza. A jen opravdu málo lidí dokáže tak i psát. Musíte k tomu mít několik neobyčejných vlastností ve velmi neobvyklé kombinaci. Zvláštní druh cynismu, výborný pozorovací talent a měkké srdce. Herrietka tohle všechno má a ještě něco navíc, proto není Hrabal ani pábitel a styl tohoto slavného spisovatele nekopíruje, přesto se mu dokázala natolik přiblížit, že se její próza výborně umístila v celostátní literární soutěži Pábitelé kolem nás vyhlášené k nedožitému 90. výročí narození Bohumila Hrabala a vyšla ve stejnojmenném almanachu. Já myslím, že naprosto zaslouženě. K nejlepším vlastnostem této talentované prozaičky však patří to, že se nenechala od Augusta nijak přemlouvat a sovu úspěšnou povídku nám poslala.
Próza: Král železný - král zlatý

Shaylen jak ji (asi) neznáte.
Po celou dobu Shaylenina působení na našich stránkách jsme ji označovali za na internetové (tím více diskamgové) poměry velice unikátní autorku a to zcela oprávněně. Zatímco třetina internetových autorů nechává útočit obrovské armády skřetů na nové a nové poslední bašty lidského odporu, druhá třetina cestuje se svými hrdiny neprobádaným vesmírem a zbytek se pouští do formálně i obsahově tragické poezie (samozřejmě, že to není zas až tak černé, ale nemá to k tomu daleko), Shaylen píše příběhy "obyčejného dne", které potěší a pobaví. Tentokráte jsme pro vás však vybrali něco jiného, atypického a neméně zajímavého - tři fantasy příběhy: Vanna - město mrtvých lží, Soví Jerr a
Žebrákovy pantofle. Skřety ovšem nečekejte, možná je to fantasy, ale v první řadě musíme mít na paměti, že jejím autorem je Shaylen.
Sešit krátkých povídek: Shaylen

AAA umírá ...
Tak začínají všechny tři stoslovné statě, které dodal Mat k uveřejnění, a kterým jsem byla donucena dát ve finišovacím shonu grafickou podobu. Jsou to tři příspěvky úzce spjaté - Áčko radostné, Áčko bolestné a Áčko slavné. Znovu je to symbolické (ve 33 máme nějak přesymbolováno), ale jeho význam bezvěrcům (kteří ho bez nápovědy jen stěží pochopí) prozrazovat nebudu. I bez toho mají tyto texty literární hodnotu. A jelikož se pyšním tím, že jsem ve svých upoutávkách nikdy (dobře, tak málokdy) neklamala ani záměrně nepoužívala zavádějících formulací, musím vás upozornit, že i nula je hodnota. Projekt sto slov asi nezaútočí na nejvyšší kvalitativní příčky prózy, ale bylo to příjemné zpestření a experiment, který je hodnotný i přes nepříznivý výsledek. Ale abych zase nebyla přehnaně kritická, například prózy Shaylen mají něco do sebe i přes svojí krátkost ... a ostatní jsou úměrné kvalitou své délce.
Literární experiment: 100 slov

Čichám, čichám rybinu!
Poslední (ze tří) Pikeův prozaický výstup na našich stránkách je nejobsáhlejší a nejlepší. Přesně tak jsme si vždy působení v našem časopise představovali, člověk, který se alespoň trošku aktivně zapojí do života v redakci, by měl po tvůrčí stránce vyrůst, poněvadž dostává dostatečnou zpětnou vazbu. Například Pike si vyslechnul vyjádření čtyř členů redakce ke každému jeho dílu, což je dostatečný vklad pro přemýšlení o svých kvalitách a nedostatcích. Pike na sobě opravdu zapracoval a oproti jeho prvnímu dílu je vidět značný pokrok a kdyby na ničem, tak na tomhle máme menší zásluhu a to je/byl jeden z důvodů existence AAA Games.
Druhá (a závěrečná) část povídky: Nenapsal jsem nic

Třetí A se loučí ...
Angelika je třetím členem redakce, jejíž nick začíná na A. První je samozřejmě Augustus, druhý v pořadí je další zakládající člen Abak (titulován jako lord) a třetí je Angelika, která nás zásobovala prózami plnými citu. Třeba se najdou někteří, kteří je budou považovat za kýčovité, ale jak řekl Oscar Wilde: "Z nejhlubších citů vznikají největší kýče." A dovolím si ještě citovat samotnou autorku z jedné z jejich krátkých úvah, které si na naše stránky cestu nenašli: "Taky nevím, jestli mám psát o svém soukromí. Stačí dát někam trošku autobiografie a už si všichni myslí, že je to celé podle skutečnosti. Nebo mi někdy nevěří, že se něco takového skutečně stalo. Jak mám odlišit to vymyšlené od toho skutečného, pokud chci, aby čtenář věděl, že něco takového se může stát i v životě? A jak to naopak zamaskovat, když chci napsat něco ze svého života, ale nechci, aby někdo věděl, že se mi to skutečně stalo?" Neví jestli na tyto otázky Angelika už nalezla odpovědi, ale leccos jde vyvodit z dnes uveřejňovaného dílka, které svým tématem, formou i délkou tvoří ideální tečku za Angeličiným působením v našem časopise, protože je pro její tvorbu charakteristické.
Aktualizovaný sešit: Angelika

Restaurace Lilie, podruhé po týdnu a naposled
"Tovaryšská léta" - tak nazývá Mat své působení v AAA Games a často dodává: "Už se těším, až na stará kolena otevřu archaický webový prohlížeč přestárlých internetových stránek a pokochám se těma koninama, co jsem tu tropil." Vzpomínky a nostalgie však nejsou to jediné, co si odnesl - zkušenosti jsou komoditou nanejvýš žádanou. Za jedno ze svých vrcholných učednických děl považuje Mat právě načatý cyklus dvojpovídek Od stolu v Lilii pro jeho lehkou výpravnost, pestrost a naprostou nenáročnost na levou hemisféru každého jedince. Naposledy se tedy začtěte do příběhů, které vám vypráví dva lidé rozdílní věkem, povoláním i náboženským vyznáním. Mají jen dva společné jmenovatele - občas si zajdou na oběd do restaurace Lilie a oba jsou stejní sedmilháři.
Cyklus povídek: Od stolu v Lilii

Zrození je tu.
Hodně strádání stála Mata tato povídka na pokračování. Desetkrát ji promýšlel a nikdy s ní nebyl spokojen. Snad budete alespoň vy. Poslední kapitola je hodně netradiční a přes svojí krátkost v určitém smyslu uzavírá příběh celého kontinentu Andor. Jednak popisuje příslovečný začátek konce, ale hlavně se jedná o mnohem osobnější rovinu, protože v ní naleznete ukončení osudu Matovy hlavní postavy Karima (tenhle týpek byl jeho alter-ego i v DrD) a vcelku podrobnou sondu do jeho osobnosti. Rozhodně to není typický hrdina, jen co je pravda, a jestli čekáte klasického antihrdinu, budete asi rovněž překvapeni. Ráda bych ještě Matovi popřála, aby jej ten jeho avizovaný sen, připravovaný román, bavil více než psaní této povídky, u které údajně hnil zaživa. 
Povídka na pokračování: Zrození

Drak a tak ... pouze pro děti a jejich odrostlé verze
Občas se to autorům stává. Zamilují se do svého díla. Mat má většinou ke své tvorbě střízlivý odstup a hodnotí ji jako střídavě zdařilou, avšak snad poprvé se mu stalo, že stvořil něco, o čem moc dobře věděl, že na tom není nic o obdivování, a přesto si to dílo oblíbil. Ano, mluvíme o táborovém příběhu Cirkusáci, drak a tak, který nevyniká v žádném jiném ohledu kromě dětinskosti a hodně uvolněné pohádkové formy, i přesto se jej Mat snažil prosazovat všemi svými silami i na úkor jeho ostatních a vážněji míněných próz (především Zrození) P5esto přese všechno si můžete vychutnat závěrečné dvě kapitoly, které vám konečně vynahradí celkově ponurou atmosféru ... vše dospěje ke konci a dost možná i šťastnému. Zbývá jediná otázka: Šťastnému pro koho?
Povídka na pokračování: Cirkusáci, drak a tak

Poezie od Shaylen
Bilance včetně dnes zveřejněných děl: 34 skladeb a jedna sada miniatur. Jedná se o básně většinou obtížnější pro pochopení a vhodné hlavně pro čtenáře, kteří už se několikrát s poezií střetli. Nezoufejte však, pokud vám Shaylenina poezie "nesedne", její tvorba je velice specifická a není určena pro každého, neznamená to automaticky, že jste kulturními barbary. Její básně jsme uveřejňovali v rámci snahy přinést "od všeho trochu a pokud možno toho lepšího". Vězte, že Shayleniny dílka patří mezi vůbec nejkvalitnější ve svém oboru. Tentokrát jsme pro vás připravili vedle klasických třech básní i "derniérový" bonus v podobě stejného počtu písňových textů.
Aktualizovaný sešit básní: Básně by Shaylen

Poezie od Supizma
Básně Supizmovi psané zpravidla ve volném verši patří k těm, které vás chytnou za srdce a vy ani netušíte proč a jak se tak stalo. Některý verš, souzvuk slov - jednoduše to pocítíte jste ztraceni. To však není jedinou devizou těchto skladeb, jsou to cenné podněty pro přemýšlení, přestože jsou mnohdy velice intimní. Nebo možná právě proto - některé pocity, které sdílíme s autorem bychom nedovedli vyjádřit lépe, a proto se nám Supizmova poezie líbí. Vy si můžete přečíst rovných čtvrt sta kousků, tak se do toho pusťte.
Aktualizovaný sešit básní: Básně by Supizmus

Surrealismus, co prošel redakční cenzurou
Někdy je lepší, když o své tvorbě vypoví autorka sama. Někdy ne, ale tohle není ten případ: "Tyto básně spadají do mého proslulého surrealistického období. Je jich víc, ale tyto jsou celkem dostačující pro ukázku. Kromě tématu lásky a smrti je tu také motiv mého vyrovnávání se s vírou a vůbec s projevy náboženskosti (jsem věřící, ale samozřejmě vše, co dělají lidi, má chyby). Jinak co se týče formy a vůbec jazykových prostředků, někdy je vyjadřování v nich drsnější. Vůbec je drsnější než v básních z pozdějšího období." Pravidelní čtenáři budou nejspíš vědět, že se v redakci nestavíme k surrealismu nijak zvlášť kladně - respektive vůbec. Navzdory tomuto názoru jsme neměli žádné problémy s uveřejněním těchto básní, jelikož asi mají něco do sebe, když svého času sklízely úspěchy v literárních soutěžích a dost na nich ujížděl i Augustus, který jinak jakýkoliv surrealismus a jiné modernistické asociativní bláboly nemůže ani cítit.
Ukázka poezie: Bratr podzim

Poezie od Cesty
S autory poezie je to jako s diskmagy. Ano, čeká vás další otřesné přirovnání. Oba dva subjekty se vyvíjejí. Zatímco většina magů časem opouští herní témata a začíná se věnovat kultuře a vlastní tvorbě, vývoj poety samozřejmě směřuje odjinud jinam. Není po pravidlem, ale v dnešní době se to stává velice často, že čím déle a více básník píše, tím méně lidí mu rozumí. Proto si vážíme především čisté poezie s jasným významem a čitelnými metaforami. Proto si vážíme básní od Cesty. Má to rytmus, má to rým, má to krásu a pohladí to po duši - přesně to, co od poezie žádám. I když jsme stihli zveřejnit pouze deset básní této autorky, i tak si můžete udělat obrázek o její tvorbě a její další díla si najít třeba na serveru Písmák.
Aktualizovaný sešit básní: Básně by Cesta

Racerova poezie podruhé
Přinášíme vám druhé "pásmo" tří krátkých skladeb z pera či klávesnice Racera. Jeho poezie se u nás moc dlouho neohřála a lze ji jen s těží charakterizovat z těchto drobných fragmentů. U charakteristiky Cesty píšu, že mám ráda čiré a průhledné básně ... tak ty Racerovy takové nejsou, což ovšem neznamená, že by byly špatné (to by jejich uveřejnění rada poetů AAA zatrhla). I přes moji prostomilnost mne některé verše dokázali zaujmout zvláště svojí obrazotvorností a důrazem na vykreslení atmosféry, která se však v dnešní poezii snad až příliš přeceňuje ...
Aktualizovaný sešit básní: Básně by Racer

Poezie od Augusta
Další dvě básnické skladby pro vás protentokrát Augustus připravil. Celkový počet jeho poetických pokusů na našich stránkách se pohybuje okolo sedmdesátky, což už je pěkné číslo. Tyto skladby naleznete rozčleněny do pěti sešitů, z nichž dva se tentokrát dočkali přírůstku. Epigramskou střelou nikoliv poprvé počastoval svojí oblíbenou politickou persónu v dílku Žalozpěv a naopak pohlazení se dočkáte ve Žlutém sešitě v podobě básně Trnitá, kterou autor věnoval jedné růži.     
Aktualizované sešity básní: Epigramy, Žlutý sešit

 

 

Story
« Archiv »
 
Próza
Poezie